TheSarcasm
přečtené 1608
Dokonalá vražda
2011,
Peter James
Spíš delší povídka než román. Nijak originální není, ale čte se příjemně. Od začátku bylo jasné jak to dopadne, ale určité napětí příběh přesto nepostrádá. Souhlasím s komentáři níže - taková jednohohubka před pořádným jídlem.... celý text
Farma
2016,
Tom Rob Smith
Tak nějak nevím co si o té knize mám myslet. Nejsem nadšený, ale úplně zklamaný taky ne. Líčení událostí z pozice matky mě moc nebavilo a upřímně řečeno od začátku jsem jí to celé ani moc nevěřil. Na druhou stranu je čtenář po celou dobu udržován v pocitu, že za tím asi přeci jenom něco bude. Jak příběh postupně gradoval děj získával dynamiku a začal konečně trochu odsejpat. Pointa nebyla zase tak překvapivá, nicméně závěrečná pasáž následující po matčině vyprávění byla na celé knize asi to nejlepší. Přečíst se to dá, ale Smithův majstrštyk to nejspíš nebude.... celý text
Legionář
2013,
Roman Bureš
Po nadšení z "Propasti času" jsem sáhl po další autorově knize a nadšení je tu zase. Nemohu si pomoct, ale o5 jsem si čtení náramně užil. Příběh není dlouhý ani nijak komplikovaný, samozřejmě by se dal více rozpracovat, ale takto se dá zase přečíst jedním dechem. Ke konci jsem děj úplně hltal abych se dozvěděl jak to nakonec s Titem a Marsou dopadne - jak nějaká puberťačka :-) Mě se právě ten milostný příběh, na rozdíl od recenzenta níže, na pozadí krutého dobývání Germánie moc líbil, podobně jako v mé úplně nejzamilovanější knize "Quo vadis". Pochopil jsem, že Roman Bureš je fascinován dobou starověkého Říma, což jsem i já, a tak jsem mu vděčný, že o ní dokáže psát takové hezké příběhy.... celý text
Propast času
2015,
Roman Bureš
Výborné. Už dlouho jsem se u nějaké knihy tak nebavil jako u této. Dala mi vzpomenout na milované "Mosty přes propast času", které jsem četl strašně dávno, ale i na "Ňork", který jsem četl letos. Bylo tam vše co na takových příbězích miluji - akce, romantika, občas nějaké ty masakry, ale i trocha humoru. Jasně, děj byl hodně předvídatelný, ale to mi tentokrát vůbec nevadilo. Obvykle knihy hltám abych se dozvěděl co bude dál, ale tady jsem si šetřil kapitolky jak nejlepší čokoládu. Těším se na druhý díl a jdu shánět další knihy autora.... celý text
Bůh pouště
2014,
Wilbur Smith
Tak jasně, nebyla to žádná bomba, ale zase nějaký hrozný průšvih taky ne. Na Wilburu Smithovi je prostě vidět, že stárne a téma je už taky hodně protřepané. Taky mě trochu štvala Taitova sebestřednost, což přičítám především tomu, že WS nedokáže udržet odstup od své oblíbené postavy a částečně se s ní ztotožňuje. Jinak, ale řekl bych klasika, trochu fantasy, krásné děvy, chrabří hrdinové, zrádní padouši, vše co od této série všichni čekáme. Smiřme se s tím, že první Řeka bohů už překonána nebude a užívejme si kulisy a atmosféru starověkého Egypta a Kréty, je to docela příjemné čtení.... celý text
Biomanžel
2015,
Michal Viewegh
Myslím, že tuto knihu napsal Michal Viewegh především pro sebe a vlastně mu to, vzhledem k tomu co prožil, ani nemám nějak za zlé. Hlavní důvod proč číst Vieweghovy knihy nejspíš není kvůli příběhu samotnému jako kvůli jeho schopnosti hrát si se slovy a s jazykem. I to se v "Biomanželovi" občas najde. Asi bych ale raději dal přednost obyčejnému rozhovoru s autorem, než této formě sebereflexe. Upřímně řečeno postavu duly, kterou si doma vydržuji a mám jí věčně za zadkem, přičemž mně permanentně nadává, neberu ani jako nadsázku. Kdo si přečte "Biomanžela" jako první Vieweghovu knihu, asi už se k němu nevrátí. My, co ho máme rádi, mu "Biomanžela" odpustíme.... celý text
Zapomenuté dítě
2013,
Charlotte Link
Zapomenuté dítě je vlastně knihou několika žánrů. Předně jde o detektivku s řadou podezřelých a motivů, určitě najdeme prvky klasického thrilleru, ale v neposlední řadě se jedná i o tragický psychologický a vlastně i milostný příběh. Souhlasím, že občas, zejména ve druhé půli, děj plynul trochu pomaleji než bylo nutné, ale každopádně neztrácel logiku a udržoval v napětí. Vylíčení "historické viny" formou dopisů jednoho protagonisty druhému mi sice přišlo poněkud násilné, ale pro celou logiku děje byly tyto dvě časové roviny nezbytné. Tragiromantický osud Briana Somervilla, který vlastně přímo či nepřímo formoval charaktery hlavních protagonistů působí (především na pozadí II. světové války) docela věrohodně. Chování některých postav už tak věrohodné není, ale jedná se o román a ten se četl opravdu dobře.... celý text
Sanctus
2011,
Simon Toyne
Docela napínavé a má to spád. Příběh je sice dost fantasmagorický, ale náboženská témata frčí a ději to určitě dodává na atraktivitě. Kdo očekává rádoby reálnou zápletku ve stylu Dana Browna tak se asi občas neubrání úsměvu nad těmi divokými konstrukcemi, ale jedu dál a jsem zvědavý jak se to dále vyvrbí.... celý text
Pamatuji si vás všechny
2015,
Yrsa Sigurðardóttir
Příjemné počteníčko. Líbily se mi dvě dějové linky, které zprvu vypadaly, že spolu zas až tolik nesouvisí a v závěru se pěkně propojily. Podobně jako u některých knih Stephena Kinga by tam pro mne nemuselo být tolik té nadpřirozené duchařiny, stačila by ta thrillerová zápletka. Moc to ale neruší. Zajímavé byly reálie z Islandu. Pár drobných nelogičností se příběhu dá odpustit.... celý text
Pomsta
2010,
Chris Ryan (p)
Dobré. Děj je sice předvídatelný a kousky hlavního hrdiny sotva uvěřitelné, ale frčí to solidním tempem. Příběh je dostatečně napínavý, akční a drsný - zde žádné výhrady nemám. Po přečtení kapitoly jsem většinou nedokázal odolat a hned začal číst další. V rámci žánru řekl bych nadprůměr.... celý text
Pád
2016,
Rogelio J. Pineiro
Úplně nemohu souhlasit s negativními recenzemi níže. Jasně, nebyl to žádný zázrak, ale v rámci žánru, spíš thriller než sci-fi, mě to docela pobavilo. Jasná oddychovka plná klasických klišé, jako supermanští klaďáci a hnusný záporák, ale nakonec proč ne? Kdo se chce jenom pobavit a moc nepřemýšlet nad dějem, tak si to myslím i užije. Nevím kdo přišel na srovnávání s Marťanem, který je úplně o něčem jiném (nicméně proč nevyužít jeho popularity pro promo, že). Hodně mi to připomínalo "Původ" (který se mi líbil) nebo Atlantský gen (nelíbil). Každopádně už jsem četl mnohem větší pitomosti.... celý text
Russka
2002,
Edward Rutherfurd (p)
No zas až tak moc mě to neuchvátilo, možná to chtělo jinou náladu, protože kniha je to docela zajímavá. Mrzí mě, že 20. století, především období komunismu a II. světové válce nebyl věnován téměř žádný prostor. Dost jsem se ztrácel v jednotlivých postavách a chvilku mi vždy trvalo se zorientovat. Některé příběhy byly docela poutavé, jiné mě moc nezaujaly. Očekával jsem že mě kniha více pohltí, určitě bylo ale zábavnější se o Rusku něco dozvědět tímto stylem než suchou literaturou faktu (nic proti literatuře faktu :-)... celý text
Hranice v písku
2000,
Gerald Seymour
Mně to teda moc nebavilo. Přišlo mi to takové ospalé a pomalé, navíc jsem se trochu ztrácel v postavách. Ano, je zde určitá podobnost s Forsythem, ten je ale akčnější a přímočařejší. Chyběl mi větší spád, napětí a gradace. Když už srovnávám s Forsythem tak jsem neměl pocit, že bych dostal nějak kvalitnější knihu, spíš naopak.... celý text
Neznámý soupeř
2015,
James Patterson
Řekl bych taková klasika. Kromě malého dítěte a záchrany pejska v poslední chvíli před zničením světa (i když kocour se tu vyskytuje) zde najdeme snad všechna klišé, takže ženy jsou zásadně krasavice, bídáci odporní a hrdinové čestní jak Mirkové Dušíni. Čte se to ale dobře, děj plyne poměrně svižně a žádné rádoby hluboké myšlenky se zde naštěstí neřeší. Od Jamese Pattersona jsem přečetl mraky knih a nemohu se ubránit dojmu, že v poslední době už píše jen takový "fast food" oproti solidnímu meny z doby Sběratele polibků, Pavouka a spol. Jako čtení na dovolenou OK, ale v mých top thrillerech Neznámý soupeř nebude.... celý text
