A vo Viedenskom lese stále stoja stromy přehled
Elisabeth Åsbrink
Kniha je trpkým zmierením sa (autorky) s mýtom o Švédsku tridsiatych rokov ako o krajine rovnosti, solidarity a pokroku, pre ktorú však niekoľko stoviek ,rasovo cudzích´ utečencov predstavuje ohrozenie spoločenského blahobytu. Švédsky antisemitizmus tridsiatych rokov nie je žiadnym tajomstvom, ale až kniha Elisabeth Asbrink ukázala, akými samozrejmými, všeobecne necitlivými a krutými činmi sa prejavoval. Poukazuje taktiež na to, do akej miery sa švédskej, ale nielen švédskej spoločnosti podarilo vytlačiť z povedomia zodpovednosť za holokaust. A vo Viedenskom lese stále stoja stromy je tiež knihou o súčasnosti, keďže poukazovanie na hanebnú minulosť prebúdza citlivosť na drámu, ktorá sa odohráva pred našimi očami - drámu utečencov v súčasnom svete. Rasizmus neumrel, len zmenil jazyk. Pojem horšej rasy nahradila cudzia kultúra.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Historie
Vydáno: 2015 , AbsyntOriginální název:
Och i Wienerwald står träden kvar, 2011
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize A vo Viedenskom lese stále stoja stromy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (31)
Je důležité znovu a znovu zdůrazňovat, že to nebyl jen Hitler a jeho obdivovatelé, kdo stáli za rasovou genocidou, ale i ti, kdo hrdě přihlíželi, nebo naopak odvraceli tvář před pravdou.
Korespondence, která graduje, ze které lze poznat tíživější a tíživější situaci, zoufalost, snaha udržet si naději, udržet pouto. Naprosto výjimečná kniha!
Související novinky (1)
Knižní novinky (12. týden)
21.03.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2011 -
Augustova cena
(odborná literatura)
Kniha A vo Viedenskom lese stále stoja stromy v seznamech
v Právě čtených | 7x |
v Přečtených | 206x |
ve Čtenářské výzvě | 36x |
v Doporučených | 9x |
v Knihotéce | 79x |
v Chystám se číst | 178x |
v Chci si koupit | 50x |
v dalších seznamech | 5x |
Poslouchala jsem jako rozhlasovou četbu. Co se týče přínosu informačního, je to bezesporu cenný počin. Osobně mi ale bohužel neseděla forma reportáže - za mě to byl spíš popis, vyprávění bez emocí. Vždyť to je téměř jako příběh Sira Wintona a jeho dětí, tam je takový potenciál! Ano, chápu, má to být reportáž, literatura faktu. Ale bohužel, ty emoce a vtažení do děje, možnost ztotožnit se s postavami, to mi hodně chybělo. Tohle prostě asi nebude můj styl.