tomvall
přečtené 265
Diabolská alternatíva
1994,
Frederick Forsyth
Přes jistou černobílost, jež je jistě způsobena dobou vzniku románu, se jedná o velmi působivé dílo, které se zabývá obdobím studené války. Ústřední motiv katastrofální neúrody obilí v Sovětském svazu, kolem kterého autor rozvíjí spletitý příběh zákulisních praktik na obou stranách Železné opony se umě proplétá se souběžně se odvíjející linií boje Ukrajinských bojovníků za svobodu. V některých pasážích knihy jsem musel obdivovat autorovu schopnost promýšlet složitý děj do nejmenších detailů. Knihu nelze než doporučit.... celý text
Eldest
2006,
Christopher Paolini
Vše jsem již napsal v komentáři k Eragonovi, snad až na to, že jsem opomněl zmínit, jak moc mi vadí užívání moderního jazyka a výrazů ve fantasy příběhu. Všechny chyby se v druhém dílu ještě prohloubily a pan autor má ještě větší potřebu poučovat a vysvětlovat. Obávám se, že třetí díl už nedám. Kdybych měl knihy číst, nedal bych ani první.... celý text
Eragon
2004,
Christopher Paolini
Přišel jsem k této knize jako slepý k houslím a to formou audioknihy. Neznal jsem tuto fantasy ságu a ani nevěděl nic o autorovi. Ze začátku poslouchání jsem nabyl dojmu, že Paolini, kterého jsem měl za staršího muže, ne-li přímo kmeta, psal knihu pro děti či mladší teenagery, čemuž odpovídal obsah, ale hlavně forma. S každou další kapitolou jsem se utvrzoval v tom, že starý pán Paolini není příliš dobrý spisovatel. Kniha je psána jednoduchými až banálními větami, hemží se prázdnými dialogy bez jakéhokoliv posunu v ději, hlavní postava se chová nevyzrále, což by možná mohl být záměr, ale spíš se jedná odraz "zkušeností" autora. Dále mne iritovala naprostá doslovnost, spisovatel nenechá na čtenáři, aby hledal mezi řádky, ale má potřebu všechno podrobně vysvětlit a rozebrat do detailů. Vadila mi i jména postav, měst, starobylá řeč, neboť na mne působila rušivým dojmem, odváděla mou pozornost od děje, s čímž jsem třeba v takovém Pánu prstenů rozhodně problém neměl. A hlavně, Paolinimu se ve mě nepodařilo vyvolat žádné emoce, ani v dramatických scénách, kdy umíraly postavy včetně těch hlavních a to je docela problém. No a po skončení četby zazněla poznámka o autorovi a najednou všechno zapadlo na své místo a já měl jasno. Žádný kmet píšící pro děti. Puberťák žijící v rodinném nakladatelství. Proto jsem měl pocit, že poslouchám delší slohovou práci průměrného středoškoláka. Takže z mého pohledu odvedla rodina Paoliniů dobrou marketingovou práci. O té literární bych si totéž tvrdit netroufal.... celý text
