Stana46
přečtené 35
Falknovská huť
2019,
Vlastimil Vondruška
Vondruška umí psát velmi poutavě, přímo nadšená jsem byla Husitskou epopejí. V Křišťálovém klíči mi ale vadí některé věci. Že užívá české místopisné názvy, které v té době zřejmě ještě neexistovaly, protože v Lužických horách, kde se děj převážně odehrává, byla naprostá většina obyvatelstva německé národnosti a jména obcí byla také německá, např. Chřibská se jmenovala Kreibitz, no prosím, to by mi tak ani nevadilo. Ale vadí mi, že v oslovování lidí, ať už jakéhokoliv společenského postavení, používá tykání. V 17, resp. 18. století se lidé oslovovali podle sociálního statusu a společenského postavení. Dětem a níže postaveným osobám se tykalo nebo onkalo (o něco zdvořilejší než tykání), stejně a výše postaveným osobám se vykalo. Rozhodně si lidé, s výjimkou osob blízkých, netykali, tykání cizím osobám, tím spíše osobám výše postaveným, bylo společensky naprosto nepřijatelné. Vondruška to ve svých ostatních dílech dodržoval, nevím, proč si najednou v tomto díle lidé, a to i zcela cizí, tykají. Tady Vondruška uvízl někde ve středověku, nebo se z něj už stala píšící fabrika. Až na uvedenou výhradu se mi kniha velmi líbila. Dala bych všechny hvězdičky, ale nevím, jak.... celý text