Terošu komentáře u knih
Ohromná práce! Klobouk dolů před člověkem s takovou houževnatostí, pracovitostí, nasazením a morální integritou. Nikdy jsem se o Čínu nezajímala, asi z pohodlnosti jsem nechtěla radši ani vědět, co vše se skrývá pod nedodržováním lidských práv. Je to šílený a slova o nevyzrálosti to asi vystihují přesně. Dobře se to čte, i když se mi dost často svíral žaludek, v jaké bezmoci a strachu tam žijí. V dnešním světě totálních desinformací jsou takové osobní výpovědi a svědectví zvlášť cenné.
Obohacující. Myslím, že rozhodně nikomu neuškodí si tuhle knížku přečíst :) Ne vždy mi byl Rodgers sympatický tak, jak jsem očekávala, někdy to na mě bylo nějak příliš do hloubky, ale lidé jako on se asi nerodí každý den a jako lajk mám dojem, že právě díky té schopnosti hlubokého prožitku byl tak výjimečný a dovedl naslouchat lidské psychice. Každopádně mi jeho terapeutický přístup změnil život a tak pro mě jeho myšlenky budou asi už vždycky vzácné a těším se, co dalšího si od něj přečtu.
Nemůžu se zbavit dojmu (po přečtení a shlédnutí webových stránek propagujících knihu), že se tu přiživuje na cizím neštěstí a za bohulibou maskou “hledání pravdy” se skrývá chytrý marketing. Po stylistické stránce to pro mě bylo zmatené a těžko čitelné. Asi už jsem ve svém oblíbeném žánru thrilleru zvyklá na standard, který tu nebyl dosažen. Jedna věta v minulém čase, další v přítomném... vůbec nerozumím, čeho chtěl tímto originálně nelogickým vyprávěním autor dosáhnout. Ale to asi není ani tak důležité. Kde je pravda příběhu skutečně nevím a ani mi není jasné, do jaké míry je to prezentace autorova názoru nebo výsledku jeho bádání. To jsem se z žádné části knihy ani z doslovů nedozvěděla. Myslím, že by si příběh zasloužil důstojnější zpracování. Udělat z toho thriller, kde není absolutně jasné, kde je začátek fikce, mi připadá nevhodné. Rozhodně bych si ale přála, aby se pravda ukázala a je mi líto každého, kdo traumatem z takové ztráty musí procházet.
Wow, “bestseller”, aha. Tahle autorka mě fakt nebaví. Zmizelá mi přišla jako nepovedená a za vlasy přitažená parafráze na Cathy Amesovou a tohle zas nějaký pokus o navození podobné zoufalé marnosti Chladnokrevně, dokonce tam je Holcomb i mimochodem zmíněný (!!!), ale tohle je tak neuvěřitelně za vlasy pritažené... že tady asi někdo chyběl, když se ve škole brala kombinatorika. Ve stínu díla Chladnokrevně, na které jsem při čtení často vzpomnínala, tohle působí fakt jako pokleslá zábava. Capote tomu dílu obětoval kus života a nikdy na ten pocit zmaru při čtení nezapomenu. Tohle je oproti tomu srajda a rozhodne existují jiní současní autoři, kteří žánr zvládají reprezentovat důstojně.
Sladká nevědomost, to je můj pocit z knihy. Zavírat oči před nepěknýma věcma na tomhle světě, kterým nemusíme sami přímo čelit, asi je to nějaký přirozený obranný mechanismus, jak se ze všeho nezbláznit a žít normálně, ale je to dvousečná zbraň no.
Shodou okolností byl den po dočtení na české televizi poprvé uveden film Volyň, který mi dokreslil představu o událostech předcházejících ději v knize, jež se dotýkaly vzpomínek hlavní hrdinky. Film je tak drastický, že na chvíli zcela převážil silný dojem z knihy, ta ale přesto bude patřit k těm nezapomenutelným. Zpočátku mi vůbec nevyhovoval způsob vyprávění, který na mě působil zkratkovitě, postavy i děj se vyvíjeli zbrkle a vše důležité se dělo příliš náhle, ale postupně jsem pochopila, že kniha zaznamenává velmi dlouhé období, vystihuje všechny podstatné události a zároveň si vystačí s dvěstěpadesáti stranami. A to je nakonec věc, kterou oceňuji nejvíc. Ráda čtu autory, kteří dokáží napsat poutavý a hluboký příběh bez umělého natahování a sáhodlouhých popisů, ze kterých mívám dojem, že jedinou ambicí je co nejvyšší zisk z prodeje. V této knize je oproti tomu prostor jen pro kvalitní myšlenky a drama, které posouvá život hrdinky dopředu a minulost semletou rodícím se komunismem nechává nelítostně za sebou. Aničky přístup k životu je skutečně inspirativní. Po přečtení a zhlédnutí zmíněného filmu je mi líto, že slovo „sousedství“ může mít úplně jiný rozměr, který moje generace naštěstí dosud nepoznala.
Krásná kniha, kterou patří přečíst. Pan Šmíd měl dar vyprávění, umění láskyplného popisu nátury - přírodní i té v člověku. Obdivuji, jak vystihl běh dějin sudetskou krajinou. Pravda, měl z čeho čerpat, jelikož Sudety sestávají z takových příběhů a každý kdo tu vyrůstal, musel jich slyšet mnoho. Autor tuto etapu popsal a vystihl a učinil to skvělou formou a za to se mu klaním. Příběh rodu Schmelzerů byl prostý, vháněl slzy do očí, stejně jako vzbudil naději a vděk, že v každém koutě utrpení je i trochu něčeho dobrého. Že život rád člověka škodolibě potrápí, málokdy mu dopřeje po čem touží, roztrhá ho na kusy a nechá spoušť, to víme, a ta krása, že člověk, jako každý tvor svojí houževnatostí zas dovede svůj svět poskládat dohromady, sice jinak než předtím, sice ne kompletní, ale i v tom je schopen opět najít radost, alespoň na chvíli, to je strašně krásné a milosrdné poselství.
Poslední stránky mě rozsekaly, že jsem brečela nahlas. A já jsem si bláhově celých těch 400 stránek předtím myslela, že po pár knížkách s válečnou tématikou se ze mě stal cynik a už mě to víckrát nedostane. Až na zbytečně rozvleklý začátek to bylo pěkně napsané, postavy z masa a kostí, závěr vážně vážně dojemný.
Velmi inspirativní osobnost 19. století. Anglický ctihodný gentleman, věčný soupeř Williama Gladstona. Nejzajímavější na něm je, jak dokázal překročit hranice společenských i politických norem, najít si svou vlastní neokleštěnou cestu plnou výsměchu, neúspěchů a proher, nikdy z ní nesešel a naplnil cíl, který si vytyčil. Pro mě osobně je symbolem vytrvalosti, vůle a velkorysosti, stejně jako pokory, bez níž by ani člověk s plnou hlavou vědomostí nikdy nedošel moudrosti.
Krásně hravé verše. Pan Čepelka jako příležitostný bohémský rozervanec a patetický romantik. Skvělé počtení! :-)
Knížka o Mileně Jesenské ukazuje jak neuvěřitelně proměnlivý je život, jak se jistota a pocit bezpečí můžou vypařit během chvíle, jak je vše nepředvídatelné. Jak se z klidu a míru může stát rázem peklo. Dějiny dvacátého století jsou pro mě fascinující a nepochopitelné zároveň a tahle knížka je o tom krásnou výpovědí, precizní, která se snaží nebýt zcela zaujatá a zaujímat pevná stanoviska. Nabízí zkrátka pohled na jeden život, v němž se tyto dějiny odráží v plné síle.
Věty, které mi nejvíc vrtají hlavou:
"Mileně samozřejmě také neujde, jaké úctě a váženosti se těší její rodina, především otec. To všechno jí přejde do krve a zdůrazní pocit neotřesitelnosti vlastní existence: Jí, Mileně Jesenské, se přece nemůže nic stát!"
"Jak jiní jsou lidé u jejího milovaného autora Dostojevského, uvědomuje si Milena, jak jsou otevření ve svém lidství, kdykoli ochotní přiznat své chyby a nedokonlosti. Na takové půdě se pak může dařit milosti a odpuštění. V Mileně se hromadí bezmoc a hněv."
MiIena Jesenská byla bezpochyby obdivuhodná a odvážná žena.
Velmi pochmurné čtení, nejvíc mě ale chytla za srdce ztráta Isabely. Celý její svět, který najednou zmizel, veškerá hloubka, veškeré konflikty a otázky. Ve chvíli, kdy se od nich osvobodila, a mohla se volně rozletět, společnost pro ni připravila nové mříže, které ji opět uvěznily...
Překrásná kniha. Bez zbytečné vyumělkovanosti a teatrálnosti ve mě upřímně vzbudila obdiv k přírodě.
Na této knize mě fascinuje nejenom způsob, jakým autor dovedl trefně vykreslit svět, v němž člověk sejme masku civilizovanosti a kdy nad ním přestane viset nějaký ten bůh/spravedlnost/svědomí, který by ho mohl potrestat a kdy se chování lidí stává naprosto neřízeným. Zároveň je pro mě i zkazkou o hierarchii společnosti. Nabízí svůj pohled na to, kdy a jaké ideje či pudy v lidech vítězí. Ukazuje chování jak člověka jako jednotlivce, tak chování lidí jako celku.
Začíná to jako příběh o dětech a končí touhou po dětské nevinnosti. To mezi tím je lidský život v celé své kráse.