TomOshibana1991 komentáře u knih

Překrásná kniha. Vzpomínky Marcela Pagnola na dětství v Provence před první světovou válkou a vzpomínka na civilizovanější časy. Pokud si je budeme připomínat a nezapomeneme na ně, tak je snad jednou budeme schopni znovu stvořit.
Navnadilo mne filmové zpracování z roku 1990 (Tatínkova sláva a Maminčin zámek) a rozhodně nelituji.

Aneb když "zdravě nas*aný" chlap začne dělat pořádky...:-)

Dílo nabízí několik silných témat k zamyšlení - zničení mladého slibného života lidskou závistí. Síla přátelství, odhodlání a nezlomného lidského ducha.
A i když mu asi nikdo nezávidí těch čtrnáct let v pevnosti If, tak Edmond Dantés dostane od autora do vínku možnost, o které alespoň jednou v životě snil skoro každý - být natolik bohatý a mocný, aby mohl zúčtovat s těmi, kteří mu ublížili. Je to pomsta? Ano! Je to spravedlnost? Ano, také!
A jakkoliv tyto dva faktory pohánějí hraběte Monte Cristo, tak i on postupně a na konci knihy zcela explicitně, zjišťuje, že pomsta a dokonce ani spravedlnost nejsou celý život.

19.06.2024

Celkově vzato zajímavé čtení. To, že autor občas zabrousil do konkrétnějších detailů mi vůbec nevadilo. Také mu nelze vyčítat, že veškerá fakta některých tajných operací, nebyla v době napsání této knihy plně odtajněna. Trochu horší to bylo se spekulacemi ohledně údajného židovského původu Heydricha a Himmlera. I když autor neměl k dispozici internet, tak fakta byla známa již za války.

(SPOILER) Bez mučení se přiznám, že k přečtení knihy mne navnadilo skvělé filmové provedení. Příběh je napínavý, jak to jen McCarthy umí a to na pozadí výmluvného popisu morálního rozkladu americké společnosti - i když podobný příběh by se klidně mohl odehrávat i v ČR, či jiné západní zemi. Pouze s jinými kulisami.
Také jsem nečekal, že na stránkách této knihy najdu neobyčejně výmluvný popis jednoho z důvodů proč se stal Donald Trump americkým prezidentem.

"Asi před rokem nebo dvěma jsme byli s Lorettou na jednom sjezdu v Corpus Christi a já seděl vedle nějaký ženský, byla to něčí manželka, už ani nevím čí. A v jednom kuse mlela, jak pravičáci tohle a pravičáci támhleto. Ani jsem pořádně nerozuměl, o co jí vlastně jde. Lidi, který já znám, jsou většinou prostě obyčejný lidi. Říděj se selským rozumem, jak se říká. Když jsem jí tohle řekl, tak se na mě tak divně podívala. Myslela si, že o nich říkám něco špatnýho, ale v našem kraji je tohle největší kompliment. A mlela dál. A nakonec mně řekla: Nelíbí se mně, jak je tahle země řízená. Chci, aby moje vnučka měla právo jít na potrat. A já říkám: Paničko, já myslím, že si vůbec nemusíte dělat hlavu s tím, jak je tahle země řízená. Jak já to vidím, tak vůbec nepochybuju, že bude moct jít na potrat. Já si totiž myslím, že bude moct nejen na potrat, ale že klidně bude moct nechat uspat i vás. A tím ten rozhovor víceméně skončil."

3 26.12.2022

Články Václava Klause a interview s ním. Poměrně zajímavé z hlediska témat, která se tu v té době (rok 1990) probírala.

Opus magnum Ludwiga von Misese.

Těžko bych hledal vlastní slova hodnocení, proto využiji slov povolanějších. Toto vyslovil H. H. Hoppe, jeden z Misesových nejvýznamnějších následovníků:

"I jeho práce v oblasti samotné ekonomie vždy ukazují na význam, který Mises přisuzoval analýze epistomologických otázek. Nejlépe to vystihuje jeho mistrovské dílo Human Action, kde se na prvních zhruba 100 stranách věnuje výhradně těmto otázkám. I zbývajících téměř 800 stran je protkáno epistemologickými úvahami.
.......Nabízí poznání, které nám umožňuje pochopit definitivní základy epistemologie. Samotný název této kapitoly (tj. O praxeologii a praxeologické podstatě epistemologie) naznačuje, že chci ukázat, že právě praxeologie musí být považována za skutečný základ epistemologie. Mises tak kromě svých velkých činů v oblasti ekonomie významným způsobem přispěl k obhajobě celé racionalistické filozofie."

25.07.2021

Zajímavý náhled do zákulisí japonského poválečného hospodářského zázraku. Právě podnikatelé jako Akio Morita, neúnavně přemýšlející, jak neustále vylepšovat své výrobky (a přicházet na nové), aby splnili stále náročnější požadavky spotřebitelů a přeměňovat méně hodnotné statky na hodnotnější (zkrátka využívat co nejefektivněji omezené zdroje) bylo spolu s pracovitostí a šetrností Japonců klíčem k tomu, aby se jejich země stala jednou z nejbohatších na této planetě.

I úryvky o japonské předválečné společnosti a japonské společnosti jako takové stojí za pozornost.

Výborná kniha! Nemá ani 350 stran a přitom velmi přehledně zabrousí do nejrůznějších aspektů života nejrůznějších národů spojených s Mezopotámií.
Nejvíce mne asi pobavila část o cenových (tedy i mzdových a úrokových) regulacích a jak byly okázale ignorovány. Produktivní společnost si zkrátka umí najít cestu jak přežít a prosperovat!

Zřejmě nejelegantnější vyjádření mužských ctností!

Ani v nejmenším mne nepřekvapuje, že tato báseň pochází z civilizovanějších časů před první světovou válkou.

Vzhledem k tomu, že to má být jedna kniha, navíc ve "stravitelné" formě a délce, tak je jasné, že nemůže jít příliš do detailu. Pro obecnou znalost dějin Ruska ale vcelku postačí.
Nicméně, obzvláště část o hospodářských výkonech SSSR mi připomněla důležitost studia dalších oborů. Soudruzi mohli "demokratizovat" ostošest a ubohé hospodářské výsledky (ve srovnání s poněkud tržnějším hospodářstvím Západu) by to pranic nezlepšilo!

Cesta dánského studenta kolem světa ve dvacátých letech minulého století. Příjemné a nenáročné čtení. Samozřejmě pouze zběžný, nicméně i tak zajímavý, popis života v různých zemích v té době.

"Man’s final conquest has proved to be the abolition of Man"

Aneb zkráceně - když opustíme "tradiční morální hodnoty" (Lewisem nazývané v této knize "Tao" = "cesta" a ke konci knihy zmíněné na příkladech z nejrůznějších kultur) a ovládneme lidské svědomí, tak jako vědecky postupně ovládáme stále více přírodních jevů, dojde nakonec ke "zrušení člověka" - odlidštění lidstva.

Nemohu si nevzpomenout na slova sv. Pavla z Tarsu (i když v jiné souvislosti):

"Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon."

No..."Zničení člověka" zapadá do série Lewisových knih o křesťanství. Koneckonců, křesťanství se hlásí k existenci objektivních hodnot a pravd. Přesto si tuto knihu může klidně přečíst i zapřisáhlý ateista - výzvu k přijetí víry zde nenajdete. Je to o objektivním vs. subjektivním. A v době, kdy slova ztrácejí svůj význam, rozum je nahrazován "sociální spravedlností" a pravda "politickou korektností", jsou takovéto knihy potřeba více, než kdy jindy.

Zapomeňte na toho břídila Adama Smithe! Moderní ekonomie nezačíná v kalvinistickém Skotsku, nýbrž v katolickém Španělsku! Španělští scholastikové byli v ekonomii a (přirozeněprávní) etice jako doma. Není divu, že na spoustu "moderních" témat měli relevantní odpovědi již před několika staletími. Škoda jen, že si málokdo dá tu práci seznámit se se staršími myšlenkami. Pak bychom si uvědomili, jak málo originálních myšlenek dnes vlastně vzniká.

(SPOILER) Dobrá...Podle názvu bychom mohli knihu rozdělit na dvě části:
1) "Přípitek" - stylově navazující na "Rady". Autor velmi vnímavě popisuje stále aktuální jev, tedy ztotožnění demokracie a rovnostářství. Např. ten má auto a já nemám nic, to je nedemokratické! On má nadání a píli, já zase prázdnou hlavu a raději chytám lelky. Nedemokratické!
A to vede k tlaku na ztrátu individuality a přizpůsobení se těm nejhloupějším, nejlínějším atd.
Já jen dodám, že k rovnostářství vede i demokracie jako čistě politické uspořádání.

2) "Jiné eseje" - zde je trošku problém. Zatímco jste dost možná u pana Lewise začali něčím jako "Rady zkušeného ďábla", tato část se od "Rad" a jejich následovníka "Přípitku" poněkud liší. Není moc vhodná pro začátečníky, poněvadž se zabývá již pokročilejší a snad i trochu obskurnější křesťanskou problematikou. Takže si v klidu přečtěte nějakou jinou Lewisovu knihu (K jádru křesťanství nebo třeba Zničení člověka) a tuto knihu si nechte na později, až patřičně doceníte problematiku glosolálie ;-)

(SPOILER) *Komentář se vztahuje k oběma dílům.

Byl jsem chlapec na samém počátku dospívání (možná ještě kousek před ním) a byl to pro mne dokonalý příběh.

Odvaha, čest, dobrodružství a především nerozlučné přátelství smělého
d´Artagnana, ušlechtilého Athose, jemného Aramise a dobráckého Porthose, to je základ příběhu, který ve vás zůstane do konce života.

Také to byla první lekce o ženách, jež dokážou být hotovými anděly i učiněnými ďábly ;)

Docela mne překvapilo, že kniha, vydaná v poněkud upjatém devatenáctém století, se jen hemží milostnými pletkami s vdanými ženami. D´Artagnan navíc rozehraje poměrně nehezkou hru, kdy podvádí svou milenku paní Bonacieuxovou, plete hlavu chudince služebné Ketty a peleší se s milady de Winter - i když té mi tedy líto není. To muselo být ve své době asi těžko přijímáno částí společnosti. Ale ve Francii to možná brali jinak :-)

Kromě příkladného, krásného přátelství hlavních hrdinů, šlechtických způsobů a dbání na osobní čest a až renesančních intrik, je velmi příjemným prvkem i decentní humor, jímž je příběh prošpikován. Tak kupříkladu Porthos a příběh jeho obstarávání si výzbroje, to je takříkajíc "comedy gold", kdy jsem se několikrát od srdce zasmál.

A i když byl "konec dobrý, ale ne vše dobré", tak bych neměnil ani slovo. V životě to už tak bývá, že ne vše dopadne dobře, jak by nás jistě poučil Athos ve své "povídavé" opilecké chvilce.

Nemám možnost srovnání s jinými knihami pana Mauroise, ale řekl bych, že autor je francouzsky upovídaný (což není vůbec na škodu!) :-)

Pan Maurois měl několik velmi pronikavých postřehů. Např. fakt, že moc monarchie byla omezena místními zvyklostmi a privilegii.
Jinak se ale jedná o "standartní" výklad dějin. Centralizace je pokrok, stejně jako přechod od monarchie k demokracii.

Zřejmě díky svému alsaskému původu měl poměrně dost vyhraněný názor na otázku, kam vlastně Alsasko kulturně a národnostně patří, a kde by měla mít Francie hranici s Německem (Rýn). Ovšem řeky spíše spojují, než aby oddělovaly. V Evropě tvoří výjimku akorát dolní tok Dunaje, který byl dost silný a divoký, aby se nedal snadno překročit. Hranice etnického osídlení tvoří spíše hory a i v případě galsko-germánského osídlení jsou hranicemi Vogézy...

Autor se přihlásil k onomu nedosažitelnému ideálu nestranného popisu dějin, jenže to v knize sám několikrát poruší. Každý má nějaké názory na to, co je správné, pokrokové atd. Mnohem lepší by bylo odhalit karty a zkusit své názory obhájit. Např. jako výhodu Revoluce autor uvádí, že rozbila dřívější silné menší celky a vedla k většímu sjednocení země. Proč to autor vidí pozitivně? Touží pro francouzské říši a silné místní celky v tom brání? Já bych to bral spíše jako výhodu...

Popis dobytí Bastily a popravy krále je dost odbytý, na to kolik místa v knize zabírá ona slavná Revoluce. Trýznění mladého dauphina či řádění soudruhů revolucionářů např. ve Vendée je zcela vynecháno. Jistě, některým čtenářům by se mohlo při čtení udělat nevolno, takto to ovšem vypadá, že se likvidovali jen představitelé jednotlivých frakcí navzájem. Na druhou stranu byla radikalizace rovnostářských idejí popsána ještě relativně přesně.


Celkově vzato to ale vůbec nebylo marné čtení. Ledacos nového jsem se dověděl a rád bych si přečetl i jiné knihy páně Mauroise.

Skvělá kniha, kterou lze bezpečně doporučit širokým vrstvám zájemců o křesťanství. Ať již se chcete o křesťanství "něco dozvědět", jste na samém počátku víry, či jste již protřelí věřící (mám za to, aniž bych chtěl být jakkoliv impertinentní, že nový náhled na věc by zde dost možná nalezl i leckterý kněz), tento titul vás bezpochyby donutí zamyslet se nad křesťanstvím tak, jak jste to ještě nikdy neudělali.


P. S. Pan Lewis si evidentně liboval v podobenstvích ;-)

Čtivé, nenáročné a přesto schopné velmi slušně vysvětlit tržní hospodářství a následně i nejdůležitější státní zásahy v oblasti peněz, které se v odehrály za posledních sto let.
Největším přínosem této knihy tedy je její intelektuální přístupnost i naprostým laikům a školákům.

Je to poměrně podrobný popis oné éry grunge, ale neřekl bych, že je to nějak extra náročné, či nepřehledné čtení. Autor se snaží zasadit Nirvanu do dobového (a dobového hudebního) kontextu. Zkrátka grunge nebylo o tom, že by Nirvana pařila s Pearl Jam a už vůbec ne s Axlem Rosem :-) A spíše než Seattle si dejte do hledáčku Tacomu. A vůbec se dozvíte o spoustě super kapel, které se ne vždy vyskytovaly v žebříčcích hudebního průmyslu, ale Kurt je měl tisíckrát radši.
A až to dočtete, tak si možná postesknete, že jste nemohli být na festivalu Reading 1992 a třeba s sebou mlátit v blátě při poslechu Teenage Fanclub.
A ještě lépe, třeba vás to nakopne chytnout kytááááru a zkusit nějakou tří akordovou vypalovačku.

Nelze než obdivovat autorův široký intelektuální záběr, pronikavé postřehy a zajímavá historická fakta. To vše seskládáno do této monumentální práce.

Dámy a pánové, "the Right is right and the Left is wrong!"

1 14.01.2021