sharik
přečtené 1338
Vítr, tma, přítomnost
2014,
Václav Kahuda (p)
Mám rád tlusté knihy... ale téhle by slušelo tak o 300 stran méně. Sice fakt dobře napsané, zároveň člověka nutí vést polemiku s názory autora (je fajn, když občas člověk má chuť začít na vypravěče křičet a hádat se s ním, to oceňuji) a tak, jenže... je toho moc a ten rozsah to neunese, člověk má najednou obrovský pocit promarněného času. Navíc se to pak celé nějak zacyklí ve struktuře "konspirační teorie - pohrdání lidmi, které označuje za kamarády - koukání na ženský - konspirační teorie - sex - konspirační teorie - nadávání na homosexuály - konspirační teorie", a takto pořád dokola. Škoda. Být to kratší, snesl bych to a měl požitek z četby. V tomhle rozsahu se bohužel z dobře napsané knihy (plné nakonec i zajímavých postřehů) stává rozbředlá nuda... Přiznávám, že jsem už dlouho žádnou knihu nečetl tak neskutečně dlouho, jako tuhle a nespočítal bych, kolika jinými tituly jsem její čtení proložil.... celý text
Trnová koruna nejsou zuby
2015,
Kamil Marcel Hodáček
Tyto básně v próze samy o sobě jsou dost silnými texty. Depresivní, rytmizované, citlivé. Člověk jim odpustí i občasné příliš silné tíhnutí ke klišé. Problém je, že jsou dlouhé (což by nevadilo, kdyby tu nebyl ten druhý problém, který zní - ) a je jich příliš. Už ve třetině knihy se citlivost začne jevit jako kňourání, neustálé opakování refrénů začne být ubíjející a nudné a najednou má čtenář pocit, že není schopný jednotlivé texty od sebe odlišit - začnou příliš splývat. Kdyby autor dvě třetiny básní vyházel, mohla to být skvělá sbírka. Takhle je vážně problém ji dočíst a to, co vám na začátku přijde skvělé, vás brzy začne ubíjet a jít vám příšerně na nervy... Škoda. Jednotlivé texty totiž nejsou vůbec špatné, snad žádný z nich.... celý text
