Tatianeta
přečtené 123
Pěna dní
1994,
Boris Vian
Může chvíli trvat, než se člověk na Vianův svérázný autorský styl naladí, alespoň mně to trvalo zhruba 30 stran. Pokud budete mít zpočátku nutkání dílo odložit, vyčkejte, byla by to možná škoda. Vlnu představ jsem chytla a vezla se. A i když jsem si po přečtení uvědomila, že příběh to byl celkem banální, stejně to za ten zážitek stálo. Vlna přišla a odešla, myšlenky nechala rozvířené. K filmovému zpracování: viděla jsem ho pár týdnů po přečtení předlohy a s odstupem (případně bez předlohy) by to bylo asi překvapivější.... celý text
Tanečnice Manon a jiné drobné texty
2008,
Antoine de Saint-Exupéry
Krásné souborné dílo dosud nevydaných Exupéryho textů, jak obsahově, tak typograficky. Pro mě nejsilnější Dopisy Natalie Paley.
Vnitřní strana větru
2009,
Milorad Pavić
Kniha psaná ze dvou opačných stran (větru?). Za sebe doporučuji začít číst z Leandrovy strany ;) Je to jedna z těch knih, které jsou vlastně o ničem, ale zajímavě napsané. Forma převažuje nad obsahem, ale je to hezká převaha. Z Heřiny strany. "Héró: Když něco pustíme z hlavy a zapomeneme, pak ve snaze, abychom se na to znovu rozpomenuli, ztrácí to zapomenuté, to prázdno, které se zvětšilo na úkor naší paměti, své skutečné rozměry; za clonou našeho zapomnění se proměňuje, roste a bobtná. A když si na tu věc, kterou jsme pustili z hlavy, konečně vzpomeneme, zklamaně zjistíme, že nestála za tolik námahy, kolik jsme na ni při rozpomínání vynaložili a promrhali. Tak je to i s naší duší, kterou co chvíli pouštíme ze zřetele a zapomínáme na ni." Z Leandrovy strany. "...při poslechu se tvářil, jako že ho Leandrovo vyprávění ani moc nezajímá, a vypadal jako větřící lovecký pes, který se snaží najít jakési ztracené místo, kde už kdysi byl, jen k němu zapomněl cestu. Jenže to místo, to doupě nebylo někde venku, mimo stan, ale kdesi v něm samém, skryté a zarostlé do času. Čekal tedy, až v něm známá a dlouho hledaná vůně probudí paměť a zavede ho tam, kam má, a přitom naslouchal."... celý text
