Terva přečtené 1832

Odplata 2 - Vzpoura vyvolených 2009, Jan Hlávka

Subjekt: Agent John Francis Kovář. Vyhrazení: Materiál nepřístupný lidem. Statut: Agent v nucené výslužbě. Oproti prvnímu příběhu ja tohle trochu slabší. Ale jen trochu. Vlastně už se tu ani moc nového čtenář a pozorovatel nedoví. Agent JFK prostě musí vše dokončit, aby věděl odpovědi na všechny otázky. Tento příběh se odehrává v realitě ve které byla dokončena a postavena Národní knihovna na Letenské pláni. Ano, ta Knihovna ve tvaru chobotnice. CITÁT – No tohle! Ví tady o tom Kaplický? V této misi pomáhá agentu Johnu F. Kováři agent Vincent Vega. A snad každý chápe, že když se tito dva dají na stejnou cestu – je to peklo. Malá ochutnávka: Nejsme na hřbitově o půlnoci, je to obydlená čtvrť. Stalkerům to bude fuk a až se do toho dají ještě Vincent s Johnem, bude to masakr...... Jako celek jsou obě knihy výborné. Druhý díl je akční, obsahuje humor, lehce se to čte, čtenář se hlavně nenudí a nemusí zbytečně přemýšlet (viz opak příběhu Naganty a vlčí máky). Nevíte, kde se dá v Praze sehnat živá černá slepice? Tohle jsem ve své podstatě přečetl jedním dechem. Musím však říci, že v tomto příběhu již není žádné velké překvapení a proto jen ty čtyři hvězdy. Přesto však knihu všem doporučuji. Na konci této knihy je dovětek. Jmenuje se Postepilog a napsal jej Miroslav Žamboch. Je to vlastně taková malá povídka, která dělá spojnici z další Kovářovou misí. Komentář a hodnocení k tomuto Postepilogu najdete v povídkách.... celý text

Odplata 1 - Země prokletých 2009, Jan Hlávka

Materiál nepřístupný lidem. Jan Hlávka vtrhnul do světa Johna Francise Kováře pěkně zvostra. Vyšperkoval Kovářovu postavu ještě k větší dokonalosti. Opět je tu takový Kovář, jakého chci. Akční, vtipný a hlavně mu záleží na každém životě. Ano dokáže ničit světy, ale má k tomu dobrý důvod. V jeho nitru je však dobro a on jej umí využít. Vrhá se do akce zdánlivě bez přípravy, ale je to impuls a on nedokáže odolat, ale neztrácí hlavu. Když jde o život, nestará se o třísky v rukou. Malá ochutnávka: Obloha byla černá a absolutně prázdná. Nebyla tam oblaka, ale ani hvězdy nebo Měsíc, nebylo tam prostě nic, jen nekonečná hlubina, ze které jímala závrať. Temný a smutný svět, který však stojí za záchranu. Plno tajemství a ani sám Kovář nechápe, jak tohle mohl někdo udělat. Zničit svět pro malichernost. Další, velmi povedený příběh ze série JFK. Pan Hlávka si tento svět rozhodně zaslouží a já se těším na pokračování tohoto dobrodružství, které nese název Odplata 2 Vzpoura vyvolených. Tohle si nenechte ujít.... celý text

Naganty a vlčí máky 2011, Františka Vrbenská

Červen 1923 Mandalgobi. Na běsi platí zaklínadla. Na živé má svůj Nagant M1895............ Tento příběh se mi skoro vůbec nelíbil. Měl jsem obrovský problém jej vůbec dočíst. Františka Vrbenská měla totiž již dávno napsat „akci č. 18“ ze série JFK, ale trvalo jí to strašně dlouho. Dokonce vyšel nejdříve díl 19 a pak dokonce 20, než dodala F. V. svůj příběh. Ona nenapsala další díl agenta Johna Francise Kováře, ale mám podezření, že tento slib nemohla dodržet a tak šáhla do svého šuplíku (každý spisovatel by měl mít svůj šuplík nepovedených nebo obávaných příběhů) a vytáhla z něj historické romantické drama a jediné, co udělala, že svého hrdinu jen přejmenovala na Johna F. Kováře. Příběh je zmatený, přeskakuje v ději, John není ta postava, kterou znám z předešlého děje, nevtipkuje, nepije pivo a ve své podstatě mu chybí chuť do pořádné akce. Jen se tak motá po Mongolsku a okolí a vlastně ani neví, co chce. Malá ochutnávka: Nečekal, až se JFK vydá ke kávovaru a vyhrkl: „Vy znáte Yaroslawa Hasheka?“ Vyslovil to jméno s exotickým akcentem. „On napsal Osudy dobrého vojáka, víte?“ Tento svět si Kovář nijak zvlášť nezasloužil a proto jsem dal jen jednu hvězdu. Musím však napsat, že Františka Vrbenská, ačkoliv má v sobě hodně zlosti na bývalou dobu, je velmi chytrá žena a citáty, které jsem z této knihy vybral, jsou jedny z nejlepších rčení v této sérii. Vybral jsem 17 citátů. (Viz: Citáty) Co by tomu řekl soudruh Lenin, kdyby ještě žil?... celý text

Renegát 2008, Tomáš Bartoš

Materiál není určen do lidských rukou, mohl by ovlivnit deformace kauzality. Agent John Francis Kovář je stále mimo službu a ve vyšetřování. Sice zmizel statut „Hledán živý nebo mrtvý“, avšak stále platí „Výslech nutný i posmrtně“ ale ani takové „maličkosti“ jej nemohou zastavit. Proto se vydává na další misi. Tentokráte se nejedná o cestování mezi realitama ale o čisté cestování časem. A to dost do hluboké budoucnosti a navíc daleko od rodné planety Země. John F. Kovář se dokonce na misi vydává s úplně cizími lidmi a tudíž netuší, komu věřit a komu ne. Neberte mě doslova, ale tohle je celkem slušná Space opera. Je to v hlubokém vesmíru na stanici zvané Diamant obíhající Jupiter. Stanice byla přepadena blíže neurčenou skupinou a JFK to letí vyšetřit. Pobyt na této stanici je nebezpečný. Příběh je temný a ponurý a líbil se mi. Malá ochutnávka: Zvedl se z nepohodlného, příliš měkkého křesla a podíval se, co je v hotelové ledničce. Rýžové víno, rýžová whisky a pivo. Otevřel plechovku a napil se rovnou z ní. Rýžové pivo, co jiného. Přesto ji neodložil a vrátil se s ní k počítači. Nouze je nouze. Možná že po čtvrté či páté plechovce nebude chutnat tak divně. Sice netuším, kdo je Tomáš Bartoš – což je pseudonym, ale svůj svět u Johna Francise Kováře si rozhodně zaslouží. Použil klasický humor (pudink byl nejlepší), napětí, akci a rychlé i rozhodné Kovářovo jednání. Všichni už víme, že Kovář je schopen obětovat miliony lidí a v takovém světle, v tomto temném vesmíru, nám byl naservírován. Sice to není na pět hvězd, ale čtyři hvězdy z hlubokého vesmíru si tato mise zaslouží. Z knihy jsem vybral deset citátů a pan Bartoš (kdo jsi?) je už má ve svém profilu. Jeden na ochutnání: Byla nahá a přesto nepůsobila jako nahá, oblékalo ji to, jaká byla. Na konci této knížky a tohoto příběhu je vložena povídka s názvem „Agent Vincent Vega: Slzy Bohů“. Tuto povídku napsal Martin Stručovský. Komentář jsem přiložil i s ohodnocením. (Viz – Povídky)... celý text

Pašeráci v oblacích 2008, Vlado Ríša

Spisovatel Vlado Ríša se poprvé dostal do světa Johna F. Kováře a celé skupiny Equilibrii Ferrarius a pojal to hodně „letecky“. Sice se jedná o hledání pašeráků, nám již tak dobře známé hyuaky, ale moc kouzel od čarodějů tu nečekejte. To se mi více líbilo dobrodružství na vzducholodích (viz mise JFK číslo: 7 s názvem Hořící andělé.) Vincent Vega a John Francis Kovář ve světě, který spíš patří Vegovi. Toto je svět plný letadel a jak je známo, do letadel a vlastně do všeho, co létá je Vega jako blázen. Tuhle misi si dokonce užíval víc, než JFK. Ve své podstatě byla tato mise celkem zajímavá, hlavně pro milovníky válek a létání, ale zase na druhou stranu se toho moc nedělo. Vega sice ztrácí soudnost, když vidí cokoliv, co může létat, ale to je vše. U Kováře jsem zase postrádal ten jeho klasický humor a tak jsem se velmi nudil. Malá ochutnávka: Ale my se k vedení nějaké tajné organizace dostat nemusíme, mávl opovržlivě Vega rukou. Jediné, co potřebujeme zjistit, je místo, kde hyuaku pěstují. Zničit ho a zlikvidovat pašeráky. Ty si to představuješ jako Hurvínek válku, soptil Kovář. Kdo je Hurvínek? Zeptal se Vega – nějaký významný vojevůdce? John Francis Kovář konečně opustil pití drahé skotské a vrátil se k pivu. Je to velmi dobrý klad. Pivo je pivo. Vybral jsem jen pouhopouhé čtyři citáty a vepsal je do profilu Vlada Ríši. Příběh je dobrodružný a plný leteckých soubojů a taktiky. Pro milovníky military a světových válek jako dělané. Tito lidé nechť si přidají jednu hvězdu. Citát – Dvě piva!!... celý text

Věk mloků 2008, Karolina Francová

Pokud je John Francis Kovář naživu (?), nadále se skrývá před vyšetřovateli Agentury. Nutno za každou cenu vyslechnout. I posmrtně. KILLER Karolína Francová se vydala do světa JFK a velmi se jí to povedlo. Nejen že zahrnula do příběhu Johna F. Kováře, který je stále na černé listině, ale ještě dala příběhu jinou normu. Její hlavní postava Nikita Bernstein je odhodlána přijmout svůj osud a žít v takovém světě, který ji „pohltil“. Což zatím v žádném příběhu nebylo. Navíc je to poprvé, co je kniha psána (vyprávěna) v ICH formě, což přineslo do série zajímavé a čtivé oživení. Malá ochutnávka: Na své záchraně jsem začala pracovat 28. dubna a měla jsem na to sedm dní. Biblický podtext toho čísla mě jako nevěřící dost iritoval, zvlášť když Bůh sedmý den odpočíval a já budu sedmý den nejspíš mrtvá....... Tenhle svět se mi moc líbil a rychle jsem jím prošel - proplul - (pročetl) Obsahuje i jistou poctu Karlu Čapkovi za jeho přínos do literatury,. Zvláště pak jeho Válka s mloky (Někdy Válka s Mloky) je tu evidentně vedena v paměti a vlastně je jen trochu doplněna a pozměněna. Inu jiná realita, jiný svět. CITÁT - Nahá v ledové vodě jsem si po své proměně připadala víc žensky než kdy jindy. PS – Nutno dodat, že zatím co Miroslav Žamboch vtisknul Andree de Villefort zelené oči, někteří jiní zase hnědé oči, Karolína Francová ji zobrazuje jako modrookou. Příběh (knihu) mohu vřele doporučit. Na konci knihy je povídka s názvem Zřídlo moci. Povídka je vtisknuta do paměti v profilu Karolíny Francové. Napsal jsem k ní komentář a samolitr jí ohodnotil. Svůj svět si musíme zasloužit.... celý text

Prokletí Legendy - Hra gentlemanů 2008, Miroslav Žamboch

Materiál nepřístupný lidem, mohl by ovlivnit deformace kauzality. KILLER. Třetí příběh ze série LEGENDY, které se řadí do celkové série JFK na čtrnácté místo, má opět jednu vadu, pro mě jednu podstatnou vadu. Příběh je opět pod rouškou smutku a zmatku. Mistr Žamboch se snaží napsat příběh s vážným tématem a ještě jej zařadil do světa Johna Francise Kováře. Osobně mi ten humor, klasický humor Johna F. Kováře chybí. Navíc, svět, do kterého byl vyslán není moc barevný, ale spíše ponurý. Celková atmosféra je moc napjatá, nehumorná a smutná. Já prostě takové příběhy nemusím a nebýt to v sérii JFK asi bych to vůbec nečetl. A i když jsem to četl, trvalo mi to trochu déle než ostatní příběhy. Neustále jsem se od knihy odvracel a vymýšlel si věci, kvůli kterým bych nemusel číst. Nakonec jsem to dolouskal, ale nejsem nadšený. Celou tuto trilogii LEGENDY bych z této série vyřadil a udělal z ní samostatnou knihu. Pravda je, že se v tomto příběhu řeší jedna velmi důležitá a pro sérii JFK, podstatná věc. Tím je samozřejmě možnost obejít tak zvaný Maurbyho efekt, základní fyzikální zákon metauniverza, které definuje podstatu, že v žádném světě nemůže dlouhodobě existovat výrobek postavený na technologiích vyšších, než jsou dané realitě vlastní. Vypadá to však, že tato teorie není pravdivá a úhlavní nepřítel E.F. X-Hawk se tuto možnost snaží dokázat aby jí mohl zneužít proti agentuře a pro své dobyvatelské sklony. Důkazem toho smutného pozadí je i to, že se tu z Johna stává piják Whiskey a pivo si v tomto příběhu místo něj dá Boorman. Malá ochutnávka: Boorman nevěděl jak zareagovat, naštěstí ho vysvobodila Kripská se dvěma lahvemi Radegastu na podnose. Napadlo ho, že tohle je další invariant, který potkává ve spoustě realit, někde tak pojmenovávali své Bohy, jinde pivo a existovaly světy, kde obojí....... Tak jak jsem již napsal, tenhle svět se mi moc nelíbil, ale i tato realita má svojí podstatu a důležitost. Být v téhle hře druhý, znamenalo být mrtvý a všechno to znělo šíleně a dohromady to nahánělo děs.... celý text

Prokletí legendy - Dámská hra 2007, Miroslav Žamboch

Pokračování nepovedeného příběhu s názvem Stín Legendy od Tomáše Němce je už o něco lepší. Miroslav Žamboch se tu sice snaží psát stylem alá Němec, ale naštěstí ho to přestane asi v třetině příběhu bavit a rozjede svou klasickou krvavou hru. Dámská krvavá hra je vlastně jen o dámách. JFK (John Francis Kovář) tu ve své podstatě vůbec není. O to tady tedy máme lepší pohled na ženy (dámy). V první řadě se tu o akci a potoky krve postará senior agentka komtesa Andrea de Villefort. Kam šahá její minulost ví snad jen Bůh a i ten s tím možná bude mít problém. Jako druhá hlavní postava je v příběhu Kristýna Rustová. Mám ji raději. Je lépe prohlédnutelná a pije pivo. Přistěhovala se do České republiky, i když věděla, že se tu pije více piva než je zdrávo. Někdo to za Kováře prostě musel převzít. CITÁT – Vidět Andreu a Kristýnu nahé, tomu tedy říkám dobrý den..... Poprvé je v této sérii možnost nahlédnout i do vizuálního světa agentů Equilibrii Ferrarius (Kováři Rovnováhy) prostřednictvím mistra malíře Petra Vyorala. V knize je totiž k nahlédnutí pět jeho kreseb. Je to příjemné zpestření. Navíc je tento příběh napsán na více stran. Je totiž delší asi o třicet stránek než je průměr této série. (Počty jsou jen odhadované, kdo má větší zájem ať si to zjistí :-) ) Je tu jasně vidět, že spisovatelé této série si chtějí svůj svět zasloužit a tak přidávají pro čtenáře více a více bonusů. Malá ochutnávka: Po třičtvrtě hodiny v zácpách už zuřila, auta, auta, nehody, houkající klaksony a blikající majáky policie. Tohle by měl vidět Dante. Naprostá klasika podobná řádění Baklyho nebo Koniáše je zhruba za půlkou příběhu. Tady mistr Žamboch opět ukazuje, že je na podobné souboje prostě machr. Andrea de Villefort se tu postará hned o několik překvapení. Je to brutální masakr, což obdivuji a tleskám. Čemu naopak moc nerozumím je finální fáze příběhu. Svět 0012 a jeho zbrojnice mi vůbec nesdnul a nezorientoval jsem se v něm. Připadalo mi to jako naprostý mišmaš a chaos. Konec příběhu se mi prostě nelíbil. Proto taky jen ty tři hvězdy. V příběhu jsem narazil na jedenáct dobrých rčení a zapsal jsem je Miroslavu Žambochovi do profilu v sekci "Citáty". V knize si pak můžeme přečíst povídku Jaroslava A. Poláka o dalším dobrodružství Vincenta Vegy a Johna Francise Kováře. Je to sice jeden z bonusů, ale povídka se vůbec nehodí do této kauzality. Spisovatelé Miroslav Žamboch a Jiří W. Procházka děkují Lucienně Polákové za to, že svého manžela přivedla do série JFK. I tak jsem povídku ohodnotil čtyřmi hvězdami, protože je prostě povedená a napsal jsem k ní i komentář. (viz: Sekce „Povídky“) Rozšíření této informace může způsobit řetězovou deformaci reality s nepředvídatelnými důsledky.... celý text

Anděl bez slitování 2006, Miroslav Žamboch

Až přijde na lámání chleba, přežijí jen ti, co se rozhodnou správně Otec jí vždy říkal, že panika je zbytečná. Strach ne, ten bystří smysly. V tomto příběhu není použito jméno Bakly, nikdo pořádně netuší, zda je to Bakly. Jsou tu jen střípky pokapané krví a popis zbraní. Katzbalger se širokou čepelí a řemdih na červení zářícím řetězu. No, pro znalce je to jasný Bakly. Vše je brutální, ale když se na scéně zjeví Bakly, bude to ještě brutálnější. Jeho gigantičnost se neskrývá ve výšce, ale v proporcích. Vlastně je tu Bakly velmi málo. Hlavní linie příběhu je o Zuzaně, jeho dceři, které opět hrozí nebezpečí díky jejím magickým vlastnostem a uměním. Malá ochutnávka: Časy se mění, za jeho mladých let čaroděje upalovali, teď na ně pořádají hony a podle toho co se povídalo, z nich dělají vysoce postavené pány. Tedy z těch, co všechno přežijí. Ale nepochyboval o tom, že obyčejný člověk z toho málokdy vyjde bez úhony, a určitě nikdy s vlastním prospěchem. A jeho slova jsou zcela jasná: Nemám lidi rád, nezáleží mi na nich. Zabíjím je jakýmkoliv možným způsobem. Bez výčitek, co nejjednodušeji. Nejvíc však zuří, když hrozí nebezpečí jeho dceři. Opět jeden z temných a krvavých příběhů odehrávající se v neurčeném světě a nevyřčeném čase. Příběh smutku, lásky, nenávisti a stálého boje o vlastní život. Bylo to rychlé, krvavé a bestiální. Citát: To už však smrt vpadla mezi ně. Praskání kostí, kloubů, drcení chrupavek a trhání svalů, řev zmrzačených, poslední steny umírajících.... celý text

Velké problémy v Malém Vietnamu 2016, František Kotleta (p)

Kosek, Hort a Gibson opět v akci. Tentokráte se mistr Kotleta rozhodl, že všechny aktéry nechá prožít celý příběh. Vznikla, tedy na rozdíl od Příliš dlouhé swingers párty, ucelená kniha nerozdělovaná povídkami. A bohužel má to své chyby. Málo akce, málo vtipu a jen o trochu více erotiky. V poslední době mám pocit, že éra Bratrstva krve je už dávno pryč a spisovatel začíná zabředat do vážných příběhů. Sice je tu spousty napsaného moudra, jen citátů jsem vybral okolo patnácti, ale příběh samotný mě neoslovil a vlastně mi připadal trochu rasistický. Obrázek nakreslený proslulým Liusem Royem, se ke knize vůbec nehodí a je zavádějící. Možná bys mohla líbat, když už mi ho honíš nemá s erotickým obrazem nic společného. Pocta Štěpánu Kopřivovi a zaplacení poplatků za použití jeho fráze je povedená, ale jako vtip je jedna z mála, kterým jsem se zasmál. Malá ochutnávka: Svět byl šílený a já taky. Moje holka – bývalá prostitutka – mě opustila, a přesto jsem po ní pořád toužil. Pak jsem si před pár dny narazil litevskou agentku, která si to s mou bejvalkou přede mnou rozdala v bordelu a teď lítá někde ve Vietnamu a mezi tím tak nějak omylem začal spát s Klárou. A to si ještě pořád vykáme....... CITÁT – Dopičikurvamrdatjebattojsemalevhajzlu....... celý text

Stín legendy 2007, Tomáš Němec

Společenská analýza týmu Bytewské okolo JFK na požadavek Centrální Nad-inteligence GODa: Dvanáctý příběh o zaměstnanci Kovářů Rovnováhy (EF) Johnu Francisovi Kováři je celkem nepovedený. Tomáš Němec si s rozjetou sérií Miroslava Žambocha & Jiřího W. Procházky vůbec neporadil. Příběh pojal bez humoru, skoro bez akce a hned po přečtení jsem měl problém napsat smysluplný komentář, protože jsem vlastně zapomněl o čem příběh byl. Zatím tedy z mého pohledu jeden z nejhorších příběhů, který hodnotím pohými dvěmi hvězdami. Malá ochutnávka. Hvězdný války? Ukázal Pierre přes rameno, když se zase obrátil zpět ke Kováři. Jsi Luke nebo Han? Yoda, usadil ho Kovář. A jako tvůj učitel ti říkám, abys spěchal, protože není čas ztrácet čas...... Příběh je velmi nudný, táhne se jako žvýkačka a ztrácí se někde v hlubokém jiném světě, který si snad ani tato série nezasloužila. CITÁT – Takže jsme v prdeli....... Z knihy jsem horko těžko vytáhnul tři nemastné neslané citáty a vlepil jsem je panu Tomáši Němcovi na profil. Snad, až si přečtu jeho další knihy, možná, ale jen opravdu možná se k tomuto příběhu vrátím.... celý text

Podhoubí smrti 2007, Jiří W. Procházka

Materiál nepřístupný lidem. Již léta vím, jak jsou houby zdravý a jak jejich hledání v tichém lese blahodárně působí na nervovou soustavu. Jiří W. Procházka mi z procházky po lese udělal peklo. Už nikdy nepůjdu do lesa relaxovat, ale spíš se tam budu plížit potichu a s nervama na krajíčku, abych náhodou nějakou tu houbu neprobudil. Tento příběh je perfektní houbový guláš. Houbičky mi dělají dobře a tohle je dobře uvařeno. Jen to vypadá, že houbičky měli trochu jiný názor na teplý obsah hrnce a všichni, co jej ochutnali, jsou v rauši. Hlavně pan spisovatel. Tohle se v normálním stavu nedá ani napsat. Dědeček „Procházka“ Hříbeček se tu pěkně rozšoupl a vytvořil perfektní, podhoubím prorostlý, svět. Od přečtení tohoto příběhu už opravdu budu na houby a houbaře koukat úplně jinak, už nikdy to nebude, co to bývalo. Malá ochutnávka: Samoraidy se rozštěkaly a polétavé střely se mihotaly nad mýtinou, připomínajíce útočný roj muchomůrkových motýlů. Z policejního stroje na zemi i z toho ve vzduchu se zpod sklopených blanitých křídel vyklonily bobtnající bubusy..... Jiří W. Procházka v tomto příběhu použil snad všechny možné odkazy na filmovou i hudební tvorbu. Mnoho čtenářů tak určitě překvapí (nebo ne?), že John Francis Kovář tu použije jednu z nejklišovatějších filmových hlášek všech dob – Já se vrátím. Slavnější větu by nemohl pronést, ani kdyby se o to snažil. Pro jiné zase může býti lákavé jen samotné pojmenování kapitol. Určitě si každý připomene pár filmů, když si přečte názvy „Pod Jezevčí skálou“ nebo „Za trnkovým keřem“. Mě osobně nadchla debata na film Pulp fiction. A kdo jiný by začal vyprávět na téma „jak říkají čtvrtlibráku se sýrem v Paříži“, než sám Vincent Vega. A přijde i Richard Miller. (bez „u“) Už od samého počátku čtení jsem si připadal pod vlivem. Smál jsem se, až jsem brečel. Akce střídá akci, hláška střídá hlášku, houba střídá houbu. Dokonce i Loiza Vašíček, hajný, který viděl draka, byl překvapen Bedlou Jedlou, která měla nohu o průměru dvou metrů. To by bylo řízků, to by byla smaženice a co teprve guláš!!! Nebojte se, není to jen o houbách. V tomto houbovém světě se dá sehnat i pivo. Plzeň a přineste rovnou dvě. Tady je to jak U Suchánků. Budete-li mít pocit závratě a plného žaludku z hub, najděte si vždy stránku 99 a tam se napijte piva. Nějak ten gůlášek musíte spláchnout. CITÁT – Já mám lanýže rád, to ano, ale vždycky jsem jedl já je – nikoli naopak......... Vřele doporučuji. Tohle je spanilá houbová jízda která vás naučí chovat se k houbám s respektem. Vítejte konečně v tom správném světě!!!! Jiří W. Procházka věnoval tuto knihu houbařskému guru ing. M. Smotlachovi (1920 – 2007). Miroslav Smotlacha byl potravinářský chemik a velmi známý popularizátor mykologie a houbaření. Byl čestný předseda České mykologické společnosti, kde aktivně působil až do své smrti. V této knize vystupuje i jako jeden, z ne méně, hlavních hrdinů.... celý text

Jennifer – Důl Quake 2005, Miroslav Žamboch

Pan Žamboch se vydal trochu jinou cestou, tedy ne zase tak jinou, ale spíše do hloubky a použil jiného hrdinu. Místo tvrdého a svalnatého, převážně ošklivého chlapa, zasadil do svého příběhu ženu. Ale nenechte se poplést není to nějaké křehké pírko. Pod oblými tvary se skrývají železné svaly, které ji umožňují skákat, běhat i udeřit mnohem rychleji a tvrději, než to dokáže většina mužů. Není to Bakly, není to Koniáš ani Basil, je to Jennifer. Prostředí však zůstává typické, tedy to, o kterém pan spisovatel píše nejvíc. Blíže neurčená doba ve které se hojně používají magické kameny a různé druhy dalších kouzel. Hlavní hrdinka dostane práci, vybere si několik parťáků a jdou na to. Tentokrát je to důl Quake, rozprostírající se pod městem Gaardepolis. V tomto dole se nachází předmět, který musí Jennifer doručit muži, který jí za to zaplatil nemalou částku. Vlastně až moc velkou částku, která v Jennifer vzbudila podezření. Cesta do hlubin dolu nebude žádný klidný výlet. Je to dobrodružná výprava kde půjde o holý život. Malá ochutnávka: Jennifer kráčela s kuší v levé ruce, v pravé držela těžký tesák, spíše pracovní nástroj, než zbraň, ale pro stínání zombií ideální. Výstřel z kuše, než se stvůra stačila zhroutit švihnutí tesákem, odkopnutí hlavy a když měla štěstí, podařilo se jí získat zpět i šipku. Asmundsen pracoval podobně, Linda dávala pozor a likvidovala z dálky ty nejhorlivější a nejdychtivější stvůry. Rex s Texem stříleli, jen když někde objevili větší počet zombií pohromadě, Estehasy kráčel uprostřed rojnice, v každé ruce jeden granát. Další „malá“ knížečka obsahující krátkou,povídku. Bohužel není tato povídka tak působivá, jako její předchůdci. Příběh z dolu mě moc nenadchnul, spíše mi připadal psán trochu horkou jehlou (horkým perem?) Lehce nevěrohodné dokonce i pro mne. Ne a ne se do příběhu Jennifer a jejich společníků vžít. Zatím nejhůře přijatý příběh z této série. Již druhá kniha, kterou čtu v elektronické podobě. Knížka se totiž dá sehnat jen za velké peníze, které její původní cenu 59 korun několika násobně převyšují. Ale tak zvaní „dolující“ prodejci si neuvědomují, že ne každý bude takový magor a dá za tuto knihu například 333 korun. Ne !! A tak přišel na řadu internet a já mohl začít číst. CITÁT - Žádná díra není natolik hluboká, abychom se z ní nevyhrabali.... celý text

Areston 2016, Josef Pecinovský

Na počátku stvořil Bůh Areston. Já na počátku série o Arestonu slyšel jeho stvořitele. Josef Pecinovský měl totiž v květnu roku 2016 přednášku na Světě knihy právě o jeho připravované trilogii. Přednáška však byla celkem zmatečná a já nějak netušil, do čeho vůbec jdu. Teď jsem právě dočetl první knihu o Sršňovi, což je hlavní postava románu. A jak jsem napsal, zmatek ve slově pana spisovatele se přenesl i do knihy a obsahu samotného příběhu. Je totiž plný zmatku, protiřečení a nelogičnosti. Ale i přes všechny tyto „nedostatky“ musím, napsat, že je to velmi slušné dílo. Dávám sice jen tři hvězdy, ale určitě budu ve sledování této série pokračovat a rozhodně si další knihy ze života na Arestonu nenechám ujít. Ty nepřesnosti jsou například dány tím, že na Areston vstupuje člověk nahý a v kontajnerech, ve kterých jsou odsouzenci přepravováni, není místo na další věci ba ani na jídlo. Proto mě neustále překvapovaly věci, které se na Arestonu objevují. Což by nebyl takový problém, jenže ty věci se objevují zrovna v době, kdy si to pan spisovatel přeje – prostě jako mávnutí kouzelného proutku. Tak zatím, co je nám neustále vkládáno do paměti, že to není možné, tak opak je pravdou. Jenže samotné odhalení smyslu a podstaty výrobků musí zákonitě spousty citlivějších čtenářů totálně odradit od dalšího čtení. Vlastně je odhalení celkem morbidní a ne každý s tím bude souhlasit. Možná se někomu zvedne i žaludek. Proto jsem u čtení tohoto příběhu zůstal. Pan spisovatel si to totiž dělá stále těžší a těžší a já jsem zvědam, kam až se dostane. Nemá smysl se o tom více rozepisovat, ale věřte je tam toho dost, nalezené zápory by možná daly na další román. Ale nechám to na vás. Podstata příběhu je dokonalá, jen to převyprávění má své vady. Příkladem může být vykupování hoven. Hovno má cenu dvou dolarů (neřešte, kde se na Arestonu vzaly dolary – to je jiná stránka). Jen mi nikdo nevysvětlil, jak dlouhé hovno musí být, abych za něj ty dva dolary dostal. Co když budu mít sračku? Ta je za kolik dolarů? Musím však dodat, že konec knihy je strhující a Sršeň se tu dostává na jiné patro svého bytí a to doslova. Přiznávám, že se na další příběh těším. Ten nese název „Útěk z Arestonu“. CITÁT - Nějaký prase to tu zase poblilo, já se na to vyseru.... celý text

Jeruzalémský masakr motorovou pilou 2007, Ondřej Neff

Jeruzalémský masakr motorovou pilou. Od: KILLERa Kvantový Inteligentní Interrealitní Retranslátor EF báze HUMAN IV tech Komu: GODovi - Centrální Nad-inteligenci EF Subjekt: Agent John F. Kovář Poznámka: materiál není určen do lidských rukou, mohl by ovlivnit deformace kauzality. Když máte šéfovou, která vám umožní vstup na inkriminované místo, ale zakáže vám jakékoliv vměšování – poslechnete jí? No, říkejte to Johnu Francisovi Kovářovi. Opak máte jistý. Chystá se atentát na papeže, ale pozor! To není naše věc. I kdyby papeže na plátkovali na kousky, na rovnováze paralelních světů to nic nezmění. My se staráme o to, aby nám neunikaly technologie z jednoho paralelního světa do druhého. Dáváme pozor, aby X-Hawk zůstal tam, kde je zalezlý, a nevystrkoval tu svou ptačí hlavu. To je naše starost. Žádné zasahování. Rozuměno?“ Nezbývá, než se řídit úslovím mé babičky: necháme se překvapit, řekl Kovář. Pan Neff se drží rozjetého způsobu akcí alá Žamboch & Procházka a tak v jeho příběhu spojuje opět do jedné akce dva agenty. Tím jsou komtesa Andrea de Villefort a nikdo jiný než John Francis Kovář. K tomu Ondřej Neff přidává svůj specifický ironický humor a spousty krve. A klasickým známým padouchem je Baron Xaverius Hawk. Ještě jedna velmi známá, ale v této sérii nová, postava tu hraje, ale na to si musíte přijít sami – neřeknu. Malá ochutnávka: Oba agenti čekali, že přístup ke Chrámu Božího hrobu nebude snadný, však také na zlatě zdobené pozvánce nechybělo upozornění, aby se dostavili tři hodiny před začátkem mše. Zatím prošli osmi rentgenovými rámy, dvěma pachovými komorami, podrobili je sedmi výslechům a osmi osobním prohlídkám. Potěšilo je, že gynekologické vyšetření (Villefortová) a rektoskopické (oba) proběhlo decentně, v náladě bezmála hravé. Zajímavostí určitě je, že zde Kovář není odvolán na akci z dovolené, tak jak je v této sérii skoro pokaždé, ale že je na dovolené. Sice nesmí do Palestiny, má ji zakázanou od své šéfové Ljuby Bytewské, ale to Kováře moc nežere. Cestování na zapřenou, to už zavání dobrodružstvím. Nesnáším nudné dovolené. Navíc, Ondřej Neff to pojal velmi akčně a už série přestřelek v úvodu příběhu, dal laťku akce hodně vysoko. Pak přidal velmi zajímavou zápletku a já se začal modlit k Ježíši Kristovi, aby to vše dopadlo dobře. Už se nedivím, že tato kniha se nedá nikde sehnat. Kdo ví, kdo je za jejím vykoupením a kdo má na svědomí, že všechny výtisky z této reality zmizely. Jedna verze je, že všechny knihy Jeruzalémského masakru motorovou pilou skoupila skupina, která si říká Kladivo na čaroděje. Pak je prý skupina obřadně spálila při svém rituálu „Znovuzrození ukřižování.“ „Do prdele,“ podotkl Kovář polohlasně........... Obsah příběhu je odvážný a velmi dobře pojatý. Tuším, že spoustě fanatiků se to nemusí líbit. Ale když se na vše podíváte s nadhledem člověka 21. století, uvidíte, že se náramně zasmějete a hodně poučíte. Historie musí proběhnout tak, jak má. Zvlášť takhle důležitá historie. Kdyby Krista nepřibili na kříž, vzniklo by křesťanství? Profesor Carl Maria von Wonder o tom možná napíše velmi učené interní sdělení, jež bude předmětem studia a samostudia všech zaměstnanců Agentury. Například taková poprava přibitím na kříž, to není žádné sekání hlavy, kdy se udělá šmik a je vymalováno a jde se domů. Křižování, to je slavnost a tu je třeba si užít. Tak si užívejte, tak jako já si užil tento příběh. Náš svět si musíme zasloužit. I když je to, pravda, někdy těžké.... celý text

Návrat zabijáka 2005, Miroslav Žamboch

Nevrátil se zabiják, ale monstrum. V ničem lepším nevyniká, než v tom, jak chlapovi vymlátit mozek z hlavy. Patří totiž do kolonky: Bakly – zabiják opancéřovaný svaly jako těžkooděnec brněním. Vlastně je to delší povídka v knížečce o rozměrech 8,5 x 9,5 cm o obsahu 130 stran. I tak malé rozměry vám však dokážou, že vně je krásné dobrodružství o rodině a lásce. Mistr Miroslav Žamboch neopomněl opět přidat nějakou tu scénu obsahující náhled do místního života a hlavně nezapomněl na pivo. Malá ochutnávka: Sešel jsem po schodech dolů do sálu. Dvojice mužů u korbelů s pivem si mě pátravě přeměřila, pak ale oba sklopili pohled. Byli to týpci, kteří se do ničeho moc nepletou a přežívají. Dobrý způsob, jak to hrát....... Rychle přečtený příběh se mi celkem solidně vryl do palice a určitě se k této sérii ještě vrátím. Pokud nevíte o čem mluvím, tak věřte, že v těchto rozměrech vyšlo ještě několik příběhů. Například: Maverick – Pěšec na odpis, Basil – Valašský vojvoda nebo třeba Jennifer – Důl Quake. Ve všech je řev, krev, více krve, smrt, oheň, žár, kouř a zase krev. Bakly je však ze všech těch postav tou nejzákladnější, nejzapamatovatelnější a v srdcích čtenářů nesmrtelná povaha. Bakly je dobrý chlap a má dobrou zbraň. Tak si Ho užijte. Citát: Dobrá zbraň plus mizerný chlap je lepší kombinace než mizerná zbraň a mizerný chlap. PS – Pro ty, kteří chtějí rejžovat na knížečkách a prodávat je za 600 korun Českých – Tato povídka vyšla ve svazku Bakly – Armáda v roce 2020. Konec prodeje za přemršené ceny.... celý text

Zatmění 2007, Jan Hlávka

Na počátku byla tma. Pak na sklonku osmého dne, když Měsíc dlel v úplňku a život byl mladý, Matka noc, Lillith, procházející se mezi hvězdami, stvořila muže. Teď čaromocná hvíle noční jest, kdy zejou hřbitovy a samo peklo dýše v svět, teď vroucí krev bych pil a konal kruté dílo, nad nímž den by chvěl se hrůzou. Co má společného Lillith a Hamlet? Kováře! Citát – Pomozte mi, tohle není můj svět! Život, vzato kolem a kolem je samé očekávání, víte? Představujete si, že něco dopadne tak a další vaše plány zase jinak, jenže obvykle vás všechno zaskočí. Vezměte si třeba Johna Francise Kováře. Devátá kniha a devátý příběh ze série JFK se mi moc líbil. Jan Hlávka se tu trefil do mého gusta. Lillith jsem vždy obdivoval, je pro mě vlastně Bohyní. Stejně tak, jako pro několik osob v tomto příběhu. Příběhu vhozeného do velmi zajímavé prostředí plného tajemství, zrady a smrti. Kovář tu není, jako skoro vždy, odvolán na akci rovnou z dovolené, ale probouzí se v nějaké realitě, na nic si nevzpomíná a ještě k tomu je zavřený v blázinci. Zde začíná příběh plný krve, příběh skoro bez humoru, což je jen dobře, a je vidět, jak moc je ten příběh vážný a jak dokáže být napínavý i bez polehčujících vtipů.. Jan Hlávka dodal do této sérii trochu jiný rozměr a pojal vše podle svého. Malá ochutnávka: Pfuj, chutná to jako kočičí chcanky s klihem!!! „Žasnu, co všechno už jsi pil“ ušklíbl se. Asi v půlce stránky číslo 33 je od pana Hlávky napsána pocta mistru Žambochovi, snad asi v jediné vtipnější scéně tohoto příběhu. Prozradím jen, že je tu mistr pojmenován Al Žamboch. Nesmím zapomenout, že ikdyž je to svérázný příběh, nesmí tu chybět pasáž o pivu. CITUJI: Zapadl do malé restaurace, s odporem odmítl specialitu, houbový guláš, a objednal si dvojitý steak a brambory. Snědl všechno do posledního kousku a zapil sklenicí piva.......... Pro mou maličkost se Zatmění stalo, zatím, nejlepším příběhem v sérii. Určitě budou lepší, jsem teprve v první třetině všech napsaných příběhů, ale zatím je to nejzajímavější příběh. Zatmění si určitě ještě několikrát přečtu. Z příběhu jsem si také odnesl několik citátů. Napsal jsem je Janu Hlávkovi do profilu. Poznámka: Materiál není určen do lidských rukou, mohl by ovlivnit deformace kauzality.... celý text

Temná věž 1: Zrození pistolníka 2016, Peter David

Muž v černém prchal přes poušť.......... Legendární věta Kingovo úžasné knižní série se každému, kdo nezapomněl tvář svého otce, okamžitě vybaví, jakmile vezme jakoukoliv knihu z této série do ruky. A teď máte jedinečnou možnost jít v pistolníkovo stopách v komiksové podobě. Krásně kreslené a tajuplně mystické. Jae Lee, Richard Isanove, Marvel a Stephen King bortí další struny Temné věže aby na svět přišla geniální myšlenka – všechno to nakreslit. Byla sice ohrožena spící želvou, ale „sai“ King ji probudil a udržel všechny struny napjaté až do samotného konce počátku. „KA“ je kolo, nástrojem osudu, jehož účelem je otáčet se a nakonec se vrátit tam, kde začalo. Pistolníka, stejně jako Stephena Kinga to neodvratně vrací k Temné věži. Malá ochutnávka: Uvědomuji si, že o ka-tet jsem vám ještě neřekl. Ka, ano, ale ka-tet...ne. Prosím za prominutí a napravím to. Je to skupina lidí spojených osudem „Ka“ mířících ke stejnému cíli a často i stejnému konci. Spolu, dokud smrt nemá poslední slovo, jako ho má vždycky........ Vždycky, když si domu přinesu komiksovou knihu, ještě zabalenou v igelitovém přebalu, těším se, až ji vyndám a přivoním. Nic nepřivolává vzpomínky tak mocně jako vůně. A tuhle vůni jen tak nezapomenu, tak jako nezapomenu tvář svého otce. Kdykoliv si vybavím tuto intenzivní vůni Temné věže, okamžitě projdu dveřmi do Pustin a vydám se po stopách Rolanda Deschaina z rodu Eldů, syna Stevenova z Gileadu. Tak pravím vám. Tento příběh čerpá především ze čtvrtého dílu knižní série „Čaroděj a sklo“ Odehrává se někdy v době, kdy Líbající měsíc pomalu zapadá a už se ukazuje srpek měsíce Kupcova. Na konci příběhu a těsně za ním je Otevřený dopis Stephena Kinga, kde se vyjádřil o Marvelu jako o své lásce. A prozradí i mnohem víc, to vám tedy říkám. Například, že by chtěl vydat komiksovou Carrie. Hromu strom. Dále následují skici a několik variant návrhů na hlavní obálku. Jsou to vskutku nádherné kresby. CITÁT - Dávno mrtvé hvězdy ještě svítí, víte. To aspoň říkají lidé, kteří jsou mnohem chytřejší než my. Ty hvězdy dávno zhasly, ale my stále vidíme jejich zář, přestože dávno zmizely v zapomnění. Teď už nechte všední svět, aby se v tichosti vytratil. V poušti máme schůzku se záhadným mužem v černém. Nenávidí čekání. A proto říkám dík sai King a přeji dlouhé dny a příjemné noci, a kéž se vám daří dobře. …..........a pistolník mu byl v patách.... celý text

Kalibr .45 2006, Petr Schink

V pořadí je Kalibr .45 již osmou knihou v sérii JFK (John Francis Kovář), druhým příběhem, který nenapsal Miroslav Žamboch a první pokus Petra Schinka, vyrovnat se mistrovské dvojici Žamboch & Procházka. Celkem se mu to povedlo, vybral si klidný humor Miroslava Žambocha a zvláštní prostředí, které spíše vyhovuje Jiřímu W. Procházkovi. Nutno však dodat, že je to první příběh ve kterém nezazní hlavní heslo společnosti E.F. – místo „Svůj svět si musíte zasloužit“ tu zazní něco podobného - „Víme o tom sice houby, ale nakonec spasíme svět“ , ale mě to nespasilo. Ovšem příběh je to dobrý. Vše se odehrává v jakési dimenzi, kde převládá forma Divokého západu, ale tak trochu jinak. Samozřejmě se nabízí spousta provokujících a vtipných přirovnání ke spaghetti westernům našeho světa. A naštěstí je tu ústy Johna F. Kováře opět zmíněno i pivo, což je panu Petru Schinkovi k dobru a nezastřelím ho za to Pepřovkou, tamní dimenzionální bubínkovou zbraní kalibr .45. Malá ochutnávka: Taky máš dojem, že za tamtím kaktusem už prostě musejí číhat hodný, zlý a ošklivý?.......... Dal bych hrst dolarů za studený pivo a ještě studenější sprchu...................... Příběh je protkán magií a láskou a opepřen trochou smutku a beznaděje. Není to sice to pravé ořechové, ale dobře se to čte, příběh vás zaujme a možná i pobaví, i když to není žádná sranda. Na konci knihy je opět přidána malá povídka ze života Vincenta Vegy. A jak už je skoro zvykem, je brutální, krvavá a je v ní spousty krásných holek. Povídka se jmenuje Svatba a protože nikde v Databázi knih není, vtisknul jsem její obsah, komentář i hodnocení do sekce „Povídky“ a přiřadil ji k této knize. Protože povídka nenese jméno tvůrce, je nepřímo jasné, že ji napsal Petr Schink. A pokud ne, není to nic interdimenzionálního a KILLERovi to nebude vadit. Na úplném konci této,160 stránek, „dlouhé“ knihy je opět malá ukázka z připravovaného devátého příběhu nazvaného „Zatmění“, který napsal Jan Hlávka. Hurá ne něj. Citát – Občas se věcí musí řešit nekonvenčně............ celý text

Hořící andělé 2006, Miroslav Žamboch

Materiál není určen do lidských rukou, mohl by ovlivnit deformace kauzality. Pokračování příběhu „Se smrtí v zádech“ se mi zdálo zbytečně prodlužované. Jako by pan Žamboch musel vše rozdělit do dvou knih. (Pro splnění JFK normy?) Navíc je tento příběh ještě protkán dvěma příběhy o komtese Villefortové a Kristýně Rustové, které jsou skoro neslučitelné s hlavním příběhem, což jasně dokazuje, že je to celé uměle natažené. Ale to však neznamená, že by byl příběh špatný, to ne, ale v jedné celé velké knize by mu to slušelo lépe. Malá ochutnávka: Uvědomoval si, že za jeho černé myšlenky může vyčerpání spojené s buněčnou únavou následující po nanoroboticky urychlené rekonvalescenci. Nejlépe by udělal, kdyby si dal teplou koupel, nutričně speciálně vyváženou večeři a šel spát. Nebo se alespoň pořádně najedl a vypil dvě tři piva. Mimochodem, o pivu je tu toho víc. Dokonce jsem se na straně 73 pořádně zasmál. Ale nebudu víc psát, byl by to sakra pivní spoiler. Naštěstí se opět ukázalo, že Svůj svět si musíme zasloužit a John Francis Kovář opět dokázal, že není žádné ořezávátko a i když mnohdy porušuje pravidla, vždy se ukáže, že je to jen ku pomoci druhým. Příběh není moc humorný, vlastně je skoro smutný, což mu dodává tu správnou atmosféru. Sice dávám jen čtyři hvězdy, ale opakuji, jako celek jsou Se smrtí v zádech a Hořící andělé velmi povedeným příběhem. CITÁT – Napijte se, je vychlazené tak akorát. Můj ležák.... celý text