Šárka5875 přečtené 446

Zpěv Maora 2017, Emma Temple

Příběh jako takový se mi líbil, byť jsem podle anotace čekala malinko jiný směr, kterým se děj bude ubírat. Ale román z exotického prostředí je čtivý, svižný, četl se dobře. Kámen úrazu je však překlad. Kostrbaté a místy až nesmyslně postavené věty, občas jsem měla pocit, že jsou nedopsané, či snad překladatelka nedokončila myšlenku. To mi dojem z četby tak trochu pokazilo. V poslední době mi připadá, že když člověk dostane do ruky perfektně přeložené dílo, bez chyb a překlepů, rovná se to zázraku. Zpěv Maora k přečtení můžu doporučit. Pokud máte chuť na odpočinkovou četbu, exotická místa, lásku, rodinné vztahy, sáhněte po této knize. Možná by ale stálo za to nejdřív si přečíst Tanec Maora, který autorka napsala jako první. Některé postavy se nejspíš vyskytují v obou dílech. Ale není to podmínkou.... celý text

Panenka 2016, Věra Kadlecová

Nad Panenkou coby autorčinou prvotinou nadšeně tleskám. Možná jsem se v počátku malinko ztrácela v ději, protože se celkem nepřehledně přeskakuje z vyprávění Beaty do vyprávění Evy. Ovšem později k tomu již nedochází a děj vás strhne. Musíte číst dál a dál, protože vás zasáhne osud Evy a chcete se dozvědět víc a víc... Prostě všechno. Autorka ve svém příběhu zabrousí také do doby za komunistického režimu, ale nezůstává tam déle, než je nezbytně nutné. Evin příběh prožíváte od útlého dětství až po osudnou dobu drogové závislosti. A vlastně ještě dále. Autorka Evu skvěle vykreslila, ať už jako malou holčičku milující krasobruslení, tak i jako rozpadající se lidskou trosku. Při čtení této knihy si uvědomíte, co všechno dokáže ovlivnit váš život. A nejen váš, ale také ostatních lidí okolo, kteří vás někdy úmyslně, jindy jen díky tomu, jak jsou sešněrováni dobou, ve které žijí, odsoudí. A rozhodně nesmím opomenout lásku a vášeň. To vše v příběhu najdete a prožijete s Evou. Nedokážu sama dost dobře popsat, co jsem při čtení cítila, protože nechci prozrazovat z děje víc, než je nutné. Přečtěte si Panenku a uvidíte sami. Přestože se z Evy stane narkomanka a nežije právě morálním životem, budete jí fandit. Její život byste totiž nechtěli prožít. Na konci příběhu se mi až tlačily slzy do očí. Za mě opravdu výborný literární počin.... celý text

Ďábelské hry 2016, Angela Marsons

Ďábelské hry jsou bezpochyby skvělým thrillerem. Autorka nás nechává vcelku podrobně nahlédnout do života sociopata. Do života velice inteligentního a chytrého sociopata. Jak je pro něj jednoduché zmanipulovat člověka, aby jednal podle jeho představ. Jak lehce lze ovlivňovat životy blízkých, ale i úplně cizích lidí. Jak jednoduše je dokáže navést ke zločinu. Psychologickou stránku má Angela Marsons výborně propracovanou. Kniha se čte moc dobře, děj je svižný, nenajdete žádná hluchá místa, kde byste se mohli nudit. Oblast duševně narušených lidí, kterou se Angela v tomto příběhu zabývá, působí velice zajímavě a čtenář se dozví spoustu detailů na dané téma. Ovšem já mám s autorkou asi nějaký osobní problém. Přestože dávám knize vysoké hodnocení, postrádám nějaký náboj v tom příběhu, něco, co by mě posadilo takříkajíc na zadek. Ty stejné pocity jsem měla i po dočtení Němého křiku. Možná je to jen přehnaným očekáváním od knih, které jsou momentálně na výsluní a člověk tedy čeká až příliš. Knihu všem čtenářům určitě doporučuji, rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Jaro v Kartágu 2016, Václav Václavovič Michalskij

Smrt v zádech 2017, Harlan Coben

Smrt v zádech byla moje první kniha Harlana Cobena. A rozhodně nebude poslední, tím jsem si po dočtení tohoto kousku jistá. Styl psaní autora mě oslovil, bavil mě, příběh se mi četl skvěle. Zpočátku jsem to nebrala jako nějakou pecku, ale „jen“ jako skvěle propracovaný napínavý příběh, kterých může být spoustu. Ovšem Cobenova Smrt v zádech je opravdu dokonale propracovaná, byla jsem strašně zvědavá, jak to celé dopadne, protože nějakou představu o pachateli jsem pochopitelně během čtení získala. No ale ten konec... Vážení, ten mě dostal. Doslova mi spadla čelist. Harlan Coben to vymyslel opravdu skvěle a do posledního detailu. A moje vize rozuzlení mohla jít klidně k šípku.... celý text

V mlze 2016, Caroline Eriksson

Hned na začátku zmíním, že já osobně bych V mlze vůbec neřadila mezi thrillery, ale spíše mezi psychologická dramata. První čtvrtina knihy mě moc nebavila. Nechápala jsem počínání hlavní hrdinky, její vlažné pátrání po zmizelé dvojici. Nějak jsem postrádala pocity zoufalství, které by každého asi ochromily, pokud by mu zmizeli dva nejbližší lidé. Potom se ovšem příběh rozjel a začal zamotávat a zaplétat a já musela číst a číst, abych přišla věci na kloub. Autorka si se čtenářem opravdu pohrává. Vykonstruovala jsem si několik možností, jak příběh dopadne, co se v něm vlastně děje, co se stalo v minulosti, ale nakonec se vše vyvinulo úplně jinak. Autorce se tedy skvěle povedlo mě zmást jako čtenáře a udržet moji pozornost až do samého konce.... celý text

Voňavé (na)dělení 2016, Blanka Hošková

Voňavé (na)dělení je první knihou, kterou jsem od autorky četla. A četla se mi moc dobře. Hlavní hrdinka mi byla moc sympatická a velmi blízká. Také jsem dlouho hledala práci a v pasážích, kde líčí pracovní pohovory, jsem se úplně viděla. Autorka píše o běžných věcech nám blízkých a známých. Každá se určitě v nějakém momentu příběhu najdeme. Na konci jsem držela Saše palce, aby jí vše vyšlo, tak jak má. Knížku můžu doporučit všem čtenářkám, které si rády přečtou reálný příběh o strastech i slastech života rozvedené matky dvou dospělých synů, kteří už dávno vyletěli z hnízdečka. Rozhodně sedne lépe starším ročníkům než dvacetiletým slečnám. Kniha se vám bude určitě dobře číst a hrdince rozhodně neopomenete fandit. Román je psaný ich-formou. Postava Saši je výborně vykreslená, reálná, žádná filmová hvězda, prostě úplně normální ženská po čtyřicítce s nějakými těmi fyzickými nedostatky. Proto si ji oblíbíte.... celý text

Deník fejsbukové matky pokračuje 2017, Lucie Nachtigallová

Opět jsem se skvěle bavila jako u prvního dílu :) Stejně jako Viky007 jsem ji četla mimo jiné ve vlaku a dusila smích. Prima vtipné odpočinkové čtení.

Pod vodou 2016, James Marrison

Pod vodou je klasická britská detektivka. Příběh se odehrává na anglickém venkově. Hlavní vyšetřovatel je původem Argentinec a velmi těžko si zvyká na anglickou zimu, která do něj zalézá i přes několik vrstev oblečení. Momentálně přišel o skvělého parťáka, který v nemocnici bojuje s těžkou nemocí. Získává však neméně vynikajícího kolegu Gravese. Oba muži mi byli sympatičtí, autor stvořil opravdu dobré a reálné duo detektivů. Přestože jde o klasickou krimi, žádný thriller, několik pasáží mi dokázalo hodně zahýbat žaludkem. Autor je popsal tak reálně a sugestivně, že jsem se při čtení opravdu doslova oklepávala odporem. Ale takových pasáží je tam minimum, takže čtenáři slabší povahy se nemusí obávat. Ovšem chtěla jsem je zmínit, protože dodali příběhu pověstnou šťávu. Autorův popisný styl mi také sedl. Ze začátku jsem si sice říkala, jestli bude takhle popisovat vše, tak nevím, ale prostě mě to bavilo. James Marrison si mě získal a poslední třetinu knihy, která se pyšní tak úžasnými zvraty, že budete valit oči, jsem doslova zhltala.... celý text

Černooké Zuzany 2017, Julia Heaberlin

Černooké Zuzany jsou bezpochyby výborný psychologický thriller. Od začátku jsem byla napnutá, zmocňoval se mě zvláštní pocit úzkosti. Tento příběh je svým způsobem jiný než všechny ostatní thrillery, které jsem četla. Těžko to lze popsat. Lépe mě pochopíte, pokud si knihu přečtete. Autorce se však, bohužel, nepodařilo udržet mou plnou pozornost až do samého konce. Rozuzlení pro mě nebylo šokující, byť většinu z vás jistě překvapí. Mě překvapilo také, ale čekala jsem, že to vše na konci nějak neuvěřitelně vygraduje. A ono to prostě „pouze vyplynulo“. Ale možná budete mít vy ostatní čtenáři úplně jiné pocity :) Knihu určitě doporučuji k přečtení. Rozhodně bylo zajímavé poznat autorčin nezaměnitelný rukopis. Krásné květiny, mladé dívky, mrtvoly, kosti, páchnoucí hrob, to vše dohromady je vcelku bizarní spojení. Při čtení některých pasáží jsem měla opravdu nepříjemné až tísnivé pocity. Byl mi naservírován hodně dobrý psychothriller, ale osobně bych ho nehodnotila jako výjimečnou pecku či thriller roku. Radím však, přečtěte si knihu a posuďte sami. Za zmínku stojí jistě nádherná obálka.... celý text

Dívka v ledu 2016, Robert Bryndza

O knize jsem toho slyšela mnoho ještě před tím, než jsem se pustila do čtení. Měla jsem tedy dost veliká očekávání, která byla do puntíku naplněna. Robert Bryndza nám předložil vynikající, svižný příběh plný napětí. Opravdu jsem byla napnutá od samého začátku až do konce. Bavily mě postavy, které jsou naprosto uvěřitelné a reálné. Skvěle propracované jsou nejen hlavní hrdinové příběhu, ale i ti trošku méně důležití. Já můžu jedině doporučit.... celý text

Dopis do ticha 2016, Zdeněk Hanka

Anotace je vcelku zavádějící. Děj se točí především kolem doktora Langa. Sestra Linda není tou hlavní postavou, jak by se mohlo zdát. Na knihu jsem se docela dost těšila, ale úplné nadšení se nedostavilo. Spíš bych román hodnotila jako průměrný. Autor některé situace vlastně vůbec nevysvětlil a já si teď říkám... Jak to celé bylo? Co se ve skutečnosti stalo? Samozřejmě si to můžeme domyslet, v tom nám nic nebrání. Já jsem ovšem čekala od knihy malinko víc.... celý text

Dívka o půlnoci 2016, Katarzyna Bonda

Tato kniha měla pro mě všeho přespříliš. Zbytečně vysoký počet stran, rozvleklý a na mě až příliš komplikovaný děj, obrovské množství postav, ve kterém jsem se postupem času začala ztrácet. Zkrátka jsem tentokrát neměla štěstí při výběru, příběh mě nenadchl. Na druhou stranu obdivuji autorku, že dokázala rozjet tolik dějových linek a neztratit se v nich. Na konci do sebe vše perfektně zapadlo. Ovšem co se týče vykreslení postav, tam mě Katerzyna Bonda moc neoslovila. Přišly mi plytké a neosobní. Myslím, že by knize snížení počtu stran přidalo na svižnosti. Ale zase je pravda, že pro tolik zápletek a tedy nutného následného objasnění, by nižší počet asi nestačil. Mě kniha nenadchla, ale jistě si najde svůj okruh čtenářů.... celý text

Nehoda 2016, C. L. Taylor

Musím se přiznat, že jsem od knihy neměla žádná přehnaná očekávání, o to víc mě překvapila. Příjemně, samozřejmě. Vypravěčský styl autorky mě bavil, příběh je svižný, neobsahuje žádná hluchá místa. Kniha se mi četla opravdu sama. V příběhu se střídají kapitoly ze současnosti a z mládí hlavní hrdinky před dvaceti lety. Autorka udržuje čtenáře v napětí do samotného konce. Děj pomalu graduje až s posledními stranami. Já osobně hodnotím Nehodu jako skvěle zpracovaný psychothriller, který rozhodně stojí za přečtení.... celý text

Hvězdy nad námi – Vzpomínky dítěte, které přežilo osvětimské peklo 2015, Eva Slonim

Pokud vás zajímá období druhé světové války, problematika holokaustu, určitě vám knížku můžu doporučit. Opět mi zůstává rozum stát nad odvahou mladých děvčátek. Pokaždé, když čtu podobné příběhy, říkám si, jak je možné, že dokáží mít děti, odtržené od rodičů, tak velikou odvahu a sílu čelit všem těm hrůzám. Opravdu je to pro mě neuvěřitelné. Přestože jde o příběh velmi smutný, četl se mi poměrně dobře. Strávila jsem s ním dva večery a jsem moc ráda, že se ke mně kniha dostala. Velice zajímavá je i předmluva příběhu v podání Oscara Schwartze, se kterým Eva Slonim na svých memoárech spolupracovala.... celý text

Měsíční svit nad Paříží 2016, Jennifer Robson

Měsíční svit nad Paříží mě okouzlil. Nejen bohémským životem studentů a umělců, ale celkově obdobím, ve kterém se příběh odehrává, samotnou Francií. Během četby jsem měla úplně chuť si podobný styl života na chvíli zkusit. Obléknout si krásné šaty, pozvednout sklenku šampaňského a procházet se galerií s nádhernými obrazy. Potkávat gentlemany ve fracích a užívat si milostného pobláznění. Autorčin vypravěčský styl mě opravdu bavil. Čtení jsem si užila. Přestože jde o romantickou četbu, není příběh kýčovitý ani přeslazený. Postavy jsou uvěřitelné a charaktery výborně vykreslené. Rozhodně doporučuji.... celý text

Přístav naděje 2016, Nina George

Přístav naděje mě nadchnul, to musím přiznat. Kniha, jejíž hrdinkou je starší dáma, vůbec nesklouzává do úrovně nějaké červené knihovny či klišoidního příběhu, ale je to doslova pohlazení po duši. Pobavila jsem se i poplakala. Měla jsem chuť se seznámit s Marianne a vydat se na toulky nádhernou Bretaní. Alespoň tak úžasně tento kousek země autorka ve svém příběhu popsala. Moc příjemné čtení. Doporučuji.... celý text

Bolest: Zima komisaře Ricciardiho 2016, Maurizio de Giovanni

Bolest mě zkrátka bavila. Jde v podstatě o klasickou detektivku z uměleckého prostředí Itálie 30. let minulého století, s prvky mystiky, nadpřirozena. A to svým způsobem příběh velmi zajímavě ozvláštňuje a činí ho tak trochu výjimečným a odlišným od ostatních klasických detektivek. Já jsem si čtení užila, tempo děje bylo přiměřeně svižné, hlavní postava komisaře mi byla sympatická. Zkuste ji :)... celý text

Jednou časně zrána 2016, Virginia Baily

Od knihy jsem měla velká očekávání a jsem malinko zklamaná. Docela dost jsem se s knihou prala. Na můj vkus je příběh až příliš rozvláčný, poklidný. Vůbec by mu neuškodilo, kdyby měl o nějakou tu stranu méně. Myslím, že autorka mohla do svého příběhu vložit víc emocí, trošku příběh vygradovat. Námět by k tomu určitě měl předpoklady. Mně to přišlo všechno tak nějak vlažně napsané, moc mě to neoslovilo. Myslím, že příběh mohl být pocitově silnější. Ale věřím, že další čtenář na to může mít odlišný názor. Toto je čistě můj subjektivní pocit. Někdo další v knize ty prožitky může najít a může mi oponovat, že v příběhu rozhodně silné emoce nechybí. Možná jsem knihu pouze četla v nesprávnou chvíli a jindy by na mě více zapůsobila. Docela mě to i mrzí, protože u této knihy jsem sázela na jistotu. A to možná byla i ta chyba, to přílišné očekávání.... celý text

Týden blázna 2016, Jaroslava Černá

Musím říct, že kniha Jaroslavy Černé Týden blázna pro mě byla velkým překvapením. Četla se mi skvěle, vůbec jsem nečekala, že mě tolik chytne. Zjitřila ve mně spoustu emocí, především během pasáží, kde autorka popisuje Markovy vzpomínky. Chvílemi mi ho bylo líto a jindy jsem ho nenáviděla za to, jak se v minulosti choval ke svým blízkým. V příběhu je zabroušeno také trošku do duchovna, ale v příjemné míře. Celkově tedy za mě jde o výborné, psychologické počtení, které určitě doporučuji. Když si představím, že bych měla být v kůži Marka Moudrého, který je v současné době velmi milým, empatickým mužem, ovšem vzpomínky mu ukazují, jak příšerně se dřív choval, byl vlastně tyranem svých blízkých, to musí člověkem opravdu otřást. Prožijte s Markem jeho „týden blázna“. Občas si totiž jako blázen opravdu připadá. Ztráta paměti je v jistých situacích asi milosrdná a zachrání vám zdravý rozum, ale ten návrat a prozření je velmi těžké.... celý text