7 podivuhodných příběhů přehled
Ivan Antonovič Jefremov
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize 7 podivuhodných příběhů. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Tady komentář nelze nenapsat. O téhle knize jsem snil a vzpomínal na ni více, než šedesát let. A o Vánocích r. 21 jsem ji našel pod stromečkem právě v tomto vydání z r. 56. V perfektním stavu s původním přebalem a ilustracemi o kterých si pamatuji, že některých jsem se jako dítě i trochu bál... Zázrak!
Tuhle knihu jsem přečetla jako malá holka, která by z toho teoreticky neměla mít rozum. Ta kniha mě ale tak dostala, že jsem ji pak četla pořád a pořád dokola, přečetla jsem ji snad padesátkrát. Krásné ilustrace mě přivedly k malování.
Mimochodem, kdybyste ji někdo měl doma a chtěl se jí zbavit, dejte vědět.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha 7 podivuhodných příběhů v seznamech
v Přečtených | 28x |
v Doporučených | 3x |
v Knihotéce | 22x |
v Chystám se číst | 16x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
1987 | Hodina Býka |
1960 | Mlhovina v Andromedě |
1982 | Athéňanka Tháis |
1956 | 7 podivuhodných příběhů |
1959 | Setkání nad Tuscarorou |
(SPOILER) Kniha tu má celkem velice slušné hodnocení. Současné hodnocení. Nepopírám, že v době té zoufalé kulturní bídy socialismu, přes to, že jde o typickou literaturu sovětské „nejzazší hranice“ ve „vědecko-fantastické literatuře (jak se sci-fi tehdy říkalo), sehrála ve své době u nás svou kladnou roli. Dalo se to číst, ono moc jiného nebylo a lepšího vůbec ne. Dnes je to ale už 70 let… (Jefremov mne ovšem vůbec nenadchl ani svou, také dodnes někým velice ceněnou Mlhovinou v Andromédě. To až jeho další román Hodina býka považuji za stále velice dobrý.)
A právě povídka o olgoji chorchoji je originální a vlastně vytvořila novou, dodnes pro někoho otevřenou „záhadu“. Použili ji například i bratři Strugačtí, o její rozšíření ve světě se prý zvláště zasloužil český dobrodruh a praktický záhadolog Ivan Mackerle.
Povídka Olgoj chorchoj - první vydání celé sbírky povídek je z roku 1953 - je už dokonce z roku 1942. Je také z celé knihy zdaleka nejlepší, je v ní dobře zachycena atmosféra daleké asijské pouště a všech nebezpečí a zde tedy i záhad, které se tam mohou skrývat. Z ostatních povídek ujde ještě historická část vyprávění o „Bílé skále“, a snad ještě první, nejrozsáhlejší povídka Návštěvníci z hvězd – tehdy téma u nás v Československu nové a neokoukané. Autor zde docela moderně představuje jakéhosi reptiliána – plazího „člověka“ z hvězd, na „nejzazší hranici“ slušný odvaz. To je ale vše, a vše pochopitelně naředěno neuvěřitelnými žvásty socialistického realismu. Včetně dialogů, pěkně ovšem ukazujících tu celkovou zblbělost doby, projevující se i u významných vědců: „… tohle je mi ale úpadková, zahnívající intelektuálština, rozzuřil se ihned Davidov, takto profesor geologie…“ Doba byla ale asi už přece jen „liberální“, před pár lety by mohl za to partner profesora Davidova také skončit v Lubljance. Strana ovšem měla vše stále pevně v rukách: „Černooká Marusja, preparátorka expedice, nedávno zvolená za stranického důvěrníka …“ viz povídka Stíny minulosti. Ve vědecko-fantastické literatuře jistě pro děj velice podstatné sdělení. Při tom autor fantazii určitě měl – viz jeho nápad v povídce Měsíční hora, že posun ker zemské kůry má na svědomí samovolná jaderná reakce, kdy náhodným přemísťováním hmoty se vytvoří shluky nejtěžších prvků jako uranu a může dojít k mohutným řetězovým reakcím … které způsobí přesuny v zemské kůře. Tyto reakce mají na svědomí i hromadná vymírání ještěrů vlivem mocného záření, které pak proniká na povrch ... (tato hypotéza o zániku dinosaurů je skutečně originální a ve výčtu všech, které vyhynutí dnes vysvětlují, nebývá uvedena).
Tedy něco dobrého i dnes (jako historický dokument jistě), ale celkově nemohu dát více než 3*.