27 smrtí Tobyho Obeda přehled
Joanna Gierak-Onoszko
Toby zemřel sedmadvacetkrát a Kanada se začíná ptát proč. Poslední ze sítě desítek škol, které měly domorodé děti naučit evropským způsobům, byla zavřena v roce 1996. Ne všechny vypadaly jako peklo na zemi. Mnoho z nich ano. Převýchova. Bití, ponižování, sexuální zneužívání. Za chybu – trest. Za používání rodného jazyka – trest. Za pláč – trest. Za nemoc – trest. Děti, které vyrostly v internátních školách si říkají přeživší. Pravda je ale složitější, jak během dvou let své práce zjistila reportérka Joanna Gierak-Onoszko. Co když byla pečovatelka také obětí násilí? Proč děti z internátu ubližují jiným dětem? Jakou roli odehrála církev a jak se dnes staví k obětem? Kruh násilí, bolesti a pomsty je těžké přerušit. Stejně jako vyléčit rány, mluvit o nich. Připustit si, že příběh vlastní země není křišťálově čistý jako její lesy a jezera.... celý text
Literatura světová Literatura faktu Žurnalistika, publicistika
Vydáno: 2021 , AbsyntOriginální název:
27 śmierci Toby’ego Obeda, 2019
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize 27 smrtí Tobyho Obeda. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (33)
Čtení knihy nebylo radostné. Je v ní popisováno příliš mnoho utrpení a zla. Přesto je kniha důležitá a cenná. Právě proto, aby se tohle už nedělo. Abychom o těchto případech nemlčeli. Abychom nepodporovali žádným způsobem tuto „mašinerii zla“, která tolika lidem uškodila. Katolické církvi pak zvlášť prospěje, pokud najde odvahu těmto svým proviněním se postavit čelem. Uznat chyby, i institucionální, omluvit se za ně a snažit se o nápravu. Bude to běh na dlouhou trať, ale jsem ráda, že papež František v něm udělal aspoň první krok. Tato kniha mi dostatečně objasnila, proč musel přijet do Kanady a omluvit se na místě.
"Když Toby vzpomíná na školu, vypráví pomocí velice detailních obrazů, přestože se to všechno stalo před více než čtyřiceti lety. Vypráví o jednotlivých dnech, konkrétních nocích, ale také o tom, co si ze školy Yale odnesl do dospělosti.
„Pořád jsem se bál, co mi zase udělají. Celý život jsme pak čekali, odkud padne rána. Celý život na kolenou, schoulení do klubíčka.“
Škola skončila, schoulení ne.
Dodnes se Toby sám sebe ptá, jestli si trest náhodou nezasloužil. Pochopil, co se po něm chce? Dělal, co mu říkali? Odpověděl správně, odešel ve správný čas? Nebo zase něco pokazil?
Co mi teď udělají? Co se mi stane? Těch otázek se Toby děsil už tehdy, ve škole, když mu byly čtyři, ale i v bíle povlečené posteli, když mu sestřička sdělila, že mu něco amputovali.
To, co se odehrávalo mezi dřevěnými stěnami Grenfellu, bylo strašné, ale časem se stalo normou. Nešlo si nicméně zvyknout na to, že kolem není nikdo, s kým by se o tom dalo promluvit. A koho by bylo možné poprosit ani ne o záchranu, o to, aby zasáhl, protože s tím už děti nepočítaly, ale aspoň o povzbuzení."
Čekala jsem, že téma bude těžké. Bylo. Řekla bych, že detailů a informací o tom nejhorším bylo v knize vlastně dost po skrovnu a i tak to stačilo, aby si člověk udělal obrázek o tom, jak ohromný a zničující vliv to na děti - dospělé mělo.
Na slova ta-ko-vá-by-la-do-ba a na tehdejší pravicovou vládu v Kanadě jsem začala být alergická.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha 27 smrtí Tobyho Obeda v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 145x |
ve Čtenářské výzvě | 35x |
v Doporučených | 11x |
v Knihotéce | 101x |
v Chystám se číst | 133x |
v Chci si koupit | 37x |
Jedna z nejsilnějších a nejbolavejsich knih, které jsem kdy četla. Některé pasáže působily fyzickou nevolnost, bolest, úzkost, hluboký smutek, úžas, vztek. Nenechá vás chladnými. Nutí vás číst a číst, dohledavat si informace a neprestavat byt šokován skutečností, že nečtete fikcí.