SydBarrett přečtené 117

Uražení a ponížení 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Nedokáži zřejmě popsat tuto rozkošnou knihu dostatečně akurátně, dostatečně vyjádřit své pocity vůči ní a vůči postavám, prostředí a hlavně vůči samotnému literárnímu umění Dostojevského. Tak především tu máme Aljošu. Aljoša je dokonalost sama, Aljošíčka jednoduše nejde nemilovat, tak rozkošný a nevinný spratek to je... Aljošíček je andílek a slunce, miláček a zlatíčko, asi mu brzo namaluji portrét a pověsím ho nad dveře. Je to obdoba Oblomova, jenže reprezentující se v oblasti naivity, blbosti a dětinskosti, takový archetyp toho, jak rodiče vnímají své dospívající dětičky, co nevypadají podle jejich představ. Stranou naší modly mě zaujala věc u knih dost vzácná - překvapivě dobře napsané ženské postavy. Asi nemá smysl vykládat, jak jsou samotné postavy báječné. Každá z nich je báječná, od té nejčistší dušičky (Aljoša pochopitelně) po toho největšího parchanta. Každý má nějakou věc, pro kterou ho nemůžete nesnášet, musíte ho mít alespoň "rádi nenávistným způsobem". Je zde pouze jediná věc, co mi osobně, z mého soukromého pohledu, vadila: Milovala Nataša Váňu? Miloval Váňa Natašu? Vzali se nakonec nebo zůstali navždy pouze přáteli? Vždyť je to tak hloupé, aby do sebe byli zamilovaní... Jenže ten konec, ten k tomu vyloženě svádí. Nedokáži si představit, že by byl do ní Váňa zamilovaný, nedávalo by to smysl a byl li skutečně, pak je zhola šílený a ztrácí veškeré mé sympatie. Nataša je hrozná, příšerně nesnesitelná osoba, Nataša je přesně to, jak bych se zachoval já. Nemužu jí to mít tedy za zlé, jenom říkám, že je pro ni ta hodná duše Ivan Nevímpříjmení až moc dobrá. A druhá věc je, že jsem snad někdy od půlky knihy s jistotou tušil, že je Nelly dcera knížete. Netuším, jestli je to pozitivum či negativum, jen pak bylo vtipné, že to Vaňuškovi Maslobojev představoval jako nové zjištění a ten mu ještě, čímant jeden, nevěřil!... celý text

Rozjímání o božské liturgii 1996, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Věc se má tak, že si nedovedu pro knihu představit jakékoliv praktické využití. Gogol zde popisuje průběh dobové mše. Dala by se tudíž použit pro případnou rekonstrukci, neb je tato stať až nadmíru obsáhlá. Tím ale jakákoliv využitelnost knihy končí, pro věřící i nevěřící lid je myslím takřka bezvýznamné ji číst a sám nechápu, že jsem se do toho pustil. Ani těm nejzapálenějším fanouškům Nikolaje Gogola se to nebude líbit. Pravoslavným kněžím možná. Lidem, co se o liturgické obřady hlouběji zajímají (nevím, je li někdo takový, mám znalosti prachbídné, což mě o to míň opravňuje tuto knihu hodnotit). Můj původní záměr s knihou byl takový, dozvědět se blíže o Gogolově vztahu k náboženství, což je, uznávám, má chyba, jenže tohle bylo přímo na Wikipedii uvedeno jako kniha zdarma dostupná online. Škoda potištěného papíru. Snad tedy tímto alespoň trochu uvedu potencionálního čtenáře do situace, tedy do situace z pohledu běžného zájemce o světskou literaturu. Není to kniha určena pro běžného čtenáře/10... celý text

Anna Karenina 2008, Lev Nikolajevič Tolstoj

Ke knize jsem - jako asi jeden z mála lidí - přistoupil hloupoučce s naprostou neznalostí děje, zápletky či jakékoliv informace kromě toho, že měl autor hrozně rád děti. To s knihou ale nijak nesouviselo (možná jen velmi okrajově). Začátek byl slibný. Objevily se dokonce i zvraty, které jsem nečekal a k postavám jsem si také jakýs takýs vztah vybudoval. Nejvíc se mi zamlouval chudák Konstantin Levin se svým statkem, pasáže z venkova mě bavily opravdu nejvíc, což je překvapující. K zemědělství se stavím s pramalým zaujetím, ale píší-li o venkově ruští klasikové, kteří to umí tak krásně podat, že by si tam člověk hned zajel a sekal tu zpropadenou trávu s nimi, ano, to je něco jiného. Potíž ovšem tkví v tom, že to byla jediná věc, kterou jsem si na knize užil. Příběh samotné Anny K. byl... snesitelný, celkem zajímavý, v pořádku. Dalo se o tom číst i s jakž takž zaujetím. Alespoň jsem se dozvěděl o soudobém pojetí dostihů, neboť koňský sport jest mou zálibou. Myslím si, že problém tkví především v tom, že jsou mi z hloubi duše protivné romance v literatuře, jakkoliv kvalitně napísané, nedovedu je snést a jsou-li navíc hlavní zapletkou... K tomu jsem nedokázal snést slečnu Kitty/Jekatěrinu (?), nepřipadala mi jakkoliv zajímavá či oduševnělá, ani jako karikatura by se nehodila, možná tak jako karikatura nudy. A ano, tento člověk si vzal Kosťu Levina. Kdyby se jen té nešťastnice vzdal, našel si někoho rozumného, ale on ne! Mohl žít spokojeně na statku, věnovat se právům pracujících a byl by šťastný. U svatebního obřadu jsem to vzdal. Následující děj je ale stejně dohledatelný, není to tedy taková potíž, myslím. Nedokážu si představit v tom dál pokračovat, ti čímanti jsou mi už jedno a nechci si o nich víc číst.... celý text

Běsové 1900, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

První kniha, kterou jsem od Dostojevského četl a musím říci, že na vzdory své délce (u ruských klasiků normální) jsem ji měl přečtenou za chvíli. Běsové mě opravdu vtáhli do děje a na rozdíl od většiny ostatních knih jsem se o osudy postav upřímně zajímal, především jsem si pak oblíbil Nikolaje Stavrogina (na rozdíl od filmového zpracování). Čteno v prvorepublikovém vydání - přenádherný jazyk a myslím kvalitní překlad, až na části psané francouzsky, které přeloženy nejsou. Nejsem odborník na kulturu první republiky, nemyslím si ovšem, že by tehdy byla ještě znalost francouzštiny natolik všeobecná, že by vydavatelé považovali čtenářovo porozumění dialogům za samozřejmost.... celý text

Puškinův knoflík 2008, Serena Vitale

Poučné, zajímavé, psáno stylem, že si člověk jednoduše musí dotyčné lidi zamilovat. Především kvůli velikému počtu přiložené korespondence, která je jedním z nejlepších vhledů do duše člověka, což je zde skvěle vidět. Dá se v podstatě kvůli své poutavosti číst jako určitý druh románu. Navzdory všemu jsem někde po polovině knihu odložil, možná kvůli již jistému - řekněme - přesycení tématem. Tyto knihy se musí číst po troškách, pomalu, postupně si vychutnávat jednotlivé pasáže.... celý text

Plastic People a český underground 2017, Jaroslav Riedel

O této knize není v podstatě mnoho co říci. Je sbírkou dobových materiálů, fotografií... Skvěle splňuje účel a nevidím tudíž důvod nedat plný počet hvězd.

John Lennon - můj bratr 1992, Geoffrey Giuliano

Četl jsem před dvěma lety, v době, kdy jsem byl hudbou Beatles posedlý. Pamatuji si, že jsem ji přečetl za jeden den, příběh nepochybně zajímavý. Už si ovšem příliš nepamatuji. Každopádně, fanouškům Beatles vřele doporučuji.... celý text

Mrtvé duše 2002, Nikolaj Vasiljevič Gogol

První kniha, kterou jsem od Nikolaje Vasiljeviče četl a musím říci, že se mi velmi líbila. Je veliká škoda, že se nedochoval celý druhý díl. Není nikterak dlouhá a navzdory tomu, že nemá příliš poutavou dějovou linii, se četla rychle. Zvláště se mi líbila pasáž na konci prvního dílu a poté autorova úvaha o tom, jak si v mládí užíval cestování (?) a na stáří již ne. Z nepochopitelných důvodů mi to připadalo nadmíru vtipné. Mimo to jsem se z knihy dozvěděl mnoho o tehdejší ruské kultuře a jídlech, na pasáž o jídle si vzpomenu pokaždé, když přede mnou stojí talíř plný stravy.... celý text

Kronika bolševismu 2017, Zdeněk Ležák

Velice mi tam chyběl Machno a lepší ilustrátor, pravdou ale je, že jsem této knihy nabyl v Levných knihách na nádraží, takže za cenu stanovenou je to počtení odpovídající. Jinak komiks byl hezký, ale absence Machna mě štve.... celý text

Základy buddhismu 1992, Nyanasatta Thera

Komunistický manifest (komiks) 2019, Karl Marx

Tento způsob adaptace Manifestu zdál se mi poněkud bizarním a tento názor stále zastávám. Je to ovšem bizár oku hluboce lahodící a navíc narozdíl od většiny mně zatím čtených komiksů i kvalitně přeložený. Nejsem si ovšem zcela jist, komu je tato kniha určena. V naší městské knihovně ji mají zařazenou v dětské sekci, silně ovšem pochybuji, že by si to tam kdy nějaké dítko půjčilo a s radostí to četlo. Dospělý člověk si zase, předpokládám, raději přečte verzi klasickou. Ilustrováno je to ovšem nádherně.... celý text

Vzpomínky na lidi, které jsem měl (někdy) rád 2001, William Saroyan

Je to pohodové. Tak moc, že mne to uvedlo do rozpaků.

Elrik: Námořníkem po mořích osudu 2000, Michael Moorcock

Po knížce jsem sáhl především proto, že pan Moorcock má co dočinění s mou nejoblíbenější kapelou Hawkwind a jakožto nadšený fanoušek (česky větrák) jeho textů jsem si chtěl přečíst i nějakou jeho literární tvorbu. Inu, tohle jsem našel na bazaru a bylo to snad těch nejlíp utracených devadesát korun v mém životě. Hlavně, že je to plné psychotropních a metafyzických zhovadilostí...... celý text

Nahý oběd 2003, William Seward Burroughs

Abych osvětlil své hodnocení: Prvá hvězdička za dobrý rady pro feťáky, druhá za prásarny a třetí za tu vůli tím popsat skoro 300 stránek. Ale číst to celý?! S tím se jdi, Burroughsi, vyzmizíkovat!... celý text

Vyhnanci 2010, Františka Jirousová

Zpočátku mi to připadalo, že by to mohlo být celkem dobré, něco tím stylem, že "tak zatím je to celkem v pohodě, když to bude kravina, tak to odložím", ale potom, co se na scéně objevil Štefan, tak jsem si okamžitě řekl, že to musím přečíst celé, protože je to úplně nejlepší postava a kdybych ho v reálu potkal a neposlal mě tam, kam slunce nesvítí, určitě by s ním byl dobrý pokec. Co se týče té náboženské roviny, tak na to mě fakt neužije, ale aspoň jsem částečně pochopil, co lidi vede k tomu v Boha věřit a tak, z tohohle hlediska to bylo fakt dobře zpracovaný.... celý text

Memento 1987, Radek John

Miluju knížky o feťácích, knížky psané feťáky, knížky čtené feťáky... Takže jsem tohle nemohl nechat jen tak a víte co? Ono je to fakt dobrý. Teda jako občas mi to přišlo celkem zkreslený (už nevím kde) a nepochopil jsem, jestli je to skutečný nebo vymyšlený příběh. To ale nechme teď stranou. Je to psané takovým stylem, že se občas jeden ztrácí v tom, zda je to realita či jen myšlenka. někomu by to mohlo vadit, mě to vyhovuje. Udržuje to člověka bdělého. Má to velice spletitý děj. Udržuje to jednu táhlou linku hlavního hrdiny, ale ta linka se pořád kroutí a kroutí, furt se mu něco stává, až se z něho stane úplná troska a skončí... nečekaně. Mě fakt překvapilo, že tohle je možný! To jako fakt takhle může někdo skončit? Brrrr.... celý text

Zloděj listí 2005, William Saroyan

Rozhodně to není nejlepší Saroyanova knížka, ale ta povídka o trumpetistech mi tak utkvěla, že tomu musím dát 4* :-D

Kvílení 1990, Allen Ginsberg

Možná trochu nadhodnocené (hehe), ale stále velice kvalitní dílo světového bítnického básníka. Mě ale absolutně neohromila. A stále razím přesvědčení, že tyhle ty básničky by měly být čitelné i za střízliva. Tohle je, ale jako nic moc... (nesuďte mne)... celý text

Ortel 2001, Franz Kafka

Harry Potter a Kámen mudrců 2000, J. K. Rowling (p)

Jako malé dítě jsem to míval načtené a poslouchal vždy před spaním. Jako papírová knížka mě to až tak nebavilo, ale tak co. Harry Potter je sice nepochybně dobrá a kvalitní kniha pro mládež, absolutně ale nechápu tu hysterii kolem toho a masivní popularitu a kult Harryho Pottera a Rowlingové všeobecně. Ta základní série je kvalitní záležitost, ty "doplňkové" knížky mi ale přijdou dělané vyloženě jen kvůli tomu, aby z toho Rowlingová měla co nejvíc prachů.... celý text