Stufa
přečtené 409
Ze stalinských gulagů do Československého vojska
1993,
Zora Dvořáková
Vynikající kniha, kterou doporučuji přečíst všem věkovým kategoriím, dechberoucí, poučná. Autor toho zažil v letech 1938 - 1948 neuvěřitelně moc, své zážitky sděluje nenuceně, s humorem a nadhledem. Popisuje svůj útěk do Polska, po přepadení Polska Německem a SSSR utekl na Podkarpatskou Rus, pak následoval útěk do SSSR tam ho chytli - následoval Gulag, pak Čs vojenská jednotka v SSSR, bojová cesta domů.....trable především s komunisty lemuje celá knížka, spousta komunistů se v SSSR vyléčila sama, když viděli jak se žije v prosperujícím komunismu - v bídě, hladu, byrokracii a utrpení..... Kniha se výborně čte, nemohl jsem se odtrhnout, trefuje se přesně do ztuhlého komunistického aparátu tehdejší SSSR - třeba když ho vyslýchalo NKVD po zadržení na hranicích - vyšetřovatel mu na otázku proč se pořád opakují výslechy a proč ho nepropustí, že přišel bojovat proti fašismu odpověděl: " i kdyby z vás 5000 zatčených byl jeden špion, půjdete všichni do Gulagu, protože špion nesmí uniknout - Stalin skazal....... A spoustu jiných příhod.....ovšem i zde platí, že za jakéhokoliv režimu záleží hlavně na lidech, které potkáte, autor měl obrovské štěstí a i když mu stokrát hrozila smrt, vše přežil.... celý text
Cesty k domovu 1939-1945
2003,
Věra Tichá
Dobře napsaný životopis. Autorka popisuje útrapy, kterých zažila v životě mnoho.... Měla rodiče fanatické komunisty - po přestěhování do Ruska přišla o mládí, Stalinské čistky poslaly otce do vyhnanství, matka jako fanatická komunistka a pod jejím vlivem i autorka (jako dcera) se ho zřekli aniž měly jediný důvod a důkaz a živořili v koutě jedné místnosti, k jídlu měly většinou jen kousek chleba, otruby a slupky z brambor!!!! Autorka se pak přihlásila do Rudé Armády jako zdravotní sestra, po roce služby odeslána zpět k matce jako kádrově nespolehlivá - v době lámání chleba na Východní frontě! Po čase se přihlásila do tvořícího se 1.ČSAS v SSSR. Popisuje svoje prožitky na frontě, včetně profilů jednotlivých velitelů a lidí s kterými se setkala..... Zajímavé je, že ač přesvědčením komunistka (díky matce) tak vůbec nerozlišuje lidi podle politické příslušnosti, ale podle chování a citu - měla tolik práce na ošetřovnách, že neměla čas plnit stranické úkoly..... V jednotce si našla muže, za kterého se na frontě vdala, rok po válce o něj ale přišla při autonehodě, rok poté přišla při autonehodě i o bratra, který sloužil v tankovém pluku. Po čase si vzala dalšího bývalého vojáka, tentokrát ze západu. Strašně cené je její konstatování, že po začátku komunistických čistek začali pomalu mizet ti nejlepší (charakterově, vzdělaností) lidé, které na frontě i poté v Čs. armádě poznala....když zatkli i jejího muže, silně uvadla její víra ve stranu, v roce 1968 po obsazení země armádami SSSR a jejích vazalů dokonce vrátila komunistickou legitimaci a vystoupila ze strany! Knihu doporučuji přečíst všem politickým fanatikům - ukazuje, že důležité je především žít jako člověk a podle toho se taky chovat.....a že ne vždy je fanatismus odměněn!!!... celý text
Mustangy nad protektorátem
1997,
Jiří Rajlich
Výborná kniha shrnující akce západního spojeneckého letectva nad územím protektorátu a německých protiakcí. Obsahuje spoustu podrobných údajů i zajímavých detailů.... celý text
Zaškrcená síť
1971,
Philippe Ganier-Raymond
Knížka přibližuje jednu velkou katastrofu britské SOE a Holandského ilegálního odporu - zhruba rok posílala SOE holandské parašutisty - agenty přímo do rukou abwehru a gestapa, zatýkali je hned po přistání holandští kolaboranti - zajali tak kolem 50 agentů a další materiál pro odboj. Abwehru se totiž podařilo za podezřelých okolností rozehrát rádiovou protihru se SOE a dostat ji pod svou kontrolu, takže věděl kde a kdy parašutisti přistanou. K tomu došlo "obrácením" jednoho parašutisty - agenta - který ovšem předstíral spolupráci jen naoko - nechtěl zradil a vyslal ve svých rádiových depeších spoustu varovných znaků a dokonce i celých vět, že pracuje pod kontrolou gestapa - SOE na tyto varovné signály vůbec nereagovala a tak došlo ke katastrofě.....bohužel autor knihy ani samotní Holanďané po válce do napsání této knihy nezjistili kde se stala chyba a proč SOE nevyhodnotila tyto varování včas........... Stejně jako u nás za protektorátu je z knihy zřejmé, že kombinace husté sítě konfidentů a donašečů je pro tyto akce smrtelnou pastí.....natož když se povede rádiová protihra..... Bohužel opět je spravedlnost slepá....zatímco všech 50 parašutistů němci popraví, všichni "hlavní hrdinové" německé strany přežijí válku a někteří konfidenti jsou dokonce v klidu použiti na straně spojenců za studené války!!!... celý text
Ďáblova past
1993,
Jiří Šolc
Výborně napsaná kniha, čte se jedním dechem. Záporním hrdinou je hlavní čs. konfident Nachtman, který po příchodu Němců do Prahy začal budovat svou kariéru. Protože česká policie ho nechtěla před okupací přijmout na kriminálku, okamžitě po obsazení Prahy šel na Gestapo, které po něm samozřejmě hned skočilo - uměl výborně německy. Přijal německé občanství a změnil si jméno na Nachtmann. Byl mimořádně úspěšný, vynikal v intrikách, bezcitnosti, krutosti, vydírání a vůči němcům byl absolutně poslušný, samotní němečtí pracovníci na gestapu mu záviděli respekt a obdiv jejich nadřízeného Liemera. Samotný Nachtmann měl podíl na rozbití spousty buněk našeho domácího odboje, zatýkání parašutistů - agentů, aktivně se podílel na krutých výsleších .....měl podíl na smrti spousty statečných lidí.... Jeho specialitou bylo se vydávat za českého policistu, který má kontakty na gestapo ale pracuje pro odboj, v Praze byl spolu s dalšími konfidenty součástí několika ilegálních skupin domácího odboje a nechával je při životě, aby sbíral informace, jak se dostat k parašutistům a shozeným zbraním.....do konce války členové odboje nezjistili, že měli ve skupinách agenta gestapa....... Jediné co mě velice udivuje je to, že žádnou odbojovou organizaci nenapadlo ho pro ověření totožnosti dát na pár dní sledovat - museli by zjistit, že je pracovníkem gestapa.... Kniha zmiňuje i další konfidenty gestapa, udavače a pomocníky, člověk nestačí koukat kolik jich bylo.......byla to těžká doba pro normálního člověka, jedné skupině výsadkářů - agentů z anglie se dokonce stalo, že je nikdo nechtěl přijmout ani na jedné z pěti záchytných adres!! člověk se tomu dnes diví, ale kdyby tenkrát v době po heydrichyádě žil a měl rodinu, asi by si rozmyslel jestli riskovat...... Bohužel síť konfidentů byla hustá a lidé hodně udávali, takže pro parašutysty bylo vysazení takřka vždy hra smrti. Co se týká samotného Nachtmana po válce - byl sice zatčen, ale rusové ho použivali jako agenta KGB, po návratu do vlasti pracoval jako agent Stb.....člověku se chce až brečet, když to všechno čte, kolik lidí poslal na smrt a on sám si v pohodě přežívá, akorát mění kabáty.......... celý text
Z Buzuluku do Prahy
1985,
Ludvík Svoboda
Knihu by měli číst jenom Ti, kteří již o problematice bojů čs. vojáků na východní frontě něco vědí - kniha je plná komunistické propagandy, lží a upravených polopravd.... celý text
