A vo Viedenskom lese stále stoja stromy přehled
Elisabeth Åsbrink
Kniha je trpkým zmierením sa (autorky) s mýtom o Švédsku tridsiatych rokov ako o krajine rovnosti, solidarity a pokroku, pre ktorú však niekoľko stoviek ,rasovo cudzích´ utečencov predstavuje ohrozenie spoločenského blahobytu. Švédsky antisemitizmus tridsiatych rokov nie je žiadnym tajomstvom, ale až kniha Elisabeth Asbrink ukázala, akými samozrejmými, všeobecne necitlivými a krutými činmi sa prejavoval. Poukazuje taktiež na to, do akej miery sa švédskej, ale nielen švédskej spoločnosti podarilo vytlačiť z povedomia zodpovednosť za holokaust. A vo Viedenskom lese stále stoja stromy je tiež knihou o súčasnosti, keďže poukazovanie na hanebnú minulosť prebúdza citlivosť na drámu, ktorá sa odohráva pred našimi očami - drámu utečencov v súčasnom svete. Rasizmus neumrel, len zmenil jazyk. Pojem horšej rasy nahradila cudzia kultúra.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Historie
Vydáno: 2015 , AbsyntOriginální název:
Och i Wienerwald står träden kvar, 2011
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize A vo Viedenskom lese stále stoja stromy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (31)
Je důležité znovu a znovu zdůrazňovat, že to nebyl jen Hitler a jeho obdivovatelé, kdo stáli za rasovou genocidou, ale i ti, kdo hrdě přihlíželi, nebo naopak odvraceli tvář před pravdou.
Korespondence, která graduje, ze které lze poznat tíživější a tíživější situaci, zoufalost, snaha udržet si naději, udržet pouto. Naprosto výjimečná kniha!
Související novinky (1)
Knižní novinky (12. týden)
21.03.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2011 -
Augustova cena
(odborná literatura)
Kniha A vo Viedenskom lese stále stoja stromy v seznamech
v Právě čtených | 6x |
v Přečtených | 206x |
ve Čtenářské výzvě | 36x |
v Doporučených | 9x |
v Knihotéce | 79x |
v Chystám se číst | 177x |
v Chci si koupit | 50x |
v dalších seznamech | 5x |
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) švédská literatura holokaust, holocaust
Poslouchala jsem jako rozhlasovou četbu. Co se týče přínosu informačního, je to bezesporu cenný počin. Osobně mi ale bohužel neseděla forma reportáže - za mě to byl spíš popis, vyprávění bez emocí. Vždyť to je téměř jako příběh Sira Wintona a jeho dětí, tam je takový potenciál! Ano, chápu, má to být reportáž, literatura faktu. Ale bohužel, ty emoce a vtažení do děje, možnost ztotožnit se s postavami, to mi hodně chybělo. Tohle prostě asi nebude můj styl.