Treis
přečtené 29
Případ ambiciózního démona
2023,
Martina Eretová
Originální pojetí poměrně ohraného motivu alternativních realit, světů či v tomto případě mýtoversa. Upřímně jsem od knihy nečekala nic velkého a o to víc překvapila. Čtivý příběh, parádní propojení žánru fantasy s detektivní zápletkou. Pět hvězdiček, ale pouze za práci s příběhem. Kdybych totiž měla hodnotit z hlediska redakčních (ne)úprav, bylo by to velmi smutné – zhruba tak, jako je nepříjemné nechat se při četbě rušit nesprávnými tvary osobních zájmen první osoby singuláru. Byť samozřejmě něco utéct může, určitě není v pořádku, aby bylo v textu špatně bezmála každé druhé mě/mně. Při čtení to opravdu ruší. Za to velký palec dolů pro člověka, který je za jazykovou redakci zodpovědný.... celý text
Na hraně temnoty
2020,
Theodora Stonewall
Kniha nijak zvlášť neuchvátí, ale ani neurazí. Ze samonákladů se jedná o jeden z lepších počinů, vyjma korektur, především větného členění. Děj se není nijak akční, je spíše pomalejší, předvídatelnější, působí jako "rozeběh" k dalšímu pokračování, neočekávejte žádné velké zvraty. Zajímavě vykreslený charakter hlavní postavy. Celkově za mě fajn průměr.... celý text
Dotyk draka
2018,
Stano Fatul (p)
ztráta času
V recenzi druhého dílu jsem se rozepsala více, tady snad jen napíšu, že série nestojí za ty peníze ani čas, který byste jí věnovali. Za sebe určitě nedoporučuji.
Muž z rodu vlka
2019,
Stanislav Fatul
ztráta času
Výtisk Muže z rodu vlka jsem k recenzi dostala od autora, stejně jako první díl série Dotyk draka. Druhý díl Dotyku draka jsem přijala k recenzi s tím, že mě zajímá, kam to autor posunul. Zcela subjektivně, bavil mě snad jen prolog ???? Pak už jsem to dějově tak nějak protrpěla, občas přišla nějaká scéna, která mě na pár vteřin vtáhla do děje, ale pak zase dlouho nic, děj celé knihy (a vlastně i série) byl monotónní a zároveň překombinovaný (upíři, vlkodlačí, medvědolaci atd.), postavy stále někam akorát chodily a vzhledem k tomu, že se čtenář nedozvídá žádné časové údaje, mapa v knize nemá měřítko atd., působí to dost nekonečně a čtenář nemá šanci si vzdálenost co i jen představit. Věcí, která je ale zcela objektivní, je práce korektorská. Vím, že po mých výhradách k prvnímu dílu mi autor psal, že v druhém bude odvedená lepší práce. Upřímně mi to přijde naopak ???? Nejen věčné typografické chyby - chybějící mezery, uvozovky a koneckonců i překlepy, ale často i mně - totiž Čechovi, který slovenské gramatice naprosto nerozumí - přišly některé věci přinejmenším podezřelé. A jak jsem koukala na jiné recenze, tak nejen mně. Občas mi nedávala logický smysl třeba i některá ze scén. Další výhradu bych měla k mapě, která je sice na první pohled pěkná, ale nenavazuje, velká část je jí tu dvakrát. To prostě... Nechápu. Určitě by to šlo vyřešit jinak, líp. To už by mi skoro přišlo lepší ji tam vůbec nemít, beztak je vlastně k ničemu, o tom ale dál. Je totiž jedna věc, která mě už vyloženě pobavila a souvisí také s mapou. Vím, že jsem po recenzi Dotyku draka psala autorovi, že v jedné scéně jdou postavy na jednu světovou stranu, ale na mapě je ono místo, kam jdou, na straně jiné. No, chybami se člověk učí, proto jsem to taky autorovi napsala, aby o tom věděl. Ale jakože... Aby ta samá chyba byla i v další knize. Ups, ten "progres" by mohl být znát i tady ???? A vlastně skrze problém se světovými stranami (v jednu chvíli jsem začala upřímně přemýšlet nad tím, jestli na Slovensku není východ a západ prohozený, protože mi to prostě už přišlo divné) jsem se dostala k detailnějšímu prohlížení mapy. A za a) jsem zjistila, že Delgarské vrchy jsou podle mapy na východě Lysanthie a ne západě, jak se píše v knize (a pokud se pletu, klidně mě opravte) a za b) na mapě druhého dílu jsou to pouze Delgarské rchy, někde uteklo písmenko. A myslím, že zrovna vychytat chyby na mapách je to nejdůležitější a zároveň nejsnazší, protože když možný budoucí čtenář otevře knihu, je mapa to první, co vidí. Takže bohužel nemohu pochválit ani tu. *** Přijde mi, že už první díl jsem mohla (a nejspíš i měla) víc rozpitvat, ale přeci jen, byla to prvotina, a tak jsem přivřela oči a doufala, že autor dostojí svým slibům. Knihu - sérii - tak nemohu s klidným srdcem doporučit, pokud tedy nejste masochista jako já. Ono asi bude důvod, proč jsem ji četla rok, i mimo to, že jsem toho měla moc do školy ???? Za mě po stránce autorské i redakční / korektorské asi nejhorší série, co jsem kdy měla možnost číst.... celý text
Poloviční král
2018,
Jan Hamouz
\"Nepřátele bylo odedávna lepší držet si co nejblíž u těla - tak blízko, aby neměli nejmenší možnost tasit zbraň.\" *** S recenzí Polovičního krále od @jan__hamouz jsem si dala načas, a to proto, že z něj mám spoustu pocitů a podle mě není ani možné nějakou recenzí všechny ty pocity popsat a přiblížit vám jimi, jak úžasná tahle kniha je a jak moc stojí za přečtení. *** Při čtení Polovičního krále jsem měla prakticky od začátku občas - co občas, spíš pořád - dojem, že nás chce autor zabít. Jakože fakt? Ah. Tahle knížka vážně bolela. Ale ne tak, jako třeba čtení Klanu. Tohle bylo taková ta zvráceně příjemná bolest, kterou si užíváte a prostě chcete víc a víc. Čím dál jsem se v příběhu dostávala, tím víc jsem byla rozložená. A ke konci už jsem si jen říkala: \"Nee, to nemůže skončit tak, jak si myslím.\" A pak prostě jen... \"Auu. Proč jen jsem to četla?\" ???? A následně: \"Chci další díl!\" Prostě a jednoduše - z těchhle výlevů nemůžete asi absolutně nic pochopit a z toho, co bych vám mohla smysluplně říct, vám nic říct nemůžu, protože bych vám tím všechno vyspoilovala, ale ta kniha je úžasná a s čistým svědomím vám ji doporučuju! Jakože fakt! Musíte si ji přečíst...! Ale abych nebyla jen děsně pozitivní - u téhle knihy jsem si vyčlenila speciálně jednu barvu lepíků, a to na citoslovce - občas jsem se nad nimi docela bavila. A doteď si vlastně nejsem jistá, co má značit citoslovce \"Nc, nc.\" Nicméně kniha jako tahle je mi důkazem, že česká fantasy se hravě vyrovná té světové, tak čtěte ty naše české autory, stojí to za to!... celý text
