Terror
přečtené 2800
Ještě je můžeme vidět
1998,
Douglas Adams
Úžasná kniha. Adams vzal svoje umění udělat si srandu z čehokoli a narouboval je do cestopisu, který se i proto čte jedním dechem. Ať už veze slepice na Komodské ostrovy, zoufá si v boji s byrokraty v Zairu, nebo shání kondomy v Číně, pokaždé minimálně vykouzlí úsměv na tváři čtenářově. Hlavní poselství knihy je ale samozřejmě jinde. Lidé se přírodě vymkli z rukou. Přemnožili se a lezou tam, kam nemají. A doplácí na to jiné živočišné druhy. Je úplně jedno, jestli zaniká druh přímou likvidací nebo nepřímo zničením jeho životního prostředí. Pokaždé je viník jenom jeden. Ten pitomec, co si dal nálepku „pán tvorstva“ a zapomíná, odkud vzešel a čemu vděčí za život…... celý text
Karlík a velký skleněný výtah
2019,
Roald Dahl
Knihu bych rozdělil na dvě části. V té první, která přímo navazuje na Továrnu na čokoládu, letíme na oběžnou dráhu Země, ve druhé se vracíme zpět a zaexperimentujeme si s elixírem mládí. Trošku nechápu, proč Dahl ze dvou nesourodých povídek upletl tuhle novelu. Ale budiž. Některé pasáže jsou úsměvné, jiné absurdní a další nelogické. A o tom Dahl je. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že tentokrát to mistr přepískl…... celý text
Dobří holubi se vracejí
2009,
Ladislav Pecháček
Román o tom, kterak je důležité mít životní cíl a také o spletité cestě, která k němu vede. Kniha o jiskře, která zažehne to pravé světlo provázející člověka peripetiemi osudu. V životě si musíme některé věci odepřít, něčeho se vzdát a zároveň vybrat ten správný směr z toho nekonečna možností a nebo se aspoň k tomu směru přiblížit. Přestože by se mohlo zdát, že se vlastně motáme v kruhu a vracíme se pořád na začátek, něco se přece jen mění. Mění se naše vnímání okolí a pohled okolí na nás. A naděje? Ta zůstává.... celý text
Devadesát tři
1928,
Victor Hugo
Má první kniha od klasika francouzské literatury. Shodou okolností autorova poslední. Že bych se do Huga pustil od konce? A není to fuk? Román mě překvapil svým naturalismem ve své první čtvrtině. Oproti Dumasovi je zde více krve a smrti. Čím mne naopak Hugo nezklamal, jsou dlouhé a až úsměvně pitomé dialogy, které mají jediný účel – popsat více autorských archů. Druhá polovina knihy je dobrodružná, akční a měl jsem chvílemi pocit, že čtu nějaký starý brakový román, kterým se ve své cele mohl těšit Babinský. Ve svém popisu jsem vynechal jednu část. Záměrně si ji nechávám na konec… Ve druhé čtvrtině díla totiž přijde něco, co možná odradí od další četby spoustu čtenářů. Připomnělo mi to vtip z Televarieté o konkurzu na informátora pražské cestovní kanceláře. Kolik má Praha obyvatel? - 1183000. A teď nám je vyjmenujte. V Hugově soupisu členů zasedání Komuny snad chybí jen podavač vody a uklízečka…... celý text
Black Hills
2010,
Dan Simmons
Občas mi některá kniha nesedne. Stylem, námětem, dějem, postavami… Simmonsovi se povedl husarský kousek. V Black Hills mi nesedlo vůbec nic. Styl, kde přímá řeč je nahrazena kurzívou, je nekomfortní. Skákání v čase je také zbytečně matoucí. Čím víc jsem se prokousával vzpomínkami hlavního „hrdiny“, tím víc ve mně sílilo přesvědčení, že tohle mě ale vůbec nezajímá. Popisy mimostavů, pornovzpomínky generála Custera, nijak nesouvisející odbočky… Děj? Cože??? Bylo mi úplně fuk, co se stane. Ono se vlastně ve finále nestalo vůbec nic. A Paha Sapa? Nevybudoval jsem si k němu žádný vztah. Jen jsem zoufale čekal, až dovykládá ty svoje zmatené životní osudy a táhne do věčných lovišť. Příště snad zase lépe…... celý text
