Terva přečtené 1832

Pomníky zimy 2017, Jan Hlávka

Jsem ministr ve vládě psychopata, který má za sekretářku vraha, za manželku děvku a za poskoka špiona. Krásně se to celé posunulo dál. Vše je sladěné a opět není místo pro nudu. Oba spisovatelé přitvrdili, přibyla akce, láska a lehce více politiky. A zatím, co se v předešlých příbězích dali mrtví počítat na desítky, zde si přidejte několik nul. Brutálně romantický konec jsem snad ještě nečetl. Malá ochutnávka: Mlčky stáli v půlkruhu a dívali se. Šero okolo nich se měnilo v noc. Tiché pomníky zimy, řady kamenných, po kolena vysokých náhrobků, vyrovnaných jako nastoupená armáda, se táhly, kam oko dohlédlo....... Objevil se tady aspekt, který pan Hlávka dokonale umí. Postupem času si totiž uvědomíte, že fandíte úplně někomu jinému, než na počátku příběhu. Marně pak pátráte v paměti, kdy se to stalo. Dobráci jsou svině a svině jsou dobráci. Sakra a od kdy?!?! Citát: Pokud není možné vzniku nežádoucí legendy zabránit, lze jí čelit vytvořením jiné legendy. Výše uvedený citát řekl Andrej Korwarian vůdce Algoru. Jeho „pomsta“ za události v předešlé knize je boží a drsná, ale nemůže se z ní stát legenda. Proč? Vždyť se přeci nic nestalo........... Co se naopak stalo, je to, že z příběhu, alespoň na čas, zmizel Patrik Hill. Po událostech na Algoru, při návštěvě krále Viridianu, je zatím mimo hru. Tato uměle vytvořená postava mi kazí příběh. Proto jsem rád, že tu je jen okrajově a hned se počet hvězd vyšplhal na pět. Přibylo i humoru. Lehkého, stravitelného a neironizujícího. Prostě takového vtipu, hodného králů a pážat, kteří jsou ve hře. Nejnápadnější je pak reklama na film Vetřelec, kdy Nikola, momentálně z Newelu, prohlásí – cituji: Jistě Vetřelec. Třicáté pokračování. Nebo dvaatřicáté?!?! A Natalie odpovídá: Tak je to přece vždycky. Když je někde vetřelec a ostatní odejdou z lodi, tak tam vleze a sežere toho, kdo tam zůstal. A pak se schová a sežere zbytek. Ostatně příběh Nikol a Nat by určitě dal na samostatnou knihu. Jejich dobrodružství v tomto dobrodružství je velmi zajímavé a … dobrodružné. Trochu jsem se lekl, když jsem zjistil, že příběh zdaleka nekončí a je připravována další, již čtvrtá, kniha v sérii. Tato ponese název „Chlad Chiméry“. A jak tvrdí mistr Hlávka, je to předposlední kniha v sérii. Tak snad brzy.... celý text

Basket Flora I. - Šéf přichází 2004, Jan Pelc

Jsem detektiv Basket Flora. Nepotřebuji kancelář. Mou kanceláří je ulice, na které se každou minutu odehrává nějaký zločin. Víte, tak kresba „mistra“ Kostiče je tak příšerná až je nádherná. No rozhodně bych to nenakreslil lépe. Scénář je také drsný a krásně s kresbou ladí. Sexuální témata, sarkazmus, sprostá slova a ironie. Jedním slovem – hnusný :-) Malá ochutnávka: Ti z vás policistů, kteří jsou podplaceni, mají deset minut na to, aby odešly do své kanceláře, sepsali patřičný dopis a použili služební zbraně. ROZCHOD!!! Když si zvyknete na kresbu, dostanete se do smogu policistů a jejich nového šéfa Basketa Floru, který z nich rozhodně udělá pravé muže a poctivé policisty. I když cestou trnitou a mnohdy bez zábran, ale vždy s jasným cílem: Potírat zločin. Citát: Když mluví velitel, tak hovno, jak seš ty, drží hubu. Jasný?! Když Basket Flora a detektiv čekatel Stulík vyrazí do místního hostince U jedovatého dědka a následně tam dorazí, to už jsem cestou brečel smíchy. Popis situace vně hospody, nádherně popsaný na straně 22, mě dostal pod stůl. A věřte, že popis hostinského ve výše zmíněné hospodě, ten je, milý čtenáři, na zvracení. A že se mi zvedal žaludek. Vzhledem k tomu, že scénář dělal Honza Pelc, musí být každému znalému jasné, že se příběh nevyhne ani politickému aspektu. Pan Pelc a politika, ti jsou vždycky spolu. Uplynulo dvacet čtyři hodin od mého prohlášení o služební zbrani a ani jeden z vás se nezastřelil. To si říkáte policisté?!?! Vybral jsem deset citátů, ale věřte, mohlo by jich být víc. Musel bych ve své podstatě opsat celou knihu. Protože, co věta to inteligentní věc k zapamatování. Co se mi tady válíš jako nějaká kurva!!... celý text

Mrtvá šelma 2015, Jiří W. Procházka

Tik – tak – tik – tak...! Tik – tak – tik – tak....... Hodinový stroj je neúprosný strážce času. Ke všem a ke všemu lhostejný jako mrtvý prostor kolem něj. Na nic si nehraje, nikoho nevítá. Existuje pouze ve svém vesmíru..... Když jsem začal psát tento komentář byl jsem rozjařený jako rozjetá lokomotiva, která ví, že když už jede, nic jí nezastaví. Jenže já musím. Zastavit. Protože by pak byl komentář delší než všechny vagóny za lokomotivou. A že jich ta moje má požehnaně. Tak tedy opatrně. Blíží se zastávka. Tábor. Nejsem moc na detektivní příběhy. Tak jsem dlouho váhal, než jsem se do Mrtvé šelmy dal. A byl jsem překvapen. Čuměl jsem jako tele na nový vrata. Manželská dvojice. Procházka & Smolíková to prostě zvládla. S nadhledem. Až jsem byl sám překvapen. Zjistil jsem, že mě to baví. Velký podíl na tom má skutečnost, že příběh si hlavní hrdinové vypráví sami. Ve stylu noir. Se spoustou sarkasmu, vtipných hlášek, neuvěřitelných konspirací, metafor... Scházeli jen mimozemšťané. Malá ochutnávka: Jameson je nejlepší topení od doby ledové. Druhý Jameson je nejlepší topení od doby, kdy si člověk dá toho prvního. Třetího si po ránu nedávejte. Protože byste místo „zatopeno“ měli „naváto“. Jak jsem řekl. Dva hrdinové. Dva různé pohledy. Ten první, Štolba. Robert. Bejvalej polda. Teď bezpečnostní technik. Pozvaný do Tábora místním městským muzeem, aby zabezpečil jejich exponáty a celou budovu. Druhá je žena. Weissová. Berenika. Zaměstnanec muzea. Rozvedená. Jedno dítě. Vydává se se Štolbou rozluštit, skoro rituální, vraždu svého kolegy. Mrtvá šelma po stu letech ještě straší živé. Všechno je perfektně zdialogované, vtipné a nechybí ani plno zvratů. Tisíce hlášek ala Procházka. Pár překvapení, spousty historických faktů, doplněno několika výroky slavných husitů. Se spoustou popkulturních odkazů na českou i zahraniční beletrii, filmy, písně, básně.........johoho! Věž odměřuje čas bez ohledu na prolitou krev. Tik – tak – tik – tak...!... celý text

Tenký led 2014, Jan Hlávka

Na Alghoru jsem nebyl. Na Viridianu jsou všude brouci a komáři. Na Menabaranu zase všechno pořád mluví. Newell je jednoduchý. Věcem tam rozumím. Ačkoliv se druhá část Cyklusu Algor jmenuje Tenký led, kniha tomu neodpovídá. Je tlustá 6 centimetrů a čítá 690 stran. Dost stran na to, aby se spousta čtenářů lekla. Taky jsem se u první knihy Mráz a hry lekl, ale teď už jsem věděl do čeho jdu. Vzhledem k tomu, že pan Hlávka a Jana Vybíralová vytvořili space operu o čtyřech světech není tu místo pro nudu. Maj to skvěle rozjeté a protože svět střídá svět, nikdy není nouze o dobrodružství a napětí. Až mě někdy štvalo, když vše vrcholilo a já otočil stránku a další kapitola už byla o něčem jiném a naopak, když jsem se začetl, už zase skok jinam a tak jsem četl jako šílený až do konce. Malá ochutnávka: Máte smůlu, pánové, zlaté časy skončily. Teď se musíte snažit, zasloužit si uniformy i ty hvězdy na nich. Natluču vám to do hlav, nebo z vás udělám uklízeče a do kapitánských křesel posadím třeba opice..... Konec opět zazářil. Vyvrcholení několika událostí bylo sice čekané, ale teprve až přišlo, došlo mi, jak je to mistrně poskládané. Pěkně dávkované a opět, jako v první knize, se spoustou mrtvol a krve. Zase jsem našel pár maličkostí, které mi tak trochu celý příběh kazí. Například postava Patrika, která se již v první knize dostala do paměti oslím můstkem, postava, která tvrdě přísahá, že nic neprovede a při tom hned za rohem udělá absolutně nečekanou blbost. Postava, která je bludným holanďanem v tomto příběhu, ale mnohdy na ní závisí život ostatních. Postava o které nevím, co si myslet a do příběhu mi nezapadá i když se tvůrci strašně moc snaží jí tam vetřít. Citát: Jsme na Newellu. Byli jsme na Zemi, Darren našel krabičku, skákali jsme naslepo a stříleli po nás. Možná ještě umřeme. Další věcí, ale to už je hnidopišství, je řeč, jazyk. Já si vyjedu na Slovensko a spoustě slov už nerozumím, a další státy, dál za hranicema rozhodně nerozumí mě, ale v tomto světě jsou čtyři planety ale jazyková bariéra rozhodně není na pořadu dne. Aspekt, který možná není tak důležitý, ale pro mě velmi nepřehlédnutelný. Nic to však nemění na tom, že příběh je rozjetý, kostky jsou vrženy, tenký led možná už praská a já se těším na třetí dobrodružství. …......................od téhle chvíle bruslí na tenkém ledě už úplně všichni..................... celý text

Tokijský ghúl 7 2017, Sui Išida (p)

Ghůlové jsou bytosti na pohled nerozeznatelné od lidí. Avšak jelikož se živí lidským masem (a kávou – nic jiného jim nechutná), stojí v potravinovém řetězci nad lidmi. Nejraději mám, když si rovnou koupím celou sérii a pak jen čtu a čtu. Tady to je průser. Tokijský ghůl u nás teprve začíná a mě nezbývá nic jiného, než jen čekat na další knihu. Vychládá pak děj z knih předešlých a já mám někdy problém se do děje dostat. Tak mi chvilku trvalo, než jsem se začal orientovat. Naštěstí mi pomohlo úvodní shrnutí, které vám pomůže si rozpomenout. Chvilku studie a hurá na příběh samotný. První postřeh je takový, že kresba tedy nic moc. Připadá mi trochu odfláknutá. Obličeje jsou divně nakreslené, někdy jsem měl problém je rozeznat. Kreslíř asi spěchal a nevěnoval se detailům. Scénář je však dobrý. Hned od počátku je to brutální a krvavé. Příkladem brutality může být Kanekiho mučení, fakt hrůza. Malá ochutnávka. To je v pořádku Kaneki. Žít znamená požírat ostatní........ Jez! Já jsem ghůllll!!!! Trochu nechutný byl souboj Kaneki vs. Jamori. To vzájemné ochutnávání....brrr. Musím však přiznat, že i v ději jsem se trochu ztrácel a některé obrazce a scény jsem také moc nechápal. Připadalo mi to takové zmatečné. Pravda však je, že situace kolem Kanekiho je psychedelická, protože hlavní hrdina z mučení blouzní a tak vypadá i kresba s dějem – zmatené psycho. Jako celek je to lehce nadprůměrné, ale víc jak tři hvězdy tomu nedám. Připadá mi to strašně odfláknuté, jen aby byl čtenář uspokojen dalšími příběhy. A já moc uspokojen nejsem. Citát: Ghůlové, kteří nepohrdnou ani lidským ani ghůlím masem jsou obtížní protivníci.... celý text

Witchblade Kompendium. Kniha 2 2017, Christina Zacker

Když se nad tím zamyslíte, jakmi-le přijdete o duši, na ostatním vám už moc nesejde. Na počátku bylo ticho....a tak jsem si při čtení této knihy postil hudbu. Při prvním komplexu nazvaném Pod palbou jsem poslouchal Dimmu Borgir a při druhé části nazvané Oheň a krev, jsem poslouchal své oblíbence Cradle of Filth. Obě skupiny se k tomuto částečně hodí. Sice jsem si zprvu vychvaloval, že scénář je logický, nepřeskakuje a celkem na sebe události v sešitech navazují, ale někdy od #033 to začíná být opět zmatečné. Citát: Umírala neskutečně pomalou a bolestivou smrtí, což je druhá nejhorší smrt hned po tom, kdy vás rozsekají zaživa. Co mě strašně štve, že tvůrci něco začnou a na konci vám napíšou: Dokončení v sešitě #010 Darkness. To se mám jako posrat a hned si to jít koupit? Já chtěl Witchblade a nikoho jinýho. Mínus hvězda za skrytou reklamu. Malá ochutnávka: Zajímalo by mě, jestli by se někdo vážně mohl z tolika násilí a smrtí zbláznit. Se mnou to rozhodně dost zacloumalo. Třeba jsem se zbláznila a ani o tom nevím. Tak nakonec celkem zklamání. První část druhé knihy je jen slaboučkým vývarem knihy první. Moc se mi to nelíbilo. Pod palbou je zatím nejhorší částí v sérii a ještě se spoustou reklam na Darkness, což příběhu velmi škodí. První část za tři hvězdy. Zato druhá část, nazvaná Oheň a krev, to už je jiný žraso. Několik brutálních vražd, nejdříve upálením, které končí devastujícím výbuchem a v další části záhadné až mystické vraždy, se kterými si detektivové skoro nevědí rady. Tahle část je velmi dobrá. Ale abych zase jen tak nechválil – naprosto příšerná je kresba celého sešitu #047. To je otřes. A navíc mizí logika a zase v pozdějších sešitech začne vládnou zmatek a chaos. Chtěl jsem dát části nazvané Oheň a led plný počet, ale za tohle dávám jen čtyři hvězdy. Na konci je několik návrhů obálek a skic, vše je nádherně nakreslené. Alespoň na konci knihy jsem měl pocit, že tvůrci odvedli dobrou práci. Tedy na těch kresbách. Zatím co mě první kniha celkem uchvátila, z té druhé nemám dobrý pocit. Trochu se obávám třetí knihy, ale věřím, že přijde zase nějaké oživení. Povídky Pod palbou a Oheň a krev jsem samostatně uložil, přidal jsem obsah, napsal k nim komentáře, dodal nějakou tu ochutnávku a zazdil to citáty. Vše najdete v sekci Povídky u této knihy. Za ty, již se zmítají ve vlnách života uroním teď slzu ohnivou.......... celý text

Temná věž 4: Pád Gileadu 2017, Peter David

Bože, jaké hříchy jsou napsány na tabulce života, když smrt je jediný způsob, jak ji vymazat? Co mě zamrazilo už na přebalu knihy bylo vyjádření Marlowa Lewise, který píše Cituji: V nadcházejících letech, až bude celá třicetidílná série úplná, se tyto publikace stanou nedílnou součástí kingovského kánonu..... Třicet komiksových knih na téma Temná věž. A jsme teprve u čtvrté. Fajn, toho se asi nedožiju. Ale zpět do Gileadu a k Rolandovu Ka-tet. Co opět zaujme, je temná, skoro gotická kresba mistra Richarda Isanoveho. Dodal Temné věži tu pravou temnou atmosféru. Scénář není o moc pozadu, ale ten by se měl držet Kingovo předlohy, což zatím dělá. I když sledujeme jakou si odnož, vedlejší kolej Ka-tet, stále jsme v Gileadu a postavy nám jsou také známé. Tak pravím já. Malá ochutnávka: Můj životaběh už skončil, ale váš a jejich bude záviset na tom, co jsem vás všechny naučil... ...a nezapomeňte tvář svého otce. Je to masakr. Umře spousta dobrých lidí Gileadu i tváře některých otců budou zapomenuty. Zrada a lež zahalí vše pod svou roušku. Mrtvá těla ještě nestačí vychladnout a už se na ně kácí jiná, zákeřně zabitá. Smutek a žal by měl všechny zahalit, ale na to není čas. Farson útočí na Gilead a ti, kteří ještě nezapomněli tvář svých otců se musí bránit. To je začátek konce. Jediné, co se příběhu dá vytknout je jeho krátkost. Než jsem stačil oželet všechny ty mrtvé, byl konec. V uších ještě slyším žal umírajících, ale poslední list byl otočen. Teď zas dlouhé čekání na další knihu, dny beznaděje a noci plné nočních můr. Na konci knihy je opět několik návrhů obálek a vskutku jedna kresba hezčí než druhá. Citát: Tímto zlem přineseme dobro.... celý text

Dračice 2010, Jan Hlávka

Dračice je vlastně kniha o dvou povídkách. Tvůrci jim dali jednoduché názvy. Příběh první a Příběh druhý. Obsazení je vesměs stejné, jen děj každého příběhu se vydává jiným směrem. První příběh je více založen na povahách hlavních hrdinů. A můžu klidně napsat, že pan Hlávka si se svými postavami hraje. Předhodí je čtenáři, vyžvaní na ně snad ty nejhorší věci a pak si vyberte tu nejlepší. A já si vybral. Některé postavy mě byly nesympatické už od počátku a jedna se jevila jako celkem slušná. Jenže, čím víc čtete, zjišťujete, že nic není tak jak to vypadá. Během příběhu musíte pak totálně přehodnotit své priority a než se nadějete, zjistíte, že vlastně fandíte té postavě, kterou jste chtěli už na začátku zastřelit a že ta malá milá blond princezna je svině na entou. Ano, to je mistr Hlávka. Malá ochutnávka: Knihovna?!?! ucedil Kelem opovržlivě. Který pitomec tráví večery čtením?!?! Příběh druhý je posazen o pět let dále. Ti, co měli chcípnou jsou již dávno po smrti a ti co žijí, na ty smrt teprve čeká. A nemusím snad ani psát, že smrt postihne postavu, která není zas tak špatná i když v Přiběhu prvním byla skoro tou nejhorší postavou. A ti nejhorší jí musejí uctít a pomoc jí smrt překlenout. Opět bravurně napsané povahy hlavních postav. Jejich činy mluví za ně, ale na počátku příběhu by jste to do nich neřekli. A pozor, protože je to fantasy, nesmí chybět cesta, že ano pane Tolkiene? Jenže, pan Hlávka si cestování trochu zkrátil a tak nemusíme třináct hodin jen číst o chození tam a zase zpátky. Malá ochutnávka: Potřebuji se sebrat, trochu si vyčistit hlavu. Jdu skočit z věže...... Jako celek jsou oba Příběhy čtivé, se spoustou černého humoru a ironie. Postavy jsou barvité se sklony vás nejdříve nasrat a pak vám zase chvilku podlézají až si je nakonec oblíbíte. A ty dobré postavy zase dělají úplný opak. Já se bavil, já si užíval a jen mě to potvrdilo mé tvrzení, že pan Hlávka je prostě mistr a mě může jen mrzet, že toho zatím nenapsal víc. Citát: Jeden pohřeb nikdy nestačí. K oboum Příběhům jsem napsal obsahy, přidal komentář, ochutnávku a samostatně jsem je ohodnotil. Vše najdete v kolonce povídky u této knihy.... celý text

Witchblade Kompendium. Kniha 1 2015, kolektiv autorů

Jsem světlo, jsem anděl smrti, jsem síla, jsem volná, jsem....nepříčetná! Tak tohle jsem si opravdu dlouho vychutnával. Dokonce jsem některé pasáže prohlédl několikrát. Ano, prohlédl, scénář není tak složitý jako spíš zmatečný. Zvláště krásné jsou dvojstránkové kresby, to je nádhera. Tohle, jako celek je prostě mistrovské a umělecké dílo. Co se týče scénáře, skoro všude trochu hapruje. Witchlabe je nám přestavena jako majetek jednoho podnikatele, ale už nikdo nevysvětluje, kde on ji vzal. Určitě to později bude řečeno, ale já to chtěl vědět hned. I v dalších sešitech se najde pár nesrovnalostí a oslích můstků, ale to se dá přehlédnout. Nejhorší je to pak ve třetí fázi knihy nazvané Vítězná. Tady mi to připadalo jako pořádný chaos. Tvůrci neustále přeskakují, nic není doděláno, spěch a zmatek je cítit na každí straně. Tahle část pro mě byla obrovským zklamáním. Nejhorší a nejvíce odfláknutý je sešit #024. Příšerná, nelibá kresba a i obsahově to opět hapruje. Citát: Začínáš bejt nezodpovědná, a to mě děsí. Je to trochu nespravedlivé, ale každý sešit tohoto kompendia by měl být na Databázi knih vepsán jako samostatná kniha. Když vycházely tyto sešity samostatně, měl každý z nich svůj ISBN kód. Tím, že jsou svázány do jednoho svazku se z nich stala jen jedna kniha. Ale i tak jsou příběhy rozděleny do tří samostatných povídek cca po osmi sešitech. …......................................Počátek **** Witchblade #001 - #008 Malá ochutnávka: Cítila jsem to na sobě jako nějakou ochranou skořepinu. Divný je, že jsem taky cítila, že je to tak dobře, a nechtěla jsem se vzbudit, protože to byl tak příjemnej pocit....pocit bezpečí. ….....................................Odhalení ***** Witchblade #009 - #017 Malá ochutnávka: …..až bude po všem, nikdo nezjistí, jak se v té helmě tváří. Nikdo nebude schopen rozpoznat, co jsou slzy a co směs krve a kostí. Svým způsobem si přeje, aby pocítili jeho smutek..... …....................................Vítězná *** Witchblade #018 - #025 Malá ochutnávka: To, co měl na práci detektiva z oddělení vražd rád, bylo koumat nad tím, jakým způsobem byli ti lidi zavražděný, a chytat vrahy..., ne se dívat na mrtvoly na stole v márnici. Nelenil jsem a všechny tři jsem zaznamenal do sekce POVÍDKY u této knihy, ke všem jsem napsal obsah, přidal komentář, nějakou tu ochutnávku, citátek a vše samostatně ohodnotil. Zajímavost: Sara Pezziniová má ve svém bytě plakát s Michaelem Madsenem z filmu Reservoi dogs (Gaubeři), který natočil Quentin Tarantino. Velmi povedená kniha, co se týče kresby, velmi zmatená kniha co se týče obsahů. Už mám doma Kompendium knihu 2 a tak se toho trochu bojím. Protože upřímně, i ta kresba v některých sešitech není moc kvalitní. Váhal jsem mezi třemi nebo čtyřmi hvězdami. Nakonec dávám čtyři a to jen proto, že vše je v jednom svazku a jako celek je to prostě nádherné. Na konci knihy je ještě vloženo několik kreseb alternativních a jiných obálek. Pak následuje podrobný rozpis všech tvůrců u každého sešitu samostatně. Citát: Pochváleno budiž pošťouchnutí. Přidal jsem dvě zajímavosti a několik citátů jsem vložil Davidu Wohlovi do profilu. David Wohl je jediný scénárista, který se podílel na všech sešitech.... celý text

Rázová vlna 2017, František Kotleta (p)

Věřím, že Bůh chtěl zničit svět ale něco se zvrtlo, a tak je třeba dokončit rozdělanou práci za Něj.... Pan KyšaKotleta dokončil trilogii o hrdinovi z Istambulu. Bohužel, třetí kniha je nejhorší. Prvních 120 stran (půlka příběhu) je jen chůze. Něco jako cesta tam a zpět a zase tam a hurá nazpátek a pak možná ještě dál. Pochodování, strádání, pochodování, schovávání, pochodování – no, bolel mě celej člověk. Teprve asi v půlce knihy se začalo něco dít. Nejdříve se hrdinovi postavil a pak zase a pak ještě asi pětkrát. A pak to bouchlo. Malá ochutnávka: Když jsem si trhal dostatek velkých mokrých lopuchů na utření zadku, zastesklo se mi po toaletním papíru. Až když se svět odebere do největších sraček v historii, člověk pochopí, že největším vynálezem v dějinách lidstva stejně nebyl knihtisk ani internet, ale trojvrstvý toaletní papír s heřmánkovou vůní. U pana pseudo Kotlety jsem si již zvykl na střídání kvalit obsahů jeho knih. Po vrcholném Spadu, přišel možná trochu lepší Poločas, ale když jde do tuhého, pan spisovatel vždycky něco posere a to Rázně. Tady je to velmi nudná půlka příběhu a pak samotný, pro mě zcela nepochopitelný, konec. A kdo mi ještě umře, to je debil a nachčiju mu na hrob! Příběhu chybí humor, takové to odlehčení od atomového světa. Všechno je bráno až moc vážně, chybí i pořádná akce a vlastně i sex. Je tam jen taková rychlovka, i když opakovaně. A spousty sprostých výrazů a slov. Pár vtipných hlášek nezachrání svět ani tento příběh. Jsem zklamán. Dle mého názoru, to co tu mistr napsal by se dalo shrnout do dvaceti stran a nikdo by nepoznal rozdíl. Jako střípek do celé trilogie je to však nutné zlo a každý, kdo to začal, si to stejně přečte. Vidím to tak na 50%, ale protože toto hodnocení na DK neexistuje, musím dát tři hvězdy. Dvě by asi už bylo málo a mohl bych opravdu nasrat hrdinu z Istambulu. Citát: Jsem zasranej zkurvenej vyjebanej hrdina z Istambulu. Je to moje práce. Vždycky je to moje práce! Vybral jsem osm citátů a vytesal jsem je do pomníku mistra Kotlety alias Kyši. Snad mi za to nenakope prdel.... celý text

Mráz a hry 2013, Jan Hlávka

Další minuty rozhodnou o budoucnosti a možná i životě mnoha lidí...... Bál jsem, hodně jsem se bál. Zhruba 1500 stran Space opery, rozdělených do tří knih, šel z toho opravdu strach. Ale, protože jsem začal obdivovat knihy napsané panem Hlávkou, sám sebe jsem přesvědčil a koupil hned všechny tři knihy z cyklusu Algor. Pravda je, že první dvě třetiny první knihy jsou, možná, trochu výpravnější a mnoho čtenářu možná i bude nudit. Ale je to nutné pro pochopení stávajícího děje. Skáčeme mezi čtyřma planetama a pomalu se seznamujeme se základní sestavou tohoto epického vesmírného díla. Zpočátku jsem měl problém vyhledat si své oblíbené postavy. Mohu přiznat, že úplně nejvíc fandím dvojici Natalie a Nikola z planety Menabaran. V těchto dvou postavách vidím velký potenciál pro další příběhy. Malá ochutnávka: Rozepnul modrý kabát uniformy ostrahy a z náprsní kapsy vytáhl malou krabičku. Položil ji na podlahu, stiskl vršek a ve vzduchu se zhmotnila stránka holografické knihy. Jas i kontrast písma se po dvou vteřinách sám přizpůsobil okolnímu světlu, zbývalo upravit polohu, aby byla stránka ve správné výšce před jeho očima. Dále bych vyzvednul perfektně propracované všechny čtyři světy. Jejich zvyky, privilegia, chování a mentalitu. Každý ze světů má své pro a proti. Zatím netuším, který ze světů má tu nejlepší politiku, ale věřím, že časem nám to tvůrci prozradí. Citát: Zrovna mě napadla jedna maličkost. Jest-li my budeme chránit císařovnu – kdo bude chránit nás? Našel bych tu i pár záporů. Jeden je velmi očividný. Jedná se o situaci s rekrutem jménem Patrik. Jeho setkání s císařovnou Viktorií je velmi nevěrohodné a trochu ten oslí můstek pokazil celkový dojem z příběhu. Proto jen čtyři hvězdy. Poslední třetina této knihy je velká akční jízda. Honičky, výbuchy, krev, smrt a částečné rozuzlení. Sice si teď dám jednu knihu pauzu, ale hned jak jí dočtu, pustím se do druhého dílu. Z této space opery jsem vybral několik citátů, které za to stojí a vepsal jsem je střídavě do profilů Janě Vybíralové a mistru Janu Hlávkovi. Nikde jsem totiž nezjistil, jaký mají oba spisovatelé podíl na tomto příběhu. Citát: Lidé jsou pitomé stádo, někdy jim stačí včas říct, co mají vidět, aby to viděli.... celý text

Sakuřino rozhodnutí 2012, Masaši Kišimoto

Nastává nelítostný boj, ve kterém jsou všechny triky dovoleny a ve kterém bude vyřazena celá polovina adeptů. Ještě tu mám na stole šestého Naruta a furt tady na mě čumí. Tak jsem ho vzal a začal číst. Bohužel předešlé příběhy nemají žádnou tendenci něco měnit a příběh si prostě mele stále tu svou. Akorát sem tam změní prostředí. Naruto je stále jen hrrr a pak brrr a všichni vrrrr a zase zklidnění a řev – já to dokážu!!!!! a zase hrrrr a všichni vrrrr – dokolečkadokolalalalala.........@{&#$ߤ*\ Nuda. Sem tam se najde něco dobrého, ale není toho moc. Malá ochutnávka: NARUTO: Potřebuju vyčůrat. SASUKE: Jak se opovažuješ takhle před dámou?! Mazej do křoví, pitomče! SAKURA: Ale u Sasukeho by mi to nevadilo chichichi. NARUTO. Teda lidi, to byl ale proud! Hnedka je mi líp. Možná se mi to zdá, možná ne, ale některé malé kresby jsou slušné a více propracované. Možná měl mistr Masaši Kišimoto víc času, než jen týden na další sešit. Asi není nejlepší kreslit a psát si zároveň scénář. Nebo je to jen o penězích. Seká Narutu jako Baťa cvičky. Tak a je tu velká změna. Pan spisovatel a kreslíř v jednom totiž už na to není sám. Na konci několika sešitů představuje svůj tým. Ano, slyšíte dobře, on má tým. Proto se mi zdá kresba lepší, vlastně nezdá, ona je lepší. Jednolistové „Představení asistentů“ mi dává za pravdu. Tak snad bude zlepšení i ve scénáři. Jako příklad dobré a zlepšující se kresby mohu poukázat na úvodní list příběhu #47 nazvaného „Predátor!!“ a přidám i dvojstránkovou (!!!!!!) kresbu z příběhu #48, nazvanou „Cílem je!!!“ Ano, konečně můžu napsat, že je tu také krásný celoplošný obrázek. Citát. Nenechám se přeměnit na kopu hadích hoven!!! Tak sice scénáristicky je to stále divočina (to se možná mnohým líbí), plná akčních scén, ale doplněna již celkem dobrou kresbou. Dokonce i vzájemné souboje dvou, tří osob jsou přehlednější, než v předcházejících knihách. Nejvíce mě zaujala postava Rocka Leea, celkem vyplašenka, ale borec. Jenže pak chytil veverku a …. no co vám budu povídat. Co za člověka provede něco takového....ššššust. Tak snad bude sedmej příběh zase o něco lepší.... celý text

Čtvrtý hrob pod nohama 2016, Darynda Jones

Nic nedělání je těžká dřina. Člověk sám nepozná, kdy má hotovo. Naštěstí se paní spisovatelka Darynda Jonesová nechala poučit a v této čtvrté hrobní knize tolik neopakuje děj z předcházejících příběhů. Zápletka se tak mohla okamžitě rozjet a čtenář nebyl zbytečně zdržován opakovanými tlachy. Co naopak přibilo, jsou extempore s Reisem. Tam, kde spisovatelka dokázala vymyslet úžasnou zápletku okolo Harper, s perfektní pointou na konci, nudí své čtenáře druhým příběhem Reise vs. Charley. Vzhledem k tomu, že jí nejdou erotické scény, tak jim raději říká jen romantické a pro mě se setkání těchto dvou osob stává nejnudnější částí příběhu. Když jsem pak knihu dočetl, úplně jsem se zhrozil konce těchto dvou. Bojím se páté knihy. Malá ochutnávka: Když se podívala na Margaret, kterou jsem měla zastrčenou v pouzdře u boku, ohradila jsem se: Co je? Spousta soukromých detektivů nosí zbraň. ….Přes pyžamo? Jasně. Zvlášť když je to pyžamo s Hvězdných válek a ta zbraň připomíná blaster. Humoru je tu dost, dokonce možná i více, než v předcházejících příbězích. Není nouze o akční zvraty, krev, dokonce i Will Robinson a Nebezpečí, dvě kozy hlavní hrdinky, se ocitnou pod tlakem a což teprve Sigourney Weaver, ta si taky užije – a neptejte se. Čtěte! Koukal jsem, že v zahraničí vyšly již další dvě knihy. Pátý a Šestý hrob, tak jsem zvědav, kdy se to dostane k nám. Jak jsem však již napsal, trochu se bojím, aby se do příběhu moc nemotaly nudné setkání Reise s Charley – to mi totiž nepřipadá veselé, spíš trapné a nudné. Ale už se opakuju. Toto je zatím konec Hrobů a hurá na něco jiného. Vybral jsem asi deset citátů a zakopal jsem je přímo pod nohama Daryndy Jones.... celý text

Vyzyvatelé 2012, Masaši Kišimoto

Tři aspiranti, jedna zkouška. Mohou projít jen jako tým. A tým je silný, jako jeho nejslabší článek....Naruto. Kniha začíná příběhem #37, nazvaným „Nejhorší varianta“, Tento sešit má dvojstránkovou kresbu, jenže je tak normální až obyčejná, že vlastně nepřekvapí. Na první pohled vypadá tato kresba hezky, ale při delším zkoumání, je vlastně čitatel zklamán její jednoduchostí. Tak nic, jdeme dá..... Malá ochutnávka. Hele, támhle to je želva, že? To nepoznáš, nebo co? Hele a může se želva stát nindžou? A to mám vědět jak? Hlupáku! Já vám v poslední době nějak nevím. Furt je to o nadávání, vychloubání, rvaní a řvaní. Mám pocit, že je to furt dokolečka dokola, sem tam získají novou zkušenost, ale pak se zase někdo rozčílí, nejvíc Naruto. Ten pak začne, jak je nejlepší a že to zvládne a on to nezvládne a....bla bla bla. Pátá kniha a stále nic nového, kresba jednoduchá, postavy přečtené již z první knihy a vůbec od nich neočekávám nějaká překvapení. A co mě rozesmálo, je opět další přiznání pana Masaši Kišimota, že, když má každý týden nakreslit jeden díl, nemůže kreslit kvalitně. Tak ať jde do riti. Já si kupuji komiksy pro jejich nádherné kresby. Když budu chtít příběhy, koupím si klasickou knihu. Ale pokud mi tu bude „mistr“ tvrdit, že kresba kvůli prachům prostě nebude kvalitní, tak s touto sérií končím. Je příliš pitomý, aby byl nervózní.... celý text

Třetí hrob přímo před nosem 2015, Darynda Jones

Smrt přichází k těm, kdo na ní čekají, i k těm, kdo na ni nečekají. Takže je to vlastně jedno.... Další příběh o Hrobech, tentokráte třetí hrob o svérázné Smrtce, která řeší kriminální případy. Charley Davidsonová, dívka jenž se narodila Smrtkou, je možná srandovní, ale její život není peříčko. Vidí mrtvé a i když je to někdy sranda není to lehký úkol. Lehce erotický nádech, slušná zápletka, sranda a v tomto příběhu i smutek. Dokonce jsem trochu posmrkával. Naštěstí se příběh dostal do další fáze. Reies tak neprudí, Charles si tolik necvrká do kalhotek a příběh dostal vážnější tvář, víc krve a možná i více napětí. Citát: Místností ještě doznívala ozvěna mého vlastního výkřiku a mně bylo jasné, že to byla má reakce na orgasmus. Neřestí paní spisovatelky Daryndy Jonesové je fakt, že neustále opakuje situace z předešlých příběhů. A protože je toto již třetí Hrob, můžeme některé opakované aspekty vysledovat až někam ke sté straně tohoto dobrodružství. Trochu se obávám, jak bude vypadat prvních sto dvacet stran Čtvrtého hrobu pod nohama. Malá ochutnávka: Co se děje? Kde jsi? Křičela Cookie, moje sousedka, nejlepší kamarádka a recepční v jedné osobě, když vtrhla do obýváku. Krátké černé vlasy jí trčely do všech společensky nepřijatelných směrů a na sobě měla modro-žluté pruhované pyžamo, které vhodně doplňovaly tlusté rudé ponožky. Opravdu z ní šla hrůza. Každou kapitolu doprovází úvodní citát, převážně převzatý z nápisů na tričkách. Můžete si jej přečíst pod každým náhrobním kamenem. Zdá se mi, že v této knize jsou nejvtipnější a možná bych takové tričko s vtipným nápisem také chtěl. Na vytírání podlahy. Citát: Zabijte je všechny. Bůh si je přebere. Tak jak jsem již napsal, tohle je zlepšení. Vlastně není to zlepšení, jen paní spisovatelka prostě ubrala těch trapných opakovaných vtipů a situací a hned je vidět, jak je příběh lepší. Po dvou trojkách dávám tomuto příběhu čtyři hvězdy, protože se mi, zatím, líbil nejvíc. Hlavně kvůli dramatičnosti. Nebožtíci jsou někdy na zabití. Vybral jsem deset citátů a zakopal jsem je do citátů přímo před nosem. Najdete je, buď v mém profilu v sekci -oblíbení- nebo je najdete v profilu Darindy Jonesový v sekci -citáty-.... celý text

Most hrdinů 2011, Masaši Kišimoto

Naruto stojí tváří v tvář kruté pravdě: Nindžové jsou nástroje stvořené k zabíjení. Nezbude mu možná nic jiného, než začít zabíjet..... Hned první kapitola (sešit #28) je rychlá a akční. Naruto málem podlehl. Tento sešit obsahuje i celkem slušnou kresbu na dva listy. Není to sice supr, ale trochu vybočuje z toho jednorázového rychlokreslení. Co napsat k tomuto příběhu? Zase je tu akce, zase je tu plno opakujících se technik jako je technika Zrcadel nebo Mlžná technika, zase je tu nasertivní Naruto. Ve své podstatě nic nového při stavbě mostu Hrdinů. Pravda je však, že děj se trochu hnul a zápletka přichází v tu nejméně očekávanou dobu. Což ovšem vede k tomu, že se Naruto zase nasere a akce střídá akci. Malá ochutnávka: Bez ohledu na situaci drží nindža své emoce uvnitř. Mise je na prvním místě, nindžovo srdce nesmí ukázat slzy. Bůůů. Bůůů. Bůůů. Jako bonus vložil mistr Masaši Kišimoto do tohoto vydání seriál, který pojmenoval: Speciál o zrušených mangách. Zpověď o tom, které mangy mu nakladatel odmítl vytisknout a ty tak zůstaly pro veřejnost nedostupné. A co dodat? Nějak moc se nic nemění. Stejná akce, stejná kresba, stejné vtípky. Prostě průměr, který nevybočuje ze své linie. Pravidelně z každé knihy vybírám několik citátů a vpisuju je mistru Kišimotovi do jeho profilu. Ani tady jsem neudělal výjimku a čtyři citáty jsem Klávesnicovou technikou umístil ve složce Citáty. Citát: Nechceme udělat nic, čeho pak budeme litovat.... celý text

Pro své sny 2011, Masaši Kišimoto

Stavitel mostů Tazuna je ještě pořád naživu. Boj neskončil. Naruto, Sasuke a Sakura mají další úkol...... Varování pro nováčky. Kdo nemá načteno nebo nakoukáno Asijských kung-fu komiksů, knih a filmů, bude určitě skeptický k hned prvnímu úkolu v této knize. Lezení po stromech bez rukou a jen s pomocí své čakry jen tak někdo nebude chápat. Tak jen klídek, je to součást příběhu. Divili byste se, ale tato část dělá potíže i zkušeným nindžům. Naivní Naruto to ovšem bere jako hračku, ale jen do té doby než spadne na držku. Malá ochutnávka: Dup. Dup. Dup. Žuch. Ťuk. Jauvajs!!! Opět je to hravé, akční a srandovní dobrodružství při kterém jde samozřejmě i o život. Citát: Ještě nenastal čas ho zabít. Opět tu najdeme Masaši Kišimotova bonusové přídavky. V jedné z nich se například přiznává, že postava Sasukeho se stala jeho nejoblíbenější postavou z hlediska charakteru. To zjistit Naruto, nevím, nevím, jak by pan spisovatel a kreslíř v jedné osobě, vůbec dopadl. A nejhorší přiznání z úst tvůrce mě naštvalo. Já mám rád kvalitní kresbu, ale Naruto je jen prostě kresba. Není špatná, ale není nic extra. Tvůrce se tu přiznává, že musel ubrat tahy, protože Naruto vychází v Japonsku každý týden a on nemá čas na detaily. Tady je zakopaný pes. A taky jeden z velkých důvodů, proč možná nikdy žádné knize v této sérii nedám plný počet hvězd. Kresba je základ kresleného příběhu a je jedno zda je to Komiks nebo Manga.... celý text

Nejhorší klient 2011, Masaši Kišimoto

Ve světě nindžů není nic takové, jak se zdá. Raubíř Naruto se vrací. A hned na počátku začne, jako vždy, nadávat na úkol, který dostane. Pravda je však opět na jeho straně, tohle je opravdu nejhorší klient. Plno akčních scén, dobrá kresba a spousty zábavy. Kdo chce víc? Citát: Hustý!!!!! Tak jo. Narutovi jde o život, ale on nechce být zostuzen. Bezhlavě se tak vrhá do dalšího dobrodružství. Už nikdy ho nebude muset nikdo zachraňovat, už nikdy nebude utíkat a nebude se bát. No, možná by tohle tvrzení mohlo trochu nudit, ale ono se něco najde, co Naruta ochladí. Malá ochutnávka: Měli jsme vás pouze chránit před lapky a jinými rabiáty.... ...a teď tu máme minimálně béčkovou misi. Pokud by se vědělo, že po vás jdou nindžové, byla by tato mise drahé béčko. Zajímavé je, že pokud jsem četl Zápisník smrti nebo Tokijského ghúla, vždycky jsem v jakékoliv knize našel alespoň jednu celoplošnou kresbu, která mě svou magičností uchvátila víc než ostatní menší kresby. U Naruta nic takového není. Kresba není špatná, ale nevybočuje ze své jednoduchosti a rychlosti. Ani celostránkové listy na úvod každé kapitoly nejsou výjimečné, ani nijak neoslní extra krásou. To je zatím jediná, a dost důležitá, věc, která mě na tomto příběhu vadí a chybí. Možná bych měl zmínit dvojstranu ke kapitole #15 s názvem Návrat šaringanu!!, to je možná nejlepší kresba v této knize, i když mě zrovna moc neoslovila, technika kresby je zdařilá, ale opět z ní sálá jen jednoduchost. Citát: Tohle je úplně jiná liga. S tímhle budou problémy. Příběh opět doprovází vysvětlivky Masaši Kišimota o tom, jak vznikaly kresby, jak vymýšlel jména a jak upravoval postavy aby svou postavou a vizáží plnily účel své povahy. Prostě aby byly důvěryhodné. Je to takový bonusový materiál a vodítko nebo návod pro nastávající kreslíře. Což určitě spousta čtenářů ocení. Další věc, která stojí za pokec, je překlad. Někdy mi věta nesedí k dané scéně a nejvíc mi vadí, že u Naruta dochází k opakování slov. Nevím zda je to tak v původním znění, ale myslím si, že není a že je to špatná práce překladatele. Pokud nemám pravdu, tak se omlouvám. Moje čakra mi říká, že bude ještě sranda. A má technika „Zaplať a kniha je tvoje“ se vyplatila. Stínovou technikou pak ještě musím knihy rozmnožit do dalších dílů.... celý text

Zápisník smrti 13 2015, Cugumi Óba (p)

Všechno, co by jste měli a chtěli vědět o Zápisníku smrti Najdete tu soupis a profily postav, rozbory míst nebo shrnutí děje. A dost možná ještě víc. Když jsem knihu otevřel, zjistil jsem hned dvě důležité věci: Za prvé: Kvalita vazby knihy je ubohá, pokud ji více přehnete okamžitě cítíte, jak má snahu se rozpadnout. Ostatně všechny předcházející knihy byly taktéž nevalné kvality a musíte s nimi jednat opravdu moc opatrně. Nebo mít připravené lepidlo. Za druhé: Zas tak podrobný souhrn moc nemusím. Vše je psáno drobným, až nečitelným písmem a je toho opravdu hodně. Kniha však obsahuje velmi kvalitní kresby a tak jsem místo detailů o osobách obdivoval ilustrace. Citát: Stanu se Bohem nového světa. Tento svazek určitě uvítají ti, kteří celou sérii četli s delším časovým úsekem. Já třeba vše vlastně četl ihned za sebou a tak mám postavy i smrtonoše stále ještě v paměti a proto nepotřebuji, momentálně jejich studii. Tak že jsem vybíral jen střípky a knihou procházel celkem rychle. Co mě nejvíce potěšilo je souhrn nejlepších citátů všech osob, to je něco pro mě. Citát: Že bych se do tebe i zamiloval? Vlastně jediné, co jsme přečetl do detailů, byla studie o Rjúkovi. Tento smrtonoš se stal mou nejoblíbenější postavou. Jak charakterově hi hi hi, tak ilustrací. Je to nejkrásněji namalovaná postava tohoto příběhu. Pravda i Rem se mi zamlouvala, taky krásná, ale Rjúk je prostě RJÚK!!!! Excentrický smrtonoš nesnášející nudu. Centrální postava, která započala Kirův masakr. A nejvíce nevrlej je, když nemá jablko. Bez jablka zažívá drsné abstinenční příznaky. Ale no tak Lighte, nemáš jablko? Velkou zajímavostí také je studie o tom, jak vznikaly názvy všech 108 kapitol příběhu. Hned ta první se jmenovala #001 Nuda. Ano Rjúk se nudil a tak pohodil svůj Zápisník smrti na asfalt Japonského města a už to jelo. I vznik názvů dalších kapitol je velmi zajímavý. Tuto část knihy doporučuji nejvíce. Na konci knihy je vložen původní první příběh Zápisníku smrti. Je to samostatná povídka a tak jsem ji vložil do sekce povídky u této třinácté knihy, přidal jsem obsah, komentář, malou ochutnávku, nějaký ten citátek a samostatně ji ohodnotil HIHIHI. Je to tak, já jsem Kira!!!!... celý text

Naruto Uzumaki 2011, Masaši Kišimoto

Naruto v sobě skrývá jedno temné tajemství. Tajemství, které ho může dovést k jeho cíli... nebo zničit celý svět. Naruto se snaží, ale s přemíry snahy je tak nešikovný, že ho nikdo nerespektuje. Jenže je to čertík a je s ním sranda. Tedy pokud zrovna neukradne listinu pro vyvolání Liščího démona. To už jde do tuhého. Zatím slušný scénář a povedená kresba. Masaši Kišimoto se snaží zaplnit všechna okna různými detaily a tak využívá celého prostoru pro kresbu. Tato technika sice kreslení hodně zdržuje, ale následný výsledek je prostě hezký. Snad se to nezhorší. U Naruty je problém poznat, co vlastně je. Česky by se to dalo vyložit asi takto: Padouch nebo hrdina? Strašně mě rozesmála Stínová technika klonů skloubená se Sexy technikou. To dokáže snad jen Naruto. CITÁT: Budu jí říkat Harémová technika. Naruto je dětsky hravá manga, je to vtipné, akční a já se bavil. Trochu mi vadí, že je tu spousta sprostých slov, ale nakonec si čtenář zvykne. Jako bonusy jsou za každou kapitolou napsány různé příhody při vzniku prvních kreseb Naruta a nějaké střípky s redakce i ze života Masaši Kišimota. Asi nejvíce mě rozesmála příhoda s pokojovou kytkou, kterou si mistr pojmenoval UKKÍK. Citát: Řekl jsem sice, že tě zabiju až potom, ale rozmyslel jsem si to....chcípni hned!... celý text