woodward
přečtené 1237
Silmarillion
1992,
J. R. R. Tolkien
Přečetl jsem to jen tak tak, vážně bylo obtížné pořád sledovat jména, názvy míst a zemí atd. Tedy ne že by to nebylo ke čtení, je to skvělý, jen namáhavý na paměť. ale pak jsem si pořídil audioknihu, kde Silmarilion nádherně předčítá Vladimír Čech, a je to pohodlíčko. Pustím si to rovnou z počítače, při tom si klikám na příslušné mapy Středozemě, abych se v tom vyznal, a nemá to chybu.... celý text
Návrat krále
2007,
J. R. R. Tolkien
Když český člověk čte o vyčištění Kraje, nemůže ho nenapadnout, že právě tohle naší zemi (a některým jejím sousedům) chybělo, aby se velký příběh boje s hnusným zlem zakončil opravdovým happyendem. Jo, život není román.... celý text
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
1991,
J. R. R. Tolkien
Dovolil bych si podotknout, že všechny komentáře označující tuhle knihu za pohádku, jsou vedle jak ta jedle. Hobit je fantasy, je to příběh napsaný týmž autorem a s týmž záměrem jako pozdější Pán prstenů a Silmarilion. Autor byl filolog, zabývající se především starými germánskými eposy, a ve svých textech se v podstatě pokusil prakticky aplikovat vědecké poznatky a teorie. Zpočátku pro pobavení a poučení svých studentů (a taky kolegů) a později očividně i proto, že prostě zjistil, že "mu to jde", a celý příběh Středozemě měl v hlavě dávno předtím, než dokončil samotného Hobita. Jsou to legendy a mytologické příběhy o zemi, která neexistuje, což řadí jeho díla do žánru fantasy. Ale docela určitě nejde o pohádky, stejně jako nelze mezi pohádky počítat díla Homérova či Vergiliova nebo třeba finskou Kalevalu. Koneckonců ani Staré pověsti české nejsou pohádky.... celý text
Záhada na zámku Styles
2001,
Agatha Christie
Poirot poprvé vstupuje na scénu a sluší se smeknout - i když pozdější příběhy paní Agathy o muži s knírkem a nepřekonatelnými šedými buňkami jsou často mnohem lepší než tahle záhada.... celý text
Vražda v Orient-expresu
2003,
Agatha Christie
Klasika všech klasik. Řešení podle mě nemá v detektivním žánru obdoby. Ad kacaabba: Máš rozhodně pravdu, paní Agatha se nechová ke čtenáři fér. A není to jenom tím, že předkládá fakta úmyslně co nejzmateněji, ale především jde o to, že Hercule Poirot (nebo slečna Marplová či kterýkoliv jiný detekltiv) až v závěrečném exposé doplní známá fakta o nějakou velevýznamnou informaci, o které čtenář do té doby nevěděl. Jenže o to zas až tak nejde. Na Agatě Christie je úžasné právě to, jak na první pohled nedůležitá snůška banalit, letmých setkání, nevýznamných příhod, krátkých rozhovorů, v samém závěru zázračně zapadne na svá místa ve skládačce a člověk zjistí, že z těch nezáživných řečí na začátku nebylo ani jediné slovo zbytečné.... celý text
3x slečna Marplová
1972,
Agatha Christie
Není kouře bez ohýnku, to je typická paní Agatha. Subtilní, nenápadná záhada; nebýt to případ slečny Marplové, dovedu si představit jak by nad tím Poirot pomlaskával.... celý text
Karty na stole
2002,
Agatha Christie
Tuhle vraždu si Poirot vymodlil. Nevím už, v které knize to je, ale zmiňuje se o tom, že netouží vyšetřovat spektakulární zločiny, daleko raději prý by vyšetřoval zločin docela jednoduchý, subtilní, intimní; hráči sedí u partie karet, a když hra skončí, jeden z nich je mrtev. Tak mu to paní Agatha vložila do úst a v téhle knížce mu jeho přání (skoro) splnila. Pan Shaitana u těch karet neseděl, ale i tak to velkému detektivovi jistě udělalo radost. Byla to hodná paní autorka... ;)... celý text
Hotel Bertram
2002,
Agatha Christie
Starosvětská slečna Marplová ve starosvětském hotelu - ovšem ve zcela nových časech. Je to zajímavé a co se týče záhady a jejího řešení, paní Agatha je jako obyčejně nepřekonatelná.... celý text
