woodward
přečtené 1237
Kobra
2011,
Frederick Forsyth
No... nevím. Určitě je zajímavý načrtnutý postup, jak by se dalo skoncovat s drogovými kartely. Jenže všelijakých "ale" se nabízí tolik... Tentokrát jako by Forsytha opustila jeho jasnozřivost a schopnost vkloubit do reality příběh o tom, co se "docela dobře mohlo stát". Tohle je fakt mimo. Nicméně je to Forsyth a jak říkám, základní myšlenka není zcela nelogická. Takže dvě hvězdy.... celý text
Ikona
2005,
Frederick Forsyth
Konec studené války zastihl Forsytha v nedbalkách. Kdyby něco podobného napsal dneska o Putinově Rusku, asi by to byla docela jiná píseň, ale Ikona se prostě nepovedla. Nejspíš proto, že se ještě nestačil vymanit z dlouholeté neměnnosti studenoválečných časů. Napsat takový román v době, kdy se situace ve světě měnila každých pár měsíců, bylo poněkud zbrklé.... celý text
Ďáblova alternativa
2010,
Frederick Forsyth
Jak tady čtu ostatní komentáře asi jsem měl štěstí, že všechny Forsythovy špionážní klasiky z doby studené války jsem přečetl dřív, než studená válka skončila. Byl jsem v emigraci a zpočátku jsem hodně chodil do knihovny, abych neutrácel za knížky. Ďáblova alternativa asi nepaří k absolutním vrcholům Forsythovy tvorby, ale pořád je to solidní thriller opírající se o autorovo "novinářské" vidění reality i o jeho schopnost domýšlet do důsledků politickou danost tehdejšího rozděleného světa.... celý text
Čtvrtý protokol
2009,
Frederick Forsyth
Špionážní klasika, Forsyth ve skvělé formě - která ho po skončení studené války trochu opouští. Pět hvězd.
Boží pěst
2004,
Frederick Forsyth
Je to jedna z těch lepších Forsythových knih napsaných po skončení studené války, i když kvality jeho studenoválečných klasik asi nedosahuje. Ale najdou se tam pěkné pasáže i obvyklé záblesky humoru - třeba údiv Američanů nad objemnými zásilkami šampónů do pouštního tábora britských letců. A samozřejmě mě pobavilo hlášení "Miles and miles of fucking desert".... celý text
Křižník Artemis
1948,
C.S. Forester (p)
C. S. Forester se od Hornblowera a Africké královny posunul až doprostřed druhé světové války, a opět to nemá chybu. Je tam všechno - nejenom každodenní rutina na křižníku Jeho Veličenstva či popisy bojových činností, ale i charakteristická nevůle italských velitelů riskovat své vzácné válečné lodě ve střetu s britským loďstvem, i sílící popudlivost jejich německých spojenců, kterým nedostatek bojovnosti italských námořníků (a nejen námořníků) leze krkem. Potíž je v tom, že Italové, či jejich předkové, své velké války vybojovali už v dobách, kdy jejich germánští (a vůbec středoevropští)vrstevníci běhali po lese s holým zadkem pod medvědí kůží. A od té doby se v Římě a na celém Apeninském poloostrově vystřídalo tolik vládců, dobrých i špatných, místního i cizího původu, jakož i válečníků udatných a zbabělých, že dneska si jen málokdo dovede představit situaci, která by Taliány přiměla povstat od kafíčka či campari a jít někam běhat, střílet a vůbec podnikat věci nerozumné, nebezpečné a navýsost nepohodlné. Kdoví, třeba takhle jednou zmoudří i zbytek světa. Forester tomu neporozuměl, ale nezapomněl se o tom zmínit.... celý text
Lovci kožišin
1970,
František Flos
Mám ji doma a občas se k ní vracím. Na rozdíl například od Lovců orchidejí, které jsem jako kluk přečetl nesčíslněkrát, ale dneska už mi fakt nic neříkají.
