Puls přehled

včera

Máme je všichni. Nosíme je neustále při sobě. Naše oči jsou na nich přilepené nonstop. Kvůli nim ztrácíme přehled o tom, co je skutečné. Malé plastové hračky, které se tváří naprosto nevinně. Kdybyste lidem vysvětlili, jak tahle malá vychytávka dokáže škodit, mávli by nad tím rukou. Puls je důkazem, co tyto plastové hračky dokážou.

Puls začíná jako každá zombie apokalypsa. Civilizovaný svět se hroutí, zákony přestávají platit, všude vládne zmatek, lidé se navzájem zabíjejí a peníze ztrácejí svoji moc. První polovina knihy je napínavým postapokalyptickým dílem, které vás nutí, abyste jej četli dál. Zpočátku to funguje. S postavami prožíváte dechberoucí příběh, který mrazí v zádech. Jakmile se dostane za polovinu knihy, příběh ztrácí své kouzlo a vy stojíte tváří v tvář nepochopitelnému sledu událostí, který plyne strašně rychle. Čím více prozkoumáváte svět Pulsu, tím snadněji se ztrácíte v myšlence celé knihy. Puls se snaží, aby udržel vaši pozornost až do konce, ale místy je to opravdu nemožné. Postavy v druhé polovině knihy nejsou těmi samými postavami, které jste poznali na začátku. Ze sympatických postav se stávají nemyslící stroje bez špetky emocí. Mínusem jsou také nelogické dialogy, které trošičku ubírají na autenticitě lidského chování. Nebyla by to Kingova kniha, kdyby se nám nedostalo neuspokojivého konce, kvůli kterému máme více otázek než odpovědí. Kingova metoda „Domysli si sám“ začíná být docela ohraná, a pokud autor nepřijde s přístupem, jak svá díla lépe ukončit, tak by je neměl ani psát.

Puls sice vyšel před osmnácti lety, ale svou mrazivou realitu si zachovává dodnes. V budoucnu si pravděpodobně najde své obdivovatele, kteří budou dílo chránit do poslední stránky. I přesto se jedná o neoriginální knihu, která už tu jednou byla. Puls využívá skoro tytéž prostředky a prvky, které jsme viděli v Tommyknockerech; netřeba se rozepisovat o tom, že i toto dílo se nesetkalo s kladnou čtenářskou odezvou. Vzhledem k záporům, které kniha má, se jí podařilo zachytit něco, co v době jejího vydání ještě nebylo možné. „Fenomén“, který přetrvává dodnes. I v této době narážíme na „telefonní maniaky“ a „normály“. Je jen otázkou času, kdy se „telefonní maniaci“ obrátí proti „normálům“, kteří nesdílejí způsob jejich života.

15.12.2024

Je to jen můj pocit, že pozdější literární dítka Stephena Kinga jsou jako bernardýn a čivava? V obou případech jde o psy, ale rozdíly jsou značné. Tyto potomky bych si dovolil rozdělit do dvou školských zařízení.
První jsou propracované a vypiplané dětičky, které jsou tak dokonalé, že s klidem přeskočí několik stupňů základky a rázem se vrhají na studium gymnázia. Běžní žáci je mají rádi, ale někdy by si od nich raději odpočinuli, protože všeho je příliš a občas přece neškodí vypustit z hlavy únavné studie a vyrazit třeba na plácek honit mičudu.
Druhé jsou naopak repetenti, jimž se otec příliš nevěnoval, nebo nad nimi zlomil hůl v okamžiku, kdy nevěděl, co s nimi dál. Ti jen s odřenýma ušima dokončí základku a radši půjdou někam makat, protože to jim jde nejlíp. Ostatní je mají rádi, protože je s nimi zábava, ale čekat od nich něco víc by byla bláhovost.
Co to melu? Jak to souvisí s Pulsem? No, Puls je ten druhý případ. Vypadá nadějně, zábavně a chcete se s ním kamarádit, ale po několika stech stranách zjistíte, že jste pořád v šesté třídě, nic nového jste se nenaučili a je třeba jít dál, najít si jiné spolužáky.