ThePetinka
přečtené 523
Rozvaliny Gorlanu
2008,
John Flanagan
Zpočátku jsem měla pocit, že tahle kniha už pro mě asi bude moc dětská. Koneckonců, i věková hranice na zadní straně knihy hlásala, že je to literatura pro děti ze základní školy. Ale asi nejsem zase tak vyspělá, nebo je kniha mnohem lepší, než se na první pohled zdá - zkrátka a dobře, výsostně jsem se bavila. Ihned jsem si iblíbila Willa. Hrozně se mi líbí, že to není žádný pan dokonalý, je to prostě obyčejný kluk, který si s lecčím neví rady a dost věcí mu nejde. Je tím hrozně sympatický. Hodně mě také vzalo samotné povolání hraničáře. Je to celé takové zvláštní a tajemné. Luky a šípy, plížení a malincí poníci. To je přesně něco pro mě! Ale je pravda, že bych snesla kdyby byla kniha psaná trochu víc dopodrobna. Nelíbilo se mi to skákání v čase, víte. Nemám ráda takové to "O tři měsíce později.", protože člověk musí myslet na to, co všechno on za tři měsíce stihne. Ale jinak je kniha velmi dobrá a myslím, že určitě stojí za přečtení. I když se tváří jako kniha pro děti, zaujme určitě i starší čtenáře, kteří mají rádi fantasy literaturu.... celý text
Znamení draka
2006,
Angie Sage
Druhý díl je důstojným pokračováním prvního. Opět ukazuje především životní osudy Septimuse a jeho nevlastní sestry Jenny, které jsou však vzájemně propojené a pro mě osobně docela zajímavé. Na knize se mi líbí právě to, jakým způsobem je stavěná. Ukazuje totiž životy mnoha lidí, které jsou však propletené, mnohdy až neskutečným způsobem. Je to zábavné a dokazuje to, že svět je malý. Četla jsem na internetu několik recenzí a hodně lidí v nich psalo, že kniha jim až nehezky připomíná legendárního Harryho Pottera, ale pravdou zůstává, že já jsem nezavadila ani o jediné slovo, které by ve mně nějakým způsobem evokovalo svět čar a kouzel v Bradavicích. Příběhy jsou natolik odlišné, že mě až zaráží, že někomu mohou připadat podobné. I magie je v nich uchopená zcela odlišným způsobem, který je leckdy hodně zábavný. Třeba takoví drak - paní Sageová si opravdu vyhrála s tím, aby její draci nepůsobili jako mazlíčci. Bobky, hnůj, smrdutý dech a neskutečný apetit, to jsou věci, které jsem zatím v žádné jiné knize o dracích nenašla. Tyhle detaily příběhu mě vážně hrozně bavily! Příběh má šmrnc a glanc, jaký bych u knihy pro dospívající rozhodně nečekala. Děj je zamotaný a leckteré věci člověku nedojdou, dokud se k nim v knize nedostane. Vše je navíc psané takovým svěžím a svižným způsobem, takže kniha je napínavá i vtipná. Přemýšlela jsem, co bych jí mohla vytknout, ale kupodivu jsem na nic nepřišla. Je to prostě sympatický příběh, který stojí za to si přečíst. 90%... celý text
Physikus
2007,
Angie Sage
Kniha se mi četla stejně dobře, jako její dva předchozí díly - je to mistrovský kousek, pro dospívající (a pro mě), řekla bych. Příběh je plný napětí a neočekávaných zvratů, vtipných momentů i ironických poznámek a v neposlední řadě nás také poučuje o tom, jak bychom se k sobě měli chovat, vyzdvihuje odpuštění a lásku. Svět, ve kterém se děj odehrává je tolik zajímavý - rozhodně víc, než ten náš. Je v mnohém tak vzdálený a přitom mám pocit, jako bych v něm žila. Tak dobrá je Angie Sageová vypravěčka. Líbí se mi všechny ty detaily, kterými příběh překupuje - duchové (kterých jsou tisíce) a s nimi úzce spjaté vnímání posmrtného života, mluvící zvířata, draci… Kniha však, zdá se, není moc dobře přeložená. Některá jména se vyskytují jak v české, tak v anglické verzi. V knize je tedy možná narazit na Cvočka i na Nickoa a také na Marceluse Straka i Marceluse Pyea. Především to druhé je hodně matoucí, je to nová postava a já jsem si z počátku myslela, že jsou to postavy dvě. Hodně mi to zkazilo celkový dojem z knihy a řekla bych, že je to úplně zbytečné. Jinak je ovšem kniha povedená, čte se dobře a je doplněná o moc hezké ilustrace. Kniha se mi líbila a určitě bych jí ostatním čtenářům doporučila. Myslím, že ji dokážou ocenit nejen dospívající, kterým je primárně určená, ale i straší čtenáři. 80%... celý text
Magyk
2005,
Angie Sage
Magyk už jsem kdysi před lety jednou četla - bylo to snad ještě někdy na základní škole. Jsem hrdým vlastníkem prvních čtyř dílů, poslední dva jsem si, z nyní naprosto neznámých důvodů, rozhodla nepořídit. Knihy jsem považovala za takové ty "jde to, ale je to pro malé", takže jsem jim valnou část svého středoškolského studia věnovala minimální pozornost. Nyní na mě ale dolehly prázdniny a hlavně to, že jsem si v SVK nestihla vyzvednout Lolitu a Malé ženy, a prostě jsem si Magyk znovu přečetla. A víte co? Byla jsem velice příjemně překvapená! Kniha kupodivu není pro děti. Vážně nevím, kde jsem k tomu přesvědčení došla, možná za to mohou barevné ilustrace nebo ten třpytivý obal, nicméně celé roky jsem žila v domnění, že Septimus Heap mě už prostě nemůže oslovit. Omyl. Do knihy jsem se velice rychle začetla a zjistila, že jako mladší jsem jí jaksi nedocenila. Na konci první kapitoly jsem např. pochopila, proč se sedmý syn sedmého syna jmenuje právě Septimus, což je věc, která mi před lety naprosto unikla. Hodně mě bavily všechny ty záhady, které kolem každého z dětí nastaly. Zamotané životní příběhy byly postupně odhalovány, a přestože jsem mnohdy tušila, jak to vlastně celé dopadne (koneckonců, kdysi už jsme to četla), nikterak mi to neubíralo na čtenářském prožitku. Vyžívala jsem se v tom, jak se chlapec číslo 412 mění a stává se tím, kým opravdu je - přiznávám, že jsme si ho rychle oblíbila. Prošel velikým vývojem, a přestože to z počátku vypadalo, že je ten nejméně důležitý, ukázalo se nakonec, že opak je pravdou. Paní Sageová to navíc popsala naprosto výjimečným způsobem - chlapci je v průběhu knihu věnován stále víc a víc času, takže to nakonec nevypadá vůbec nepatřičně, když se ukáže, čí syn vlastně je. Zkrátka a dobře - kniha se mi četla opravdu výborně, je plná vtipných situací i napínavých akcí a hlavní hrdinové jsou opravdu sympatičtí. Děj hezky odsýpá a stále se něco děje a vše je prosycené příjemnou vůní magie a tajemna. Kniha má navíc uzavřený děj, přestože série má ještě dalších pět pokračování, což já osobně považuji za velké plus. Příběhy Septimuse Heapa rozhodně stojí za přečtení. 90%... celý text
Výprava za hrdinstvím
2008,
Angie Sage
Příběhy Septimuse Heapa jsem četla jako mladší a už tehdy mě velmi bavily, nicméně nyní, když jsem se k nim po letech vrátila, odhalila jsem v textu nespočet zajímavostí a musím přiznat, že jsem z knih okouzlená stejně, ne-li více, než před lety. Nakladatelství Jota si navíc moc hezky pohrálo s vazbou a ilustracemi, takže čtení je hotová pohádka. Na knihách mě nesmírně baví, jak jedna dějová linka plynule přechází v druhou, nic nepůsobí nepatřičně a člověk má pocit, že knihy na sebe navazují, i když jsou většinou uzavřenými jednotlivými příběhy. Nejspíš je to tím, jak krásně si umí paní Sageová pohrát s vedlejšími postavami, skoro by se dalo říct, že je výborně recykluje. Postavu A použije v prvním díle, pak se jí hodí ve třetím a čtvrtém, pak zmíní postavu B, které se jen okrajově dotkla v druhé knize… Čtenář v důsledku toho odhaluje stále nové a nové životní osudy, hledá si své oblíbence a stále se má na koho těšit. Výprava za hrdinstvím je už čtvrtým pokračováním a já s údivem sleduji, že autorce stále nedochází výborné nápady. Je velmi originální a také vtipná, mám ráda její dlouhé a složité věty, nad kterými se člověk prostě musí bavit. Jen mě trochu mrzí překlady anglických jmen na české, někdy to působí dost hloupě, ale na druhou stranu chápu, že kniha je pro mladší děti, kterým to možná přijde vtipné. Sérii knih o čarodějnickém učni Septimusi Heapovi vám doporučuji, nejsou to sice knihy, které by kvalitou dosahovali na Pána prstenů, Harryho Pottera či Hladové hry, jsou to však knihy, u kterých se, alespoň já, vždy skvěle odreaguji, pobavím a leckdy se i něco nového dozvím.... celý text
