Skip přečtené 338

100 nábojů: Záblesk druhé šance 2008, Brian Azzarello

100 nábojů: První výstřel, poslední šance 2007, Brian Azzarello

Brian Azzarello/Eduardo Risso: 100 nábojů... První výstřel, poslední šance Záblesk druhé šance Hlas krve Rozčtvrcený zítřek Nezabiješ Výborná komiksová série. Patřím k velkým fandů těhle dvou chlápků, kteří stvořili komiks o zradě a pomstě, nebo možnosti pomsty, kterou nabízí tajemný agent Graves, jenž se objeví s kufříkem, v němž jsou důkazy, pistole a stovka nevystopovatelných nábojů. Pak už je jen na dotyčném člověku, jak s touto šancí nebo "šancí" naloží. Za vším tím je ale také jistý Trust třinácti rodin. S tím je to zapeklité, protože agent Graves a jeho minutemani (cosi jako zvláštní agenti, žádní superhrdinové, ale se zbraněmi a různými technikami zneškodnění protivníka to umí parádně) měli v Trustu udržovat pořádek, jenže to se po čase moc nehodí...a už dost, protože bych moc napovídal. V tomto komiksu se mi hodně líbí rozvržení panelů, kdy to často vypadá, jako by se prolínaly, ale není v tom žádný chaos. Dobré je také to, že na mnoha místech je hlavní děj jako by v pozadí a to, co se děje okolo, je vytaženo do popředí, takže má čtenář parádní přehled o vedlejší situacích, které nakonec nemají s příběhem nic do činění, ale je to pak celé takové plastičtější a mnohem živější. Všechny díly série, z nichž každá obsahuje několik příběhů, které na sebe více méně navazují, nebo se některé postavy zase objeví v dalším příběhu, jsou moc pěkně rozehrané, pointa často přijde jako blesk. Nejradši mám zatím poslední díl, v němž je pouze jeden příběh a autoři v něm představili soukromého detektiva, který trousí hlášky ve stylu Phila Marlowea.... celý text

Zvěrolékař na blatech 2011, James Herriot (p)

Velmi lehké, až odpočinkové čtení, které mě přivedlo k příjemnému rozjímání, ale také mě i rozesmutnilo, ač je to psané spíš humorně. Tak nějak jsem si totiž zavzpomínal na studia, kdy jsem se připravoval na tohle nejskvělejší povolání na světě, ale osud chtěl jinak. Při popisu vyhřeznuté dělohy krávy jsem se přenesl o dvacet let zpět do jednoho kravína u Českých Budějovic, kde jsem při tom asistoval. Byl to přesný popis a kdo nezažil, neví, jaká je to dřina, dostat to všechno do krávy zpět. Hned, jak bude příležitost, přečtu i další Herriotovy knihy a budu si přijemně rozjímat i smutnit. Ale ne zas natolik, abych se tu utápěl v sebelítosti.... celý text

Keltův sen 2011, Mario Vargas Llosa

Asi jen málokdo slyšel o Rogeru Casementovi, Irovi z unionistické rodiny, který jako britský konzul bojoval proti zneužíání domorodců na kaučukovníkových plantážích v Belgickém Kongu a posléze v Amazonii v oblasti Putumayo v Peru. Za svou práci byl povýšen do šlechtického stavu. Byl vážený a populární. Ovšem v srdci nesl touhu po nezávislosti Irska. Stal se nacionalistou a významnou osobností irského boje za nezávislost. Bohužel jaksi neodhadl geopolitickou situaci a chtěl se spojit s Němci, kteří měli přispět nezávislosti Irska. Zatčen a popraven za velezradu v roce 1916. I když to tak možná vypadá, neprozradil jsem z knihy moc. Tahle fakta jsou brzy známá. Llosův román představuje člověka poněkud rozporuplného, nicméně plného síly a odhodlání, který dokázal překonat mnohé překážky. Jeho sen o nezávislosti Irska se sice za jeho života nesplnil, ale výrazně přispěl k boji dalších následovníků, i když s ním měli později jaksi problém, coby katolíci, neboť Casement byl homosexuál. Román je napsaný jednodušším z více Llosových stylů, jak je známe, tudíž je šířeji přístupný. V některých momentech mi přišel příliš zkratkovitý, hlavně v poslední části, ale ono je to nakonec dobře. Lepší držet se faktů, než se zbytečně rozepisovat o okolí, které hlavní hrdina vidí, co cítí apod. Celkově jsem tedy s poslední Llosovou knihou spokojený. Ale ti, kdo jsou zodpovědní za české vydání, by se měli chytit za rypák a příště dávat při korekturách víc bacha.... celý text

La Brava 1994, Elmore Leonard

I když je tento román napsaný opět velmi svižně a čtivě, musím říct, že po obsahové stránce se to tentokrát Leonardovi moc nepodařilo. Vcelku dobré postavy, ale zápletka nic moc. Sice jsem nezíval nudou, ale jsem u tohoto autora zvyklý na mnohem lepší příběhy.... celý text

Rukojmí 1994, Elmore Leonard

Další ze skvělých a svižně napsaných Leonardových knih. V této jsem navíc ocenil to, že překladatel použil v přímé řeči hovorovou češtinu. Přeci jen je to lepší, než když spolu mluví gangsteři hezky spisovně.... celý text

Buď v klidu 1999, Elmore Leonard

Volné pokračování románu Chyťte ho! Ústřední postavou je opět Chili Palmer, bývalý lichvář, který se dal na filmy a teď zabrousil do hudební branže, přičemž všechno, co se kolem něj děje zaznamenává ve své paměti, aby jednou natočil další film. Velmi čtivé a zábavné, prostě můj velký favorit Leonard opět nezklamal. Jen nechápu, proč tak zmršili film. Místo aby se drželi knihy, snažili se vytěžit film Chyťte ho! a to se jim teda těžce nepovedlo.... celý text

Chyťte ho! 1992, Elmore Leonard

Elmore Leonard skvěle zachytil atmosféru Hollywoodu a podsvětí. Učinil tak s humorem a jistým, úsporným stylem. Hlavní hrdina Chili Palmer pověsil lichvářské řemeslo na hřebík a vydal se do filmové branže, což udělal s velkou parádou. Film natočený podle knihy také nemá chybu.... celý text

Stín někdejšího času 2011, Luis Sepúlveda

Typicky úsporný a svižný styl tohoto Chilana, který se rozhodl psát trochu jinak než ostatní Latinos a musím říct, že píše opravdu dobře, i když nečekejte nějaké velké příběhy ani extra pointy. Prostě život, tak jak běží, ale s trochou té černoty. Stín někdejšího času je pro mě asi to nejlepší, co Sepúlveda napsal, spolu se Starcem, který četl milostné romány, ale ten patří trochu do jiného ranku. Jestli jste zatím nečetli Sepúlvedu, tahle kniha nezklame.... celý text

Pantaleón a jeho ženská rota 2011, Mario Vargas Llosa

Vskutku nevšední úkol dostal kapitán Pantaleón Pantoja po převelení do Iquitosu, města v peruánské části Amazonie. Sbor potěšitelek vyjíždí na vojenské základny v odlehlých oblastech a mi sledujeme slasti i strasti dobrého vojáka Pantoji, jak to všechno dokáže ukočírovat, protože služba je služba a co ubozí vojáci v pralese, na jejichž pudy působí podnebí a z nedostatku jiných příležitostí se vrhají na všechno ženské v okolí? S tím se musí něco udělat. Mario Vargas Llosa tentokrát na humorné vlně a musím říct, že se mu opravdu daří od začátku do konce.... celý text

Gang zjizvených 2002, Iva Pekárková

Nemůžu autorce upřít jistou originálnost v tom, jak tento román pojala. Místy se příběh sice stává kapku nevěrohodným, ale dejme tomu, že nebudu moc šťourat. Ostatně nemám proč. Vždycky si rád přečtu něco "trochu odlišného", proto mám tak rád Latinos. Setkal jsem se s názorem, že je Pekárková moc vulgární. Vůbec mi nepřijde, že by to nějak přeháněla. Drsnější výrazy do prostředí, kde se román odehrával, patří, a hlavní hrdinka rozhodně nebyla žádná panenka z 90210.... celý text

Dej mi ty prachy 1996, Iva Pekárková

I když sem tam zalétla autorka k jakýmsi téměř surrealistickým představám, kterým jsem jen těžko rozuměl, tak musím říct, že se mi kniha dost líbila. Její pohled na New York hodně odspoda má své kouzlo, ale jen na papíře, nechtěl bych to zažít. A to taxikaření je hodně tvrdý chleba, alespoň v NYC.... celý text

Láska v New Yorku 2003, Iva Pekárková

Docela pěkné a čtivé povídky. Celou knihu bych do doporučení asi nedal, ale povídka .45 je perfektní. Není moc dlouhá, tak kdyby se vám tu knihu nechtělo kupovat, můžete si povídku přečíst nenápadně v nějakém knihkupectví:-)... celý text

Chilské nokturno 2005, Roberto Bolaño

Starý nemocný kněz Sebastián Urrutia Lacroix vede v posteli monolog. Není to však o Bohu, jak by se mohlo zdát, ale skrz literaturu (byl literárním kritikem) a osobní pocity provede čtenáře od 50. let přes Allendeho vládu, Pinochetovu diktaturu až k demokracii. I když to je vcelku útlá kniha, nebude to pro každého asi lehké čtení, protože zde nejsou žádné kapitoly ani odstavce. Vše plyne v jednom jediném proudu. Chvilku mi trvalo, než jsem se přizpůsobil autorovu stylu, ale pak už jsem si jen užíval velmi dobrý text.... celý text

Třicet dva chwanů 2000, Iva Pekárková

Velmi dobře napsaná kniha o pobytu autorky v Thajsku. Je to napsané zvláštní formou, jakýmsi křížencem cestopisu a románu. Sama autorka uvádí, že ne vše, co je v knize napsáno, se stalo jí samotné. Každopádně zajímavá kniha.... celý text

Švejk za první světové války, v ruském zajetí a v revoluci IV. - VI. díl 2009, Jaroslav Hašek

Kdo by neznal Švejka, buď z knihy nebo filmu, anebo prostě jen z doslechu. Dlouho mi trvalo, než jsem se dal do čtení, ale když si ho jednoho dne přítelkyně koupila, nebylo přoč odkládat to. Nakladatelství XYZ vydalo Švejka ve dvou objemných svazcích. První, napsaný Haškem, končí odchodem na frontu. Ne že bych se při četbě vyloženě smál, ale bavil jsem se vcelku dobře, napsané je to svižným stylem. Došlo mi také, že Švejk byl oblíbenou četbou Bohumila Hrabala, inspirace je nepřehlédnutelná. Druhý svazek je pokračováním, které napsal Karel Vaněk, protože se Hašek odebral do věčných literárních lovišť. Kvalita o mnoho klesla, mnohdy jsem měl problém pokračovat dál ve čtení. Vaněk místy tlačí na pilu ve snaze být vtipný tak silně, až je vyloženě trapný. Také vůbec nemůžu pochopit, jak si mohl dovolit zcela pozměnit styl Švejkovy mluvy. Vypadalo to, jako by Haškova Švejka vůbec nečetl, což nepředpokládám. Dočetl jsem to, ale oddechl jsem si, když byl konec. Obrovskkým mínusem tohoto vydání jsou ilustrace Petra Urbana. Vyložene celou knihu kazí. Ilustrace jsou hrubě karikující, a to nemám nic proti karikaturám, pokud jsou vkusné. Mnohde ilustrace v některých detailech neodpovídá textu, jako by ho Urban nečetl. No a samozřejmně tam propašoval toho svýho trapnýho Rudu Pivrnce. Suma sumárum: Haškův Švejk je velmi dobrý, všechno ostatní už jde kvalitativně hodně dolů.... celý text

Krásy světa 2006, Héctor Tizón

Úsporným a velmi svěžím stylem napsaná próza tohoto argentinského spisovatele. Zcela prostý příběh, a přitom je v něm tolik dynamiky, a to se autor vůbec nepouští do nějakých obsáhlých psychologických výkladů. Možná by se mohl krotit s popisy slunečního světla, ale i to dělá stručně, takže to není nijak zvlášť rušivé. Pár obyčejných postav, jeden neobyčejně obyčejný život a je tu krásná kniha, kterou jsem si opravdu užil.... celý text

Posmrtné paměti Bráse Cubase 1996, Joaquim Maria Machado de Assis

Jediný zástupce brazilské literatury 19. století v mé knihovně. Brás Cubas zemřel a ze záhrobí nám napsal své paměti, svižným stylem, v krátkých kapitolách, přiměřeně vtipně, ironicky i sebeironicky. Jeho život nebyl nějak extra výjimečný a ani on si na někoho výjimečného nehraje. Žádné velké drama, žádné spletité konflikty, prostě velmi příjemné čtení.... celý text