Rockwood přečtené 84

Pohádky 1984, Oscar Wilde

Dávám plný počet. Příběhy byly opravdu krásně napsané, ale povětšinou smutné. Člověka to kolikrát donutí k zamyšlení a ve snad ve všech příbězích jsem viděl odraz skutečného života. Možná, že proto se mi to tolik líbilo, i když ty konce byly ošklivé.... celý text

Strašidlo cantervillské 2004, Oscar Wilde

Velice zajímavá povídka. Takové lehké čtivo, které se dá zvládnout na jedno posezení. Rozhodně vhodné na odregování a především pro rozveselení duše, neboť jsem se u toho nejednou zasmál.... celý text

Stroj času 1992, Herbert George Wells

Abych se přiznal, tak prvně jsem viděl filmovou verzi. Ne, že bych dával přednost filmu před knihou, ale film tu byl dřív, než jsem se zajímal o knihy. Jedná se konkrétně o film z roku 2002, který se mi velice líbil, ale velice mě udivilo, jak strašně se onen film liší od knižní podoby. Vím, že filmové adaptace nejsou nijak přesné a kolikrát je v nich spoustu předělávek nemající nic společného s kompromisem. Ale tohle byla fakt brutální změna. A je to opravdu jeden z mála případu, kdy nedokáži určit, zdali je pro mě lepší film, nebo kniha. Snad asi takhle uvažuji proto, že film jsem viděl dřív a viděl jsem jej již hodněkrát, abych si k němu udělal nějaký vztah. Kdoví.... celý text

Rozbřesk 2009, Stephenie Meyer

Hohohó! Konečně dočteno… Kniha klapla, zátka bouchla a šampus teče proudem. Slavím konečné dočtení, slavím konec svého osobního (a zcela určitě masochistického) utrpení… a nakonec slavím to, že i po tom všem mám chuť do života i k alkoholu. Ale bacha, to ještě není konec veškerého překvapení. Dalším bodem je to, že této knize dávám dvě hvězdičky. Dvě celé hvězdičky. Neuvěřitelné. Kravina je to pořád, ale rozhodně čtivější než ty tři předchozí. Řekl bych, že se kvalita mírně zlepšila. No ale k věci… při čtení českého překladu jsem se snažil přijít, za co a komu se ta překladatelka chtěla pomstít. Fakt úroveň překladu je fakt na mizerné úrovni… možná to bude další aspekt, proč jsem téhle knize nedal tři vrcholné hvězdičky, u kterých bych teda velice, opravdu velice dlouho uvažoval při mnohem lepším překladu. První část knihy byl úděsný, prostředek byl dobrý a třetí část knihy byl už čirý odraz nenávisti překladatelky, nebo bůhví co v tom bylo. Ale popořadě. První část se úrovní a kvalitou dá hravě zařadit mezi předchozí hrůzy. Prostě stále děs a při takovém množství hrozně přeslazené romantiky jsem už skoro brečel a proklínal sám sebe, že jsem si to chtěl všechno přečíst. Nechápu, co to Meyerová předváděla… Buď si byla moc dobře vědoma toho, kdo je její publikum, nebo se jedná o velice stydlivou autorku. Stydlivou na to, aby psala červenou knihovnu (čemuž se série Stmívání skutečně rovná). Sexuální scény byly skutečně otřesná záležitost. Já jsem se prostě cítil v tom příběhu velice ochuzen o tu sexuální scénu. Všem bylo jasné, že k tomu jednou musí dojít, ale prostě takhle to odbít? Já neříkám, že bych mermomocí chtěl číst jak si to Éďa s Bellou rozdávají, ale prostě když si vezmete oplatku, asi těžko ji nakousnete z první strany, pak z druhé a zbytek vyhodit do zapomnění. A přesně tak na mě ty "erotické" scény působí. Prostě začnou tím, že si dají pusu a další věta je o slastném pocitu Belly po probuzení. Já si myslím, že buď to Meyerová měla rozvést tak, aby to nebylo tak useknuté, prostě zajít trochu dál nebo se do toho neměla pouštět vůbec. No druhá část… tam si tak nějak nejsem jist, jestli je něco konkrétního, co bych vytknul… nevzpomínám si, tak asi nic důležitého. No a třetí část… dobrá část, ale poněkud zklamání. Teda v první řadě bylo otřesný číst tu třetí část po překladatelce, která očividně v tu dobu objevila nové slovo. "KÝM“… teda v takovémhle použití třeba: Šel jsem, kým jsem nebyl na konci. Já teda nevím, mě to slovo přijde jako z nářečí, snad bych jej ani neoznačil jako spisovné, ale ať tak či onak, číst ho po sté už mi fakt lezlo na nervy a další jeho výskyt už fungoval dost dobře nasíracím způsobem. To mi fakt kazilo čtení. No ale jinak to ušlo. Číst se ta poslední část dala, ale ten konec to bylo jen takové prdnutí do větru. Já nevím, mě to přišlo velice ochuzené, ale zase abych tomu nekřivdil… konec mi nepřišel definitivní, ale nebyl úplně ochuzen. Sakra, protiřečím si… tak tedy jinak. Konec byl chudý, ale ne extra-chudý. Lepší? :D Prostě se dalo poznat, že to je konec, ale člověk by čekal něco víc. Finální bitvu, tisíce mrtvých, potoky krve, hrdinka zbrocená potem i krví na vítězném kopečku trhá a pálí posledního nepřítele, dcera zachráněná, manžel roztrhaný na kousky, leč nespálený se dává dohromady, její milovaná rodina přežila… A ono prd… bude válka, bude válka, bude válka, už jdou, blíží se, bude válka, bude válka… jednání… bude válka… jednání… odcházíme v míru, čau, a žili šťastně až do smrti. Takhle bych si konec ságy nepředstavoval. Já tedy ne. Neříkám, že muselo nutně dojít k boji, ale aspoň se mohlo dít něco převratného, něco, coby čtenáře zabořilo do křesla, pohovky či postele, něco, kvůli čemu by si rval do huby špalek a s vykulenýma očima a vyrvanými vlasy to četl až do samotného konce bez potřeby dýchat. No chtěl jsem moc. Nu což, skončilo to, jak to skončilo. Rozhodně bych se nedivil, kdyby někdy vzniklo i další pokračování. Ale teď už klid a pokoj. Přečetl jsem to… jdu se ožrat a konečně otevřu nějakou plnohodnotnou knihu. Tedy, alespoň v to doufám.... celý text