Terror
přečtené 2789
Dům
1998,
Jan Křesadlo (p)
Jazykově neuvěřitelná a přitom malebná alegorická šílenost, přesně taková, jakou jsem od autora očekával. Karikatury postav jsou nádherně vykreslené, tentokrát šmrcnuté zvířecí říší. Dům je místo, kde byste nechtěli bydlet, ale rozhodně byste z okna protějšího činžáku šmírovali, co se to tam zase sakra děje. Vyššímu hodnocení zabránila do děje vložená novela, která paroduje Londonovy romány Volání divočiny a Bílý tesák. Toto dílko se moc nepovedlo. Na pořádnou parodii je to málo a jako vážně míněný text také neobstojí.... celý text
Duch domu Ashburnů
2019,
Darcy Coates
Já té Darcy prostě nedám pokoj. Po průměrné Kořisti se vrhám i na její slavnou duchařskou sérii. Tak jaké to je? Upřímně musím přiznat, že tentokrát mě kniha bavila o něco víc. Hrůza, která obchází sídlo Ashburnů, je předestřena slibně, je to napínavé, hlavní postava mi tentokrát sedla (na rozdíl od postav vedlejších) a tak nad některými nelogickými a nedotaženými minelami mhouřím oko. Opět jde o dílo určené spíše mladšímu čtenáři, hloubku a poselství v ní nenaleznete ani s balíkem kostelních svící. Ovšem pokud si ty svíce rozestavíte do pentagramu a o půlnoci se uprostřed něj při svitu skomírajících plamínků do knihy ponoříte, možná vás postupem času přepadne neodbytné nutkání se otočit a zjistit, jestli to zrcadlo za vašimi zády je opravdu přikryté starým prostěradlem...... celý text
Kořist
2021,
Darcy Coates
Má první kniha od autorky, z níž nakladatel učinil něco jako novodobou ikonu žánru. Dle hodnocení čtenářů by se dalo předpokládat, že jsme to zbaštili i s navijákem. Ale... Kořist je příběhově slušný thriller se všemi prvky, který má tento žánr obsahovat. Všechno ostatní je špatně. Těžko uvěřitelné postavy, nelogické a nedotažené sekvence, opravdu pitomá vyšetřovatelka. Místo mrazení se dostavilo jen nevěřícné kroucení hlavou a nechybělo ani občasné uchechtnutí. Jako oddechovka pro mladší čtenáře budiž. Jako dílo autorky, která trhá žebříky svými bezpetržely, je to ovšem bída.... celý text
Puls
2019,
Stephen King
Je to jen můj pocit, že pozdější literární dítka Stephena Kinga jsou jako bernardýn a čivava? V obou případech jde o psy, ale rozdíly jsou značné. Tyto potomky bych si dovolil rozdělit do dvou školských zařízení. První jsou propracované a vypiplané dětičky, které jsou tak dokonalé, že s klidem přeskočí několik stupňů základky a rázem se vrhají na studium gymnázia. Běžní žáci je mají rádi, ale někdy by si od nich raději odpočinuli, protože všeho je příliš a občas přece neškodí vypustit z hlavy únavné studie a vyrazit třeba na plácek honit mičudu. Druhé jsou naopak repetenti, jimž se otec příliš nevěnoval, nebo nad nimi zlomil hůl v okamžiku, kdy nevěděl, co s nimi dál. Ti jen s odřenýma ušima dokončí základku a radši půjdou někam makat, protože to jim jde nejlíp. Ostatní je mají rádi, protože je s nimi zábava, ale čekat od nich něco víc by byla bláhovost. Co to melu? Jak to souvisí s Pulsem? No, Puls je ten druhý případ. Vypadá nadějně, zábavně a chcete se s ním kamarádit, ale po několika stech stranách zjistíte, že jste pořád v šesté třídě, nic nového jste se nenaučili a je třeba jít dál, najít si jiné spolužáky.... celý text
Neviditelný
1958,
Jaroslav Havlíček
Možná na tom zpočátku bude někdo jako já - viděl jsem film s úžasným Petrem Čepkem, navíc vyslechl zdařilou rozhlasovou dramatizaci a říkal si, jestli má cenu číst původní a ne zcela útlé dílo. Rozhodně má. Ono totiž nejde jen o příběh, který je pravděpodobně každému známý, neboť se o něm učí na školách, jde o tu atmosféru, která ze slov a vět stříká a špiní vás děsem, nepokojem a napětím. Mistrovsky prokreslené postavy, kde nikdo není černý ani bílý, ale prostě lidský až z toho mrazí. A ještě něčím dalším je tato kniha úžasná. Už dlouho jsem se nesetkal s tak dokonale zvládnutou gramatikou a češtinou skvostně využitou ve všech jejích krásách a pozapomenutých slovesných odbočkách. Přiznávám bez mučení, že mne autor v životě tak nějak čtenářsky minul, ale určitě jsem s mistrem Havlíčkem ještě neskončil. Naopak tu tuším začátek výborné spolupráce.... celý text
Yetti – Legenda a skutečnost
1999,
Reinhold Messner
Proč mám pocit, stejně jako někteří další čtenáři, že Messner něco zamlčel a překroutil? Nemohu samozřejmě objektivně tvrdit, že jeho vývody jsou zfalšované a že yetti jezdí v Himálaji na sáňkách běžně, ale prostě mi to celé nesedí. Něco se tam mezi zamlženými vrcholky děje. Něco tam je. Takže mne autor přes svou křečovitou snahu nejen nepřesvědčil, ale naopak utvrdil v naději, že na světě jsou místa, kde neplatí zavedená vědecká dogmata a v nichž možná žije něco nebo někdo...... celý text
