Dvacet tisíc mil pod mořem (převyprávění) přehled

Nechce se mi knihu hodnotit hvězdičkami. Pravda je, že se mi nelíbila. Ale vím, že tenhle můj pocit pramení z dvou předpokladů: odlišné čtenářské zkušenosti (mé a Neffově Vernova originálu) a cílení/záměru této edice. Vzpomínám si, když jsem se jako kluk pustil poprvé do originálu, neprokousal jsem se tím popisným úvodem. Takže musím souhlasit s tím, že jisté krácení je pro přístupnost dnešní mladé generace na místě. Ale na druhou stranu je ta kniha právě o té popisnosti, o objevování neznámých končin, o noření se. A to se tady úplně vytratilo. Neff nás v úvodu vrhá in media res. S tím souhlas. To je v pořádku. Pak ale jen vrší akci na akci a nedává čtenáři prostor užít si to prostředí. Navíc si vymyslel ten vulkanit, aby prý putování mělo smysl. Jenže pak se všechno zase točí jen kolem vulkanitu. Takže když se profesor Aronax dostane do bájné Atlantidy, odbude to jedním odstavcem a hurá jdeme rubat vulkanit. To byla skutečně otřesná scéna, u které jsem málem nad znásilněním tajemství a atmosféry brečel. Co ale Neffovi neodpustím vůbec, je, jak zničil hlavní postavy. Nemo byla postava nečernobílá, mladý čtenář si nebyl nikdy jistý, jestli je to pirát, nebo mstitel. A to na té postavě bylo fantastické. Že mladému čtenáři nedávala jednoznačnou odpověď. Neff z něho udělal blázna. Z mírumilovného Aronnaxe udělal krvežíznivou bestii, která chce potopit první loď, na kterou narazí (a z biologa udělal geologa). O Conseilově posedlosti přírodovědou se jen mluví v jedné větě, ale aby se to ukázalo, tak, jak to dělá Verne, to taky ne. Vytratilo se také úplně to postupné budování podivuhodného přátelství mezi ním a harpunářem Nedem Landem, postavené na vzájemném špičkování. A Ned Land? Ten se v Neffově verzi stává sám pirátem a vrahem, který se naučí řídit Nautilus a vlastnoručně potápí lodě... Brečel bych... Ale abych jen nekydal špínu: nápad s telegrafem byla zajímavá hříčka a ve scéně přepadení Nautilu konečně Neff ožívá i jako autor a já mám pocit, že čtu plnohodnotnou scénu a ne jen narychlo seškrtaný scénář s podivně postpojovanýma scénama, který připomíná hollywoodský film, co se producentům nelíbil a rejža ho musel přestříhat... Smysl tohodle převyprávění ukáže až čas. Protože co je jeho smysl? Přivézt mladé čtenáře k originálu. Fakt se to podaří? Osobně si myslím, že v tomhle mají větší šanci adaptace v jiných médiích: film, rozhlas, komiks (mimochodem na tu vizuálnost hraje i tady Albatros právě těmi ilustracemi)... Tohle je jako číst Bílou velrybu, z které zmizelo všechno kromě akce, Achab se zbláznil po té, co spadl do soudku s chloroformem, a Izmael se na moře vydává pro velrybí zub, který po něm chce jeho milá.