VlezlejSpratek
přečtené 124
Opilé banány
2001,
Petr Šabach
Jestli jste ještě neviděli film Pupendo, tuhle knížku si určitě dejte. Anebo si ji dejte, i když znáte Pupendo nazpaměť. Stojí to za to, protože i kdybyste všechny vtípky znali, stejně se budete chlámat. Nahlas. Koho potkáte? Šestnáctiletý kluky, který byste za kámoše brali všema deseti. Je s nima totiž sranda. Hlavně s Honzou Břečkou, kterej vizuálně připomíná Mirka Dušína, čehož všichni v partě využívaj. Partu tvoří hlavní hrdina, Honza a hluchoněmej Víťa. Skvělá je třeba scénka, při níž si vyberou dvojici ženskej postávajících na ulici a přímo před jejich očima hlavní hrdina a hromotluk Víťa šikanujou Honzu, vydávajícího se za slušňáka, co se zrovinka vrací ze setkání Klubu správných chlapců. Hluboko do mozku se vám taky zasune vyprávění o tom, jak Honza Břečka vyleze na pódium na vesnický zábavě, přeruší hudebníky a začne všem okolo vyprávět, že je z Prahy a ostatní začne poučovat o tom, že jsou burani. Jo, zamilujete si je. Podobných scén je v knize víc a já je nebudu propalovat všechny, ale už jen pro pobavení stojí za to si tuhle knížku dát. Ale to rozhodně neznamená, že by nenabízela víc. Kdepak. Připravte se na tuhej socialismus, kterej je přítomnej jako strach ze záškoláctví. Nechybí alkohol, ale taky alkoholismus a jako u Šabacha tradičně, výsměch všem těm moralistům, co kážou vodu a pod stolem maj schovanou flašku slivovice. Vynikající je taky spiťar otčím Béďa a jeho útočící mechanismus, kdykoliv zaslechne slovo promiň. A je mu dost u zadku, jak ironicky to ten druhej myslel. Nemůže samozřejmě chybět ani story o lásce. Ale jestli čekáte západy slunce, květiny a jazzovou hudbu, tak se praštěte do čela. Tady půjde o malej podvod, ruštinu a holku, co se chce vzepřít svejm snobskejm rodičům. Jojo, snobismus Šabach taky kdovíjak nemiloval. Nechybí dneska už legendární tlučhuba Jirka Ptáčník, jeho dokonalej pes Brita a historka o člověku, kterej mluví krátce po tom, co mu Jirka ve svým vyprávění poslal několik kulek do hlavy. Bude taky hodně piva. Protože bez piva by to nebyl Šabach. Takže si to dejte do dna, stojí za to!... celý text
Augustin Zimmermann
2016,
Zuzana Kultánová
Jako takhle vůbec to není špatná knížka. Vůbec ne. Ale pokud jste zrovna nedávno přišli o křečka a zrovna držíte smutek, s četbou týhle novely na chvíli počkejte. A jestli třeba máte malý děti a snažíte se dodržovat, že se za žádnejch okolností nebijou (jo, všichni víme, že to někdy jde dost blbě), přineste si vedle svýho ušáku radši kýbl, protože budete docela často zvracet. Chudý vrstvy v polovině 19. století zřejmě neměly úplně problém s násilím. A když jste se náhodou vdaly za někoho, kdo si rád přihnul z lahve, mohly jste automaticky počítat s tím, že vaše barva kůže bude víc modrá než růžová (jakou má vlastně běloch barvu kůže?). Augustin Zimmermann je přesně to, co si představíte pod pojmem lůzr. Frajer, kterýmu se nedaří nic, na co sáhne. A to hlavně proto, že se snaží ostatní vochcat, což všichni samozřejmě vycejtěj. Začátek průmyslový revoluce ho zastihne docela nepřipravenýho, protože když už se ve slavným Rakousko-Uhersku rozvolněj stavidla a lidi maj možnost podnikat, Augustin se rozhodne, že bude prodávat kroupy. Všichni se ho bojej, je to dost nechutnej alkoholik, co občas stráví noc ve škarpě ve svý moči a zvratcích, takže není žádnej div, že to nakonec nedopadne a on musí zavřít krám. Na vině jsou samozřejmě všichni kolem něj. Stejně jako ta čúza mlynářova žena (měkká, kyprá, zhmotněná hojnost), co s ní líhával, když byl mladej, a protože chtěl víc, ona to zarazila. Že pak skončila v mlýnském kole rozsekaná na kousky, si s ním nikdo nespojoval. Nebo jo? Skvělý je, že se během čtení přesunete do půlky 19. století, což normální současník nedělá tak často. Ve Viničních Horách (dnešních pražskejch Vinohradech) ještě pořád roste vinná réva, z osady Karlín se stává semeniště továren a v Josefově nechce nikdo bydlet, protože tohle bejvalý židovský ghetto je široko daleko známý jako největší žumpa. Žumpa, do který se pravidelně vylejvá Vltava, kde jsou zdi domů provlhlý a kde si můžete večer před usnutím dát high five s krysama, který jsou všude. Ten konec vám samozřejmě neprozradím. Ale jelikož je to kniha napsaná na motivy skutečný událostí, je jasný, že vás to nenechá klidnejma. Aspoň tipuju. Tuhle knížku doporučuju, jen si fakt radši vyberte léto svýho mentálního života.... celý text