xxDawexx
přečtené 49
Krakatit
2009,
Karel Čapek
Jak už je u Čapka zvykem, kniha popisuje v podstatě vše, co je na člověku špatné. To, co člověku mělo sloužit, ulehčit práci, technická revoluce, nové objevy, to najednou začalo sloužit jiným účelům - válečným. To, co mělo pomáhat, ničilo. A o nic jiného nejde ani v Krakatitu. I ten totiž ničil Když nad tím tak přemýšlím, tak je to vlastně Bílá nemoc s láskou na pozadí a navíc v próze (a trochu v opačném gardu je tu lék x krakatit). Ale proč by taky ne, obě dvě knihy jsou bez pochyby kvalitní, u Krakatitu jsem se kolikrát i zasmál, jen v mém hodnocení dávám víc hvězd knihám, které bych si spíš přečetl znovu.... celý text
Húrinovy děti
2007,
J. R. R. Tolkien
Co můžeme vidět v Hobitovi nebo v Pánovi Prstenů, to je vlastně jen slabý odvar. Ne rozsahem, ne stylem psaní, vůbec ničím takovým. Ale představte si svět, kdy Sauron - tak nebezpečná postava, která plánovala ve třetím věku podmanit celý svět - byl v minulosti jen něčí služebník, kdy Šmak - veliký a hrozivý drak ze severu - rozhodně nebyl dříve jediným svého druhu, představte si svět, kterému vládne něco mnohem temnějšího a strašnějšího - a to rovnou jeden ze synů Stvořitele. A pokud v dobách Šmaka mohl po světě sám cestovat "relativně v klidu" Bilbo se svou družinou nebo v dobách Saurona cestoval "relativně v klidu" Frodo, co to muselo být za člověka, který se vydal do tohoto světa, mnohem, mnohem temnějšího a nebezpečnějšího než jak ho známe v pozdějších věcích? Byl to Túrin, Húrinův syn, který se všemožně snaží uniknout sudbě, kterou kdysi Morghot uvalil na všechny Húrinovy děti. A když na vás sešle kletbu jeden z Valar, o zápletku je postaráno - a je opravdu na co se těšit. Směle do čtení.... celý text
Ztracený symbol
2010,
Dan Brown
Díky přestěhování na půdu Spojených států se dostáváme trochu do jiné historie. Už to není historie Michelangelova, Berniniho, nebo třeba Da Vinciho, ale ku škodě to není - nové prostředí, nové památky, nová historie. A miluju šifry. Jak já se těšil, až mi budou vysvětlené vzorce 4x4 nebo 8x8, jak mi to přišlo jak pouhopouhá změť čísel, na jejíž konci se objevila šifra a klíč k tomu, co dál - čím větší změť, čím hustější pavučina budou následující knihy Dana Browna, tím líp. Pravděpodobně pramálo podle skutečnosti, ale s prvky reality, na (možném) skutečném základě. Nic nereálného. Pokud v tomto trendu autor setrvá, bude to jedině dobře. Zatím jen a jen chválím. PS: abych byl upřímný, jedna scéna mi opravdu přišla přitažená za vlasy, ale co už. Někde v hloubi duše doufám, že alespoň nějakou částí se i toto řídilo... částečně realitou.... celý text
Digitální pevnost
2005,
Dan Brown
Danovi Brownovi se nedá upřít jedna věc - ten děj má spád, ten děj odsýpá, mílovými kroky míříte k poslední stránce. Tahle kniha je ale přeci jen v něčem jiná. Mít spád už nestačí, osobně jsem namlsaný něčím trochu jiným. Ale ano, uvědomuji si, že Digitální pevnost je Brownova prvotina, že jeho velké příběhy měly teprve přijít. A v tomto ohledu je dozajista ku škodě, že jsem knihu nečetl první, před tím, než jsem zaregistroval nějakého Langdona. Ale bohužel, a tak se to mému srovnání nevyhne. Co mi zde chybí je zápletka. Abych se lépe vyjádřil, chybí mi něco, co bylo opravdu, ale opravdu zamotaného, tajemného, nejasného. Příběh o tom, jak se do útrob NSA dostane virus, o tom, jak se na druhé straně planety někdo snaží vyřešit záhadu s prstenem, ano, to potenciál má, nicméně z útrob NSA a ze Španělska se nehneme. A to je trochu škoda. Digitální pevnost je až přespříliš přímočará - snad to někdo ocení více, pro mě to nedosahuje takových kvalit jako série R. Langdona. Abych jen nehanil, kniha se mi opravdu líbila, jen jsem byl příliš namlsán.... celý text