woarrend
přečtené 10
Glamorama
2004,
Bret Easton Ellis
Na to nelze říci než "Toto je rozhodně jedna z knih na světě". Tohle mě napadlo, když jsem byl v druhé třetině a od té doby jsem si místy říkal, že slovo "nejlepších" by se tam někam přidat dalo. Abych začal nějak konstruktivně, děkuji uživateli TheRaven za porovnání s mým nejoblíbenějším filmem Inland Empire, jinak bych se asi k tomuto autorovi nikdy nedostal. Četl jsem z podle mě logických důvodů chronologicky od první autorovy knihy a rozhodně toho nelituji. Nejen proto, že jsem našel během tohoto čtení pár parádních knih, ale i proto, že předešlá díla slouží jako dobrá introdukce do jeho stylu. Začít touto knihou, asi bych se okamžitě ztratil. Ale ono do určité míry úplně nejde se v ní neztratit, objevuje se spousta věcí, ve kterých se záměrně úplně vyznat nelze (kamerová výprava snímající celé dění, potom dokonce druhá, dvojníci, mysteriózní postava, do posledních chvil nevyjasněné dějové linie, všude chlad, zima, konfety, zápach fekálií...) a i na samém konci nebudete úplně hned vědět, dokud se pořádně nezamyslíte. Ani obsáhlá expozice o několika kapitolách vám vlastně neřekne mnoho - mysleli jste si, že ji potřebujete, ale brzy vám dojde, že to je omyl! Protože ačkoliv jde o první Ellisův román s opravdovou vyvíjející se zápletkou i postavou, jeho pointa opět není samotný děj - ten je spíš použitý jako přizvláštnění, ale v neposlední řadě prostředek, jakým se k pointě dostat, a oboje to funguje brilantně. Začátek vás do děje vtrhne úplně nekompromisně a pokud se má dostavit nuda, pro mě přišla až v přechodné pasáži mezi lodí a Evropou, ale jindy už ne. Právě kvůli tomu jsem dlouho nepokračoval ve čtení - možná jsem se bál, že to do konce bude takové, a naprosto jsem se pletl. Po pár úvodních evropských scénách nastává naprostý chaos, ve kterém víme maximálně to, co hlavní hrdina, který není úplně inteligentní, a prožívání událostí z jeho pohledu (taky koho jiného) nám nabízí unikátní zážitek. Ponoří nás do úplně jiného světa, který je paradoxně součástí toho našeho. Začínáme i končíme bohužel v naprosto bezvýchodné situaci - jakmile se dostanete do světa slávy, není úniku, ať se snažíte jakkoliv. Kdykoliv se zdá, že nějaká naděje existuje, je to iluze. Můžete to zkusit maximálně v příštím životě, ale v tomto už to nepůjde.... celý text
Informátoři
2003,
Bret Easton Ellis
Ellis občas píše fakt zmateně. Po celý zbytek knihy jsem tápal po smyslu první kapitoly/příběhu a pochopil jsem ji až na asi třetí přečtení. Už mám za sebou několik jeho knih, ale číst něco takového na začátek mi přišlo poněkud nevábivé, obdobně jako u začátku The Rules of Attraction, ač tedy u obou už chápu ten smysl, přestože minimálně na mě to k začátku dobrý dojem neudělalo. V podobném stylu zdejšího úvodu byla psaná kniha The Rules of Attraction skoro celá, proto ji zatím považuji za nejhorší od tohoto autora. Ovšem když u Informátorů začnete číst mezi řádky, postupně začnete chápat u obtížnějších kapitol jejich smysl, zatímco u některých ho pochopíte okamžitě. Některé kapitoly bohužel provází přílišná nuda, ale i z těch se něco nakonec vyklube. Skončeme u negativ. Právě ta nuda a šeď se ve většině knihy zdá být zajímavě vystihnutá a po vstřebání působí dost katarticky, i když ne zrovna v hezkém slova smyslu, což ale ani náhodou nemá být cíl. Takže jsem se tím nechal nést a uviděl, co přijde. A v druhé půlce knihy začaly být příběhy poněkud akčnější a více přímočaré. Není to nutně důvod ke čtvrté hvězdě, ale velké pozitivum to je, ačkoliv se mi z některých dělalo fyzicky špatně. Opět cíl. Spoilery šířím nerad, takže řeknu jen to, že v druhé polovině příběhů jsou určitá témata, která bych nečekal a příjemně překvapila, včetně úplného závěru, který byl dokonalou třešničkou na dortu. Do nejlepších příběhů bych zařadil In the Islands, Discovering Japan, The Secrets of Summer, The Fifth Wheel, On the Beach a At the Zoo with Bruce. Mezi nejslabší Bruce Calls from Mulholland a Sitting Still. Zbytek průměr. PS: Zajímalo by mě, jestli první a poslední příběh vypráví tatáž osoba. Nějak se mi nepodařilo vyčíst moc vodítek, která by to prozrazovala.... celý text
Pravidla vášně
2003,
Bret Easton Ellis
Občas hravý a vtipný, občas nudný a nečtivý (zacházející do nezáživných situací, u kterých si nedokážu představit důvod, proč by mě měly jakkoliv zajímat) vhled do vysokoškolského života bohatých studentů. Drogy, alkohol a hlavě sex a vztahy, nebo spíš nevztahy. Hezky zobrazená je nerozhodnost a rychle se měnící preference protagonistů v oblasti intimních poměrů a něčeho, čemu se "vztah" většinou ani říkat nedá; vlastně celou dobu nevědí, co chtějí, a řídí se především impulzem. Díky finanční zajištěnosti a absenci nutnosti se o něco snažit se oddávají primitivním chtíčům, zatímco jejich životy zejí prázdnotou. Tahle někdy až bezprostřední všednost je vyobrazena tak přesvědčivě, až v momentech zeje prázdnotou celá kniha a čtivost se ztrácí. V předešlém počinu autora, Less than Zero, tomu tak nebylo a knihu jsem přečetl za pár dní. Ač byl její cíl podobný smyslu této knihy, zachovávala si určitou atmosféru a nemohl jsem se od ní odtrhnout. Tohle bylo ovšem horší a bohužel delší. Mělo to ale své momenty, ocenit musím hlavně humor, který místy opravdu nechyběl, a snahu o gradaci děje v polovině knihy, což bylo bezpochyby její nejlepší částí. Ovšem vedla až na jednu nepříjemnou událost do nikam a opět se čtenář ocitl v mdlém vortexu nezajímavého dění, ze kterého občas vykouklo něco originálního, chytlavého nebo vtipného. V hodnocení musím zůstat na průměru.... celý text
Míň než nula
2010,
Bret Easton Ellis
Neskutečně čtivá záležitost, která místo běžné fikce má za úkol přibližovat čtenáře k postupné degradaci dojmu hlavní postavy pocházející z vyšší třídy z její (jeho) okolí. Pokud si odmyslíte zaryté konvence toho, kam má běžný příběh vést, a pochopíte, co se tím vším autor snažil říci, máte šanci si knihu užít naplno, a paradoxně zároveň kvůli celé pointě katarticky zabřednout do existenciálních depresí. Průměrný člověk po dočtení bude v podstatě rád, že má ve společnosti takový status, jaký má.... celý text
V lesích
2010,
Tana French
Nemám slov... Ale někde v poslední pětině jsem si uvědomoval, že se na les potom už děj skoro nesoustředil. A hlavní postava byl pěkný debil. Už nikdy nedávat na recenze. Ach jo.... celý text
