Dvojice přehled

01.10.2022

Už je to dlouho, co jsem tuto knihu četl jako mladík. Vnímal jsem ji jako sci-fi i když z nedaleké budounosti, ne-li z přítomnosti. Líbila se mi, ale až dnes vidím, že obsahuje zajímavé prvky, které tenkrát pro mě byly fantastické, jako internet po telefonu a připojování se na počítačové terminály, což u nás v té době totality vůbec nepřicházelo v úvahu. Dnes vidíme, že ty technologie vypadájí dnes trochu jinak. O binárních neurotoxinech se však v té době vědělo.
Je to zajímavé a čtivé dílko, rád jsem se k němu vrátil.

05.07.2022

(SPOILER) Když se bohatý milionář, leč vnitřním založením anarchista, rozhodne, že americký prezident je babral a je nutné ho odstranit pro vyšší dobro společnosti, spustí kolečka soustrojí, které nebude snadné zastavit. Děj sleduje vlastně jen několik dnů z vyšetřování v životě analytika Zpravodajské služby ministerstva zahraničí USA.
Je to velmi přímočará novela s dokonalým tahem na branku, bez odboček, bez dalších hlubších vrstev, bez nějakého výrazného poznávání ostatních postav mimo ústřední dvojici. Jejím problémem je podle mě to, že autor se snaží Gravese a Wrighta vykreslit jako absolutní génie, a i přes to dělají hloupé chyby. Tak například je pro mě nepochopitelné, proč Graves sleduje a sleduje a nezasahuje, přestože už na 68 stránce přemýšlí o tom, že Wright něco dělal s nějakým plynem nebo tekutinou a zároveň si získával informace o materiálu nejvyšší nebezpečnosti, který převáželo Ministerstvo obrany a zároveň se jeho nejbližší spolupracovník bojí zůstat ve městě... Stejně tak následné rozhodnutí pronásledovat limuzínu a nechat být stěhovací vůz... To není vůbec logické. Nebo je pro rozvědku zamini tak těžké sehnat policejní hlídku na kontrolu obou? Kdyby ho od chvíle opuštění hangáru kdykoliv zastavili, byl by konec novely hodně nudný... Taktéž od Wrighta mi přišlo naprosto úsměvné, že jeho pojistka je vlastně jen bomba, která vyhodí láhve do vzduchu... Čekal jsem něco výrazně fikanějšího, třeba že prezidenta urychleně odvezou pryč a ve chvíli, kdy jeho letadlo dosáhne určité letové hladiny, tak určitý kufřík uvnitř exploduje, případně ve chvíli zneškodnění bomby v bytě uslyšíme z rádia, že celý meating zvrací v křeči svá střeva na podlahu... Případně že celý tento byt je jen vějička a skutečná bomba je v domě, kde sedí agenti... To mě trochu zklamalo. I tak se ale jedná o sympatický thriller tvrdě si jdoucí za svým cílem. V některých ohledech mi i připomínal Clancyho sérii Jacka Ryana, a kdoví, jestli se touto novelou Clancy původně neinspiroval. Rychlá a zábavná jednohubka, ze které by šel natočit skvělý film.

Dovolím si zde malou citaci, která se více než méně vztahuje i k dnešní době...
"Jednotlivec je pouhá bezmocná nula, je-li postaven tváří v tvář gigantickým korporacím, gigantickým institucím, gigantické vládě. Zdá se vám, že ňáš automobilový průmysl prodává zmetky? Jste přesvědčeni, že vaše účty za elektřinu jsou nepřiměřeně vysoké? Nesouhlasíte se zaměřením naší zahraniční politiky? Běda, přátelé! S ničím nepohnete! Názor na to můžete mít, jaký chcete, ta kolečka se budou točit dál vlastní setrvačností."
John Wright na filmovém pásu se odmlčel a napil se vody. „Možná že si myslíte, že moc je soustředěna do rukou malé skupiny lidí — vysokých státních úředníků, členů správních rad a bohatých jednotlivců. Ale tak tomu není! Každý je vězněm systému, který zdědil, a není v jeho silách něco změnit. Jsme v pasti, přátelé. To je úděl dvacátého století. Je to století impotence.