radusak9806 přečtené 258

Od začátku do konce 2010, Robert Fulghum

Je to zajímavý vhled do koloběhu a rituálů v nás. Do všednosti, která by nás měla spíše děsit, ale svým způsobem ji potřebujeme. Knihy R. Fulghuma jsou tím, čemu v pravém slova smyslu říkám oddechovka :)... celý text

Cesta do středu Země 1965, Jules Verne

Lze ještě napsat něco, co už někdo nenapsal. Neříkám na rozdíl od 5 neděl v balónu, patnáctiletém kapitánovi a cestě kolem světa je tento příběh čistá utopie, ale má to svou zápletku vyvrcholení i šťastný konec. Nemůžu být spokojenější. Jen jsem m prostě čekala něco na způsob cesty do pravěku a tohle bylo takové nemastné, jisté knihy se mi prostě líbili více.... celý text

Vánoční povídky (2 povídky) 1969, Charles Dickens

Vánoční koleda je prostě skvost, má poučení a s hlavním hrdinou projdete celou tu cestu, až k jeho polepšení. Překvapivě dokáže být i v úplném začátku nějakým způsobem sympatický a vzbudit soucit. Druhá povídka ZVONY to měla o poznání těžší, už jen tím, že jsem nenáviděla ty povýšené zmetky a v ději se ztrácela. Prostě jsem nějak nedokázala pochopit, proč najednou Lenička zmizí ze života dívky, jediné co zbylo je pocit, že to bylo velice smutné a obě toho litují. Konec je šťastný, ale i tak jistá pachuť z nepropojenosti příběhu zůstala. Přestože má krásný a morální přesah. CVRČEK ke konci je to vlastně krásný příběh, kde najednou nechápete proč se uvažuje o nevěře, ale taky nakonec všechno dobře dopadne. Všem povídkám se nedá upřít jistý morální rámec a poučení, která sebou nesou. Tak doufám, že všechny vánoční i ty nevánoční příběhy, dopadnou všem dobrým lidem dobře.... celý text

Korespondence I 2007, Jan Werich

Upřímně už jen kvůli lásce, kterou chovám k osobě V+W a tedy spíše toho W, jsem si myslela, že mě kniha nepustí a já jí přečtu lusknutím prstu. Nestalo se a dokonce jsem si v určité fázi čtení musela od knihy na podstatnou dobu odpočinout. někdy jsem třeba přečetla jen stránku a cítila jsem, že ji musím odložit. i tak je to zajímavá sonda do života dvou mužů, které nedokázal rozdělit oceán ani zrůdná ideologie ani lidské blbství. Jak říkám je to zajímavá zkušenost, jen tedy někdy mi překlad z angličtiny přijde příliš doslovný, ale nevhodný k dané pointě.... celý text

Už hořela, když jsem si do ní lehal 1996, Robert Fulghum

Upřímně? Je třeba k této knize ještě něco dodat? Ti kdo ji četli ví a ti kdo ne, by měli uvažovat o nápravě. Jsou to krásné příběhy obyčejného života, které se snaží najít ty drobné neobyčejné maličkosti v něm. Stejně mám s touto knihou spojenou velice příjemnou vzpomínku: Když jsem ji ráno (přesně 24 hodin zpět) začala číst, začetla jsem se natolik, že mě z transu vyrvala až věta: "To nic není to se stává!". Když jsem vzhlédla vidím na silnici 3 přepravky rohlíku, které vypadli z dodávky, které se asi uvolnili dveře. Nejvíc mě potěšilo jak pán řidič, který mohl být pochopitelně naštvaný a říkat věty typu: "Já se na to vykašlu, práce z****á! Tohle se musí stát vždycky jenom mě!". Sbíral tu kalamitu s úsměvem a větou: "To se stává, aspoň budou mít zvířátka něco dobrého!". To mě nabilo tak pozitivní energií, že jsem se musela usmát :) Děkuji... celý text

Hry Osvobozeného divadla 1985, Jan Werich

Poslední z mých knih Her osvobozeného divadla Hry stejně dobře platné tehdy jako dnes ;) Když se na tím člověk zamýšlí, lidstvo je stále stejně zabedněné. Člověk se furt žene za penězi, slávou, bohatstvím a mocí a bylo by lépe kdyby těch ďábelských věci nebylo? Ne, to čím jsou z nich děláme my ;) Až na to přijdeme bude NEBE NA ZEMI!... celý text

Pianista 2003, Władysław Szpilman

Neuvěřitelný příběh o touze žít, o velkém štěstí a o lidském SS manovi bez nějž by ta kniha vlastně ani nevznikla. Pamatuji si když jsem poprvé viděla pianistu na výjezdu ze školou a k smrti se mi ten film vlekl, dnes už nespočítám kolikrát jsem ho viděla a nestydím se ;) Je treba si tyto lidi, tyto činy i tato místa připomínat, aby lidé nezapomněli, co všechno může člověk udělat člověku.... celý text

Gejša 2006, Arthur Golden

Příběh malé Čijo, která je v devíti letech prodána do Gionu, kde se z ní nakonec stane gejša Sajuri, která celý život touží po jediném muži, kterého naštěstí dostane. Kniha se mi asi prvních 100 nečetla vůbec snadno, ale najednou začal příběh mě příběh vtáhl a já až s údivem zjistila, že mi zbývá poslední kapitola. Stejně si pro mě kniha nechala tu nejlepší pasáž až na předposlední stránku. Nebudu dělat drsňáka, protože jsem si při ní vzpomněla na mého dědečka a po tváři se mi koulely slzy jako hrachy, protože přesně to ve vztahu k němu cítím. On je tu stále se mnou a bude tu se mnou tak dlouho, dokud jediná vzpomínka na něj bude žít v mém srdci. Zde pro jistotu ta pasáž: Usnula jsem hlubokým spánkem a zdálo se mi, že jsem na banketu zpátky v Gionu a hovořím se starším mužem, který mi vysvětluje, že jeho žena, kterou vřele miloval, neumřela doopravdy, protože radost a rozkoš, kterou s ní za jejich manželství prožil, žije dál v jeho vzpomínkách. Já jsem přitom upíjela ze šálku tu nejpodivnější polévku, jakou jsem kdy ochutnala; každý doušek byl vrcholná blaženost. Začala jsem chápat, že ti lidé, které jsem kdysi znala a kteří zemřeli nebo mě opustili, ve skutečnosti neodešli, ale žijí dál ve mně stejně, jako manželka onoho muže žije v něm. PS: Pokud se někdo chtěl dovědět více o japonské kultuře a zvycích, nebylo by vhodnější sáhnout po odborné literatuře či cestopisu než po románu?... celý text

Malý muž a velká žena aneb Vlak dětství a naděje 2004, Věra Sládková

Předně musím říct, že seriál jsem neviděla a knihu tak četla bez předešlého zatížení. Nějak nevím je to krásná kniha, ale že bych z ní byla nějak mimořádně nadšená to ne. Člověk nakonec rád, že celá rodinka to zběsilé řádění přežila a nakonec se dočká i přírůstku. Jen to na mě asi nezapůsobilo jak jsem předpokládala.... celý text

Kladivo na čarodějnice 2016, Václav Kaplický

Čím více jsem četla tím více jsem se mi kniha odkládala obtížněji. S postupem děje ve mě sílila především otázka: Jak se tohle mohlo stát? Jak to ti lidé mohli dopustit? Pokud je Bůh jak ten to mohl dopustit? Nevěřím v Boha a podobné knihy mě v jeho všemohoucnost a velkomyslnost skutečně nepřesvědčí. Je to prostě chyba systému, kde člověk soudí člověka. V té době ještě podpořený šikovnými podpůrnými prostředky, které z vás měli dostat pravdu. Vaši? Ne jejich! Podobné procesy jsou dnes asi nemožné, ale oni se všechny ty totalitní režimy ve svých praktikách příliš neliší. Člověk je prostě při čtení hrdina, ale dokázali byste vydržet? Nezradit své ideály, když vám drtí palce a natahují na skripec?... celý text

Hry Osvobozeného divadla 1980, Jan Werich

Jedna se o nejznámější z her pánů Voskovce a Wericha. Jen se obávám, že je chyba ve mě, že už nedokážu vnímat správně jejich politickou satyru. Možná je daleko spíš chyba v době, přece jen hry aktuálně útočili na to co lidi v době před druhou světovou válkou hnětlo. Viděli nástup Hitlera, viděli ten hnus, který se na Evropu hnal. V tech hrách se pro mě opakuje stejný osvědčený motiv, který prostě fungoval dva klauni proplétající se příběhem lásky, který je tu v Mexiku, tu v bájném antickém Římě. On asi papír prostě nedokáže do důsledku ukázat genialitu humoru Voskovce a Wericha, která byla nejživější v kontrastu s panem Publikem.... celý text

Tatér z Osvětimi 2018, Heather Morris

Nemohla jsem si pomoct, tu knihu jsem prostě přečetla v jednom zátahu. Snad jen se mi vybaví replika z hry Laskavé bohyně: Neodsuzujete činy lidí, možná jen dělali to, co bylo nejlepší pro jejich přežití. Je krásné vidět, že i člověk zahnaný mezi ploty, kde se z bytosti stává kur masa s číslem na ruce, dokáže cítit a prožívat základní lidské touhy a emoce.... celý text

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Viděla jsem dříve divadelní hru v podání Divadla pod Palmovkou a z představení odcházela s jedinou emocí = Musím si přečíst knihu!! Už jen abych si utřídila své myšlenky a pocity z představení. Kniha je pro mě chronologicky mnohem uchopitelnější než samotná hra, ale stejně jsem si z ní prostě na zadek nesedla. Nevím jestli je to i tím, že jsem si frustraci z samotného představení přenesla už do knihy. Nelituji, že jsem knihu přečetla. Některé pro mě sporné body hry objasnila, jen už se k ní asi nevrátím. Nejspíš jsem od toho čekala víc, takže nějak není proč.... celý text

Lincoln 1933 1990, Jan Werich

Jelikož jsem dříve četla knihu Deodusi tak poslední 3 povídky jsem měla již v ní: Velikonoční povídka, Za šťastnou lásku bas a O žlutém mužátku jsou skvělé. Celkově mě kniha bavila a popis Jana Wericha od Jiřího Voskovce je krásnou ukázkou bratrství, které ani oceán nerozdělil.... celý text

Jan Werich za oponou 2018, Jiří Janoušek

Malá aktualizace k audioknize. Načtení Dušanem Sitkem je výborná volba, kdo jiný je na pohled tak werichovskym hercem. Ale stále si stojím za tím, že kniha je recyklace Rozhovorů s Janem Werichem.... celý text

Hry Osvobozeného divadla 1982, Jan Werich

Hry, které jsou stejně platné dnes jako tehdy, jen ukazují, že lidstvo je stále stejné ;) Stále stejně zabedněné ;)

Deoduši 2010, Jan Werich

Člověku je při slovním spojení Jan Werich vybaví mnoho věcí: usměvavý klaun s nejmenšími očky, moudrost, mnohým se vybaví laskavý hlas. Pro mě představu jistý druh autority, ke které se utíkám schovat, když mi přijde, že je svět nějak podezřele moc v háji. S jeho pohádkami a bajkami je to jako s malým princem, člověk nejdříve vidí příběh a následně všechny dvojsmysly, trojsmysly až čtyřsmysly. Rozhodně nepopírám, že Fimfárum je pro mě srdcovka a tak v souboji s touto knihou nemohlo prohrát, jen vysvětlení té nespravedlivě chybějící hvězdičky.... celý text

Hra o trůny 2011, George R. R. Martin

Za každou hvězdičkou si stojím, já obecně nejsem fanoušek seriálu. Nějak mě celý ten velký boom minul. Takže sem na něj začala koukat až po naléhání kamarádky, po tom co mi básníka jak brzy konečně vyjde nový díl (jde o poslední dostupnou sérii, tuším číslo 6). Celkově jsem si z toho seriálu na zadek nesedla. Zato kniha je něco jiného, velmi dobře se to čte, přestože je to tlustější kniha, má to plynulý děj, ano je tam krev a semeno, ale oproti seriálu nic dramatického. Za mě rozhodně + a radši si sednu ke knize než k seriálu.... celý text

Lassie se vrací 1970, Eric Knight

Krásná kniha, ke které jsem se ostudně dostala až nyní. Co víc říci, tohle se musí prostě přečíst.

Malevil 1974, Robert Merle

Svižná, čtivá záležitost která vás drží a nepustí. Knihu jsem dostala jako doporučení mé kamarádky a musím říct, že jsem ji neskonale vděčná! Tedy posledních 40 stránek je už táhlých a přišlo mi, že trvá celou věčnost je dočíst! Jinak je to úžasný román a mě velmi bavilo porovnat mezi sebou Smrt je mým řemeslem a tento kousek, kde obojí je jiné a přesto neuvěřitelně návykové.... celý text