Terror
přečtené 2799
Hon na vodní příšery
2002,
Vojtěch Alberto Sláma
Pro mne zatím nejlepší kryptozoologická kniha Vojtěcha Slámy. Obsahuje spoustu informací a zaměřuje se na jeden živel - vodu. Spoustu kryptidů můžete znát z jiných zdrojů, někteří vás možná překvapí. Neocenitelné jsou autorovy osobní zážitky při pátrání po těchto tajemných tvorech. Jako čvachtat se na gumovém člunu směrem k ostrovu, kde může žít dravé monstrum, to bych teda nedal.... celý text
Jezero Manyara
1984,
Ladislav Mikeš Pařízek
Ryze průměrný román z prostředí stavitelů železnic uprostřed afrických pralesů. Celkem zajímavý popis přístupu domorodců k zabírání jejich území je narušen pokusem o milostný románek. Ach, Tarzane! Och, Jane! Nebýt pěkně modelovaných rtů a velkých šedých očí, mohlo jít o slušné dobrodružství, takhle kniha sklouzla k romantickým šestákovým příběhům bez vyšších ambicí.... celý text
Melodie proti Siouxům
1982,
Otto Janka
Román podle skutečných událostí, který mne příliš nenadchl. Může za to z větší části autorův úsporný styl. Občas holé věty, rychlé prolétnutí zásadních dějových událostí a následné pozastavování se nad nevýznamnou příhodou. Skvělý je doslov, kde se dozvíme, kde vzal autor námět a také něco o pozadí událostí v knize popsaných, jakožto i o postavách v něm se vyskytujících.... celý text
O psaní: Memoáry o řemesle
2020,
Stephen King
Jsem rád, že čtu Kinga postupně tak, jak jeho knihy vyšly. O psaní je totiž plné spoilerů na předchozí díla. Dozvíme se genezi některých zásadních románů, jako jsou Carrie, Osvícení, Misery, Svědectví a další. Varuji tedy potencionální hloubkové čtenáře před touto vyzrazovací knihou! Ale ke knize samotné. Kromě výborných a neocenitelných rad pro začínající pisálky, obsahuje i zhuštěný Kingův životopis, takže přestože jde o dílo nebeletristické, v určitém ohledu se jako beletrie tváří. A není to na škodu. Naopak. Knihu jsem přečetl jedním dechem, což vzhledem k jejímu menšímu rozsahu nezanechalo následky a opravdu jsem se neudusil. Dávám plný počet hvězd a dodávám: Děkuji, Mistře!... celý text
Ztracení lovci
1971,
Joseph Alexander Altsheler
Indiánská odysea, během které na partu lovců postupně zaútočí snad všechno, co má zuby, drápy a dokonce křídla. Jen ti severoameričtí krtci nějak zaspali. Autor připisuje zvířatům ryze lidské vlastnosti, jako je lstivost, krutost a vychytralost. Nesmysl. Bajky mám sice rád, ale v trošku odlišném podání. Nejvíc mě pobavil kouzelný revolver za pasem hlavního hrdiny. Asi do poloviny románu Vaditaka tvrdohlavě používá luk a šípy, dokonce i na medvěda ohrožujícího jeho přítele. A najednou si na pistolku vzpomene při útoku kuguára. Následuje naprosto nepochopitelná pasáž, kdy Vaditaka stojí tváří v tvář hrozivému vůdci vlčí smečky, který mu zabraňuje vylézt ze skalnatého údolí. Než natáhne luk, vlk zaleze. Hrdina schová luk, popoleze a objeví se znovu vlk. Než našponuje luk, vlk je zase pryč. A tak pořád dokola, až chudák musí slézt zpět do údolí, protože zákeřná bestie ho přes okraj nepustí. Oč jednodušší by bylo udělat prásk, že? No nic. Jde o román pro mládež, plný dobrodružství, napínavých scén a místy i humoru, který však víceméně zapadá do schematické rovnice brakových westernů.... celý text
Newtonův mozek a jiná romaneta
2002,
Jakub Arbes
Jasně, kniha, psaná staročeštinou, plná lunojasných nocí a dalších poetických jinotvarů, dneska už čtenáře příliš neosloví. Ani samotné příběhy nejsou už ničím zvláštní. A přesto jsou. Protimluv, já vím. Jenže to nedovedu vysvětlit. Něco v sobě tenhle styl ukrývá. Něco, co mne šimralo tam někde za očima a nutilo mne číst dál a dál. Arbes ve svých romanetech prostě do české prózy vnesl něco, co dělá neplechu v mozku. Možná by zblbnul i ten Newtonův, co já vím.... celý text
Výprava na jezero Plagesee
1955,
Jan Čeřovský
Čekal jsem přírodovědné bádání naší rudě ošátkované mládeže na táboře v NDR. Ale jako fakt bádání. Vlnky šplouchající v rákosinách, kvákání žab a vodního ptactva, příhody v okolních lesích a poznávací výlety. Co jsem však dostal místo toho? Ideologickou hovadinu, přátelé. Parta neosobních a nijak blíže nespecifikovaných pionýrů, kteří se nějakým způsobem zasloužili o rozkvět naší socialistické vlasti, což znamená, že jejich rodiče byli angažovaní a politicky uvědomělí, se dostane za odměnu na pobyt k východním soudruhům, kde je stále máj. Jaký to krásný svět v kontrastu s tím prohnilým západem, jehož střípek zahlédneme v deníku jednoho potencionálního estébáka, ve formě dvou zmalovaných ženštin a zpustlých rozvalin světa za zdí. Ale co, jsme tu kvůli přírodě, ne? Tak hurá na ní! Správně, ne do ní, ale na ní! Hele, žába! Kuchy kuch! A užovka! Kuchy kuchy kuch! Ten leknín je chráněný! No co, pod mikroskopem je zajímavý! A zazpíváme si! Tohle bylo zklamání na entou. A to ještě celou tu pakáž v závěru navštívili pedofilní rudoarmějci. Dobře jim tak!... celý text
Srdce v Atlantidě
2015,
Stephen King
Kniha vzájemně propojených povídek je jako schody do sklepa. Každý příběh jde kvalitativně niž a níž, až se ocitneme v oné místnosti, kde nesvítí světlo, všude je spousta prachu, ale jinak pusto a prázdno. Kdyby se tu aspoň člověk bál. Úvodní novela je skvělá. Má atmosféru, výborné postavy a napětí, které je potřeba porcovat superostrým nástrojem, nejlépe zrcadlovým skalpelem z jiného světa. Kdyby tady kniha končila, bylo by to super. O stupínek níž je zpočátku podivně napsaná historka ze studentského prostředí, která ovšem po chvíli chytá čtenáře za kštici a pořádně jím zacloumá. Jen toho skalpování jsem se tak nějak nedočkal. Také tady by kniha mohla končit a bylo by to super. Třetí schůdek je takový nedotažený nápad. Celkem dobrý, ale opravdu nedotažený. Je to škoda, mohl se rozvinout v něco opravdu nechutného. Pak by přišlo mňam. Takhle si říkám, že tady kniha měla už ale opravdu končit. Místo čtvrtého schůdku je shnilé prkno, které se pode mnou probořilo. Tohle ne. Tohle už tu být fakt nemělo. Škoda, že kniha už neskončila dřív. V samotném sklepě je, jak už jsem předeslal, pusto a prázdno. Proč? Protože poslední příběh vlastně není příběh, ale nostalgický epilog k první povídce. Za mne zbytečný. Ta kniha fakt měla skončit dřív. Abych to shrnul - Tohle sestupování po schodech mne nebavilo tolik, jako klasický Kingův tobogán, kde chvílemi nevím, kde je nahoře a kde dole. Škoda.... celý text
Popravčí
2019,
Chris Carter
Když odeberu průměrný a pro mne nezáživný průběh vyšetřování, zmačkám a zahodím postavy, které se vyskytují v každé druhé knize a jejichž životní osudy jsou až směšně okopírované odjinud, zbydou mi tolik diskutované popisy zavražděných a občas i samotný sadistický průběh činu. Carterovy nápady ohledně likvidace obětí jsou opravdu originální, což o to, ale stačí to, aby tento prvek unesl celou knihu? Stačí to, abych se pustil do dalšího dílu? A pak dalšího? Ještě nevím. Každopádně mne druhý díl eskapád chlapáckého Roberta bavil o poznání méně než díl první.... celý text