Silber přečtené 232

Neznámý Asimov II 2005, Isaac Asimov

(6/10) Víceméně zde platí to samé, co jsem řekl u prvního dílu, jen mi tenhle připadal o něco slabší, povídky mi přišly spíše průměrné. Více se mi líbily například Super-Neutron, Zákonná práva, Závod červené královny, Matka Země a ze všeho nejvíce Autor! Autor!... celý text

Půlminutové horory 2012, * antologie

(2.5/10) No... co k tomu říct. Původně jsem chtěl být v hodnocení mírnější, ale když jsem se nad tím zamyslel, tak nebylo za co. Některé příběhy byly vyloženě divné (třeba ty létající kníry - ano, je to stejně tak ujeté, jak to zní) a dětem (kniha se ke mě dostala skrz devítiletou neteř) bych knížku taky absolutně nedoporučil. Celé jsem to přečetl jen proto, že to bylo krátké a ta hvězda je za těch pár povedenějších.... celý text

Zpustlá vesnice 2002, Daniel Handler

(9/10) Když jsem asi před dvěma lety četl celou sérii znovu, tak jsem bohužel nesehnal tento díl a je to škoda. Člověk mezitím leccos zapomene a pak je trochu problém se do toho "dostat" a uvědomit si, co vše bylo před tímto dílem a co po něm. To však ale není chyba samotné knihy, která mě jinak velice bavila a rád jsem si připomněl Lemonyho styl psaní.... celý text

Trocha magie – Poslední sbírka povídek fantasy 1998, Isaac Asimov

(10/10) Nedá mi to a v komentáři se i částečně vyjádřím k některým zdejším reakcím. Je pravda, že o fantasy sbírku skutečně příliš nejde, většina povídek je s mimozemšťanem Azazelem, které sám Asimov řadil s odřenýma ušima do sci-fi. Skutečnou fantasy tu tak víceméně tvoří snad jen vydařené pohádky - a to ta o třech princích a princi a drakovi :) Azazel však v jednotlivých povídkách více či méně pobavil (nejvíc mě bavilo Zdravíčko, Brrr, to je ale zima, Cestovatel časem a Víno je posměvač) a za povídkovou část bych tak dal trošku lepší 4*. Zbylé dvě části pak už ani povídkami nejsou, ale mě to absolutně nevadilo. Nikomu neberu jeho názor, ale nechápu, jak někdo může říct, že jsou nezajímavé. Pro mě byly zajímavé velmi. V druhé části se témata víceméně motají okolo fantasy jako takové a můžete tu najít třeba i poměrně zajímavé zamyšlení nad Pánem prstenů a jeho připodobnění ke skutečným událostem. Třetí část se pak už věnuje jiným tématům, jako je třeba demokracie, nevzdělanost (prý si 21% Američanů myslí, že Slunce obíhá kolem země a 7% ani netuší, co se kolem čeho má otáčet - děsivé), víra ať už v Boha či jiné nadpřirozeno, evoluce nebo rasismus. Vzhledem k tomu, že Asimova řadím mezi své oblíbené autory, tak mě jeho názory zajímají a co víc - baví. V knize je spousta zajímavých myšlenek a ony nepovídkové části tak hodnotím jasnými 5*, což se odráží i na výsledném hodnocení.... celý text

Konec Věčnosti 1993, Isaac Asimov

(9/10) Tak tahle kniha mě před lety k Asimovovi dostala. Přiznám, že mi zpočátku přišla trochu "těžkopádná", ale pak se děj rozběhl a bylo to čím dál tím zajímavější a zajímavější a pointa se mi také líbila.... celý text

Upíří kníže 2007, Darren Shan (p)

(9/10) Skvělé vyvrcholení "druhé trilogie". Tentokrát tu máme krom nečekaných zvratů a odhalení i zajímavé morální dilema :)

Zkoušky smrti 2006, Darren Shan (p)

(9/10) Je vidět, že Darren a sága celkově dospívá. Vždycky jsem si říkal, že by mě lákalo být upírem, ale jejich poněkud zkostnatělé zvyky, které jsou zde, se mi příliš nezamlouvají už jen proto, že se díky nim Darren dostane do nepříliš fér situace. A to ještě není to nejhorší... Kniha plná napětí a zvratů :)... celý text

Upíří hora 2005, Darren Shan (p)

(8/10) Tato kniha podobně jako ta první slouží spíše jako takový úvod do dalšího děje, ale konečně se dovídáme více o upířím světě.

Ani sami bohové 2005, Isaac Asimov

(8.5/10) Kniha nabízí tři pohledy na jednu a tu samou situaci, tudíž je nutné si zvyknout na výměny postav. Nejzvláštnější a nejzajímavější je prostřední část, která nás zavede na planetu para-lidí, kteří jsou ale od lidí dost odlišní. Sice mi chviličku trvalo, než jsem si na ne úplně lidské postavy zvykl, ale moc se mi líbila Dua, která se necítila jako ostatní a nelíbilo se jí, že by se měla chovat tak, jak ji k tomu "předurčuje" její "pohlaví" nebo jak jí "káže" většinová společnost. Když nad tím tak přemýšlím, tak mě to možná zaujalo více, než zápletka okolo Pumpy, i když ta taky byla dobrá - docela dobře si dokážu představit, jak by si lidstvo raději nepřipustilo možnost katastrofy jen kvůli tomu, aby se nemuselo vzdávat svého pohodlí.... celý text

Krvavé chodby 2003, Darren Shan (p)

(8.5/10) Naštěstí se mi potvrdilo to, co jsem si myslel - baví mě to čím dál tím víc, z první trilogie se mi tenhle díl líbil jednoznačně nejvíce a také byl asi nejnapínavější. U prvního dílu jsem se skutečně trochu bál, jestli mě tahle série bude po všech těch letech ještě bavit, ale teď už o tom nepochybuji :)... celý text

Upírův pomocník 2003, Darren Shan (p)

(8/10) Tímhle dílem jsem před lety začal proto, že si první dva z knihovny půjčila sestra, "zabavila" si ten první a mě to zaujalo natolik, že se mi prostě nechtělo čekat a začal jsem tímto. Darren se pořád chová poměrně dětsky (a až teď jsem si uvědomil, že psát takovou postavu vlastně pro dospělého nemusí být až tak jednoduché), ale je nucen k určitému rozhodnutí... O něco lepší než první díl.... celý text

Madame Okta 2002, Darren Shan (p)

(7/10) K téhle sáze jsem se poprvé dostal, když mi bylo asi tak 12 nebo 13. Pamatuji si, že mě to šíleně nadchlo, ale asi po druhé půlce ságy jsem se nějak nedostal k dalším dílům a nikdy se nedověděl, jak to dopadlo. Na znovučtení jsem se tedy celkem těšil, ale teď, po více než deseti letech jsem si při čtení často uvědomoval, že je kniha určena daleko mladšímu publiku. A pokud řeknu, že je chování Darrena nerozumné, je to ještě slabé slovo. Pro děti fajn, pro dospělé poněkud naivní, ale jako nostalgická oddechovka stále dobré. K těm čtyřem hvězdám jsem se tedy skutečně přiklonil spíše z té nostalgie, ale co si pamatuji, tenhle díl byl spíše seznamovací a ty další už byly zajímavější, takže rozhodně budu pokračovat.... celý text

Těžká planeta 2002, Isaac Asimov

(7/10) Vážně nemám rád, když si poctivě zapisuji hodnocení každé povídky, abych ho pak mohl zprůměrovat pro celou knihu a nakonec mi stejně vyjde něco jako 3,42*. Takže teda lepší tři no. Hodně povídek mi přijde spíše průměrných, ale baví mě Asimovy komentáře a zajímavé jsou i otázky, na které zvídavý čtenář může hledat odpovědi - což v dnešní době internetu už nebude takový problém. Přiznám se, že já jsem to nedělal, protože vědec ze mě už nikdy nebude, ale jak Asimov sám řekl - třeba tím vzbudí zájem o vědu a někoho mladšího, kdo na to bude mít hlavu by to třeba k takové kariéře postrčit mohlo :) Jako nejzdařilejší bych hodnotil povídky Noc (skvěle vykreslená depresivní atmosféra), Poslední den (k zamyšlení), Domeček jako klícka, Jeskyně noci (přemýšlím, zda se tu neinspiroval autor Marťana, povídka je však zakončena jinak a k tomu poměrně překvapivě), Mít tak s sebou prachovku, Paštika z husích jater, Rébus a Hop a skok.... celý text

Přátelé Nadace – Povídky k poctě Isaaca Asimova 2015, Martin H. Greenberg

(7/10) Těžko hodnotit. Když se mi sejdou povídky od různých autorů, často se stává, že mi kniha přijde dost nevyvážená a dojem z ní se mění povídku od povídky a ani u této knihy tomu nebylo jinak. Kniha začíná skvěle, ale pak bohužel přišly i povídky, které mě buď zaujaly málo nebo pouze průměrně. Mezi ty lepší patří určitě Běžkyně, Asentonovo řešení, Svědomí Nadace, Čtvrtý zákon, Rovnováha a Badatel. Jako příklad těch, které mě zrovna neuchvátily bych dal třeba Vraždu Urthova stupně, Čas věčný, Pappi nebo Skvrnu. Zbytek bych zařadil mezi průměr. Lépe na tom byly povídky od samotného Asimova (Nesmrtelný bard, Ošklivý chlapeček a Poslední otázka), ty se mi líbily všechny. Dojemný byl doslov a část věnovaná poděkováním ať už od obdivovatelů nebo lidí, kteří měli tu čest Isaaca osobně poznat. Byl to úžasný autor a myslím, že i určitě úžasný člověk, se kterým bych se rád setkal, kdyby to jen bylo možné. Knihu hodnotím silnějšími třemi hvězdami, je to takový ten typ knihy, co nemusím mít za každou cenu doma v knihovničce, ale za vypůjčení a přečtení stojí.... celý text

451 stupňů Fahrenheita 1957, Ray Bradbury (p)

(10/10) 451 stupňů Fahrenheita. Teplota, při které se vznítí papír. Vlastně vůbec netuším, jak jsem se o téhle knize dověděl a vlastně ani proč jsem si ji chtěl přečíst, protože jsem víceméně vůbec netušil, o čem bude, ale jsem hrozně rád, že jsem se k ní dostal. Nevím proč jsem měl, dojem, že půjde o nějaký katastrofický román a... ono o něj vlastně jde. Jen tou katastrofou nejsou živelné ani jiné pohromy, ale lidstvo samo. Lidstvo, které žije a baví se bez toho, aby se obtěžovalo nad čímkoli přemýšlet a tak se z přemýšlení a všeho, co by k němu mohlo vést stane zločin. Líbí se mi, jak je kniha napsaná a hlavně zpočátku má až jakousi "snovou" atmosféru nebo jak to říci. Nevím, zda to tak působilo jen na mě, ale měl jsem při jejím čtení pravdu zvláštní pocit. Ta kniha je zkrátka děsivá, ale zároveň krásná. A také se bojím, že i celkem aktuální...... celý text

Mechanický pomeranč 2002, Anthony Burgess

(10/10) Tohle je taková ta kniha, která je hrozná a skvělá zároveň. Hrozná proto, co se v ní děje,skvělá proto, že člověka nutí k zamyšlení - pokud se tedy dostane přes začátek plný násilí, ve kterém k tomu nemá prsty nikdo jiný než hlavní postava a vypravěč příběhu Alex. Můj komentář obsahuje spoilery, takže pokud jste knihu nečetli, tak raději nepokračujte. Alex si trest bezpochyby zasloužil, ale svým způsobem mi ho bylo i trochu líto. Navíc mi v knize nepřišel zkažený jen on, ale vlastně i celá společnost. Už jen třeba ta skutečnost, že si jako pokusného králíka vybrali jeho, protože byl po ruce, ale z jeho stejně "povedených" kamárádíčků se nakonec stali policajti, protože je při činu nikdo nechytil. Trest byl sice účinný, ale celá ta metoda mi je tak nějak proti srsti a pochybuji, že by skutečně mohla nějak prospěšně fungovat. Společnost by takového člověka stejně nikdy nepřijala (což se stalo i zde) a taková metoda "napravení" či trestu mi zkrátka přijde nepřirozená, zkrátka asi jako mechanický pomeranč :) A co mi přišlo ještě zvrácenější, byla ona následná Alexova "alergie" na hudbu. Možná by si za svoje činy zasloužil, ztratit něco, co měl rád, ale zničit někomu prožitek z umění mi přijde prostě naprosto nelidské. Zajímavé také bylo opětovné setkání se spisovatelem - ač by asi správný občan měl uvažovat tak, že odpykáním trestu je zločin "splacen", tak oběť se jen těžko zbavuje touhy po vlastní odplatě. Jediné, co mi přišlo zvláštní, byl konec, kde bylo naznačeno, že z toho všeho Alex jaksi "vyrostl". To by bylo pochopitelné, kdyby to byl jen nějaký přidrzlý puberťák, který dělá vylomeniny, krade, sem tam něco roztříská... ale jeho činy byly přece jen o něco závažnější. I tak ale knihu velice doporučuji.... celý text

Posedlost 2007, Jonathan Kellerman

Vcelku napínavá fajn detektivka.

Nová hlídka 2012, Sergej Lukjaněnko

(10/10) Naštěstí nepatřím k těm, kterým svět Hlídek už přijde "vyčerpán", pořád mě to baví a Nová hlídka se mi zase líbila o chlup více, než ta Poslední. Jen pořád přemýšlím nad tím kouzlem, které Anton ke konci použil a zda tušil, že to dopadne tak, jak to dopadlo, nebo jestli byl opravdu odhodlaný k...? Každopádně mě teď tedy opravdu mrzí, že u nás ještě nevyšla Šestá hlídka, protože kdybych mohl, tak po ní ihned hladově skočím.... celý text

Temná hlídka 2005, Vladimir Vasiljev

(7/10) Knížka není špatná, ale do kvality Lukjaněnkových děl jí dost chybí a je zkrátka vidět, že to psal jiný autor. Přemýšlím, jak moc se Vasiljev podílel na Denní hlídce, protože právě ta je kvalitativně o dost výš. Tahle kniha se poměrně dlouho rozjíždí, pak celkem zaujme a závěr mi zas přišel trochu nemastný neslaný. Co se mi ale líbilo, byla postava Lika.... celý text

Poslední hlídka 2006, Sergej Lukjaněnko

(9.5/10) Já to s tou sedmou hladinou tušil! Ale u jisté věci nechápu, jak to Antonovi mohlo dojít až tak pozdě a taky mě trochu zarazil a asi úplně neseděl výběr záporáků. Jinak to opět bylo napínavé a kvalitní čtení. Narážka na film pobavila :)... celý text