Nové komentáře u knih Joanna Gierak-Onoszko
27 smrtí Tobyho Obeda
„Jedna z nejsilnějších a nejbolavejsich knih, které jsem kdy četla. Některé pasáže působily fyzickou nevolnost, bolest, úzkost, hluboký smutek, úžas, vztek. Nenechá vás chladnými. Nutí vás číst a číst, dohledavat si informace a neprestavat byt šokován skutečností, že nečtete fikcí.“... celý text
— Penicuik333
27 smrtí Tobyho Obeda
„Čtení knihy nebylo radostné. Je v ní popisováno příliš mnoho utrpení a zla. Přesto je kniha důležitá a cenná. Právě proto, aby se tohle už nedělo. Abychom o těchto případech nemlčeli. Abychom nepodporovali žádným způsobem tuto „mašinerii zla“, která tolika lidem uškodila. Katolické církvi pak zvlášť prospěje, pokud najde odvahu těmto svým proviněním se postavit čelem. Uznat chyby, i institucionální, omluvit se za ně a snažit se o nápravu. Bude to běh na dlouhou trať, ale jsem ráda, že papež František v něm udělal aspoň první krok. Tato kniha mi dostatečně objasnila, proč musel přijet do Kanady a omluvit se na místě.
"Když Toby vzpomíná na školu, vypráví pomocí velice detailních obrazů, přestože se to všechno stalo před více než čtyřiceti lety. Vypráví o jednotlivých dnech, konkrétních nocích, ale také o tom, co si ze školy Yale odnesl do dospělosti.
„Pořád jsem se bál, co mi zase udělají. Celý život jsme pak čekali, odkud padne rána. Celý život na kolenou, schoulení do klubíčka.“
Škola skončila, schoulení ne.
Dodnes se Toby sám sebe ptá, jestli si trest náhodou nezasloužil. Pochopil, co se po něm chce? Dělal, co mu říkali? Odpověděl správně, odešel ve správný čas? Nebo zase něco pokazil?
Co mi teď udělají? Co se mi stane? Těch otázek se Toby děsil už tehdy, ve škole, když mu byly čtyři, ale i v bíle povlečené posteli, když mu sestřička sdělila, že mu něco amputovali.
To, co se odehrávalo mezi dřevěnými stěnami Grenfellu, bylo strašné, ale časem se stalo normou. Nešlo si nicméně zvyknout na to, že kolem není nikdo, s kým by se o tom dalo promluvit. A koho by bylo možné poprosit ani ne o záchranu, o to, aby zasáhl, protože s tím už děti nepočítaly, ale aspoň o povzbuzení."“... celý text
— Matematicka
27 smrtí Tobyho Obeda
„Čekala jsem, že téma bude těžké. Bylo. Řekla bych, že detailů a informací o tom nejhorším bylo v knize vlastně dost po skrovnu a i tak to stačilo, aby si člověk udělal obrázek o tom, jak ohromný a zničující vliv to na děti - dospělé mělo.
Na slova ta-ko-vá-by-la-do-ba a na tehdejší pravicovou vládu v Kanadě jsem začala být alergická.“... celý text
— Nell97
27 smrtí Tobyho Obeda
„Tehdy mi řekne: systém internátních škol mi vzal můj jazyk, moji kulturu i moji identitu.
Tak vypadá dítě naučené modlitbám a poslušnosti, typická žačka internátní školy, ovoce procesu přeměny. Co s tebou bude, holčičko?
Tohle byla Kanada, tohle je Kanada, tohle bude Kanada. Vykonáno ve jménu náboženství, vykonáno ve jménu státu.
To, co se dělo původním obyvatelům, to, co bylo vykonáno na mnoha a mnoha dětech, mrazí, láme srdce a vhání slzy do očí. Kulturní genocida, kterou žádná omluva, žádná finanční odškodnění, nikdy nenapraví.
Prosím, přečtěte si příběh Tobyho Obeda.“... celý text
— barbora.alex
27 smrtí Tobyho Obeda
„Silná a depresivní kniha. Když už máte pocit, že nic horšího se nedočtete, v další kapitole se ponoříte do toho bahna hloubš. Oceňuji, že autorka nešla nabízející se "černobílou" cestou, jen po povrchu, ale šla i do hloubky. Takže nejvíc mě zdeptal příběh Anny Wesleyové... Mnoho mi to dalo, ale vlastně jsem byla ráda, že jsem knížku mohla symbolicky do toho biblioboxu vyhodit a zbavit se tak všeho toho smutku a bezmoci. I když si uvědomuju, že jiní tuhle možnost nemají a svá trápení si ponesou navždy v sobě...“... celý text
— Annicka
