samuela.gc
přečtené 48
Řvi potichu, brácho
2016,
Ivona Březinová
Velmi dobrá kniha pro dospívající i dospělé čtenáře. Hlavní hrdinka (15 let) má bratra nízkofunkčního autistu a její spolužák má aspergerův syndrom. Krásně zpracovaný příběh o pocitech sourozence a zoufalství matky těžce postiženého dítěte. A vedle toho asperger, který relativně zvládá normální život, ale stejně je spolužákům pro smích a učitelé z něj rostou. Kniha je spíše "naučná beletrie", hlavním cílem příběhu je vyprávět o autistech, ale přesto se krásně čte, přečetla jsem ji za večer, nemohla jsem se odtrhnout.... celý text
Uvnitř mé hlavy
2016,
Francesca Zappia
Velmi dobrá kniha pro (odolné) dospívající dívky i pro dospělé čtenáře. Fiktivní příběh na téma schizofrenie. Myslím, že někdy sice to s příznaky přehání a nemoc je chvílemi těžena na efekt, přesto je zde spoustu detailů, které ukazují, že autorka o této nemoci mnoho ví, včteně toho, jak se nemocný cítí. Paranoia, nejen jako diagnóza, ale jako zcela reálná situace, kdy se hrdinka bojí, že jí zavřou do blázince, proto mnohé příznaky tají i před lékaři a rodiči. Příběh dívky trpící paranoidní schizofrenií s vizuálními bludy (potkává mytologické bytosti a vymyšlené nebo dávno mrtvé osoby), která se snaží žít život normální středoškolačky, není jediným zdrojem napětív knize. Praralelní příběhy jsou o školní šikaně, domácím násilí, stalkingu, vraždě. Vlastně by se kniha dala zařadit do kategorie thriller, hrdinka zjistí, že na škole je plánovaná vražda, ale nikdo jí nevěří. Přestože mnohé její bludy jsou jen bludy, některé věci jsou naopak až moc skutečné. Včetně šíleného ředitele školy, kterého by vlastně do blázince mohli zavřít také. Napětí v knize je postavené nejen na napínavém příběhu složitých vztahů na střední škole, ale i na neustálé nejistotě hrdinky, co je skutečné a co jí ukazuje jen její chorá mysl. V knize je dost zajímavých zvratů, jeden dokonce velmi drastický. Nedoporučuji dětem ani citlivějším osobám. Ale příběh je napsán krásně a citlivě. Velmi dobře se čte.... celý text
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Byla by to dobrá kniha, kdyby ji napsala Rowlingová, kdyby tam nebyly některé věci nedomyšlené a kdyby byl příběh pořádně zpracovaný. Příběh by mohl vydat na několik knih. Takhle je to uspěchané, zmatené, moc rychlý děj. Knihy není úplně špatná, je vtipná, napínavá, jsou zde i nějaké nečekané zvraty. Nemohla jsem se od ní odtrhnout, přečetla jsem ji za večer. Ale Rowlingová umí psát lépe. Nejvíce mi asi vadila změna přístupu k dětským hrdinům. V prvních sedmi knihách je Harry dítětem a děj je viděn z jeho pohledu. Dětský pohled na svět je zde brán zcela vážně. I když Harry dělá chyby, někdy spíš úplné voloviny, příběh zůstává "jeho" příběhem, bez nadhledu dospělých. V knize Prokleté dítě není jeden hlavní hrdina, ale nejvíce prostoru je věnováno opět dětem, Albusovi a Scorpiusovi. Přesto jsou bráni jaksi z dospělého pohledu, je ukazováno, jak jsou naivní a potřebují rodiče. Ne že by toto pojetí neodpovídalo realitě více než prvních sedm dílů, ale je to přesto změna k horšímu. Prvních sedm knih o Harry Potterovi byly knihy pro děti a mládež, které si s chutí přečte i dospělý, propracované, čtivé a promyšlené. Toto je kniha psána pro dospělé, dětem by podle mého názoru vadila a vadí i mně. Je sentimentální. Má složitou zápletku v duchu ostatních dílů, ale ne úplně domyšlenou. Kniha by chtěla přepracovat, dodělat, rozepsat do více knih. Takhle je to podivný mix, guláš, torzo... rowlingovský příběh bez jejího stylu psaní. Vymsllela to, ale nenapsla. Jak by napsali na wikipedii, tato kniha je pahýl:-)... celý text
Dvacet tisíc mil pod mořem (převyprávění)
2008,
Ondřej Neff
Oproti Verneovkám má kniha spád a napětí. Pokud se autor snažil přepsat Verneovu knihu, tak aby byla atraktivní i pro dnešní čtenáře, částečně se mu to povedlo, i když kniha má stále zastaralý jazyk (asi je to záměrně k vytvoření atmosféry, ale čtenáře to může odrazovat) a nejasné motivace postav. Co mi na knize vadilo, je, že to vůbec neodpovídá ději a atmosféře Verneovy knihy. Neff naprosto změnil hlavní zápletku, přidal zloducha, který ponorku pronásleduje po celém světě, změnil motivace postav, jejich charaktery, přidal scény, které v originále nebyly, změnil pohon ponorky na spalování pevného paliva (z Verneovy mnohem modernější elektřiny). Závěr knihy ponechal stejný, jako u originálu, ale kvůli změnám v předcházejícím ději závěr nedává smysl a spíš to vypadá, že se hlavní postavy zbláznily. Výhodou je, že Verneův originál zkrátil asi na polovinu, nevýhodou je, že čtete úplně jinou knihu. chcete-li se seznámit s Verneovou nejslavnější knihou, toto není dobrá volba, chcete-li si ale přečíst dobrodružný příběh o ponorce Nautilus a kapitánovi Nemovi, pak vás tato bude bavit určitě více než originál.... celý text
