Sluny přečtené 1

Klient 2007, John Grisham

Nemůžu si pomoct, ale hodně hloupá kniha. Dobrá detektivka by měla být aspoň trochu uvěřitelná, a to v tomto případě není ani omylem. Zápletka se na prvních několika stránkách rozjela vcelku slibně, ale pak už to šlo jenom od desíti k pěti, nebo spíš k nule. Předvídatelnost, nuda, klišé. Ale co je největší problém téhle knihy, je naprostá neuvěřitelnost postav. Hlavní hrdina malý chlapec, jehož vnitřní myšlenkové pochody, způsob uvažování a vyjadřování odpovídají pětatřicetiletému životem a sexem protřelému mazákovi, který se ale tu a tam zcela kýčovitě rozpláče jako malé mimino? Takto špatně vykreslenou postavu jsem snad ještě neviděl. Přihlouplá advokátka, která se nechá najmout malým děckem za dolar, vydírá kde koho kolem sebe a všichni si to nechají líbit, byť by s ní mohli klidně zamést? Matka, která je jakoby z jiné planety, neschopná vlastního myšlení? Soudce, který se ve své soudní síti chová jako neomezený pán světa a všichni si před ním "cvrnkají do textilu"? Vysoce postavení federální úředníci jako vzor hlouposti? A tak dále a tak dále, takhle špatně uvěřitelné postavy jsem už dlouho neviděl. Knížku jsem se zaťatými zuby dočetl, protože to byla moje první knížka od Grishama a pořád jsem si říkal, že nemůže být přeci tak špatný, když ho tolik lidí chválí. Ale spletl jsem se, opravdu tak špatný je, další knížku od něj už riskovat nebudu...... celý text