Terror
přečtené 2800
Únos krále hádanek
1977,
Svatopluk Hrnčíř
Autor má rád hádanky, šifry a rébusy, což lze nalézt v mnoha jeho příbězích. Únos krále hádanek všemu nasazuje pomyslnou korunu. Kniha je těchto špumprnáklů plná. Na každé sudé stránce nalezneme něco k luštění. Bohužel příběh samotný je banální a přes veškerou snahu není příliš nosný. Také bych uvítal, kdyby výše uvedené hádanky byly součástí děje. Takto ještě více tříští čtenářovu pozornost. Co musím ocenit, jsou fantastické ilustrace Adolfa Borna.... celý text
Velikananánský krokodýl
2019,
Roald Dahl
Útlá knížečka plná obrázků, která během dvaceti minut pobaví, ale po čase vyšumí. Je napsána vtipně, leč samotný koncept je obehraný a ničím nepřekvapí. Když to shrnu originálně pojatý neoriginální příběh Blbost? Ale ne :)... celý text
Nový hrabě Monte Christo
1947,
Jules Verne
Přestože jde o víceméně totální kopii Dumasova příběhu, nelze románu upřít čtivost a napětí. Tady se mi Verne trefil do nálady a strastiplná cesta hraběte Sandorfa za pomstou mě bavila víc, nežli rozvláčné cestopisy. Pamatuje si někdo starý maďarský televizní seriál? Častokrát jsem si během čtení na toto dnes již nevysílané dílo vzpomněl.... celý text
Jak vyzrát na Alkibiada
1974,
Edmund Niziurski
Existuje recept na učitele? Dá se využít slabin kantorů a bez výraznějšího úsilí dosáhnout na vyhovující známky? Zajímavý nápad. Asi na něm něco bude. Ovšem kniha nám přes veškerou snahu pouze ukazuje, že bez učení to nejde. Jde o vtipné vyprávění, které pohladí po duši dětské, která se skrývá v každém z nás. A pokud mezi dnešní generací nejsou jen čistě technologiemi otupělá individua, bude mít co říci i současným školákům. Doufám, že to tak je. Doufám, že má lidstvo ještě šanci.... celý text
Conan a stíny Hyrthu
1994,
George Callahan (p)
Pokračovatelé příběhů s Howardovým hrdinou se dají rozdělit do dvou kategorií. Jedni se snaží čerpat z odkazu předčasně zesnulého Conanova otce a rozvíjejí historii jím nastíněnou, přičemž ctí určité zákonitosti a nepsaná pravidla. Ti druzí nectí nic a Conana si vypůjčují jen proto, aby se jejich „veledílo“ lépe prodávalo. Červenák se v téhle útlé knížce řadí spíše k těm druhým. Osobně bych po jeho, sice svižně napsaném, ale prostoduchém a místy nechtěně úsměvném příběhu těžko sáhl, pokud by se na obálce místo Cimmeřanova jména skvěl třeba Krveznoj. Barbarovy svaly se matně lesknou, jeho krkání shazuje nádobí z polic, než promluví, dá slovo svému krvelačnému meči… Všechno by bylo v pořádku, kdyby se to nestávalo v momentech tak nevhodných… Kniha nezralá, kniha ze slovenštiny špatně přeložená, kniha s odpudivou obálkou. Kniha vlastně prázdná. Ideální na delší cestu vlakem.... celý text
Tajemný nindža
1986,
Jiří Janoš
Líbí se mi japonská auta. Chválím japonskou elektroniku. S touhle průpravou jsem ale na tuhle knížku nestačil. Oba příběhy jsou plné intrik, vražd, sebevražd (pardon, seppuk) a hlavně postav, v jejichž jménech jsem se totálně utopil. Jen jsem si konečně zvykl na jednoho hrdinu, už sešel ze světa jednou z výše uvedených možností. Možná nemám ten správný vztah k japonské historii. Zato mám splněný další bod čtenářské výzvy 2023. :)... celý text
Chrám Matky Boží v Paříži. Díl II (dvousvazkové vydání)
1927,
Victor Hugo
(Začátek u svazku 1.) Stěžejní část díla, tedy příběh, je v základě romantickou báchorkou, kterou můžeme nalézt ve většině tehdejších dobrodružných děl. Nečekané a nepravděpodobné náhody, padouši a kráska v nesnázích. Jen ten neohrožený hrdina nějak chybí. Nebo je jím Quasimodo sám? Hm… Každopádně to, co román povyšuje nad brakovou literaturu, je nadhled, se kterým Hugo popisuje veškeré dění. Místy se setkáme i s tragikomickými situacemi a upřímně, fakt jsem se bavil. A za to si autor zaslouží velké plus.... celý text
Chrám Matky Boží v Paříži. Díl I (dvousvazkové vydání)
1927,
Victor Hugo
Předně se přiznám, že jsem nikdy neviděl ani jedno filmové zpracování, dokonce ani to kreslené. Na druhou stranu jsem si mohl vychutnat světoznámý příběh bez předchozích spoilerů. A vychutnal jsem si jej? No… Knihu bych rozdělil na dvě části. Ta kratší je popisná a neskutečně nudná a rozbíjí příběh. Číst nekonečné stránky, kde se s autorem díváme na Paříž a zastavujeme se pomalu u každé budovy, je jako listovat v turistickém průvodci. Ne, je to ještě horší, protože ten průvodce je protknutý autorskou esejí na téma „úpadek architektury v závislosti na knihtisku“. Docela mě dostalo, když na konci virtuální prohlídky francouzského velkoměsta Hugo prohlásil, že celý výklad byl veskrze stručný a tak si ho pro jistotu ještě shrneme, načež začne zase od začátku… Fakt jsem se dlouho tak nenasmál. (Dokončení u svazku 2.)... celý text
Perunova krev II.
2014,
František Kotleta (p)
Tak jo. Mám to za sebou a nějaký čas si od dalšího fláku masa dám pauzu. V druhé části románu ještě více ubylo příběhu a celá kniha je jen sled zbytečného a prvoplánového násilí a pornoscén pro puberťáky. Hlavní hrdina umírá, znovu ožívá, motá se v kruhu nesmyslů, rochní se v krvi a souloží se vším, co má díru a dýchá. I brak se dá napsat tak, že jste napnuti, jak to celé dopadne. Tady jsem jen čekal, až to martyrium skončí.... celý text
Čaroděj a sklo
2020,
Stephen King
Někdo pluje s Kingem a považuje Temnou věž za nepotopitelný kolos, který zdrtí veškerou flotilu konkurence, jakožto i ostatní plavidla autorovy fantazie. Někdo ne. S lítostí se musím přihlásit ke druhé skupině. Temná věž je Titanic, který narazil. Je to obrovský a nevídaný parník, který však ve skutečnosti pod naleštěnou palubou skrývá prázdné kajuty plné nekonečných pavučin a zápachu nudy. Ve čtvrtém díle autor opustil dějovou linku z předchozích částí a věnuje se Pistolníkově historii. Což o to, taky mě celkem zajímalo, jak to vlastně s Rolandem bylo, jenže místo zajímavých a překvapivých událostí mi King naservíroval natahovanou milostnou špagetu s příchutí červené knihovny. Jasně, v knize je pár skvělých momentů, ale jen se začne něco dít, objeví se zase špageta a spolehlivě uškrtí veškeré nadšení z četby. Přesto budu číst Temnou věž dál. Přes všechny moje výtky je tohle dílo plné neskutečně tajuplné a neuchopitelné atmosféry, která v mozku čtenáře dělá slušný brajgl a hlavně – je to přece King, sakra.... celý text
Zdivočelé pohádky
2019,
Roald Dahl
Trpaslíci byli vlastně žokejové a Máša byla zločinec… To jako fakt? Na sbírku říkaček od pana Dahla lze pohlížet ze dvou pohledů. Tím prvním vidíme hanobení klasických pohádkových příběhů, navíc stylem, který se dětem před spaní moc nehodí. Druhý pohled ale brečí smíchy a prostě si tu legraci užívá. Není třeba myslivce, je-li Karkulka ozbrojena. To jako fakt!... celý text