Terror
přečtené 2800
Družina Černého pera
1982,
Rudolf Hrbek
Začalo to slibně. První světová válka, parta kluků, jejichž rodiny jsou na tom hodně špatně, založí družinu, která má zažívat dobrodružství. Ovšem následně se kniha zvrhne v prachsprostou komunistickou agitku. Někdo může namítnout, že taková byla doba a autor tento román napsal v době normalizace, takže mu nic jiného nezbývalo. Nesouhlasím. Do knih pro děti tohle prostě nepatří. Blbnout našim potomkům hlavy, které se mají vznášet v oblacích, politikou a propagandou, je svinstvo. Nedoporučuji tento titul a nedávám odpad jen za ten zajímavý úvod.... celý text
Maigret a lovec zvuků
1971,
Georges Simenon
Na to, kolik toho Georges napsal, si držel celkem slušnou laťku. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že starší maigretovky byly lepší. V lovci zvuků jde právě jen o ten nápad, že si někdo místo fotek pořizuje zvukové záznamy míst, která navštívil. Ale dle mého tento nápad zůstal hrubě nevyužit a děj se zvrhne v malého pitavala z francouzského města. Jde o jednohubku na jedno odpoledne, která neurazí, ale ani nenadchne.... celý text
No není to krása?
2016,
Kurt Vonnegut Jr.
První dva projevy byly skvělé. Spousta inspirativních myšlenek, přehršel pravd, které by se daly do kamene tesat... Od třetího proslovu už nic moc nového nepřišlo. Občas sice něco problesklo, ale jinak už jde jen o recyklaci dříve řečeného. Nejhorší jsou úvody. Ve všech se praví v různých obměnách to samé: "Vaše studium stálo spoustu peněz, vy parchanti, tak si toho važte!" Představa, že sedím na Kurtově prvním promočním proslovu a poslouchám jeho moudra je super. Představa, že sedím na jeho sedmém je uspávající.... celý text
V zajetí Amazonky
1970,
Pierre Maël (p)
Jak to ti francouzi dělají, že píší všichni stejně? Verne, Laurie, Maël, všechno na jedno kopyto. Dovedu si představit tuhle skupinku spisovatelů dobrodružné literatury, jak sedí u kulatého stolu, oheň v krbu praská, burgundské teče proudem a chlapíci s červenými nosy a zářícíma očima se domlouvají, jakou robinzonádu kdo z nich napíše. Ten poradí tomu, ten zas tomu třetímu... Pierrovi zřejmě nejvíc radil Jules. "Hele dvě děcka, to jsem ještě nenapsal. Škyt! Já mám jen dospělý... Frk! Flus! A na konci tam dej nějakýho Nema, jako já..." Ale jo, dobře se to čte, ale je to pořád dokola. Jen místo ostrova tu máme pobřeží Jižní Ameriky. I když ten ostrov se tam nakonec stejně vejde...... celý text
Stín pod zemí
1961,
Vladimir Ivanovič Němcov
Nuda. V Sovětském svazu vynalezli superdetektor kovů. Nuda. Pátrají s ním po piksle s plány na domeček se zahrádkou. Nuda! Ukáže se, že detektor je tak super, že pomocí něho můžete být Sherlock Holmes. Pardon, vlastně Šerlok Ivánovič Holmesenko. Nuda!!! Není to SF, je to možná trochu fantastika, ale každopádně je to NUDÁÁÁ!!!... celý text
Skautík
1925,
František Homolka
Trochu... spíš hodně naivní divadelní hra. V prvním jednání se malý skautík balí na tábor a řeší se sestrou zápůjčku jejího šitíčka. Ve druhém už jsme na táboře a nic moc se neděje. Začíná ze zpívat... Ve třetím dějství skautík bloumá při noční hlídce, bojí se, ale vydrží. Čtyřka je happyend, kdy na tábor dorazí skautíkova rodina, včetně sestry švadlenky. A pořád se zpívá... Na to, že hra nemá žádnou zápletku ani dopletku, v ní poskakuje a zpívá až moc postav. Jako historická relikvie je to zajímavý kousek. Na živo si tuhle bezdějovost představit neumím.... celý text
Zaklínač a jeho svět
2015,
Marcin Batylda
Upřímně: Čekal jsem víc. Hodnocení by spíš naznačovalo, že jsem čekal nejvíc... Tak jo. Jde o doplněk k herní sérii, nikoli knižní ságy. To jsem věděl. Že bude první kapitola o historii světa tak nudná, až jsem skoro knihu odložil, to už jsem nevěděl. Nicméně další části knihy jsou už nepoměrně zajímavější. Historie zaklínačů, popis magie a kouzel, medailónky jednotlivých postav a bestiář jsou skvělé, i když nekompletní. Hrál jsem zatím pouze první díl a po přečtení knihy jsem dostal náramnou chuť na díl druhý. Tím tato kniha svůj účel splnila. V tom totiž vidím její smysl - navnadit hráče k paření Zaklínače. Ilustrace jsou kapitola sama o sobě. Některé jsou nádherné, dechberoucí a propracované, jiné jsou jen náčrtky - patrně z komiksu a nejhůř asi dopadly artworky z her samotných, kde je ta digitální forma strašně vidět. Knihu tedy doporučuji hlavně pařanům, ale mohla by se líbit i ostatním fanouškům tohoto polského fenoménu.... celý text
Tommyknockeři
2013,
Stephen King
Četl jsem poprvé a říkal si: "WTF! To snad není možné! Tohle spatlal můj oblíbený King?" Četl jsem podruhé a v novém překladu, který snad je trochu lepší, ale kniha a mé hodnocení zůstává stejné. Nápad není špatný, atmosféra postupně houstne, mrtvých je tam jako máku, ale tak nějak je to jedno. U Kinga oceňuji hlavně jeho umění perfektně vykreslit jednotlivé postavy, nakouknout jim do hlavy i pod spodní prádlo, takže se s nimi sblížíte a pak je vám líto, když je potká něco ošklivého. Tady je těch postav mraky, ale pořádně jsem se sžil jenom s hlavními. Bobbi a Gard jsou zpočátku výborně podáni a pokud jsou na stránkách oni, jde o klasickou kingovku. Jakmile se ale autor věnuje jiným postavám, je mi naprosto jedno, co se s nimi stane. Děj je rozplizlý, natahovaný až běda a klidně by snesl poloviční počet stran. Ne, nebavilo mne to ani podruhé. Jedna z nejslabších a přitom nejtlustších Kingových knih, kterou mne teda fakt nepotěšil...... celý text
Milenci našich žen
1989,
Eduard Martin (p)
Jednou za čas dostanu na Martina chuť. Ééé... Teda na jeho knihu. Vím, že je to pořád dokola, že nemohu čekat žádný akční nářez, žádné hard SF ani nic, co by mne rozbilo svými pointami. Je to prostě něco jiného. Je to milé, uklidňující a jazykově bohaté. Asi jako dvanáctihlavý plyšový medvídek. Nebo ovce. Slabinou knihy je ale právě její plyšovost a hlavně délka. Nejde se mazlit s plyšákem donekonečna. Časem vám naskákají pupínky a nakonec se o jeho chloupky, slepené vaším potem, či co to z lidí teče, poškrábete. Je to milé, ale bylo toho moc. Další Martinova kniha přijde na řadu, až se mi škrábance zahojí a plyšák uschne. :)... celý text
Výtvarné umění Zeměplochy
2005,
Terry Pratchett
Víceméně jen zopakuji obsah předchozích komentářů. JE to krásná kniha. JSOU zde nádherné ilustrace. JE to zajímavé čtení pro ty, kdož si chtějí rozšířit povědomí o Zeměploše. Přesto kniha jednu slabinu má. Měla mít alespoň trojnásobný počet stran!... celý text
Smysl Životic
2010,
Douglas Adams
Oceňuji práci překladatele, který našel české obce odpovídající těm anglickým. Oceňuji vydavatele, že zaplnil hluché místo v českém vydávání velikána anglického suchého humoru. Oceňuji Adamsův a Lloydův skvělý nápad. Při pročítání jednotlivých hesel jsem se královsky bavil. A o tom Smysl Životic je. O královské zábavě.... celý text
Hvězdy české sci-fi
2010,
* antologie
Hodnocení nízké, mizerná kniha? Ale ne, kniha vypadá krásně, je doplněna ilustracemi předních českých malířů, kteří kraulují ve vodách fantastiky (jenom Martin Zhouf poslední dobou spíš preferuje znak), doslov Martina Šusta je tradičně výborný a co dál? Knihu jsem si koupil z jediného důvodu a tím je novela Jaroslava Velinského. Nikdy samostatně nevydaný pátý díl eskapád Christyho Bigse není taková pecka, jako první dva díly série, ale přesto jde o skvěle napsanou oddychovou SF detektivku. Další delší povídka, která mě opravdu zaujala je Šlechtův Oggerd. Drsná střílečka z postapo světa s pointou. Ondřej Neff. Ach jo. Já prostě nemám k jeho lunárnímu cyklu žádný vztah. Kuba Nedomý i dědek Čuchák jsou mi prostě ukradený. Ale jinak je to takový průměr. Nemám rád kyberpunk a nechápu ho. Až na výjimky je to pro mne nestravitelný shluk slov, které jsou rozházené po stránkách v nesmyslných a divokých kombinacích. Procházkův Rox'n'Roll je typickým příkladem guláše, který se skládá ze samého koření a žádného masa. Voní, ale nechutná mi. A teď k paní Vilmě. Je mi to strašně líto. Novela Lunapark Luna je vlastně prequel k tolik opěvovanému Myceliu. Oproti starším autorčiným dílům je zde vidět posun od filozoficko-epické formy k akčnější a drsnější literatuře. Přesto to nikdy nebyl a nikdy nebude můj turek. Prostě mne to nebaví a jde to úplně mimo mne, takže o Myceliu si možná nechám zdát - v nějaké noční můře. Takže hodnocení knihy je mírně pod průměrem a jde o průměr mého hodnocení jejích částí, nikoliv o průser... :)... celý text
Kletba rodu Campbellů
1970,
John Dickson Carr
Čtivá a lehce napsaná jednohubka, protknutá humorem a trochou toho mezipohlavního laškování, která splnila svůj účel - pobavila. Ale tak nějak mi přišlo, že detektivní zápletka, o kterou by v těchto knihách mělo jít především, je až příliš upozaděna. A Gideon Fell mne rozčiloval svým frkáním... :) Když se sám sebe zeptám: "Přečteš si zase něco od Carra, pokud bude možnost?", musím odpovědět kladně.... celý text
