Rocker007
přečtené 203
Koncepty a dějiny
2014,
Lucie Storchová
Zásadní a důležitá publikace pro výuku teorie historické vědy. Občas je však v kapitolách cítit snaha použít co nejšroubovanější věty a tím upozornit na závažnost problému. Přitom jak ukázala kniha "Jak psát dějiny", může se i teorie vědy předávat uvolněnějším stylem. Nicméně mám tuto knihu rád a rozhodně by podle mého neměla chybět v knihovnách. :)... celý text
Breviář pozitivní anarchie
2016,
Vlastimil Vondruška
Silně neobjektivní rádoby odborný text. Jak již bylo řečeno, autor se pouze svezl na vlně současné zbytečné histerie. Pokud by někdo měl zájem skutečně se dozvědět něco o dědictví historie v nás, doporučuji od Nodla Středověk v nás. Toto je brak.... celý text
Pevnost Terezín proti pruské rozpínavosti
2016,
Ivan Fuksa
Ivan FUKSA, Pevnost Terezín proti pruské rozpínavosti, Praha 2016, 320 stran, ISBN 978-80-7036-501-4. Tématem pevnosti Terezín se Ivan Fuksa věnoval již ve svých absolventských pracích při studiu na FF UJEP. Do podvědomí většiny z nás se novověká pevnost nedaleko Litoměřic zapsala smutnou úlohou věznice pražského gestapa. Také je známá jako místo smrti G. Principa, atentátníka na dědice Rakousko-uherského trůnu. K tomuto období vzniklo a vzniká již mnoho prací studentských, absolventských ale i vědeckých. K pevnosti jako takové bychom však odborné literatury nalezli daleko méně. Za všechny jmenujme díla Andreje Romaňáka. Kniha je, jak i název napovídá, zaměřena na období od 18., ale zejména na 19. století. Věnuje se stavebnímu vývoji, modernizaci fortifikací až po zánik vlastní pevnosti jako takové. Všímá si také soustavy předsunutých fortů a pevnůstek v okolí blízkém i vzdáleném. Což je pro pochopení novověké pevnosti zásadní. Všechny zmiňované stavební prvky jsou detailně popsány a doplněny kvalitním obrazovým doprovodem. Tím se dostávám k přednosti publikace. Kromě prvotřídních kopií archivního materiálu skládajícího se zvláště z map či stavebních plánů, se majitel knihy dočká precizně zpracovaných 3D modelů jednotlivých bastionů, ravelinů, celkových pohledů a celé dlouhé řady dalších a dalších pevnostních prvků. Pro laika je vhodné doplnění některých vizualizací popisky se šipkami. Obrazový doprovod tedy řadím mezi naprosté přednosti publikace. V opozici těmto přednostem stojí textová část. Vzhledem k tomu, že se jedná o publikaci vyplňující značnou mezeru v české pevnostní bibliografii, měla by být vyvážena hladina odbornosti s populárně-naučným stylem psaní. Z mého pohledu se tuto "tenkou červenou linii" nepodařilo dodržet. Jedná se o odstavce zhutněné odbornými pojmy, názvoslovím, termíny, které prostému laikovi, jenž si knihu za velmi příjemných 360,- kč zakoupí (např. protože se jedná o jemu drahé město), nic neříkají a od čtení jej odradí. Příliš nepomůže ani špatný slovosled, opakování stejných slov v jedné větě a tzv. plevelových slov. Pokud pomineme sic terminologicky zvládnutý, leč těžko stravitelný text, dostaneme se k použité literatuře. Odbornou publikaci tvoří zvolené zdroje informací. Materiál získávaný z nejrůznějších i zahraničních archivů je jistě hodnotným soupisem a těžko proti této bohaté zásobě původních dokumentů cokoliv namítnout. Jinak již tomu je s literaturou a starými tisky. Třísestranná odborná publikace vydaná pod hlavičkou Národního muzea nese seznam literatury, který rozsahem odpovídá mírně nadprůměrné bakalářské práci. Nejde pochopitelně o to, uvést co nejvíce literatury a doufat, že "to zabere". Přesto, tématicky dílo pracuje s nadnárodními tématy (napoleonské války, prusko-rakouské války ...) a tudíž bych očekával alespoň souhrnné zahraniční publikace k problematikám. Tak například děje napoleonských válek jsou čerpány takřka výhradně z prací Uhlířových, což v zásadě není špatná volba. Jistě ale existují knihy rakouské, německé či francouzské provenience. Ty by v užité literatuře jistě vynikly a umožnili širší pohled na jednotlivé celoevropské konflikty procházející územím zemí Koruny české. Jako druhý a možná hrubší nedostatek považuji literaturu k dějinám opevnění. Autor cituje v podstatě bardy fortifikační problematiky (Romaňák, Duffy, Kupka...). Proč však autor nepoužil poměrně rozsáhlou bibliografii k Vaubanovu dílu? Jen francouzská mutace Wikipedie uvádí minimálně 15 knih věnovaných životu a dílu Sébastiena Vaubana (10 jich pak uvádí anglická verze, osobně doporučuji Jean-Denis G. G. Lepage Vauban and the french military under Louis XIV). Pokud Terezín vznikl podle vzoru tzv. třetího systému - resp. podle školy z něho vzniklé, jistě je důležité tuto problematiku rozpracovat. Autor použil i jeden Vaubanův spis k fortifikacím, proč ne více? S literaturou souvisí i její citace. Ty se díky nepoužívání zkrácených verzí stávají občas nepřehlednými. Jak bych dílo shrnul? Rozhodně se nejedná - ač by se to snad mohlo podle mých slov zdát, o nepovedené dílo. Naopak, kniha je perfektním souborem obrazových dokumentů. 3D modely, fotografie současného stavu i kopie originálních plánů - to je přesně ono, co bylo a je zcela potřeba a je primární při prezentaci pevnosti celozemského i celostátního (myšleno Rakousko-Uhersko) významu. Nicméně i přes takto bohatý doprovod není kniha po textové a informační stránce přínosná pro běžného čtenáře, pro nějž je původně určena. A to zkrátka proto, že stěžejní text působí spíše jako zpráva ze stavebně-historického průzkumu, než vědecká studie pro širokou veřejnost. Kniha se mi líbí a jsem rád, že je součástí mé knihovny.... celý text
Společenstvo hrdinů: Válka a reprezentační strategie českomoravské aristokracie 1550-1750
2015,
Vitězslav Prchal
Jan z Bubna, válečník a diplomat
2016,
Ladislav Miček
Moderních publikací k osobnostem období první poloviny 17. století se v českém prostředí za posledních 5 let objevilo několik. Zaměříme-li se na vojevůdce, jsou to kvalitně zpracované biografie Matyáše Gallase (R. Rebitsche) nebo Fridricha Falckého (J. Čechura), či několik knih z pera Jana Kiliána. Ladislav Miček se se svým Janem z Bubna pokusil roku 2016 vtěsnat mezi ně. Knihu jsem přijal s očekáváním. Jedná se totiž o osobnost české emigrace, která se v pozdějších fázích třicetileté války připojila k armádě Gustava II. Adolfa. Dále pak, že o Janovi z Bubna v podstatě nevyšla zásadnější monografie a jak L. Miček uvádí v Několika odstavcích úvodem: "Právě tuto mezeru by měla alespoň z malé části zaplnit naše skromná publikace". Pohled do obsahu knihy je plný nadějí. Témata a zásadní problémy Valdštejnského tématu by měla být postižena. Jenže... Zásadní problém osobně shledávám v koncepci celé knihy. Přestože se má jednat o příspěvek sice rozsahem skromný, leč obsahově výživný a objevný, je soupis použité literatury základní a na úrovni kvalifikační práce. Ano, jsou zde klasičtí autoři jako Pekař a Gindely, schází však odborná zahraniční literatura např. ze švédské strany. Zároveň - a to si osobně myslím je největší kámen úrazu - autor zcela nepracuje s původními zdroji informací. Uvedena jsou pouze Lívova "Regesta.." (mimochodem, citace tohoto všeobjímajícího díla má jinou podobu, než je uvedeno v knize - ale to je detail a pouhé rýpnutí :) ), autor mohl využít jistě i "Documenta Bohemica...", prameny ke konci Albrechta z Valdštejna vydané H. Hallwichem, ze švédské strany vydané - ale těžko sehnatelné, pravda - vydané korespondence Axela Oxenstierny. Nemluvě o nevydaných pramenech, pokud existují (jsem přesvědčený, že určitě ano). Zbytečné považuji používání krásné literatury. Proč!? Zikmund Winter je jistě klasickým autorem a byl též velkým znalcem přelomu 16. a 17. století. Je však vhodné Mistra Kampana podrobovat srovnávání s odbornou (moderní) literaturou? Má-li si dílo brát za cíl doplnit/rozšířit životopis osobnosti a tím se zařadit mezi kvalitní odbornou profesionální literaturu, asi by se krásná literatura měla objevovat v menší míře a ne v těle textu. Poslední rýpnutí mladého neznámého studenta historie zní: "A kde je ten Buben?". Z celé knihy mám dojem, že Jan z Bubna byl jen na pozadí všech těch událostí a procesů. A jeho přítomnost je pak taková ... nezvýrazněná, zkrátka se v textu občas mihne jeho jméno. Opak je pochopitelně pravdou. Například v kapitole 6. Bílá hora je pokládána otázka, zda jmenovaná osobnost vůbec v bitvě byla. (Spoiler: autor nedošel k závěru) V bitvě ani tak nerozhoduje přítomnost majitele pluku, jako přítomnost samotného vojenského tělesa. Otázka, zda na bělohorské pláni osobně byl je (dle mého) zanedbatelná. Pojďme k pozitivům publikace. Předně, je to útlá kniha přijatelná pro nezasvěceného čtenáře, který se rozhodl utratit cca 200,- za populárně-naučnou knihu. Tento literární směr zcela naplňuje a v tomto ohledu je napsána skvěle. Kapitoly nejsou většího rozsahu, tedy není zde nadbytečného textu. Ten je stravitelný, logicky postavený. Za textem následuje ukázka komunikací (ne však z originálních pramenů, jsou přejaty z jiných prací) Jana z Bubnu. Taktéž Slovníček pojmů je velmi, velmi a ještě jednou VELMI vítaný. Zkrátka ne každý čtenář bezpečně zná význam pojmů korneta či kompanie. Slovníček je skvěle poskládaný a je to obrovským plusem publikace. Internetové odkazy nebývají zcela spolehlivými zdroji informací. Pan Miček však vybral jednu z kvalitních zahraničních webových stránek (htttp://30jaehrekrieg.de). Ta je naprosto v pohodě. Citace internetové prezentace obce Lázně Bechyně už tak profesionálně nevypadá. Stejně jako odkazy na místní (obecní) noviny, v nichž autor vydal článek. (také jsem psal do Dubského zpravodaje :) ). Obrazový doprovod je naprosto v pořádku a není mu co vytknout. Pan Ladislav Miček má můj obrovský obdiv. Snem každého historika je vydání knihy a jemu se to povedlo. Kniha je přínosná pro čtenáře-laika, tomu přinese plno (možná nových) informací. Publikace pravděpodobně nezatřese vědeckým světem raného novověku, takové ambice nemá. Přináší ale řadu otázek, okruhů a témat, které by profesionální historik měl vzít a pracovat s nimi. Kniha se mi líbí, ale z výše uvedených důvodů nemohu více, než 3 hvězdičky. (Jakoby na tom záleželo... :) ).... celý text
