zlovlk
přečtené 7351
Máj
2002,
Karel Hynek Mácha
Amen, pravím vám, toto jest romantika. Ne všechny ty plytké výlevy o nabušených svalovcích a tělesných tekutinách, které se hloupější polovině něžnější poloviny lidstva prodávají pod adjektivem "romantický". Máj je dokonale tíživý a zároveň lehký. Nenechává se ničím svazovat, přestože školometské výklady samozřejmě zpětně stanovily tisíc a jedno pravidlo, bez kterých se romantismus nemůže obejít. Houby nemůže. Mácha psal tak, jak se mu to líbilo (nechci tvrdit, že i tak, jak to cítil, i když mám podezření, že zrovna on takový pošuk klidně být mohl). Žádné obavy z toho, že by něco mohlo vyznít přespříliš pateticky! Máj je lidská duše otevřená na pokraji sebezničení, se všemi svými touhami, hrůzami a pochybnostmi. Nesmírně dospělé dílo - klást otázky je totiž mnohem dospělejší než na něj jednoduše a schematizovaně odpovídat (ano, mnohé děti jsou vlastně dospělí - a naopak). Kdyby to neznělo tak příšerně hloupě, napsal bych, že Karel Hynek byl nejen démonickým literátem, jenž se mohl směle měřit s kteroukoliv světovou romantickou hvězdou, ale i největším z rockerů devatenáctého století. Žil rychle, propadl kouzlu omamně dlouhých pěších výletů... a samozřejmě zemřel mladý. I kdybych o něm nic nevěděl, dal by se z jeho veršů vypozorovat kladný vztah k hudbě a zvuku vůbec. Máj je básnická povídka, která čtenáře neustále tahá za nohavici a škemrá, že chce být recitována. Při hlasitém čtení se zdánlivě jednoduché verše promění v neuvěřitelně promyšlené celky; někdy si přeji zapomenout česky, abych viděl, jak by na mě slova Máje zapůsobila, kdybych nevnímal jejich význam. Fabuli bych z toho asi nerekonstruoval (ruku na srdce, ono to není úplně snadné ani když slovům rozumíme), ale atmosféru jednotlivých částí asi ano. Zřejmě by to bylo něco jako Smetanova Vltava - kosmopolitní umělecké dílo, které dokáže okouzlit mluvčí jakéhokoliv jazyka. Samozřejmě bychom měli postát v tichém ustrnutí nad zkázou, jakou Máj vyvolal v řadách českých školáků. Nutnost naučit se prvních pár veršů přivodila strašné a neodčinitelné trauma celým generacím. A na závěr nadhodím provokativní otázku: když exponentky genderové literární kritiky přisuzují autorství Shakespearových děl ženě, jak dlouho bude ještě trvat, než přijdou s tím, že Máj vlastně stvořila Lori?... celý text
