Terošu
přečtené 228
Heřmánkové údolí
2012,
Hana Marie Körnerová (p)
Shodou okolností byl den po dočtení na české televizi poprvé uveden film Volyň, který mi dokreslil představu o událostech předcházejících ději v knize, jež se dotýkaly vzpomínek hlavní hrdinky. Film je tak drastický, že na chvíli zcela převážil silný dojem z knihy, ta ale přesto bude patřit k těm nezapomenutelným. Zpočátku mi vůbec nevyhovoval způsob vyprávění, který na mě působil zkratkovitě, postavy i děj se vyvíjeli zbrkle a vše důležité se dělo příliš náhle, ale postupně jsem pochopila, že kniha zaznamenává velmi dlouhé období, vystihuje všechny podstatné události a zároveň si vystačí s dvěstěpadesáti stranami. A to je nakonec věc, kterou oceňuji nejvíc. Ráda čtu autory, kteří dokáží napsat poutavý a hluboký příběh bez umělého natahování a sáhodlouhých popisů, ze kterých mívám dojem, že jedinou ambicí je co nejvyšší zisk z prodeje. V této knize je oproti tomu prostor jen pro kvalitní myšlenky a drama, které posouvá život hrdinky dopředu a minulost semletou rodícím se komunismem nechává nelítostně za sebou. Aničky přístup k životu je skutečně inspirativní. Po přečtení a zhlédnutí zmíněného filmu je mi líto, že slovo „sousedství“ může mít úplně jiný rozměr, který moje generace naštěstí dosud nepoznala.... celý text
Cejch
1992,
Zdeněk Šmíd
Krásná kniha, kterou patří přečíst. Pan Šmíd měl dar vyprávění, umění láskyplného popisu nátury - přírodní i té v člověku. Obdivuji, jak vystihl běh dějin sudetskou krajinou. Pravda, měl z čeho čerpat, jelikož Sudety sestávají z takových příběhů a každý kdo tu vyrůstal, musel jich slyšet mnoho. Autor tuto etapu popsal a vystihl a učinil to skvělou formou a za to se mu klaním. Příběh rodu Schmelzerů byl prostý, vháněl slzy do očí, stejně jako vzbudil naději a vděk, že v každém koutě utrpení je i trochu něčeho dobrého. Že život rád člověka škodolibě potrápí, málokdy mu dopřeje po čem touží, roztrhá ho na kusy a nechá spoušť, to víme, a ta krása, že člověk, jako každý tvor svojí houževnatostí zas dovede svůj svět poskládat dohromady, sice jinak než předtím, sice ne kompletní, ale i v tom je schopen opět najít radost, alespoň na chvíli, to je strašně krásné a milosrdné poselství.... celý text
Slavík
2016,
Kristin Hannah
Poslední stránky mě rozsekaly, že jsem brečela nahlas. A já jsem si bláhově celých těch 400 stránek předtím myslela, že po pár knížkách s válečnou tématikou se ze mě stal cynik a už mě to víckrát nedostane. Až na zbytečně rozvleklý začátek to bylo pěkně napsané, postavy z masa a kostí, závěr vážně vážně dojemný.... celý text