Revasol
přečtené 96
Dýchej
2001,
Anne-Sophie Brasme
Byl jsem mlád. Nezkušený. Stál jsem před rozcestím. Za sebou jsem měl cestu roubenou roztomilými chaloupkami a dobrodružnými příběhy jednoho francouzského klučiny jménem Mikuláš a jeho party. Toto rozcestí se dříve nebo později muselo objevit. Kam dál? Jedna ze směrovek měla na sobě napsáno Dýchej. Ukazovala na cestu, která se ihned ztrácela za horiznotem, takže krok tímto směrem byl krok do prázdna. Ale zkusil jsem to. Příběh pojednává o mladé slečně, která se psychicky zmítá v kolotoči událostí, které by se daly pojmenovat jako klasické dívčí problémy. Je však pouze slupka, tak složitého plodu jako je roztržitá a citlivá mysl mladé dívky. Kniha by zřejmě nebyla tak působyvá, nebýt oné směrovky. Dýchej byla pro mě první vlaštovka v "žánru" depresivně-melancholických knih. Spokojen jsem přešel horizont, abych okamžitě narazil na docela jiného génia. Haruki Murakamiho. Ale to už je jiný příběh. Tento končí činem, který Charlene již nemůže vzít zpět. Kniha si zaslouží plný počet, protože v tom, co mi chtěla sdělit uspěla a já děkuji paní autorce, které v době napsání bylo 13 let. Tleskám.... celý text
