Riccia
přečtené 207
Školačky a školáci
1935,
Pavla Moudrá
Tuto knížku dostala moje teta pod vánoční stromeček v roce 1941. Kdysi dávno jí věnovala mně a já s ní mám spojené příjemné chvíle z dětství. Teď mi při úklidu půdy opět padla do ruky, a tak jsem neodolala si na své dětství trošku zavzpomínat. Už příběhy samozřejmě vidím jinýma očima - už je nevnímám z pohledu dítěte, ale naopak rodiče, a tak mi ty vyprávěnky o čistých dětských duších a jejich trampotách i radostech přišly ještě dojemnější než tehdy. Krásný melancholický výlet do dob, kdy se mamince říkalo "drahá matinko" :-)... celý text
Zajímavá, poutavá, strhující, skvěle propracovaná detektivka, kde každý i sebemenší detail má svůj důvod a svůj význam, na který někdy v průběhu příběhu dojde. Což vyžaduje velké soustředění a perfektní paměť, jinak člověk každou chvíli hledá a loví v minulých stránkách :-) To by ale nebyl ten důvod ztráty jedné hvězdičky (či spíš jen půlky z jedné hvězdičky). Tato knížka v mém hodnocení spíš doplácí na fakt, že jsem už hodně dlouho nečetla detektivku, ve které by byl hlavní vyšetřovatel bez závislostí. Jako by už všichni detektivové poslední doby museli být alkoholici, či ještě něco "vydatnějšího". Jinak ale super - vřele doporučuji k přečtení.... celý text
Skočný příliv
2013,
Rolf Börjlind
Prvních 150 stránek pro mne bylo trochu náročných. Připadala jsem si jako v pramenném prostoru Amazonky a deptalo mne přespříliš malých pramínků, ze kterých se posléze měl stát mohutný proud děje knihy. Chvilkami jsem i uvažovala o tom, že to vzdám. Jenže už jsem znala Zmrazené zlato, a tak jsem tušila, že brzy přijde zlom, a pak už to "pojede". Zlom opravdu přišel, a pak už to byla super jízda se zajímavým vyústěním a velmi dobře vymyšleným koncem :-)... celý text
Zmrazené zlato
2021,
Rolf Börjlind
Měla jsem trochu obavy, severské detektivky jsou hodně drsné a temné a to není úplně můj šálek kávy. Byla jsem ale velmi příjemně překvapená - čtení bylo velmi příjemné, napínavé a "drsné" tak akorát. Navíc se děj částečně odehrával v kulisách severských fjellů, po kterých jsem se kdysi také pár týdnů toulala a nyní se mi u čtení na tuto dobu velice krásně vzpomínalo. Postavy i situace, kterými jednotliví aktéři procházeli, byly velice lehko uvěřitelné - tedy až na jednu výjimku, při které jsem si říkala, že se tam autorům připletl James Bond, agent 007. Děj byl velice dobře promyšlený, parta policistů dobře sehraná a velmi sympatická. Bylo to moje první setkání s Olivií, Tomem, Mette, Lisou, Bossem a dalšími, ale určitě ne poslední.... celý text
U zpívajících vod
1996,
František Xaver Boštík
První část knížky připomíná Erbenovu Kytici - jde o pověsti v podobě básně. Autor vypráví stejně dramaticky jako K. J. Erben, jen jeho básnický jazyk je trošku čtenářsky náročnější. Básně druhé části jsou řečeno "ošklivě" hodně stejné - okouzlení řekou Doubravkou v každém ročním období a v každé podobě. Do některých básní se promítá i tušení blízké války a číhající smrt. Každopádně až někdo vyrazíte na výlet do kaňonu Doubravky, můžete si útlou knížku přibalit do batohu a u Sokolova, Čertova stolku, Točitého víru nebo v Mariánském údolí si k mnoha dalším zážitkům přidat i ten literární :-)... celý text
Prokletí brněnských řeholníků
2011,
Vlastimil Vondruška
Jak to tak vidím, asi si budu muset udělat trošku pořádek v minoritech, františkánech, dominikánech, premonstrátech, opatech, biskupech, převorech, kvardiánech a jiných prelátech a řeholnících. Jinak to bylo opět prima čtení :-)... celý text
Znamení lyry
2006,
Václav Erben
Hodně souhlasím s hodnocením Milary a v lecčems se shodnu se zusi.kovar. Tedy. množství postav = peklo. Skončila jsem se seznamem na dvou stránkách a se školením od manžela v pravidlech vojenského "útvarosloví", než jsem pochopila, že spoustu jmenovaných postav už v dalším textu nepotkám a že mi tedy stačí znalost cca základních dvaceti z nich. Které to jsou, to jsem však pochopila až v polovině knihy. Jak to bylo s první vraždou, to jsem bohužel úplně nepochopila - holt nemůžu chtít všechno, že? Možná jen neumím "číst mezi řádky". Jinak bylo čtení docela pohodové a pobyt mezi vojáky ve vojenském prostoru byl téměř idylický :-)... celý text
Tajemství duté vrby
1978,
František Marek
Tohle byla oblíbená knížka mého dětství. Když jsem uviděla první téma letošní čtenářské výzvy, měla jsem tři horké kandidáty - Děti z Bullerbynu, Báječný trest a tuhle dětskou detektivku. Nakonec vyhrálo tohle trojprázdninové vyprávění a zpříjemnilo mi uplynulé vánoční svátky a dnešní Nový rok. Opět jsem se s ním vydala do krajiny, kterou jsem si ve své hlavě "vymalovala" před lety. To mě vždycky překvapí. Kdysi dávno si člověk nějak představí kulisy příběhu a i po mnoha letech, když se k příběhu vrátí, vrátí se i do stejných představ, jako by se vrátil do krajiny svého dětství. Samozřejmě že nyní už vidím vyprávění trošku jinak, ale i tak to bylo vyprávění napínavé a s partou ze Sedmichat jsem si užila velice příjemná odpoledne :-)... celý text
Pod Palcem
2021,
Jarmila Pospíšilová
Poslední knížka do výzvy byla opravdu paráda. Mnohokrát mne překvapilo, jak přesně má autorka odpozorovaný běžný život, smýšlení lidí a pohnutky pro jejich konání. Knížka měla spád, zaujala. Rozhodně nechci šťourat, jen mne překvapilo, kolik postav v knize bylo učitelů :-)... celý text
Kavárnička na pobřeží
2018,
Jenny Colgan
Když jsem po pěkné knížce Vysněná kavárna na zámku od Caroline Roberts potkala v knihovně tuhle Kavárničku na pobřeží, byla jsem zvědavá, jak moc se podobnost názvů odrazí v podobnosti/nepodobnosti příběhu. Prostředí bylo jiné, postavy byly jiné, ale určitá "autorská finta" byla hodně podobná a v závěru byla v obou případech nabídka několika receptů. Každopádně co měla tato kniha specifické, byly popisy krásné skotské přírody a nenápadné exkurze do místních pověstí, bájí a tradic. A když navíc zapátráte na internetu, můžete se i pokochat pohledem na tradiční národní tance, o kterých je v knížce také řeč :-)... celý text
Robinson Crusoe (převyprávění)
1995,
Josef Věromír Pleva
Po mnoha letech jsem se znovu dostala ke knížce, kterou jsem četla v dětství a tehdy jsem z ní byla nadšená. Nyní se mi líbila také, ale už se na ní dívám mnohem kritičtěji. Překvapí mne, že Robinson po ztroskotání, pobytu ve vodě a noci napůl v bezvědomí hledá v kapse suchary - ty by asi musely vypadat. Stejně tak mne překvapí, že kozy zavřené v ohradě znovu zázračně zabřeznou. Ale proč ne, třeba se jen autor nerozepisoval o tom, že sehnal a kozám přivedl kozla :-) Smutná pro mne byla kapitola, kdy se Robinson jako správný vlivný člověk rozhodne, že kvůli pastvině pro kozy a kousku políčka pro obilí vypálí kus deštného pralesa. Pak už jen zděšeně zíral, co to způsobil a děsil se, že zlikviduje ostrov celý. Asi to příliš srovnávám se současnou ekologickou katastrofou, která deštné pralesy postihuje v nejrůznějších místech planety, ale prostě i tady vnímám tu těžkou nadřazenost člověka, který když si umane, tak zničí cokoliv. A nakonec je na sebe ještě hrdý, jak to pěkně té přírodě natřel. Robinson je prostě sice frajer, jak si poradil prakticky se vším, ale tímhle u mne klesl. Zajímavé, jak se člověk jinak dívá na stejnou knihu v různých etapách svého života na základě různých životních zkušeností.... celý text
