woodward
přečtené 1237
Děti pustin
1926,
Ernest Thompson Seton
Tuhle knížku jsme měli doma v jakémsi předválečném vydání. Vzpomínám si, že hned na začátku byla nádherná rytina, na níž byl vyobrazen Craig, beran Kooteyanský. Některé z těch příběhů už jsem zapomněl, ale vím, že nejraději jsem měl vyprávění o kojotici jménem Tita.... celý text
Ostrov pokladů
1957,
Robert Louis Stevenson
Ve vydání, které jsme měli doma - čert ví, kde je mu konec, nejspíš ho má některý z mých synovců - byla básnička Františka Hrubína určená "Nerozhodnému čtenáři": Máš-li, jak já měl, dnešní kluku, rád dávné zkazky o pirátech, o dobrodružství mořských vlků, o tajfunech a o pasátech, o škunerech, jež zhltly vlny na cestách moři dalekými, kde vábí ostrov tajuplný s dublony v písku pohřbenými, pak vypluj se mnou bez váhání... Dál si to nepamatuju, ale to co tu stojí, dokonale sedí. ;) Nadešel čas poněkud tento komentář doplnit: Zjistil jsem, že je toto vydání z roku 1954 k mání u nás v antikvariátu za pouhých 30 Kč, no, nekupte to, tak jsem si udělal radost a dále jsem zjistil, že si po těch letech některé věci nepamatuju. Autorem básničky není František Hrubín, ale sám autor. Přeložil ji zřejmě, jako celou knihu, Prokop Voskovec. Pro ty, kdo jsou schopni vnímat originál, vkládám původní verše - český překlad je spíš přebásněn "na motivy" originálu. TO THE HESITATING PURCHASER If sailor tales to sailor tunes, Storm and adventure, heat and cold, If schooners, islands, and maroons, And buccaneers, and buried gold, And all the old romance, retold Exactly in the ancient way, Can please, as me they pleased of old, The wiser youngsters of today: —So be it, and fall on! If not, If studious youth no longer crave, His ancient appetites forgot, Kingston, or Ballantyne the brave, Or Cooper of the wood and wave: So be it, also! And may I And all my pirates share the grave Where these and their creations lie!... celý text
Černý šíp
1966,
Robert Louis Stevenson
Tento autor je klasikem hned několika podžánrů dobrodružné literatury mj, i díky této nezapomenutelné středověké rytířské romanci, plné intrik, válčení a řinčící zbroje. A aby ta zamilovaná limonáda nebyla přeslazená, vřadil oba hrdiny do tábora největšího z padouchů světové literatury. "Korouhev vévody z Gloucesteru už byla rozvinuta a vlála před opatstvím, obklopena houští kopí. A za ní, v kruhu rytířů v ocelovém brnění, jel statečný ctižádostivý hrbáč krutého srdce, aby jen na chvíli se stal králem, a za ten krátký čas se pokryl věčnou hanbou." Jak to bylo s Dickem a Jane po bitvě u Bosworthu se už asi nedozvíme.... celý text
Ivanhoe
1969,
Walter Scott
Kdysi dávno jsem Waltera Scotta vyloženě hltal a Ivanhoe patřil k mým oblíbencům. Na starý kolena už mě to nějak nebere...
Jak je důležité míti Filipa
2005,
Oscar Wilde
Oscar Wilde nejenom že vysvětlil, jak je důležité míti Filipa, ale vymyslel i důležité slovo "bunburizovat". Budiž mu za to dík a chvála na věčné časy.
Jen ty nám zůstáváš, ó lásko
1965,
Victor Hugo
Tulte se dívky jako bajadéry k svým rozmilým. Kéž by však ztich' ten vítr od sierry, než zešílím. Tohle je kniha básní, které se dají zpívat, stačí jen vzít do ruky kytaru a ono to přijde samo...... celý text
Jedenáctý bílý kůň
2000,
Jan Skácel
Básník nás vždycky překvapí, když nám ukáže věci, které dobře známe. Kdyby to neudělal, ani bychom se na ně nepodívali. Všechno to krásné Skácelovo povídání obsahuje i jedno čistě soukromé překvapení pro mě: Když jsem si tu přečetl černé na bílém slova "maryáš ostrý jako meč", mého zuřivého puritánského svědomí, brojícího proti všem jazykovým novotám a prohřeškům proti pravopisu, se to ypsilon ve slově maryáš nedotklo ani v nejmenším.... celý text
Vítězný oblouk
1987,
Erich Maria Remarque (p)
Zkušenosti emigrantů prchajících před nacisty byly pestré, často skličující i děsivé. Remarque na toto téma napsal tři romány a vzpomínám si, jak jsem při jejich četbě upřímně nenáviděl vlády a úřady zemí, které těmto lidem bránily najít nové místo k životu. V době, kdy jsem tyhle knihy četl poprvé, byla emigrace běžnou součástí našich životů; každou chvíli se člověk dověděl, že ten či onen zdrhnul za kopečky a ze zpráv které zpoza kopečků přicházely se nezdálo, že by je tam někdo dusil tak, jak to zažívali Remarquovi hrdinové v předvečer války. Dnes jsme o několik desetiletí dál a je to tu zas. Evropou proudí lidé prchající před zvůlí a válkou, o které nikdo nestojí. A když si někdo dovolí připomenout, že ještě před nedávnem i naši lidé záviseli na dobré vůli těch, kdo je za hranicí přijímali a umožnili jim najít nový domov, a bylo by tedy nyní vhodné projevit stejně dobrou vůli vůči těm, kdo se stejným cílem a z podobných důvodů přicházejí k nám, je mu odpovědí záplava blbých xenofobních, často rasistických keců. Až o tom někdo napíše román, příští generace bude číst a zas nechápavě vrtět hlavou, co to bylo za hajzly, ti lidé, kteří se tak hnusně chovali ke svým bližním v nouzi.... celý text