A ptáš se, knížko má... přehled
Milena Lenderová
Osobní deníky patří mezi prameny soukromé povahy, teprve v poslední době docenili historikové jejich význam. Ženskými deníky se v českých zemích zatím nikdo nezabýval, dlouho se zdálo, že se jich dochoval jen zlomek. Až na výjimky souvisí vznik ženských autobiografických textů deníkového či memoárového typu s osvícenstvím; na rozdíl od historicky starších deníků mužských se objevují právě tehdy, a stejně jako ony nejdřív v šlechtickém prostředí. V průběhu dlouhého 19. století jich v českých zemích přibývá a sociální i věkové spektrum jejich autorek se rozšiřuje. Zhruba sedmdesát objevených deníků přibližuje svět dívek, mladých i starších žen předminulého věku: jejich každodenní starosti, zájmy, lásky i trápení.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize A ptáš se, knížko má.... Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
Paní Lenderová je skutečně základním pilířem Diary Studies u nás. Zdálo by se, že nějaká naivní psaníčka služek v 19. století jsou nevěrohodné emotivně vypjaté prameny (ale které nejsou!). A ona z toho dokáže vytěžit obraz 19. století. Klobouk dolu! (Doporučuji její knihu Z dějin české každodennosti! Ta je brilantní!)
Pěkné čtení, určitě to dalo spoustu práce, ale. Z 74 deníků jsme se dočkali výcucu asi z 10ti, a to jen v úplném závěru knihy. Poznámky jsou na konci kapitoly, ne na stránce, souhlasím tedy s předchozím komentářem, bylo to dost nepřehledné.
(mám pocit, že tu knížku už jsem někdy před lety četla, ale nemůžu si vzpomenout ... )
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha A ptáš se, knížko má... v seznamech
v Přečtených | 25x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 5x |
v Chystám se číst | 25x |
v Chci si koupit | 4x |
v dalších seznamech | 2x |
Veľmi pútavá publikácia, ktorá sa odborne, no pritom čitateľsky strhujúco, marasí dejinami 19. storočia cez vybrané (skôr prácne získané) denníky žien, ktoré si ho v tej dobe na území súčasného Česka viedli. Autorka zvolila skvelú formu; dokonca ani rozsiahly poznámkový aparát so svojím umiestnením mi na rozdiel od iných tu komentujúcich neprekážal, nevraviac o tom, že som úprimne vďačná, že radšej sa zamerala na štúdiu, pričom denníky jej slúžili skôr ako podklad a na konci knihy ako ukážka – myslím, že autorkin text bol omnoho zaujímavejší, výrečnejší a pre čitateľa informatívnejší než samotné denníky.