Samohyb přečtené 38

Stavitelé světa 1992, Paul-Jean Hérault

Za mě to tehdy bylo perfektní dobrodružství. Akční, promyšlené... Výrazně lepší, než Planety smrti od Harry Harrisona, kterým je to trochu podobné. Smutné je, že se jedná o druhý díl sedmidílné série...... celý text

Les 2021, Jan Hlubek

Bor 2023, Jan Hlubek

Astronaut 2023, Samuel Isaacson

Dům na Strážném vrchu 2023, Graham Plowman

Dítě ohně 2018, S.K. Tremayne (p)

Děj: Rachel si po měsíční známosti vezme bohatého aristokrata. Opustí svůj společenský život v Londýně a žije v jeho sídle uprostřed Cornwallu se synem z jeho prvního manželství. Muže ale vidí pouze přes víkend, kdy také pracuje. Neuplyne dlouho a vesnická idylka se začne plíživě měnit v děsivou hru o přežití... Můj názor: Koupil jsem to jako audioknihu na cesty do práce za 50 Kč a jinak bych to asi nedokončil. Hloupá zápletka, ohraná, jak z nějaké německé romantiky odehrávající se v Anglii. Žádná z postav nemá hloubku a nepřiroste k srdci. Věci, které by ve skutečnosti situaci nikdy nevyhrotily jsou zde brány jako vyhlášení války. Postavy se chovají mimo své zkušenosti, mimo svůj typ s tím jim to člověk ve výsledku nevěří. Několikrát ve střední části jsem měl úplně wtf moment, jestli to jako autor myslí vážně. Finální rozuzlení považuji za podvod na čtenáře. Jak chcete zjistit, o co jde, když hlavní vypravěčka před vámi tají velmi podstatné informace? Osobně by se mi mnohem víc líbil konec, kdy taťulda zabil mamuldu a syňulda na to koukal, zcvokl se z toho a pak se novou mamuldu pokoušel chránit. Mohlo to skončit tak, že by taťuldu při pokusu o vraždu macechuldy stáhl s sebou do šachty. Jenže takhle je to hrozně ve výsledku hloupé. Celkově zpracování je nuda. Vlastně kdyby ta magorka nebláznila, tak by se tam nic nedělo. A nevím proč, ale myslel jsem, že to napsala spíš žena. Za mě nedoporučuji. Ani za těch 50 Kč to nestojí.... celý text

Maso 1991, Martin Harníček

Nejsem čtenář obyčejné literatury. Devadesát procent toho, co jsem přečetl, bylo science fiction, fantasy nebo horor. A tohle je velmi kvalitní sci-fi. Dobře napsané, promyšlené, detailní, ale ne tak, aby to člověka nudilo. Stále se něco děje, je plné zvratů a nenadálých událostí. Kdyby to bylo napsáno anglicky, znal by to celý svět a bylo by to postavené na roveň 1984 a dalším podobným knihám. Bohužel je to česky, a tak o tom ví jen pár našinců. A je to škoda, protože kvality to má nezanedbatelný. Ten styl vyprávění je tak neuvěřitelně odosobněný, až mi to připomínalo Žárlivost od Robbe-Grilleta. V příběhu postupně vyplývají různé pro nás šokující informace, které jsou ale pro vypravěče něčím naprosto standardním a normálním a bere je jako samozřejmost. Spíš by náš způsob života považoval za zvrácený. Já osobně si to užil, ale nečetl jsem to jako nějakou stresující záležitost a alegorii děsivé totality, ale čistě jsem to bral jako povedené sci-fi. Vlastně si i myslím, že bych si rád přečetl další příběh z tohoto světa, pokud by vznikl. PS. Změnil jsem obsah, aby nevykváknul kompletní děj.... celý text

Maska omnibus: Kniha druhá 2011, John Arcudi

Maska omnibus: Kniha první 2010, John Arcudi

Asi jako všichni jsem byl překvapený, jak je komiks ve srovnání s filmem a seriálem brutální a krvavý. Je zvláštní, že si filmaři vybrali jako svého hrdinu zrovna postavu Stanley Ipkisse. Tady je to slabošský agresivní a mstivý parchant, který ze všech postav podlehnuvších masce se vlastně chová úplně nejhůř. A taky špatně skončí. Naopak ve filmu zesměšňovaný poručík Kellaway je velmi sympatická postava, která se s tímto břemenem vyrovná velmi dobře a jeho osudy sledujeme po celý zbytek knihy. Jak maska putuje po různých lidech, zjišťujeme, že nikomu nepřináší nic dobrého a všechny nejlepší úmysly překroutí a zkazí. O její minulosti nebo způsobu, jak se dostala do obchodu, kde ji Ipkiss koupil, se prakticky nic nedozvíme. Třetí část v této knize již byla napsaná po natočení filmu s Jimem Careyem a odklon od původní brutality a přesun ke komičnosti je naprosto zřejmý. Líbilo se mi to, ale naprosto chápu ty rozporuplné pocity tady. Je to něco úplně jiného, než co jsem čekal.... celý text

Srdce Chaosu 2005, Gav Thorpe

Děj (pokud jste nečetli, přeskočte dál): Schyluje se k válce. Ursula se snaží utéct od proradného hraběte Luitena a zároveň získat větší armádu a podporu dalších šlechticů. Kurt se snaží získat větší podporu od bohů Chaosu a tak cestuje dál na sever, kde si jej bohové předvolají, aby dokázal, že je toho hoden. Mezitím jeho chaosem pozměněný tým vedený Jacobem shromažďuje armádu. No a to je vše. Pak dojde k bitvě, kde se všichni vzájemně vyvraždí. Pár jich zůstane a vrátí se domů hladovět po zbytek zimy. Naneštěstí se žádné osvícení dalších hrabat nekoná a tak boje o moc a zrada dál pustoší Říši. A nikdo z hlavních protagonistů nedojde šťastného konce. Můj názor: Pokud se vůbec tuto sérii vyplatí číst, tak je to kvůli tomuto dílu. Počáteční pomalý rozjezd a nudná Ursulina linka je plně zachráněna zábavností Kurtova putování do Pustin chaosu a následnou bitvou. Bohužel vzhledem k tomu, že jak už jsem psal u prvního dílu, to autor pojal jako tragédii, žádný ani částečně šťastný konec se nekoná. Dokonce ho podezřívám z nenávisti ke svým postavám, protože všechny skončí opravdu špatně a nemusí notně umřít (obzvlášť konec Magnuse, Ruperta a Vapolda mě fakt naštval, ale nebojte, je tu popsán osud postav i 60 let po hlavních událostech). Takže katarze ze zadostiučinění se nekoná a ve výsledku je to jen další epizodní událost. Kurtova bitva je velmi trapná a jen potvrdila mé podezření, že bohové chaosu dali tu moc špatnému vyvolenému. Naprosto se nestará o osud armády ani postup bojů, vlastně vůbec o nic. Jen přijde k hotovému a bere to jako samozřejmost. Neřeší naprosto nic. Prostě skupinu 20 tisíc mutantů a příšer nechá bez velení nebo plánu naběhnout do mlýnku na maso. Když to tak vezmu, vyplývá z celého tohoto dobrodružství jen to, že Chaos nedobyl lidské državy ne proto, že by lidé byli tak dobří bojovníci, ale proto, že stoupenci Chaosu jsou jen absolutně neschopní amatéři... Vlastně nebýt živějšího popisu bitvy a putování do pustin chaosu, bylo by to zase o ničem. A proto je mé hodnocení velmi těžké. Ale oproti předchozím dílům jsem si to přeci jen užil. Nebýt výše popsaných nešvarů, dal bych 4. Bohužel autor není až tak dobrý spisovatel, což jsem si potvrdil i u dalších dílů Třinácté legie.... celý text

Čepele Chaosu 2005, Gav Thorpe

Děj (pokud jste nečetli, přeskočte dál): Kurt je vyvoleným Fjargardů. Najde si manželku, zplodí syna a klidně si žije. To se ale nelíbí soukmenovcům, protože nepřináší žádnou slávu. A tak se rozhodne, že se vydá na loupežnou výpravu. A protože Říše je mu stále trochu blízká, vydá se dál do Arábie. V arabském moři plují nazdařbůh bez zásob, znalostí nebo jakéhokoliv plánu s dvěma loděmi, až dorazí do zapomenutého starobylého města, které ovládají jen práchnivějící mumie. Když jim ukradnou zlato a šperky, mumie ožijí a zaútočí na ně. S jednou lodi se jim podaří utéct zpět a po boji s říšskými loděmi dostat do Norsky. Mezitím Ursula žije jako poustevník v bažině a Ruprecht se o ní stará. Pak se náhodou přidají k výpravě k trpaslíkům za artefaktem, který sjednotí Říši. Výpravu vede tajemná lady Halste. Na cestě několikrát bojují a nakonec trpaslíkům lady ukradne elfí meč, který chce zneužít k vlastnímu prospěchu. Nakonec ji zastaví a Ursula se stane vyvolenou a s elfím mečem zaútočí na Norsky a zničí Kurtovu vesnici i s jeho novou rodinou. A třetí díl může začít... Můj názor: Je to lepší, než první díl. Primárně tím, že děj je zábavnější a akčnější, některé postavy tu jsou i sympatický (Bjordrin a Ruprecht), další svým chováním nejsou tak protivné, jako dřív (Ursula) a jiné nejsou tak tupé a hloupé, jak bývaly (Kurt). Přesto je to velmi jednoduchá a přímočará záležitost, do které mi trvalo cca 100 stran, než jsem se začetl. Linka v mrtvém městě je strašně nevyužitá a je to škoda. Jeden den přijdou, jsou varováni, pohoštěni a druhý den ukradnou zlato a bojují s mumiemi a to je všechno. Pak se vrací. Ale aspoň už se Kurt nechová tak strašně hloupě. Ursulina linka je také neuvěřitelně přímá, přijdou, ukradnou a vrátí se. Halste se chová strašně neobvykle, kdy přísně tajný účel mise řeší s každým zájemcem o práci, a pak každý den hostí u svého stolu jiného pohůnka od krav... No a převzetí moci Ursulou je strašně nedůvěryhodné. Prostě, tento díl je jen předehra k dalšímu dějství, snad propracovanějšímu. Problém je, že moc sympatických postav tu není, a příběh je spíš zbytečná vsuvka, než dějinotvorný moment. Navíc Ursule člověk tu vyvolenou Sigmarem nevěří, protože kromě své vroucné víry v něj neprovádí nic, co by bylo až tak vyvolené. A ohledně Kurtovy vyvolenosti? Vzhledem k tomu, jakou moc mu temní bohové dali a jak ho postrkují dál, by se stal vyvoleným téměř každý, kdo by v sobě měl aspoň trochu ctižádosti.... celý text

Stalingrad 2019, František Kotleta (p)

Ten začátek byl přece jen trochu moc. Když se mi audiokniha rozkřikla do okolí vulgární kanonádou, rychle jsem před dětmi stahoval hlasitost. Asi to tam je, aby se autor zavděčil jednodušším fanouškům, kterým stačí nesmyslné vršení vulgarismů za sebe a řehtají se u toho jako koně (tímto se omlouvám všem jednodušším fanouškům, ty to nejsi, milý čtenáři...). Jinak si to neumím vysvětlit. Stalingrad je propracovanější, než ostatní části. Hlavní postavy jsou vychlastaný odpad upírské společnosti a tím pádem si nemusí vymýšlet riskantní složité plány na vyhnání emzáků ze sluneční soustavy (Bylo to tak, ne? Nebo že by šlo jen o to, že my jim natrhnem prdel o něco víc?). Válka je relativně dobře zachycena, tedy pokud to lze reálně zachytit z pohledu prakticky nezničitelných tvorů, kteří mají obavu leda tak z krys v uzavřeném prostoru... Bezzemek je ještě větší trouba, než o 70 let později. No a tím se chýlím ke konci své obrovsky vědecké analýzy. Lepší než jednička na celé čáře, srovnatelné s trojkou, ale zábavné v trochu jiných aspektech, než trojka. Možná i proto, že ubylo nejapných a slabých fórků a prostředí je o něco lépe popsáno...... celý text

Vlci 2015, František Kotleta (p)

Podle mě bez debat to nejlepší, co jsem od Kotlety zatím četl. Konečně je to slušně napsané a rozumně vymyšlené. Postavy nejsou jen tupci přesunující se za další bezduchou řežbou, ale skutečné jednající bytosti. Podle mě Kyšovi sedí mnohem víc psaní v er-formě. Dokáže se tak oprostit od zbytečného rozumování postav a neposunuje děj jen na základě jejich činnosti. A dokáže se trochu lépe zaměřit i na popis situace a prostředí. Za mě velmi dobře zvládnutý popis upíří společnosti, přestože kdyby to tak bylo ve skutečnosti, do dnešních časů by zbylo mnohem víc pověstí, než těch pár temných zkazek... Upíři se totiž chovají trochu jako sloni v porcelánu. Také ubylo popisů sexuálních aktivit (úmyslně to říkám takto šroubovaně), které jsem díky němu zjistil, že ve sci-fi a fantasy nepotřebuju. A ani tu nejsou tak hloupě a zbytečně sprostí. Nedokážu si vlastně vzpomenout, na co bych si stěžoval...... celý text

Mega hustej nářez 2013, František Kotleta (p)

Složité hodnocení. Na jednu stranu je díl asi nejpromyšlenější a nejpropracovanější, a na druhou stranu se sem dostaly kraviny ve stylu toho, že my dva upíři jdeme rozsekat jednu celou vesmírnou loď na férovku, nebo že já upír se jdu obětovat a vydám se prakticky bezdůvodně nepřátelům, aby si do mě mohli vyvrtat nové díry a zkusit nové pozice... Jako je to zábavnější, než předchozí díly, ale tyto hloupé vsuvky to sráží. Gerhard je fajn, přestože má neuvěřitelně málo prostoru, ale třeba záporák je tak nechutné šablonovité cosi, že při jakékoliv zmínce jsem skřípal zuby nad tím klišé, které z něj čpělo. Čtivost se tomu nedá upřít, ale... Za mě to nejsou upíři, jen jacísi super X-Meni pohánění krví... Za opakovanou četbu to pro mě nestojí. Konec mi přišel useknutý, jak kdyby najednou někdo řekl: "A dost, tolik papíru nemáme! Potřebuju si ještě utřít zadek!"... celý text

Marťan 2015, Andy Weir

Pro začátek se rozepíši o tom, proč jeden autor kdysi neměl rád označení žánru science fiction a přesto se stal jeho velmistrem. Tím autorem je Robert Anson Heinlein. Sousloví science fiction jej prý později dokázalo dostat do ráže. Celý svůj život prosazoval termín Speculative fiction - SF. Rozdíl je jasně vidět. Zatímco science fiction podle něj byla podřadná literatura využívající technologické efekty typu laserových pistolí jen jako pozlátkové efekty k neuvěřitelným dobrodružstvím v ryze pohádkovém duchu, Speculative fiction využívá reálných vědeckých poznatků, snaží se je rozvést a předpovědět jejich následný vývoj a používá je jako určitou kulisu, kde se reálné lidské charaktery dostávají do situací, kde si sáhnou až na dno svých schopností a vědomostí a na jejich základě z nich vyjdou silnější. Vlastně jsou jen způsobem, jak postavy do té vypjaté situace dostat... RAH tímto způsobem psal. Dnes už se to moc nenosí, ale jeho postavy nebyly hloupé, byli to velmi schopní lidé ve svých oborech, kteří trpěli cílevědomostí a snahou nebýt hříčkou osudu za každou cenu. Já si myslím, že Marťan by se mu velmi líbil. Není to totiž science fiction. Spíš je to skoro dokumentární náhled na věci budoucí. Ano, je tam trochu moc smůly, která se nakonec přetvoří ve skoro dokonalé štěstí, ale je to tak čtivě napsané, a ve finále to má tak rychlý tah na branku, že to tomu bez nějakých výčitek odpouštím. Za mě jedna z nejdokonalejších knih, co jsem kdy četl. Rád se k ní vrátím.... celý text

Spáry Chaosu 2004, Gav Thorpe

Děj (pokud jste nečetli, přeskočte): Zbožní a čistí mladí lidé Kurt a Ursula se milují, ale vzhledem k nedostatku financí jejich platonický vztah trvá na dálku dva roky. Kurt se snaží získat ostruhy, aby se o ní mohl postarat, jak si zaslouží. Poté, co je odvelen na daleké tažení, nedostatek jídla, zlá znamení a špatná situace vyženou nenávist místních občanů k Ursule k vrcholu a rozhodnou se ji obvinit z čarodějnictví. Na místo dorazí zkušený vyšetřovatel Van Diesel, aby situaci vyřešil. Ten pozná, že za přítomnost zlé magie nemůže zbožná Ursula, ale někdo jiný a snaží se ho vypátrat. Mezitím se Kurt dozví, že Ursula byla obviněna z čarodějnictví a dezertuje. Když po dlouhé cestě a mnoha špatných rozhodnutích dorazí na místo, zachrání Ursulu z rukou davu a zmizí. Van Diesel v něm rozpozná osobu ze své minulosti, kterou nenávidí a začne ho pronásledovat za každou cenu. Kurt mezitím s Ursulou a svým společníkem Jakobem prchají daleko na sever do Norsky, kde se situace vyřeší tak, nebo tak. Můj názor: Vzhledem ke kultovosti a tomu, že cena této knihy vyrostla až k průměrné tisícovce a bez dotisku by to lezlo pořád dál, tak jsem čekal, že to bude o hodně lepší. Z Warhammeru jsem četl už docela dost věcí a toto je jedna z těch slabších. Není to žádná divoká akční jízda, ale autor to pojal hodně dramaticky a také tragicky. V prvních kapitolách by mě nenapadlo, kdo byl ten šampión chaosu na začátku. Od prvního špatného rozhodnutí hlavního hrdiny je to ale už jasné. Následně pak sledujeme jeho proměnu... Problém je, že ta změna je příliš náhlá, příliš se skokově rozhodne oddat se temné straně a všechno přijímá naprosto v pohodě. Asi jako Anakin v epizodě 3. Kurt je původně až příliš dobrý a jeho pád je až příliš strmý a vlastně se tomu ani nijak vážněji nebrání, což nejde dohromady s jeho původní čistou a slušnou povahou. První smrt je sebeobrana a nehoda, ale ty dvě další? To už je regulérní vražda kamaráda. Pustí se do toho až příliš snadno a bez reptání. A Ursula je povznesená, přečistá, studená panna orleánská... Není na ní nic sympatického ani zábavného, jen ze sebe chrlí pobožná moudra. Vlastně se chová dost jako slon v porcelánu, který je výrazně na výši oproti ostatnímu plebsu a ten jí to proto dává pěkně sežrat. Van Diesel mi byl sympatický, ale pak ho honba za pomstou změní a začne se chovat bez rozmyslu jako šílenec, asi jako kapitán Achab. Jakob je brán jako ďábel pokušitel a jde mu čistě o vlastní profit, kvůli kterému se neštítí ničeho. A bohužel je zobrazen velmi jednosměrně, kdy v reálu i ti nejhorší lidé v sobě mají trochu dobra. I kdyby třeba jen krmil ptáky. Jestli ale v knize udělá něco správného, je to vždy ze špatné pohnutky. Ruprecht je rozumný a snaží se jednat správně, problém je, že mu bylo dáno velmi málo prostoru, takže čtenář si s ním ten vztah moc nevybuduje. A to je konec, ostatní jsou jen epizodní postavy bez jakéhokoliv hlubšího vykreslení. Dej je jednoduchý a přímočarý. Žádné odbočky, žádné hlubší myšlenky. Jen Ursula brečí, jak je Kurt najednou zlej a hraje si na hádavou manželku. Když to srovnám třeba s trilogií Černá srdce, tak toto je velmi nezáživné a musel jsem se hodně nutit, abych to vůbec dočetl. A nijak moc se mi nechce do dalších dílů. Ale nemám rád rozečtené série, takže to třeba bude příště lepší.... celý text

Fakt hustej nářez 2012, František Kotleta (p)

Tak jako u Spadu, je tu opět posun k lepšímu proti prvnímu dílu. Už to není tak zbrklá a hloupá vyvražďovačka upírů, jako první díl, ale jen o fous. Stále tu jednají bez rozmyslu, nepřátelé mají nepochopitelný náskok a hlavní záporák je vytvořen strašně uměle a na sílu. Přesto už tu o něco jde a postavy mají konečně aspoň jakýs takýs cíl. Ukrást mezihvězdnou loď. Naneštěstí většina postav je plochá a i přes relativně velký prostor působí neživotně a člověk si k nim nenajde cestu, takže když umřou, tak je to vlastně jedno... A že jich tu umírá dost... Nemůžu říct, že to je úplně špatné, ale ani žádný extra diamant to není. A sexuální scény mě regulérně začínají srát. To je tak hloupě napsané...... celý text

Hustej nářez 2010, František Kotleta (p)

Hlavní hrdina je 700 let starý upír. Spolupracuje s upíry starými 2000 let. Tak mi vysvětlete, proč je tak neuvěřitelně pitomý? A nejen on. Neustále někomu skáčou na špek. Ta naprosto neuvěřitelná tupost hlavního hrdiny mi strašně vadila. Neustále dokola padá do pasti a pak jako zázrakem se z ní dostane. A když už to vypadá opravdu bezvýchodně, tak přijdou netopýři, nebo další naprosto z palce vycucaný zázrak. A Kateřina je neustále nejméně kilák před ním, ale stejně ho neustále naprosto hloupě podceňuje. Nakonec už mi přišlo, že i autorovi přišla upírská genocida příliš, protože za chvíli by tam neměl žádné postavy. Prakticky také při každém střetnutí s kartany si hlavní hrdina stěžuje, že zbraně na ně prakticky nefungují, ale že by si sehnal něco lepšího? Pořád dokola jen mačká tu stejnou spoušť... Přijde mi, že Kotleta jak kdyby nevěděl, kudy kam. Možná je to jeho způsob, protože u prvního Spadu to bylo obdobně zmatené a bez nějakého určitého cíle. Na styl psaní, kdy autor posunuje děj pouze v rámci činnosti postav jsem si už jakž takž zvykl, ale vydávat někoho za chytře nebezpečného, přestože není schopen využít ani základní pud sebezáchovy... Srovnání s Kulhánkem se nelze vyhnout. U Kulhánka jsem nikdy neměl problém věřit, že hlavní hrdinové jsou skuteční. Tady je to vata. Čte se to jednoduše a rychle. Slov je málo a jsou jednoduchá a málokdy vyjadřují složitější myšlenku... Tak tam není nad čím přemýšlet...... celý text

Řetězová reakce 2018, František Kotleta (p)

Tak to byla Alice. Škoda. Tato postava mi byla celou sérii buď ukradená nebo nepříjemná. A nyní hrdinně zachraňuje svět, odhodlaná a nezlomná. Šťastná to žena. Do cesty ji osud (autor) postavil celou řadu překážek, ale ty se vlastně vždycky nějak vyřeší. Prostě ona se rozhodne a vyřešeno jest. Takže tato nezlomná hrdinka vleze do pasti, kde se nechá podrazit, zotročit a pak sjednotí všechny tajné spolky slušných ale nedostatečně bojovných lidí odsud až k moři... A progesteron smíchaný s testosteronem do banánového daikiri teče proudem... Prakticky tu není normální chlap, všichni ti správní vůdci jsou ženský. Chlapi jsou odkázáni na znásilňování, mučení, neschopnost a křiváctví. Taky dobrý. Ve vedení všech slušných postapo spolků jsou jen ženy. A všechny jsou bojovné, odhodlané, schopné a zkušené v tantrickém lesbování. Příliš mnoho progesteronu. Když byla Sigourney Weaver bojovná a stejně drsná a silná jako ostatní chlapi bylo to něco nového a zábavného. Ale dnes už to je standardní trapnou kulisou. K této sérii se vracet nebudu, jednou až až.... celý text

Rázová vlna 2017, František Kotleta (p)

Za mě asi nejlepší díl série, přestože tam už je prakticky jen řežba. Divím se, že vůbec měli tolik nábojů, protože i dnes to sehnat by byl problém. Fascinuje mě, že každá ta audiokniha má jen 8 hodin... Vlastně tím rozsahem to jsou všechno jen menší novely, všechny dohromady jsou jako delší román. U tohoto dílu jsem zjistil, že jsem docela prudérní. Nebo takhle, četl jsem pár erotických románů a povídek, které mi nijak nevadily, ale tady mě ty sexuálně explicitní scény doslova rušily. Později jsem je i přeskakoval. Že děj pokračuje formou popisů akci a interakcí a popis míst a okolí je velmi zanedbaný jsem si už zvykl. Jen mi prostě stále vadí, že nebýt toho, že se tu zmiňuje jaderná válka, tak by se to mohlo stát třeba v Austrálii po ekonomické krizi... Samozřejmě konec je smutný. A hlavně naprosto mimo. Jako že od kdy se musí při sebevražedné akci obětovat všichni šéfové, kteří rozhodují a vlastně jen jejich autorita propůjčuje legitimnost celému jejich snažení? Na to jsou paka jako já. Reálně člověk bez hodnoty, který je schopen se obětovat pro vyšší dobro. Takže toto považuji za velmi prvoplánový konec, protože odpálit bombu mohl kdokoliv a ne dva generálové spojeneckých vojsk... A zbývá otázka, kdo bude vyprávět poslední díl? Dítě Michálka a Nacumi?... celý text