vevebook
přečtené 158
Úniky
2017,
Julie Garwood
kniha byla fajn, nápad dobrej, spojení FBI agent a hackerka mě dost zaujalo. Hodně se mi líbila Allisonina povaha, asi bych uvítala, kdyby tam bylo víc situací, které vypovídají o její speciálnosti- tim myslím např. její talent na puzzle. Co mi ale upřímně dost vadilo, byl Liam. Bože, on mě fakt sral hrozně mě štvalo, že se s ni vždycky vyspal, odešel, zmizel jí ze života a pak si tam nakráčel po týdnech jakoby nic a začal jí líbat. Dokolečka dokola. Jen tak bez vysvětlení. Žádné omluvy ani výčitky, ani jedna hádka na tohle téma. Taky mi vadilo, že i když viděl jak ji v práci využívají a volaj si ji kdy se jim zachce jak pejska, nic moc neudělal, minimálně mi přišlo, že ho to dostatečně neštvalo. Já teda nemám kámoše mezi nohama, takže nevim, jak to mají chlapi, ale ja kdybych někoho děsně milovala, tohle by mi vadilo. U Allison mi vadilo, že si to nechala líbit, na druhou stranu, kdybych to měla brát hodně do hloubky, řekla bych, že v tom bude hrát roli její trauma z dětství, ale to se tam nijak neřešilo. Jestli tohle zohledňovala u její povahy autorka nevím. Konec byl dost uspěchaný. Jak jinak pan Liam si to zas nakráčí k ní do života, najednou ji děsně miluje a chce si ji vzít? Vždyť se ani neznali!! Nápad dobrej, provedení horší. Já si myslím, že je to dobrá kniha a stojí za přečtení, ne že ne, ale u knižek hledám únik z reality a tady mě ten chlap fakt sral svojí natvrdlostí Každopádně jinou knihu od autorky jsem ještě nečetla (vrhnu se na ni hned, jak tohle dopíšu), takže netušim, jestli to tak má u všech knížek. Nebo jsem možná jenom já moc náročnáale když v realitě nemám žádný dokonalý chlapy můžu je vyžadovat na papíře ne?... celý text
Van
2021,
Melanie Moreland
Upřímně řečeno čtu serii dost na přeskáčku, na jaký díl mám zrovna náladu se rovnou vrhnu, nehledě na pořadí. Od středy mam s BAM takový maraton- dnes je vlastně taky středa, takže už je to týden. Za tu dobu jsem přečetla většinu knih včetně Kontraktu a Grace. To co v tu chvíli dočtu je automaticky oblíbenec, ale Van? To byla nálož roztomilosti v podobě Sammy, lásky mezi Vanem a Liv, nervů a vzteku na Nolana a v epilogu jsem se zase málem rozpustila láskou u Reeda. Upřímně řečeno…jakmile je v knize sexy ochranitelskej chlap a malý roztomilý dítě-což Van se Sammy rozhodně jsou, jsem totalně naměkko a tohle bylo vážně skvělý. Myslim, že bez Myšky a Pana Vana by to nebylo vůbec ono a asi by mě to ani tolik nebavilo, ale ten jejich vztah se nedal nezamilovat… a když mu na svatbě řekla tati? Divim se, že jsme se neroztekla a nevsákla do matrace. Všechny knihy, které jsem od Mel četla byly čtivé a dokonalá oddechovka, zároveň se v nich řešily vážnější témata, ale celkově to působilo velice přirozeně a mě baví ten netradiční, ale přesto jednoduchý vzorec, jakým jsou knihy psané. Už jen to, že jsou z většiny z pohledu muže, je pro me velké plus a baví mě o to víc. Celkově serii hodnotím velice kladně a mam upřimnou radost, že jsem na ni narazila. Každopádně jestli někomu vadí si vyspoilerovat děj ostatních knížek, doporučila bych je opravdu číst popořadě a začít s Kontraktem, který je celkově mimo serii. Já s tímhle problém nemám a spíš naopak si ráda zjistím do čeho jdu.... celý text
Než jsem tě poznala
2013,
Jojo Moyes
Upřímně řečeno… u knížky nikdy tolik nebrečela. Těmhle emocionálním výplachům se dost vyhýbám a kdybych dopředu věděla, co se stane ani si jí nepřečtu. Každopádně jsem se do ní ve sladký nevědomosti zažrala a přečetla ji během jednoho dne. Je to vlastně vážně pěkný čtení. Chvilkama nudný, ale má to hlavu a patu. Dokázala jsem se vcítit do Lou, která nechtěla pochopit Willovo rozhodnutí…ale dokázala jsem se vcítit i do Willa a to bylo asi to co mě nejvíc dostalo-a kvůli čemu mám mokrej polštář, kapesník po celý posteli a řasenku všude, jen ne na řasách… To, jak strašně ho trápilo, že se k ní nemůže chovat tak jak by si přál a ona jistě zasloužila, mě mučil. Vědomí, že se nemohl zvednout, udělat jí snídani, obejmout ji a milovat se s ní, mě sžíral stejně jako jeho, protože, bože, tolik jsem jim to přála… Velice realisticky vykreslené charaktery, prostředí, do teď jsem nevěděla, že existuje něco jako asistovaná sebevražda a celkově mi to rozšířilo obzory ohledně vozíčkářích. Docela mě mrzelo, že tam nebylo pár kapitol z pohledu Willa asi bych se ráda podívala i do jeho hlavy. Rovnou se chystám na druhý díl a upřímně jsem dost skeptická…asi se jen tak nepřenesu přes Willovu smrt…... celý text
