Aby škola neškodila přehled

Ne ne, nebyly to Bradavice, kdo z Voldermorta učinily Voldemorta. Proto představa "škodící školy" jednoduše neobstojí, dokonce ji lze klasifikovat jako škodlivou. Chápu, že autoři se, motivováni touhou po zisku a publicitě, ze školy snaží udělat obětního beránka. (Aneb na slabého si každý dovolí. Vždyť jak se škola může bránit proti nařčením a pomluvám?) Spíš měli pisatelé takovéhoto marketingově zaměřeného titulu poukázat na širší souvislosti, např. na skutečnost, že právě tabulkové platy (nikoli metody) jsou jako za Milouše Jakeše; na intenzitu pedagogické práce a z toho plynoucího vyčerpání; na počet paralelně učených kolektivů (za týden vyučující paralelně vyučuje např. v sedmi různých kolektivech, přes 140 žáků, z nichž každého zná vlastním jménem!); na to, že kvantita do určité míry vylučuje kvalitu. / Snaha vykreslit vyučujícího jako kata a dítě jako pasivní oběť je skutečně nesmyslná. Běžný vyučující není příčinou společenského zla (nutno poohlédnout se jinde, peníze lze vydělávat i čestně...). Naopak řadový učitel má radost, pokud se jeho žákům daří. Jejich úspěch je i jeho úspěchem. Viz portréty vyučujících v ceněné beletrii, jako je (problémově laděná) "Džungle před tabulí" nebo nádherný, pozitivně laděný román "Kentaur" od Johna Updikea.