TomOshibana1991
přečtené 298
Tři mušketýři ještě po deseti letech I. Vikomt de Bragelonne a slečna de La Valliere
1973,
Alexandre Dumas, st.
Tři mušketýři 1. díl
1974,
Alexandre Dumas, st.
*Komentář se vztahuje k oběma dílům. Byl jsem chlapec na samém počátku dospívání (možná ještě kousek před ním) a byl to pro mne dokonalý příběh. Odvaha, čest, dobrodružství a především nerozlučné přátelství smělého d´Artagnana, ušlechtilého Athose, jemného Aramise a dobráckého Porthose, to je základ příběhu, který ve vás zůstane do konce života. Také to byla první lekce o ženách, jež dokážou být hotovými anděly i učiněnými ďábly ;) Docela mne překvapilo, že kniha, vydaná v poněkud upjatém devatenáctém století, se jen hemží milostnými pletkami s vdanými ženami. D´Artagnan navíc rozehraje poměrně nehezkou hru, kdy podvádí svou milenku paní Bonacieuxovou, plete hlavu chudince služebné Ketty a peleší se s milady de Winter - i když té mi tedy líto není. To muselo být ve své době asi těžko přijímáno částí společnosti. Ale ve Francii to možná brali jinak :-) Kromě příkladného, krásného přátelství hlavních hrdinů, šlechtických způsobů a dbání na osobní čest a až renesančních intrik, je velmi příjemným prvkem i decentní humor, jímž je příběh prošpikován. Tak kupříkladu Porthos a příběh jeho obstarávání si výzbroje, to je takříkajíc "comedy gold", kdy jsem se několikrát od srdce zasmál. A i když byl "konec dobrý, ale ne vše dobré", tak bych neměnil ani slovo. V životě to už tak bývá, že ne vše dopadne dobře, jak by nás jistě poučil Athos ve své "povídavé" opilecké chvilce.... celý text
