t_gon
přečtené 661
Prokletí Salemu
2019,
Stephen King
Hlad po dalších střípcích skládačky k Temné věži mě vedl rovnou do Salemu, abych si doplnil mezery k otci Callahanovi a jeho temné minulosti před tím, než se stal členem Ka-tet. Upírská tématika v rukou Kinga byla dalším lákadlem, takže hurá do Lotu. Po načtení více Kingových prací mi připadá, že King má takový menší grafomanský nešvár/talent – dokáže psát vyloženě o hov**, ale tak poutavě, květnatě a košatě, že byť je to super a zábavné, tak je to pořád o hov**. Aneb je schopný vycákat litry inkoustu třeba na popisu servírky v bufetu, jak má upravenou zástěru, kolik špíny se ji drží na jmenovce, co má v kapse, proč má mašli nakřivo a s kým jela ráno autobusem na šichtu po té, co ráno přemýšlela o dceři v kuchyni u okna, kde poslouchala, jak sousedce děcko řve na celý barák (že ho mlátí, se dočteme o dvě kapitoly později), ale to vše je absolutně nepodstatné pro příběh. Jak říkám, čte se to skvěle a nevidím to takto „dobře podáno“ nikde jinde, ale po čase to unaví a koncentrace při četbě jde do háje. Takto je schopný „vatovat“ 2/3 knihy, aby pak nabral grády a vyloženě dodal krasojízdu plnou zmaru, deprese a neštěstí. Upíři jsou zde vykreslení jako děsiví nepřátelé, proti kterým není šance vzdorovat, natož vyhrát, což je den ode dne jasnější a vše směřuje k tragickému konci, protože jejich plány se vedou desítky let bez povšimnutí okolí. Jejich historie a původ je dobře promyšlena a celkově vše dobře působí jako „pokračování“ Drákuly (víceméně průběh, postavy a samotné zúčtování proběhlo v podobném duchu). Další malý černý puntík pro mne, je scéna, která se na otci Callahanovi podepsala nejvíce a kterou známe z věže, tak zde byla… „krátká“? Možná jsem měl velká očekávání, ale příběh Callahana mi přišel komplexnější ve věži, než zde, kde určitě otec nepatřil mezi hlavní postavy a jeho prostor v ději nebyl příliš velký a tak některé střípky zmíněné ve věži nejsou nijak rozvinuty či zmíněny. Škoda, což však na samotný příběh nemá vliv a ten je po rozjetí i po těch dekádách skvělý a během čtení víme, proč jsme se „kdysi“ upírů tak báli. King dodal děsivý příběh s monstry, kterých je nutno se bát (ne jako těch světélkujících hošanů z jiné ságy).... celý text
Skrytý prorok
2012,
Richard A. Knaak
Po velkém zklamání z Minotauřích válek, jsem doufal, že si Knaak v mých očích opraví reputaci drsnějším příběhem z již existujícího fantasy světa, který má již zajetou historii, pravidla a další náležitosti, což by ho mohlo vyvarovat vytvořit paskvil jako s minotaury. Po doražení trilogie mohu spokojeně potvrdit, že brutální svět „Svatyně“ byl skvělou volbou a Knaak sepsal skvělou, údernou, brutální a zábavnou trilogii „hodnou jeho jména“. Hrdinové Uldyssian, Mendeln, Serentia a Achilios jsou ze dne na den vytrženi z poklidných farmářských dní do brutálního konfliktu mezi Nebeskými výšinami a horoucím peklem, o nichž nikdo nemá ani potuchy. A jak to tak již v pohádkách bývá, nejde o nic menšího, než o osud světa (Svatyně) a všech lidí zde žijících. Rychlá jízda, akce střídá akci, brutalita stupňuje, bojuje se proti všem a všemu (vojáci a stoupenci jedné ze dvou nelidských stran, pekelné zrůdy, andělům), přibývají nečekaní spojenci nepatřící do žádné z říší a to vše nedává moc prostoru pro vydechnutí jak hrdinům, tak nám při čtení. V rámci možností je tam pěkný vývoj postav a celé to graduje ke smutnému konci, který však i vzhledem k vydání hry Diablo IV má hořkou pachuť, neboť víme, jak záporaci z knih (ne)skončí. Kolem a kolem skvělá, brutální trilogie, která snad neurazí i lidi Diablem nepolíbené.... celý text
