Samohyb přečtené 38

Poločas rozpadu 2017, František Kotleta (p)

Klasická dvojka. Krve, přestřelek, nechutností a masakrů je víc, ale do popředí se dostává i určitý popis reálnější společnosti a snahy vrátit zpátky pokrok, tedy v lepší první třetině až polovině. Tohle už není tak zběsilá tupá mlátička jako první díl. Samozřejmě jsme se nemohli vyhnout krvavým nechutnostem dovedeným do absurdity, protože na to lidi asi čekají. Obzvlášť Čubčí pohár je naprosto mimo. Jako možná bych si to uměl i představit, ale rozhodně ne hned v první generaci po válce... Tak jako v prvním díle se extrémně plýtvá a nejvíc plýtvá autor s popisem různých druhů vražd. Humoru je tu jako šafránu. Asi bych to odložil, nebýt velmi slušně napsané hlavní postavy (a přiznejme si, že bílý chlap v hlavní roli klaďase je dnes už velmi neobvyklé pojetí, protože běloši jsou zmetci a každý ví, že v kritické situaci se heterosexuální běloch vždy zachová jako zbabělec a podrazák, kterého musí zachránit hrdinný queer - doufám, že ta ironie je jasně patrná). Kapitančik se už trochu vymluvil a zní to o něco lépe (nebo jsem si na ty výkřiky zvykl?). Hodnocení je těžké... Už to není plácání se od ničeho k ničemu a náhodné postrkování a je vidět, že děj má autor vymyšlený už trochu dále než na konec kapitoly, hlavní postava se mi vyloženě líbí, jen tam na mě začíná být moc progesteronu a Měnitelé a jejich společnost jsou trochu moc neuvěřitelní. Postapokalyptický svět mi přijde opět nevyužitý. Vlastně cestování zde je jen zdlouhavé a náročné, ale mimo Měnitelů by nebylo a i nebezpečné. I tak je to ale lepší než jednička. Škoda, že zmizely novinové články.... celý text

Spad 2016, František Kotleta (p)

Musím říct, že horší knihu už jsem dlouho před sebou neměl. Nebýt těch vymyšlených článků a určité návaznosti na dnešní dobu, asi bych se k tomu nepřiblížil, natož ji dočetl. Takhle, poslouchal jsem ji v autě cestou do a z práce. Jinak bych ji asi nedokončil. Příběh je naprosto zmatený, pinká se z jedné strany na druhou, postrkován jen hloupými rozhodnutími postav a náhodnými situacemi, které nevyvede z míry nic. Postavy mě prakticky nezajímaly. Zobrazení postjaderne společnosti je absolutně mimo a neuvěřitelné. Odklon od hodnot je jasný, důležité je přežít. Ale tady se každý chová navíc hloupě a nereálně. Cestování krajinou je víc než nevyužité, je naprosto odbyté. A vlastně jsem si během celé knihy ani nevšiml, že by se tam objevil nějaký mutant nebo člověk poznamenaný ozářením... Je to vlastně jen nechutnější kovbojka, kde se všichni snaží být drsní jak hajzlpapír z třetí cenové, krev cáká jak čtrnáctiletý panic, ale hrozně to skřípe. Fascinující fakt je, že všichni si stěžují, jak všechno dochází, ale všeho je pořád dost a vším se pořád neuvěřitelně plýtvá, včetně lidí. Jediný důvod, proč jsem přistoupil k dalšímu dílu je ta vsuvka s Brnem a přece jen hlavní postava hrdiny z Istanbulu je ke konci rozumněji napsaná. Poznámka k audioverzi. Kapitančika si pamatuju, když ještě v brněnském éteru řval Rádio Brno devadesát pět sedum... Ale za těch 30 let mu hlas docela zajímavě vyschl. Jeho některé kreace byly pekelné. Výkřiky, upištěné změny hlasu, naprosto neočekávaná intonace... Přesto k plukovníkovi Michálkovi sedí.... celý text

Tvář plná násilí 2010, Jimmy Palmiotti (p)

Je obrovská škoda, že vydali zrovna tento díl. Co jsem tak koukal, tak je to jeden z nejslabších, napsaný po roce 2000, navíc vypráví o části Jonahova života, která byla velmi přímočará a jednoduchá. A takový je i tento komiks. O postavy nejde. Jde jen o to ukázat, jak drsný Jonah Hex byl. Rád bych si přečetl ty další, starší díly ze 70. let o jeho životě. Tím měli začít. O Jonahovi jich vyšlo možná kolem 180... Posuďte sami, zda by to nebylo lepší... Jonahův otec byl alkoholik a násilník a svého syna a manželku hodně týral. Nakonec ho ve 13 prodal Apačům jako otroka. Ti mu nedali nic zadarmo a dřeli ho do úmoru. Jonah jednou zachránil jejich náčelníka před divokou pumou. Ten ho za to adoptoval jako nevlastního syna. To se ale nelíbilo jeho skutečnému synovi, který Jonaha nenáviděl a když jim bylo 16, zradil ho a nechal na pospas tlupě Kiowů. K jejich boji se připletla skupina vojáků, kteří ho postřelili a ostatní zabili. Pak ho našel starý traper, který ho vyléčil. Když se Jonah vrátil, zjistil, že Apači už odešli pryč a začal se protloukat sám. Přidal se k armádě konfederace jako zvěd, protože věřil, že jih má právo na nezávislost. Postupně ale zjistil, že ideje severu o zrušení otroctví jsou oprávněné a tak se rozhodl, že přestane bojovat a vzdá se přímo kapitánovi seveřanské posádky. Odmítl ale prozradit umístění své jednotky. Jeden z nepřátelských zvědů ale zjistil podle hlíny na kopytech Jonahova koně, kde jsou. Jižani byli zajati téměř bez výstřelu a uvrženi do vězení. Jonah též, protože srazil velitele za to, že mu neprávem poděkoval za pomoc. V cele objevil tajný tunel, kterým i se spolubojovníky plánoval utéct. Nevěděl ale, že to byl podraz od velitele seveřanů, který neměl dost zásob ani pro své muže, natož pro zajatce. Následná událost vstoupila do historie jako Masakr u Fort Charlotte. Několik přeživších jižanů věřilo, že je Hex zradil a roznesli to na cestě domů. Při masakru Jonah zabil nepřátelského velitele, a tak jej pronásledovali i seveřani. Odešel tedy dál na západ do divočiny, kde našel stopu svého starého kmene. Tady objevil, že jeho proradný bratr si vzal za ženu jeho lásku. Odhalil jeho zradu, ale náčelník rozhodl, že budou bojovat tomahawky a rozhodne výhra. Zde mu jeho bratr sabotoval tomahawk, takže se uprostřed boje zlomil a Jonah nakonec svého nevlastního bratra probodl nožem. Náčelník šílený smutkem ze smrti syna a vztekem, že Jonah porušil posvátný souboj, ho nechal přivázat ke kůlu a zohavil mu tvář znamením démona pomocí rozžhaveného tomahawku. Poté ho navždy vykázal z kmene. Po letech, když se s nimi Jonah znovu setkal, náčelník zastřelil jeho lásku,která jej bránila před kmenem. Následně Jonah zastřelil náčelníka a s ním vyvraždil půlku kmene. Vzteklý a plný bolesti se snažil propít do zapomnění, když zastřelil muže, kterého považoval za svého otce. Ukázalo se, že je to desperát, na kterého je vypsaná tučná odměna a Jonah se rozhodl, že tomuto zasvětí svůj život...... celý text

Dvojice 1979, John Lange (p)

Když se bohatý milionář, leč vnitřním založením anarchista, rozhodne, že americký prezident je babral a je nutné ho odstranit pro vyšší dobro společnosti, spustí kolečka soustrojí, které nebude snadné zastavit. Děj sleduje vlastně jen několik dnů z vyšetřování v životě analytika Zpravodajské služby ministerstva zahraničí USA. Je to velmi přímočará novela s dokonalým tahem na branku, bez odboček, bez dalších hlubších vrstev, bez nějakého výrazného poznávání ostatních postav mimo ústřední dvojici. Jejím problémem je podle mě to, že autor se snaží Gravese a Wrighta vykreslit jako absolutní génie, a i přes to dělají hloupé chyby. Tak například je pro mě nepochopitelné, proč Graves sleduje a sleduje a nezasahuje, přestože už na 68 stránce přemýšlí o tom, že Wright něco dělal s nějakým plynem nebo tekutinou a zároveň si získával informace o materiálu nejvyšší nebezpečnosti, který převáželo Ministerstvo obrany a zároveň se jeho nejbližší spolupracovník bojí zůstat ve městě... Stejně tak následné rozhodnutí pronásledovat limuzínu a nechat být stěhovací vůz... To není vůbec logické. Nebo je pro rozvědku zamini tak těžké sehnat policejní hlídku na kontrolu obou? Kdyby ho od chvíle opuštění hangáru kdykoliv zastavili, byl by konec novely hodně nudný... Taktéž od Wrighta mi přišlo naprosto úsměvné, že jeho pojistka je vlastně jen bomba, která vyhodí láhve do vzduchu... Čekal jsem něco výrazně fikanějšího, třeba že prezidenta urychleně odvezou pryč a ve chvíli, kdy jeho letadlo dosáhne určité letové hladiny, tak určitý kufřík uvnitř exploduje, případně ve chvíli zneškodnění bomby v bytě uslyšíme z rádia, že celý meating zvrací v křeči svá střeva na podlahu... Případně že celý tento byt je jen vějička a skutečná bomba je v domě, kde sedí agenti... To mě trochu zklamalo. I tak se ale jedná o sympatický thriller tvrdě si jdoucí za svým cílem. V některých ohledech mi i připomínal Clancyho sérii Jacka Ryana, a kdoví, jestli se touto novelou Clancy původně neinspiroval. Rychlá a zábavná jednohubka, ze které by šel natočit skvělý film. Dovolím si zde malou citaci, která se více než méně vztahuje i k dnešní době... "Jednotlivec je pouhá bezmocná nula, je-li postaven tváří v tvář gigantickým korporacím, gigantickým institucím, gigantické vládě. Zdá se vám, že ňáš automobilový průmysl prodává zmetky? Jste přesvědčeni, že vaše účty za elektřinu jsou nepřiměřeně vysoké? Nesouhlasíte se zaměřením naší zahraniční politiky? Běda, přátelé! S ničím nepohnete! Názor na to můžete mít, jaký chcete, ta kolečka se budou točit dál vlastní setrvačností." John Wright na filmovém pásu se odmlčel a napil se vody. „Možná že si myslíte, že moc je soustředěna do rukou malé skupiny lidí — vysokých státních úředníků, členů správních rad a bohatých jednotlivců. Ale tak tomu není! Každý je vězněm systému, který zdědil, a není v jeho silách něco změnit. Jsme v pasti, přátelé. To je úděl dvacátého století. Je to století impotence.... celý text

Sdílejte, než to zakážou! 2021, Andrej Babiš

Má to celkem dobrou výhřevnost. Paní v levných knihách se na mě sice divně dívala, ale vypadala, že se jí ulevilo, že to přestane zabírat poličku :-D Každé je jak dvě polínka dřeva... Den a půl jsem tím topil a tímto děkuji panu A.B. za pomoc se zvládnutím energetické krize... Číst se to ale bohužel nedá. Ten venkovsky humpolácký styl bodrého občana, který známe z televize je tu převeden na papír. Dal jsem asi 20 stran a víc to nešlo. Fascinuje mě, kolik něčí práce, času a duševního zdraví je někdo schopen investovat do své předvolební kampaně. Tohle ani není obdoba komunistických agitek. Tohle je podnikatelské baroko v tom nejhorším významu slova...... celý text

Průlom 2014, Myke Cole

Nejdřív k ději: Jan Thorsson, dříve známý jako Harlekýn, porušil přímý rozkaz prezidenta a zavraždil 8 mariňáků a proto si zaslouží jen pohrdání, vyhazov a vězení. To si tedy myslí většina zelených mozků v americké armádě. To, že svým činem odhalil jedno z největších spiknutí a zachránil celou vojenskou divizi, téměř třicet tisíc lidí, to je pro ně zanedbatelné. Naštěstí je tu veřejné mínění, které jej považuje za hrdinu a tak je povýšen a uklizen na pozici tiskového mluvčího. Plukovník Allan Bookbinder, nyní generál, je zase uklizen k pobřežní stráži. Pak ale zasáhne osud, rozlícená žena čarodějka Skylla, která přímo do středu New Yorku přivede armádu goblinů, obrů, černých bohů a dalších krvelačných tvorů ze Zdroje a chce převzít vládu nad USA. Velitelem zásahu je jmenován Harlekýn. Má to jen jednu malou chybu. Protože průniků je víc a jeden z nich je nebezpečně blízko skladišti nukleárních raket, má k ruce jen místní posádku a výcvikovou skupinku zelenáčů z JNO. Do toho ještě Skylla pustí do všech médií, že chce vyřešit šikanu a pronásledování napojených a nastolit New world order, tedy v USA. Pro začátek. Nezbývá mu nic jiného, než se spojit s přáteli i bývalými nepřáteli a jednou provždy vyřešit postavení napojených v zemi... Absolutní jízda. Cole jako by se opravdu našel až v tomto díle a rozjíždí obrovskou bitvu. Vrství nápad na nápad. Nejzábavnější postava ukázána z jiného úhlu a pod drobnohledem. Filozofická zamyšlení jsou realistická, znepokojivá, ukazující, že stačí málo a svoboda je v trapu a musí se zalít krví vlastenců a tyranů, aby se znovu objevila. Že nestačí se nechat unášet proudem, ale člověk musí převzít odpovědnost a nad svými činy přemýšlet i z širšího hlediska. Že nelze věci dělat pořád stejně, protože lidé, situace a okolnosti se neustále mění. Vlastně docela lituju, že už jsem sérii dočetl. U prvního dílu by mě to nenapadlo. Skyllina tragická odbočka, jak se z fajn ženy stala Skyllou a jak se Harlekýn stal takovým, jak jsme ho poznali v prvním díle... Upřímně, když jsem zjistil, co a jak jí udělali, tak naprosto chápu, co a proč způsobila. A dokonce jsem ji přál, aby se to povedlo. Náš svět totiž je ve skutečnosti ještě mnohem prohnilejší, lidé křivější a zákeřnější, než je to popsáno zde. Mám teorii. V době, kdy bylo lidstvo kmen čítající 15 tisíc jedinců na celé planetě, mohly přežít jen dva druhy osobností. Ti nejlepší hrdinové, silní, stateční, schopní odvážní. A pak druhá, všeho schopná, zákeřná, duševně a povahově degenerovaná část lidstva. Bohužel hrdinové umírají častěji a proto jsme tu dnes v takovém svrabu. Jediné, tak mi konec přišel strašně na honem, nedořešený, postavy neukončené, jako by byl ještě nějaký díl, který u nás opět nevyšel. Ale není, pouze trojdílný prequel.... celý text

Hranice 2014, Myke Cole

Nejdřív k ději: Vracíme se o několik měsíců před události prvního dílu. Plukovník Allan Bookbinder, celoživotní úředník, se napojí a protože se jeho magie neprojeví a mohl by být nebezpečný svému okolí, je okamžitě převelen na základnu Hranice ve Zdroji jako nový personální vedoucí. Čas ubíhá a najednou uprchne Britton a zároveň s ním i velmi nebezpečná Skylla, která odkryje základnu útokům domorodců. K tomu ještě je základna odříznuta od zásobování ze Země a její šéf je zabit, takže velení přechází na Bookbindera, který v sobě nachází zatím netušenou sílu a schopnosti. Když se dozví o indické základně ve Zdroji vzdálené 2000 kilometrů, rozhodne se tam s hrstkou profesionálů vydat a získat pomoc. Mezitím se jeho magie projevila, kdy se jedná o unikátní schopnost vázat magii ostatních napojených do neživých předmětů a použít ji později. Když po mnohých nebezpečenstvích konečně dorazí na základnu Indů, hadí vládce Rádža je zde zdržuje proti jejich vůli a využívá Bookbinderovo umění pro své vlastní účely. Povede se jim utéct a dostat se zpátky na zem, kde ale nejvyšší autority Spojených států nemají moc zájmu zachránit nikoho ze základny Hranice a chtějí věc udržet v tajnosti. Nezbývá tedy, než obejít systém a vyhledat dříve nečekaného spojence... Musím říct, že jsem rád, že jsem v prvním díle knihu neodložil. Je velmi čtivá a napínavá a člověk se těší, co se stane. Ubylo naivního Brittonova filozofování a akce střídá akci a Cole se v jejím popisu neztrácí. Prostředí Zdroje je velmi dobře a zajímavě popsáno. Jediné mírně zdlouhavé místo je, když Rádža zdržuje jednotku ve svém paláci, to mi přišlo trochu jako vystřižené z nějakého starého románu z Dálného východu. Člověk do poslední chvíle Bookbinderovi drží palce, ať to vyjde, jak má (přestože ví, že to vyjde). Občas mi přišlo divné užití slova zachichotal, protože k drsnému, svěřepému vojákovi bez smyslu pro humor to zrovna moc nesedí. V některých okamžicích mi přišlo, že JNO je až příliš neporazitelná a přehnaně přesně předvídá každý krok rebelů (Velký Medvěd). Pasáže s Brittonem byly trochu rušící od zajímavější linky ve Zdroji. Celkově ale velice dobře zpracované. Nemůžu se dočkat třetí části.... celý text

Kontrolní bod 2013, Myke Cole

Nejdříve k ději: Oscar Britton je pilot vrtulníku americké armády, jehož jednotka má ve spolupráci s JNO právě zajistit dva magicky napojené studenty střední školy. Oba jsou při zásahu zabiti a několik členů Brittonovy jednotky je těžce raněno. Fyzické i duševní vypětí následně probudí magické schopnosti i v Brittonovi. Bohužel je to magické umění portomancie - otvírání bran do jiného světa, tzv. Zdroje, které je zakázáno a lidé jím obdaření jsou bez soudu popravováni. Oscar uteče a během útěku nedopatřením zabije několik lidí, mimo jiné i svého otce. Když jej JNO chytí, přenesou ho do Zdroje a do srdce mu dají lokátor s bombou, aby nemohl utéct. Výcvik je dlouhý a náročný, ale nese ovoce a Oscar brzy dokáže brány ovládat i jako řezné zbraně. Postupně si zvyká na nové prostředí vojenské základny, která je neustále pod útokem místních domorodců a sžívá se se zbytkem týmu se zapovězenými schopnostmi. Mají za sebou i několik akcí proti nebezpečným samotářským čarodějům. Když se mu povede se bomby zbavit, uteče i s několika dalšími, kteří nechtějí pro vládu dělat špinavou práci. Při jejich útěku se na svobodu dostane i velmi nebezpečná vězeňkyně, která zničí téměř celou ochranou barikádu základny a vystaví ji tak na milost a nemilost domorodcům. Oscar Britton je velmi nesympatická postava. Nesnášel jsem jeho náhled na svět už na 30 stránce a na 60 už jsem ho výrazně nenáviděl a uvažoval jsem, že knihu odložím. Naštěstí jsem vytrval, protože dál už je to jen lepší. Tento člověk raději vystaví nebezpečí svou jednotku, než aby sejmul dva vraždící maniaky a má výčitky svědomí, že střelí po někom, kdo vraždí ostatní studenty. Jako z celkového pohledu trilogie chápu, proč to tam autor tak zvýraznil, ale je to čistě účelové, protože na prvních šedesáti stranách je chování Brittona nereálné a naprosto hloupé a nesympatické. Vůbec jsem nechápal, že Cole jako bývalý voják něco tak nerealistického vymyslel. Pak ho chytí, dají mu bombu poslušnosti do srdce a já musím říct, že díky bohu. Od té chvíle seká latinu a snaží se fungovat. A i románu to prospělo, najednou to odsejpá a něco se děje. Brittonova zamyšlení už nejsou tak častá a jsou uvěřitelnější. Jako by se vyměnili autoři. Cole se zjevně musel rozepsat. Popisy akce jsou přehledné a srozumitelné, postavy uvěřitelné a mají i slušný psychologický vývoj. Prostředí a detaily ze světa Zdroje jsou zajímavé. Kdyby nebylo toho neslavného začátku, dal bych i víc hvězd. Finále příjemně nabudí na další díly.... celý text

Ocelová krysa se mstí 1996, Harry Harrison

Jim diGriz se oženil a ještě k tomu dokázal udělat své manželce (a kdysi psychopatické vražedkyni) Angelině dvě děti. Ta je teď po mentální lobotomii od Speciálního sboru milující manželkou a brzy i vzornou matkou... A tak jen za občasného svištění kulek a výbuchů uspávacích a kouřových granátů vykrádají jen tolik bank, kolik jich potřebují k pohodlnému životu. Když jich má jejich planeta za 4 měsíční návštěvu už plné zuby, rozhodnou se vzhledem k Angelinině pokročilému těhotenství o návrat do Sboru. A to je dobře, protože je potřeba provětrat perka militantnímu národu, který dobývá jednu planetu za druhou i přes obecně přijímaný názor, že to nejde... Nebudu vás napínat. Tento díl je velmi zábavný. Jim tu konečně dělá to, co bysme od jeho geniální osobnosti čekali už v předchozím díle. Používá slabiny společnosti proti ní samé. Je to zábavné, čtivé a plné nápadů. Náhody tu nehrají tak velkou roli, jako minule a je cítit, že tady už Harrison tolik z vody nevařil. Jen je opět škoda mírně odfláknutého konce, kde jakoby autor nevěděl, jak to zakončit a tak si vymýšlí jednu absurditu za druhou. Jinak se ale jedná o slušně zábavnou jednohubku. Chronologické pořadí Krysy 5/12... celý text

Ocelová krysa 1995, Harry Harrison

Jim diGriz krade vládě, všem vládám všech planet, na které se dostane. Žije v high-tech světě, kde byl zločin téměř vymýcen a považuje za svou povinnost nenechat státní orgány jen hnít a spát. Jeho hlavní devizou je, že dokáže plánovat dlouho dopředu a tak na něj žádný obyčejný policista nemá. Tedy mimo speciální jednotky, která jej jednoho dne dopadne a naverbuje do svých řad. Stane se poté jedním z vyšetřovatelů a netrvá dlouho a přijde na nebezpečný pokus o převrat a převzetí moci sociopatickou osobností. Nový padouch je ale ještě mnohem mazanější a zákeřnější než on... Problém této knihy je, že motivace hlavního záporáka je přinejmenším nedostatečná a velmi neuvěřitelná. Navíc tento emocionální důvod nejde moc do koexistence s pečlivým plánováním a promyšlenou činností. Jim ani svůj pověstný mozek příliš nepoužívá a má vlastně jen z pekla štěstí, protože záporák ho má opakovaně vždy od začátku prokouklého a je na něj připraven. Zápletka tak strašně ztrácí na zábavnosti a děj je degradován na pouhou šachovou partii dvou předvídatelných robotů. Hlavní hrdina se považuje za něco lepšího, ale ve skutečnosti je jen obyčejný podvodníček. Jeho podvody jsou velmi jednoduché. Stejně tak příprava, jak dostat zločince. Finální rozuzlení už nenechá nikoho na pochybách, že to je nepříliš povedený díl série. Čte se to lehce, ale prakticky nic po tom v hlavě nezůstane. Styl mi občas vadil, ale nebylo to tak markantní, jako v gamebooku. Zajímavostí je, že tento román vznikl na základě stejnojmenné povídky vydané roku 1957 v časopise Astounding, která je shodná s první částí knihy a končí Jimovým přijetím do Speciálního sboru. Chronologické pořadí Krysy 4/12... celý text

Konečně doma 2015, Adam Rex

Svět přepadli zvláštní mimozemšťané a obsadili ho pro sebe. Mimo to, že milují chuť vonítek do záchodu a bělítek na papír, odsunuli všechny obyvatele USA na Floridu, respektive do Arizony. Maminku 11 leté dívky Bakšiš přesunou v transu, ale její dcera zůstává doma jen s kočkou. Místo buvských transportů použije na přesun z Pennsylvanie na Floridu jejich starý automobil. Cestou zažije pár dobrodružství, potká jednoho buva a spřátelí se s ním, pozná několik různých druhů lidí a následně vyžene z planety všechny zlé emzáky Gorgy. To je asi tak v kostce všechno. Nejdřív jsem viděl film a ve srovnání tahle knížka neobstojí. Aspoň tedy pro mě. Není špatná, ale prostě já tam humor zas tak nevidím a jako science fiction to taky moc nezáří. Některé části mi přišly zbytečné a natažené (v Disneylandu a v Arizoně). Snažil jsem se kousek číst dětem a svým nezájmem mě jen utvrdily v přesvědčení, že to je spíš pro dospělé čtenáře (5 a 7 let jen poslouchali a nudilo je to, neumím si představit, že by to v 8 četli). A vlastně Buv tu nemá prakticky žádnou psychologii a to jiskření mezi postavami a nějakou větší hloubku osobnosti jsem tady hůř hledal i u Bakšiš. Prakticky všechny ostatní postavy kromě Indiána mě tu iritovaly. Přijde mi, že všechny změny, které byly udělané pro film, příběhu nejen prospěly, ale nebýt jich, tak by film neměl úspěch. Shodné tyto dvě díla vlastně jsou jen v základních rysech - cesta s mimozemšťanem, jehož rasa jí ukradla planetu a následná trochu jiná záchrana před Gorgy. Obrázky byly hezké, ale nejsem milovník komiksů a relativně dospělou knihu to snižovalo k infantilnosti. A je to zajímavé, protože na první pohled se film tváří infantilněji, ale není. Dost těžko se mi sžívalo s postavami. Zrovna jsem to dočetl a vlastně si nemůžu vzpomenout prakticky na nic, co by mě zaujalo nebo mi zůstalo v hlavě. Závěr je velmi čtivý, není to rozhodně ztráta času, ale znovu už ji číst nebudu a dám přednost zábavnějšímu filmu.... celý text

Dotek vetřelce 2017, Gini Koch

Hlavní problém této knihy je určení. Obrázek, název, popis děje totiž evokují, že se jedná o jednoduché akční béčko pro chlapy s trochou humoru a spoustou akce a hlášek. Problémem je, že je to úplně jinak. Jde totiž o variaci na Stmívání. Jednoduché mírně akčně romantické melodrama pro postpubertální ženy okořeněné trochou sexu. A to je primární důvod, proč to u nás nemá úspěch, a v zahraničí to má už 17 dílů. Nečte to cílová skupina. Chybu udělal vydavatel tím, že to nepropagoval jako bondovku pro holky, aka 50 odstínů běhny. Vlastně jakoby veganovi naservírovali párek s kečupem a pak se diví, že je vzteklý, uražený, rozmrzelý a nezvedá mu telefony. Knížka je docela živě napsaná, čte se snadno, což je asi jediný důvod, proč jsem to dočetl. V cca polovině taky skoro přestaly megainteligentní husté slovní přestřelky mezi Kitty a Jeffem, protože ji konečně vojel a jak víme všichni, slova už potom nejsou potřeba :-) Druhá půlka je o něco zábavnější, ale pořád si myslím, že nestojí za čtení (pochop, čtení pro bílého třicátníka s částečně misogynními, bigotními, xenofobními a diskriminačními názory na většinu společnosti). Ale takhle, moje hodnocení se v tomto případě nesmí brát až tak vážně. I Stmívání jsem odložil po 200 stranách a už jen úpěl u šílených filmů, drže manželku za ruku. Ona si myslela, že to je mou romantickou duší, já potřeboval mentální dávidlo, abych to rozchodil. A totéž platí tu, nejsem totiž cílovka.... celý text

Krysa z nerez oceli 1996, Harry Harrison

Za mě je to asi nejhorší gamebook, co jsem četl. A jedna z nejhorších knih vůbec. Příběh je extrémně přímočarý. Ať se rozhodnete jakkoliv, vrátíte se vždycky na tu jedinou správnou cestu. Dokonce i to jedno bludiště, které tu je, má asi jen 10 odboček. Jak kdyby autor netušil, co to je gamebook. A i nejen jako gamebook to neobstojí. Literárně je to odpad. Neustálé vstupování Jima dementním způsobem do děje je otravné. Různé divné hrátky s jazykem a textem. Ostatním dílům o kryse to nesahá ani po kotníky, a to i těm slabým. Zápletka je moc jednoduchá, zpracování šílené, prostředí vězeňské planety naprosto nevyužité, humor... No, možná tu je někde snaha, ale já ji nenašel. Je zajímavé, že do češtiny bylo o Kryse přeloženo a vydáno jen 8 knih z 12, respektive 13. A toto se dostalo mezi vyvolené? Malá zajímavost je, že Geisteskrank znamená německy Choromyslný a Skraldespand dánsky Popelnice Chronologické pořadí Krysy - Mimo pořadí, pravděpodobně někde kolem 7... celý text

Ostrov dinosaurů 1993, Edward Packard

Právě jsem to dočetl před spaním svým dětem (4 a 6) a byly nadšené. Jejich první gamebook. Líbí se jim ta možnost ovlivnit děj. Mě osobně fascinují kresby, které jsou na takové dílko úžasné a je jich opravdu hodně. Děj mi přijde příliš málo možností. Někdy by se snadno dalo udělat další rozcestí, ale autor toho nevyužije. Pro malé děti je to mnohem lepší, než FF. Za mě velmi slušná kniha pro děti, dospělý to přečte za hodinu až dvě.... celý text

Strašidelná vagina 2018, Carlton Mellick III

Musím říct, že mě to zklamalo. Popis na eshopu byl výrazně víc slibující zábavu. Humor. Šokantní nápady. Originalitu. Občas tam ten záblesk je, ale... První novela, titulní, Strašidelná vagína Primární nápad skvělý. Mojí holce straší ve vagíně. Pak z ní vyleze kostlivec a já v ní objevím celý svět... Úžasné. Jenže jak je ten svět zpracovaný. Jak z nějakého surrealistického snů, který se jako umírající pták topí v ropné skvrně. Přesně tak jsem si připadal. Strašně zdlouhavé, nezáživné, asi něco ve stylu starých komunistických pseudouměleckých psychedelických blábolů. Naprosto zabitá novelka jak příběhem, tak stylem psaní. Druhá mikropovídka Porno v srpnu. Strašné. Dočetl jsem to jen proto, že jsem chtěl vědět, co z toho vypadne. A ano dámy a pánové, vypadlo z toho hovno. Tak nudná a nesouvislá věc... Jak noční můra že zažívacích potíží a přejedení. Ale psaná živějším způsobem. Jen jí podle mě bylo škoda ničit papír. Pařez se obrací v hrobě. Třetí povídka Fantastické orgie Tohle je asi jediná věc, kvůli které má ta knížka význam existovat. Nápaditá, skvěle napsaná, i pointa tam je. Při čtení jsem si neustále představoval, jak profesor X nebo Magneto předávají své schopnosti pilným studentkám... :-D Závěr mi přišel trochu ukvapený a trošku jej rozepsat by vůbec neuškodilo. Ale celkově tato povídka je přesně to, co obálka slibovala. Zbytek ale nestojí za to vůbec číst. Abych řekl pravdu, knížku prodám, a autora možná ještě někdy potkám, ale rozhodně ho vyhledávat nebudu. Nevadí mi bizarností nebo nechutnosti, to určitě ne. Jen je to z celkového hlediska nudné a nezáživné čtení. Asi jako včerejší džem, kdyby ovšem ten džem byl už starý několik týdnů...... celý text

Zajatci démona 1993, Jean-Pierre Garen (p)

Stone se stane obětí parazita, který chce ovládnout zaostalý svět. Ale zase, trochu tuto zápletku propracovat a pak super. Je to jen nakousnuté. Kdyby ho nechali s Rayemm na té planetě třeba půl roku... Takhle se ale všechno vyřeší jako obvykle do týdne. Je to skvěle čtivé, ale propracovanost tomu dost chybí.... celý text

Lágr vyděděnců 1992, Jean-Pierre Garen (p)

Nápad se mi líbil, jenže najednou to skončilo snad na 30 stránce a pak jako by začal úplně jiný příběh. A podle mě je moc velká škoda, že ten lágr nebyl rozpracovaný lépe. Jako celé to není špatné, jen je toho škoda.... celý text

Vražedná atestace 1993, Jean-Pierre Garen (p)

Slušně napsané a zábavné. Čas od času se mi otvírala kudla v kapse, obzvlášť proto, že podobné přechytralé neumětely znám z práce taky. Za 80 minut přečteno.